Listopad 1998

Listopadové dění roku 1998 okolo hledání a zajišťování našeho nového oddílového tábora plynule navázalo na konec října, kdy vyvrcholila jednání o pronájmu louky nedaleko Mladotic, tedy kousek od Odlezelského jezera.

Hned první listopadový pracovní den přišel oficiální dopis z mladotického zemědělského družstva se strohým textem: „Vážený pane, představenstvo družstva rozhodlo dne 29. 10. 1998, že nesouhlasí s pronájmem Vámi uvedených pozemků pro potřeby letních táborů. S pozdravem…“

Trošku mi tam schází zmínka o případných dalších dvou loukách, o kterých představenstvo jednalo, ale předseda družstva, který osobně tento dopis napsal, o nich takticky pomlčel. Nelhal! Pouze nenapsal celou pravdu.

Snažit se získat kteroukoli louku v tomto regionu pro naše táboření jsem seznal jako nesmyslné. My můžeme dokázat, že předseda družstva zamlčel případnou možnost vybudovat naši základnu na jiné louce, ale má to cenu jít proti němu, v tomto případě nejvýše postavenému člověku?

Ještě týž den jsem volal Mártymu. Před časem hovořil o možnosti tábořit někde v Brdech, ale jak jsem se dozvěděl, tam už tábory pořádají jeho kamarádi, kteří by byli ochotni nás pustit na svůj tábor. My však hledáme místo, kde budeme tábořit pouze s naším oddílem.

V dalších dnech se mi podařilo ve Vestavu koupit trubky, které nám nařezali přesně na délky na konstrukce stanů a dopravit je do klubovny.

Co se prken na podsady týká, šéf mě napojil na jistého pana Holého, který vyrábí palety a pokud mu přivezou balík prken, ty lepší bude dávat stranou a po částech mi je bude posílat po Karlovi Kapitánovi, který pro nás vozívá nábytek a pro Holého právě ta prkna. Takže když tam bude hromada prken a Karel kvůli něčemu přijede, naloží mu nám určený náklad a on to doveze na dílnu. Díky Karlově náklonnosti k našemu oddílu a využití zpáteční cesty budeme mít dopravu zadarmo.

Problém byl trošku v dodržení dohodnutých termínů. Domluvili jsme se kupříkladu, že první várku pan Holý pošle 10. listopadu, ale nakonec se to uskutečnilo až o deset dnů později. Na druhou stranu jsem si moc nestěžoval. Dřevo je to krásné a hlavně za dopravu nic neplatíme.

Mezitím jsem přes Vojtu Kalába poprosil jeho dědu pana Hladílka, který nám před časem nabízel možnost postavit tábor na jeho pozemku, který dostal v restituci u obce Těmice. Ten hned přerušil pobyt na chatě a dojel se se mnou dohodnout, kdy tam vyrazíme.

Vybrali jsme první možný termín a v neděli 15. listopadu 1998 jsme se vydali směrem na Pelhřimov, i když s malým zpožděním. Když jsem chtěl dofouknout kolo u auta, utrhl jsem ventilek a musel dát rezervu.

Na místo jsme dorazili již bez větších problémů, i když celý den poletoval sníh a mlha znemožňovala větší rozhled. Co se onoho pozemku týká, jde o čtrnáct metrů široký pruh lesa sousedící z jedné strany s polem a ze tří se smrkovým lesem. Všude smrky, smrky a zase jenom smrky.

Pokud by byl náš tábor tady, pro letošek bychom se museli uskromnit a stany postavit na rozhraní lesa a pole. Příští zimu však pan Hladílek chce les pokácet a vysázet tu stromky různých druhů, vytvořit malé arboretum. Předtím bychom si my řekli, kde bychom chtěli stany, kde kuchyni, umyvárnu a další zázemí, a on by nám ten prostor nechal neosázený.

Nevím, jestli na mých pocitech z tohoto místa nechalo stopy nepříznivé počasí, nebo něco jiného, možná absence vody jak pitné tak na koupání, ale mně se tam prostě nějak nelíbilo.

