Výprava Pavoučků z většiny propršela

Předpověď počasí na sobotu 16. března vyšla naprosto přesně – skoro celý den pršelo. Vedoucí Pavoučků však byli připraveni, a tak jsme z místa srazu, od rozdělovského kostela, přešli do klubovny, kde proběhl náhradní „mokrý“ program.

Hned po příchodu do klubovny jsme odehráli první ze dvou hracích dní Lovu medvědů v tajze, kterých se zatím neúčastnili Viky s Matějem, protože posledně jmenovaný neměl ještě nakoupenou výbavu. Nehrál také Mates, jehož parťák Martin sice výbavu má kompletní, ale dnes nepřišel. A protože při nástupu na cestu musí být přítomni oba členové party, nemohl Mates vyrazit.

Samotný program jsme zahájili vzápětí soutěží, při které se měli Pavoučci strefit co nejvíckrát tenisovým míčkem na sedák židle vzdálené cirka tři metry. Těch míčků bylo pět a proběhla tři kola, takže každý házel celkem patnáctkrát. Z jedenácti přítomných byl nejúspěšnější Dominik.

Výhodou delšího pobytu v klubovně je to, že si můžeme zahrát i časově velice náročné hry či soutěže. To se stalo i v případě binga, které zařadit na schůzku, tak to hrajeme minimálně nadvakrát. Každý dostal natištěnou mřížkovou soustavu pět krát pět políček, tedy celkem dvacet pět, do kterých si vepsal libovolná čísla od jedničky do devadesátky. Tumaj pak losoval čísla a když někdo některé měl, zaškrtl si je. Pokud měl někdo zaškrtaná čísla ve sloupečku, v řádku, v úhlopříčce, případně v kříži, nahlásil to. Vedoucí pak zkontrolovali, zda zaškrtaná čísla byla opravdu tažena, a zapsali pořadí. Hodnotilo se i vyplnění všech políček, tedy bingo. Součtem jednotlivých pořadí vzniklo ještě jedno, to konečné, ve kterém byla nejlepší Viky.

K následující soutěži jsme použili nafouknutý balónek, který měli soutěžící hlavičkováním přepravit přes klubovnu. Zdá se to jednoduché, ale když udeříte málo, balónek vám spadne na zem a musíte se vrátit na start, když bouchnete moc, vyletí balónek do vzduchu a musíte čekat, až klesne níž, kdy mu můžete uštědřit další úder. Tady si nejlépe vedl Mates.

Poté jsme se rozdělili podle loveckých part z naší velké hry Lov medvědů v tajze s tím, že neúplné party jsme rozdělily takto: Tomáš si k sobě vybral Matesa a zbylý Kuba soutěžil s instruktorem Fandou. Dvojice si postupně házely mezi sebou tenisový míček a záleželo, kolikrát ho chytí. Nejúspěšnější zde byli Ondra s Dominikem.

Pak přišla na řadu taková kulišárna. Každý dostal klasickou šestistěnnou hrací kostku a na ni měl postupně pokládat kostky o mnoho větší, takové ty pro malé děti, co na nich bývá rozdělený nějaký obrázek. Některým taková věžička spadla už po pokusu položit na ni druhou velkou kostku. To byli ale kluci. Děvčata měla jemnější ruku. Viky dosáhla do šestého patra a Aničce věž spadla až při pokusu o třinácté patro, vlastně o čtrnácté, když počítáme i tu maličkou kostku v základu.

Když Tumaj začal připravovat papírové roury, bylo všem jasné, že je budeme shazovat tenisáky. Ano, ale nebyly to tentokrát souboje jednoho proti jednomu, ale v řadě stálo pět rour a Pavoučci měli za úkol tyto routy srazit co nejmenším počtem míčků. V této disciplíně si nejlépe vedl Adam.

Ještě před obědem měl Tumaj několik dotazů ohledně bankovek, nejprve českých a pak těch našich herních. Kdo je na nich vyobrazen? Naši čtenáři, kteří se této soutěže nezúčastnili, si teď mohou sami vyzkoušet, jak na tom jsou. Z Pavoučků přítomných na této výpravě to byl Kuba, který správně určil deset postav.

Jakmile jsme se najedli, postavili jsme do čtverce po šesti židlích. Vyšlo to akorát. Pak jsme se rozdělili do čtyř trojic s tím, že opět hrál i Fanda. A co jsme hráli? Živé Člověče, nezlob se! Pravidla byla oproti klasické hře na herním plánu s figurkami upravená, ale bylo to zajímavé. Když někdo někoho vyhodil, to bylo radosti i smutku zároveň! Po lítých bojích vyhrála trojice Viky, Adam, Tomáš.

