Čtvrtletní výprava Lvíčat

Na nádraží pod vrbou se sešlo 24. října 2008 pět hochů Lvíčat, a to: Fíbí, Vašek, Pepa, Pef, Standa a s nimi samozřejmě vedoucí Tumaj, Jakub a Saša. Vydali jsme se vlakem vstříc 297. výpravě. Když jsme dorazili na potvorovskou zastávku, byla již tma, tak jsme si vyndali baterky a čekal nás pochod tmou.

Ráno nás probudil náš Lví budíček. Jen co jsme se najedli, vyrazili jsme do Chrašťovic pro nákup a po návratu se postarali o dřevo.

Po obědě nám Jakub, který měl na této výpravě program, řekl, že nás bude čekat skoro každé ráno běh podle šipek s otázkami. Hned se jeden konal a s během i otázkami si nejlépe poradil Fíbí.

Vyšli jsme dál od Borůvky a tam nám byl sdělen název víceetapovky: Výcvik vojáka. První etapa spočívala v hození cvičného granátu co nejdál. Nejdál hodil Bagy.

Ušli jsme kus cesty a najednou nám zmizel Saša, naším úkolem bylo ho dohnat, nejrychleji běžel Pef. Po tomto běhu jsme dali svačinku na vyhlídce U svaté Trojice.

Po delším kusu cesty nás čekala hra, a to velmi oblíbená schovka a pak další část etapovky – hod kulivem na špalek, vítězem se stal Standa.

Tato soutěž pro dnešek ukončila hry venku. Šli jsme si udělat vuřty a po večeři nás čekaly hry v Borůvce, první byl „Macháček“, kterého vyhrál Pef.

Na řadu přišla Zvířátka, což je soutěž, ve které jde o to opakovat pořád stejnou formuli, nesplést se a předat „slovo“ dalšímu. Tuto pamatovačku vyhrál Pef.

Okamžik poté nás vedoucí rozesmívali a my se nesměli smát, tuto soutěž vyhrál taktéž Pef.

Další v programu bylo nakreslit co nejpodrobnější plánek okolí Borůvky, to nejlépe vystihl Fíbí. Od spánku nás dělila jen jedna soutěž, a to kostkové Oko bere, kterou vyhrál Vašek.

Ráno znovu běh podle šipek s otázkami ke znalosti Indiánských měsíců, tentokrát vyhrál Pef, a hned poté další etapa víceetapovky – najdi Usámu bin Ládina, kterého představoval Saša schovaný v určitém prostoru. Jako první ho našel Fíbí.

Potom jsme si vzali věci a vypadalo to, že se k Borůvce jen tak nevrátíme. Cestou do neznáma jsme si nečekaně zahráli další etapu – stavbu barikády. Šlo jen o to postavit ze šišek co nejvyšší stavbu. Nejvýše dostavěl Pef.

Dále následoval hod chorošem do dálky. Nejdál dohodil Standa. Chvilku poté nás čekala soutěž o poznání zajímavější, a to „blbárna“, která spočívala v tom, že nás Tumaj v předklonu desetkrát otočil a pak jsme měli běžet k určenému stromu, ale to nebylo tak jednoduché, protože se nám motala hlava. Nejlépe běžel Pef.

O kousíček dál se běhal obyčejný závod okolo určených stromů, ve kterém se běhalo do osmičky. Nejlépe si vedl Pef.

Vyšli jsme u potvorovské zastávky, nasedli na vlak a jeli do Plasů, kde nám vedoucí oznámili, že je to další etapa – tažení, prostě malé putování s mnoha úkoly, ve kterém si nejlépe vedl Fíbí, což jsme se dozvěděli samozřejmě až večer po návratu.

Ten večer se v Borůvce hrála ještě jedna hra, a to Uhodni příhodu. Spočívala v tom, že vedoucí řekl útržky z nějakého příběhu a my jsme se museli otázkami, na které šlo jednoznačně odpovědět buď ano nebo ne, dostat k objasnění příběhu. A těch bylo několik a my chtěli stále další a další. Pak nás čekala již příjemná noc.

Ráno nás čekal samozřejmě hned po snídani běh podle šipek s otázkami, kde indiánské měsíce vystřídala tématika o oddíle včetně záludností, jako co je dnes za den. Pamatuj si to, když jsi několik dnů v lesích a věnuješ se především skvělé zábavě a ne tomu, kolikátého právě je. Tentokrát otázkovou soutěž vyhrál Fíbí.

Pak nás čekalo opět řezání dřeva, protože se zhoršilo počasí, tak abychom měli zásobu, kdyby začalo pršet, a donesli jsme i další zásobu vody.

Na dopolední procházce nás čekala nejprve další etapa – schovávání se do určitého časového intervalu. To jsme stáli na místě a vedoucí začali odpočítávat čas, do kterého jsme museli někam doběhnout a schovat se. Nejlépe si vedl Vašek.

Nevypočitatelná byla další soutěž, ve které jsme házeli listem do dálky. On takový list si letí, kam chce, a ne kam chcete vy. Nejvíce štěstí měl Pef, který to vyhrál.

Ne náhodou jsme procházeli mělkou úvozovou cestou, kde se často hrává boj o koryta, který nás čekal i tentokrát. Jde o těžkou zápasnickou soutěž, ale hráváme ji velice často a dnešek nabyl výjimkou. Nejsilnější se nakonec ukázal být Pef, který navíc dobře taktizoval, což mu vyneslo zasloužené vítězství.

Odpoledne začínalo rizotem. Po jeho uvaření a konzumaci jsme udělali společnou fotku na koze, která nevydržela nápor a praskla. Po její opravě jsme se vydali s kulivem na Komárštejn, kde proběhlo několik skromných koulovaček. Škoda, že nás tu nebylo víc.