Nicméně jsme vyhledali zdejšího lesníka, který má hájovnu tak kilometr od případného tábora, a ten nás, co se povolení týká, poslal za nadlesním panem Miroslavem Tůmou, kterého jsme sice nezastihli doma, ale pan Hladílek vypátral, že o víkendech bývá v sousední vsi u své maminky. Tam jsme ho také našli.

Pan Hladílek si nejprve dohodl pokácení lesa i zprostředkování prodeje kmenů a pak jsme přešli na tábor. Pan nadlesní není proti, ale máme si poslat oficiální žádost, kterou bude vyřizovat on, takže by neměl být problém.

A výsledek? Dohodl jsem se s Vojtovým dědou, že budeme hledat dál jiné místo, nejlépe na louce a u vody, ale zároveň budeme pokračovat v jednáních o tomto místě, to kdybychom jinde nebyli úspěšní.

Na následující schůzce jsem informoval kluky o úspěšných jednáních v Těmicích, ale na vedení oddílu se přiznávám, že z toho mám podivný pocit. Když jsem kolegům vypodobnil to místo, souhlasili se mnou, že bude lepší hledat dál a Těmice si nechat jako zálohu.

Grizzly se nedávno zmínil o svém strýci, který prý dostal zpět hospodářství na Karlovarsku u obce Radyně, což je kousek od vlakové zastávky Smilov, tedy dvě stanice za Borkem. Áj pak navrhuje prozkoumat louku kousek pod mlýnem u Borku. Vím dobře, o kterou jde. Pamatuji si ji z doby, kdy jsme hledali místo na tehdejší tábor, který pak vznikl asi o kilometr níž po potoce. Tu louku dnes nikdo neobhospodařuje a dokonce můstek přes potok k ní je propadlý, což by mohlo hrát do karet nám. Ovšem byli bychom blízko od boreckého tábora, což by nemuselo dělat dobrotu.

Devatenáctého listopadu posílám dopis do Rakovníka na odbor životního prostředí se žádostí o povolení tábora na Čertovic pozemku u Jesenice, i když vím, že ani toto místo není nejideálnější, ale na druhou stranu si nemůžu moc vybírat. A tábor pro Lvíčata být musí!

Den na to jedu s Bahňákem za Slaný do Šlapánic k babičce a dědovi, kteří nám darovali starý, ale zachovalý kotel, takzvaná lázeňská kamna, na ohřev vody. Oni přešli na elektriku a my máme zajištěný ohřev vody na koupání. Díky.

Následující sobotu dopoledne jedeme s Láďou Hájkem do Dolního Bezděkova na chatu Markových rodičů, kde získáváme vojenskou pumpu, k ní asi dvacet metrů hadice a jednu sekeru bez topůrka. Na druhou stranu nás to bude stát pár prken na schody do tý jejich chatky. Inu někdo dá něco na tábor pro děti zadarmo, jiný za protislužbu.

Odpoledne jedu s Katůmou a Láďou do dílny skládat prkna. Brzy po nás dorazili ještě Hluk s Mobem a s dalším malým zpožděním Choroš. V týdnu přivezená prkna jsme skládali do sušárny, kde mají vydržet do vánočních svátků, kdy z nich vzniknou podsady. Když jsme udělali archivní foto, dorazil na brigádu ještě Petr. I ten byl pochválen, že vážil cestu až sem, i když ruku k dílu tentokrát nepřiložil.

V sobotu 28. listopadu 1998 již v půl osmé vyjíždíme s Láďou a Grizzlym směrem na Žlutice, kde chceme na základě hledání v mapách obhlédnout několik lokalit. Všude je sněhový poprašek a opět nepříjemná mlha. Sluníčko nevykouklo za celý den ani na chviličku.

Dva první pokusy nedaleko Chyše nám nevyšly. Na prvním vytipovaném místě není louka, ale pole a k druhému zakazovala přístup tak velká cedule, že i nás odradila tam v těch místech pokračovat v pátrání.