Na jednom místě klubovny byl postavený tenisový míček. Pavoučci jeden po druhém nastoupili na odhodovou čáru a svůj výkonnostní kolík se pokoušeli hodit co nejblíže tomuto cíli. Byla tu i možnost při přesném zásahu míček odsunout jinam, o což se snažili ti další, pokud měl některý z dříve házejících svůj kolík hodně blízko. Kdo byl nejblíže, získal bod, kdo měl třetí, končil. Jako první získal tři body Adam, takže se stal vítězem této soutěže.

U další soutěže hodně záleželo na odhadu, jak prudce hodit tenisák. Ten se totiž musel odrazit od desky stolu položeného na bok a pak se kutálet pokud možno co nejdále. Dost často se ale stávalo, že úder byl natolik prudký, že se míček odrazil nejen od stolu, ale posléze i od protější stěny a vracel se směrem ke stolu, což bylo špatně. Soutěž to byla dramatická a bojovalo se doslova o centimetry. Ze všech těch bojů vyšel nejlépe Dominik.

Dali jsme si židle do velkého kruhu a posadili se na ně. Každý pak dostal číslo a jeden hráč zůstal uprostřed kruhu. Tomu byly zavázány oči a on měl vyřknout dvě čísla. Majitelé těchto čísel okamžitě vstali a měli si vyměnit pozice, sednout si na tu druhou židli. Úkolem toho uprostřed bylo pozorně naslouchat a podle sluchu se snažit některého z těch dvou chytit třeba jen dotekem.

Odehráli jsme druhý hrací den Lovu medvědů v tajze a vyrazili ven, kde už nepršelo. Mokro ale bylo všude, takže jsme mohli hrát jen některé hry. I tak si všichni Pavoučci přišli na své, především v samotném závěru výpravy. Co se tam dělo? Pokud to chcete vědět, musíte číst dál.

Zamířili jsme do lesa k vodojemu na lesní hřiště, u kterého je nově postavený, řekněme pohyblivý chodník. Samozřejmě jsme na něm uspořádali závody, kdo jej přeběhne rychleji tam, oběhne okolo mety a zpět. Tady byl nejrychlejší Dominik.

Na polovině hřiště určeného především na volejbal jsme hráli minutovou honičku, ale tentokrát dvojic – loveckých part. Z toho vyplývá, že ta která dvojice měla za úkol pochytat co nejrychleji ostatní hráče. Opět stačil dotek a soupeř byl vyřazen. Za nejkratší čas pochytali všechny ostatní Tomáš s Matesem.

Popošli jsme hlouběji do lesa a tam házeli golfové míčky do určených polí. Nebylo to tak jednoduché, jak se může zdát. Ty potvůrky malé si po dopadu dělaly, co chtěly. I tady ale nakonec byl vyhlášen vítěz, kterým se stal Ondra.

To byla poslední soutěž této výpravy o body, protože pak už přišly na řadu jen hry. V té první šlo ale o cukrátka. Fanda v prvním kole hodil cukrátko, samozřejmě balené, kousek od odhodové čáry. Ostatní pak postupně házeli k tomuto cíli své výkonnostní kolíky. Kdo jej měl nejblíže, stal se majitelem cukrátka, dostal další, které odhodil do vzdálenosti podle svého uvážení. Pak se vše opakovalo, každý házel svůj kolík a vítěz kola se stal majitelem dalšího cukrátka.

Ne každý dokázal vyhrát cukrátko zde popsaným způsobem, na což Tumaj myslel dopředu a nechal si v zásobě tolik cukrátek, kolik tu bylo dětí. Po skončení téhle hry pak každý dostal jeden bonbón z oné zásoby, takže třeba jen málo, ale každý si pochutnal.

Prošli jsme i kousek lesem mimo cesty a vynořili se přesně u lesního dětského hřiště, které je kousíček od rozdělovského fotbalového stadiónku. A co jsme tu dělali? Houpali se na houpačkách, jezdili na lanovce, houpali se na ovečce a dováděli na skluzavce.

Teď už nám ale opravdu zbyl čas tak akorát dojít k rozdělovskému kostelu, kde Tumaj vyhlásil výsledky bodování z této akce, a pak jsme se již rozešli domů. Jen pro pořádek doplňme jméno nejúspěšnějšího, kterým se stal Dominik, jediný bod před Adamem.

tumaj
2020-01-02
počet zobrazení: 2181