Když jsme se vrátili, zahráli jsme si soutěž Minutovou honičku, kterou vyhrál Bagy (nebo Šavlík). Když jsme ji dohráli, vyrazili jsme opět do lesa, to už bez Pefa, který odjel domů, a dali další soutěž jménem Spojování listů, kterou vyhrál Fíbí.

Když jsme se začali vracet, každý si vyrobil vidličky na lanšmít, po jejichž výrobě jsme si zahráli vybíjenou s tenisákem, který se nakonec nenávratně ztratil kdesi v houští.

Vyrazili jsme na Borůvku a v chatě jsme si zahráli soutěž Šprtanou, kterou opět a bohužel vyhrál Fíbí. Pak následovala večere, ke které jsme měli, jak už jsem se zmínil, lanšmít. Když jsme se nasytili, zahráli jsme si hru Škodič, ve které po dramatickém konci a velkém souboji s Fíbím vyhrál Kuba.

Následovala soutěž Tematický okruh, v níž vedoucí řekl třeba „auto“ a my museli psát, co do něj patří, co je jeho součástí. Tuto záležitost vyhrál Bagy. Pak jsme zahráli hru Asociace a dále už jsme nehráli nic, protože jsme spali.

Ráno nás probudily kapky bubnující na střechu – pršelo. Rychle jsme zvládli hygienu a pak jsme se nasnídali. Po snídani nám dali vedoucí soutěž na čísla, takovou tu: Jedna, jedna – dva, dva, kterou vyhrál Standa. Poté jsme zahráli soutěž běh Borůvkou, ve které vyhrál Fíbí.

Následovala pamatovací soutěž „Jel jsem na Borůvku a vzal jsem si s sebou…“, kterou vyhrál Vašek a když jsme dohráli, dostali jsme za úkol vymyslet křížovku s tajenkou.

Následovala kostková soutěž „Do sta“, kterou vyhrál zase Vašek. Potom nám vedoucí začali klást otázky, na které jsme měli odpovídat ano nebo ne, vyhrál Bagy. Následovala všem jistě známá soutěž stát, město, zvíře, jméno, řeka – pohoří, kterou vyhrál Fíbí.

Přišel čas na oběd a tak jsme šli uvařit špagety (byly dobrý). Horší to bylo s ohněm, protože bylo všude hrozně mokro. Museli jsme si pomoci nasekáním dřeva ze suchých špalků původně určených do kamen. Když jsme dojedli, vyrazili jsme do lesa. Tam jsme zahráli soutěž v posílání míčku s kopce, kterou vyhrál Standa.

Když jsme ušli kousek cesty, začala soutěž Tref strom, pak k němu běž a stref další. Nejspíš díky štěstí vyhrál opět Standa. Pak přišla na řadu soutěž v posílání míčku okolo kamene a záleželo, kam až se míček dokutálel. Tady nevyhrál nikdo jiný než Bagy.

Následovala hra Přehazovaná nebo Na šestého, po dohrání jsme se vydali zpět na Borůvku. Když jsme se vrátili z procházky, zahráli jsme si soutěž Člověče, dej gól, něco jako Člověče, nezlob se. První dostal všechny svoje figurky do chlívečka Bagy. Po dohrání této hry následovala večeře, ke které byl opékaný salám s chlebem. Když jsme dojedli, zahráli jsme si slovní fotbal. Pak přišla soutěž s názvem: Namaluj Borůvku, kterou nejlépe vymaloval Bagy. Následoval spánek.

Ráno opět pršelo a tak indiánské měsíce, které jsme měli hrát venku, jsme nakonec hráli vevnitř. Pak jsme na mnohá přání zopakovali hru Škodič, ve které tentokrát vyhrál Standa.

Následovala soutěž na blázny, ve které vyhrál Fíbí, a protože přestalo pršet, vyrazili jsme na procházku. Hned nad Borůvkou jsme pozorovali nemotorné mloky a pak soutěžili V běhu s tornou, která byla pokračování víceetapovky a ve které vyhrál Bagy.

K obědu jsme si vařili krupičku, a protože už zase pršelo, tak jsme si ji dělali na kamnech vevnitř.

Po obědě následovalo balení věcí a úklid Borůvky. Když jsme uklidili, zahráli jsme další soutěž, kterou jsem pojmenoval Jedna – šest. Jedná se o hru, ve které máte za úkol přelézt stůl a postupně přenosit šest hracích kostek na druhou stranu, a aby toho nebylo málo, ještě je musíte otočit, aby na nich byla čísla od jedničky do šestky. Nejlepšího času dosáhl, a tudíž vyhrál, Bagy.

Následovala soutěž v hádání osobností, na způsob televizní soutěže O poklad Anežky České, ve které vyhrál Vašek, protože hned na začátku uhádnul na první pokus Curta Cobaina, kterého si vybral Saša.

Museli jsme vyrazit, abychom stihli vlak, a jelikož stále pršelo, hodili jsme přes sebe pláštěnky, rozloučili se s Borůvkou a vyrazili. Cesta netrvala dlouho i díky tomu, že jsme si v jednom vlaku ukrátili čas drobnými hříčkami a v posledním z Rakovníka do Kladna nám hrál Tumaj na kytaru.

Když jsme dorazili na kladenské nádraží, řekl nám Tumaj, kdo jak skončil v bodování. Páté místo patřilo Pefovi (získal 148 bodů), čtvrté Vaškovi (163), třetí skončil Standa (167), druhý Bagy (195) a zvítězil Fíbí (210).

Fíbí a Bagy za jistého přispění Tumaje

Tumaj
2008-10-29
počet zobrazení: 2063