Zato třetím místem jsme byli mile překvapeni. Již dříve jsem je registroval při jízdách vlakem do Borku. Je to kousek od stanice Protivec v trojúhelníku trati z Protivce do Žlutic, řeky Střely a úpatí vrchu Vladaře. Tu louku již několik let nikdo zjevně nesekal, a tak by snad byla k mání. Je to rozlehlý pozemek, a co je důležité, je tu i pramen vody vyvěrající zpod Vladaře. To nás vede k závěru, že by to mohla být voda pitná, byť po jisté úpravě.

Pokračovali jsme v cestě a ve Žluticích jsme se stavěli v obchodě u Archmanů, u kterých se nakupuje pro tábor v Borku. Chtěli jsme je požádat o pomoc při pátrání, komu patří pozemky pod Vladařem. Bylo tam ale moc lidí, a tak jsme se s nimi jen dohodli, že se stavíme při zpáteční cestě u nich doma.

Pokračovali jsme v pátrací cestě a další zastávkou bylo údolí Luhovského potoka u Radyně, tedy lokalita, kde má Grizzly strýce. Loučku jsme tu našli pěknou, ale o kus dál mají myslivci jakési boudy. Navíc je tu v blízkosti jakási střelnice.

Když už jsme byli v těchto končinách, zajeli jsme až na horní tok Úterského potoka. Louky tu jsou, ovšem daleko od trati a hlavně dost blízko chat. Kdyby tu na místo chat byla vesnice, nebyla by to taková překážka, ale s lufťákama se těžko člověk domlouvá.

Další zastávkou naší cesty a posledním prozkoumávaným místem bylo to pod Boreckým mlýnem, o kterém nedávno mluvil Áj. Louka se tu trošku svažuje od lesa k potoku a je značně podmáčená. To by se dalo řešit obnovou kanálků, kterými by voda odtékala pryč. Na kraji lesa je dosti silný pramen vody, která by mohla být pitná. Místo je však strašně blízko mlýna a také ke klubovému táboru je to jen asi kilometr, což hovoří proti.

Poslední štací tohoto hledání byla návštěva u Archmanů. Nejprve jsme je ovšem museli najít. To nebylo tak těžké. Doptali jsme se. Přijal nás Jirka, kterému jsme v krátkosti vysvětlili, proč hledáme místo na oddílový tábor a které jsme si vyhlédli tam u Vladaře. Přitom jsme ho požádali, zda by mohl zjistit majitele toho pozemku. Přislíbil, že to vysonduje a dá vědět. Bylo vidět, že má o to zájem. On si je totiž dobře vědom, že by to pro něj znamenalo zase trošku větší obrat v obchodě. Je samozřejmé, že bychom nakupovali u něj. Sám říkal, že první nákup by nám přivezl autem a pro pečivo a tak, by vždycky dojel hospodář vlakem.

Svitla tedy nám další naděje na docela pěkné místo. Je fakt, že by nám těsně okolo tábora jezdily vlaky, ale ono jich tudy zase tolik moc neprojíždí. Pitná voda by tu asi byla, zásobování také a vlak staví o nějakých dvě stě, tři sta metrů dál.

Stejně jako na první brigádu na skládání prken jsem i na tu druhou zval kluky telefonicky. Náklad totiž Karel přivezl v pátek, a protože bylo zapotřebí to co nejrychleji vyšpánovat do sušárny, volil jsem tuto formu svolávání.

Tentokrát přišli Mob, Komárek, Katůma, Bahňák, Petr, já a za hodinu bylo hotovo. Máme už přes pět a půl kubíku prken, což by mělo stačit na podsady jako takové, tedy na boky a přední i zadní díly. Teď ještě materiál na postele a na podlahy.

V listopadu jsme tedy zajistili materiál na podsady a na konstrukce celt. Dál jsme rozjeli jednání na dvou místech, kde by náš budoucí tábor mohl být, a další dvě vhodná místa jsme nejen vytipovali, ale i navštívili, z toho o jednom zjišťujeme podrobnosti. Přesněji nám je zjišťuje výše zmiňovaný Jirka Archman.

Tumaj
2008-11-02
počet zobrazení: 2057