Když venku prší

Na sobotu 8. listopadu 2008 vyšla 74. výprava Pavoučků, ale také velice špatné počasí – drobně, ale vytrvale pršelo až do odpoledních hodin. Proto se hoši družiny malých chlapců našeho oddílu hned po zahájení před rozdělovským kostelem přesunuli do nové klubovny, kde podle zvyklosti při nepřízni počasí proběhl takzvaný mokrý program. Že se při něm naši chlapci nestačili nudit, dotvrdí i moje následující vyprávění.

Dlužno předeslat, že se výpravy zúčastnilo všech pět současných Pavoučků, které Tumaj ještě před zahájením programu požádal, aby se ve třech skupinkách vydali do okolních (rozdělovských) věžáků rozdat do poštovních schránek propagační letáky.

Tomu pak byla přizpůsobena i první soutěž, kdy měli hoši postupně roznést lístky papíru – letáky – na všechny židle, které v klubovně máme. Nejrychlejším roznašečem se stal Adam, který tím získal první vítězství této výpravy.

Běhání po klubovně vystřídal poklidný turnaj v piškvorkách, kde se z vítězství radoval Tadeáš.

I další soutěž nebyla fyzicky náročná, neboť se též odehrála celá u stolu. Hoši tentokrát postupně házeli šestistěnnou hrací kostkou a číslo, které jim padlo, jeden z vedoucích zaznamenal. Úkolem bylo co nejdříve „vyškrtat“ všechna čísla od jedničky do šestky. Toto se nejdříve ze všech podařilo opět Adamovi.

Po házení kostkou se Adam přiznal, že na zítřek připadají jeho jubilejní desáté narozeniny. To byl samozřejmě impuls k tomu, aby dostal deset hoblů, za které každému z přítomných rozdal chutné čokoládové bonbóny.

Zajímavým závodem bylo posílání míčku k míčku. Postupně každý hoch poslal tenisák do určeného prostoru, kam později namířil i druhý míček, který se měl dostat co nejblíže tomu prvnímu. Šlo tedy o velkou šikovnost, i když s trochou štěstí. Nejmenšího odstupu obou míčků dosáhl Adam, který tak zaznamenal již třetí vítězství na této výpravě.

Kdysi kdosi přinesl do klubovny takové ty kostky s obrázky, které se z nich dají skládat. Asi by to dnes již nešlo, protože jich je tu namícháno několik sad, ale ke stavbě co nejvyšší věže jsou přímo ideální. A právě o to se chlapci Pavoučků snažili při další soutěži, ve které měli naskládat co nejvíce kostek na sebe, aniž jim stavba spadne. Nejlepším stavitelem se stal opět Adam.

Když počasí nedovolí být venku, mohou se do programu v klubovně zařazovat dlouhotrvající hry a soutěže, mezi které patří i cvrnkačka, která by na schůzce zabrala zbytečně mnoho času. Zdlouhavě zde vysvětlovat, jak taková cvrnkačka probíhá, není potřeba, protože to každý může vypozorovat z obrázku vpravo. A tak zbývá pouze doplnit, že nejvíce bodů nacvrnkal a vítězem se stal Medvídek.

Boj o věžičky je oblíbenou zábavou nejen malých chlapců, ovšem na dnešek si vedoucí připravili dvojitou porci této zábavy. Hrálo se systémem každého s každým a šlo o souboje, kdo dříve soupeři shodí pomocí tenisáků dvě věžičky postavené z již vzpomínaných kostek. Po prostřídání se všech soupeřů byl znám vítěz této disciplíny, kterým se stal dnes veleúspěšný Adam.

Z letního tábora chlapci Pavoučků dobře znají kroket, hrávaný na trávě. Dnes tuto záležitost vyzkoušeli v klubovně na linu a seznali, že je to opravdu něco úplně jiného. Tady stačilo jen trošičku udeřit pálkou do koule a ta se odkutálela hodně daleko. Nicméně to byla skvělá zábava, která vyplnila další značnou část programu.

Posléze nechal Tumaj chlapce házet výkonnostním kolíkem k určenému cíli a podle vzdálenosti určil pořadí, ve kterém dál zamíchali v dlaních mince, určili si, co na nich padne a pak je hodili na zem. Kolik znaků uhodli, tolik si připsali bodů. Se zbylými mincemi házel další z pořadí. Po určeném počtu kol měl nejvíce bodů na svém kontě Jakub, který tak vyhrál svoji první dnešní soutěž.

Gorodky jsou starou ruskou hrou, kterou známe i z „Jen počkej, zajíci!“, kde ji hrál hroch a vlk mu to pořád kazil. Tumaj na podlaze sestavil jistý obrazec z dřevěných špalíků a bylo na šikovnosti každého chlapce, aby na tři rány tenisákem dokázal obrazec co nejvíce rozmetat. Tady se nejlépe vedlo Lukášovi, který tím zaznamenal také jedno vítězství na dnešní výpravě.

Vnímavost chlapců vyzkoušel Tumaj při další soutěži. Na stůl položil deset lístečků s různými čísly a zadal úkol: Zjistěte, co mají tato čísla společného. Někteří hoši si velice dlouho lámali své mladičké hlavičky. Jedno číslo bylo dvoumístné, jiná až čtyřmístná, takže tady to nebylo. Nebudu to prodlužovat. Ve všech číslech byla obsažena dvojka, na což nejdříve přišel Medvídek, který tím prokázal svůj velký pozorovací talent.

Skoro běžeckou soutěží pak byl závod v přenášení pingpongového míčku na pálce přes překážky, ke kterým nám posloužily dva stoly, které chlapci překonávali. Komu míček spadl, musel ho sebrat a vrátit se na místo, kde k prohřešku došlo, což značně zdržovalo. Nakolik to bylo složité, by mohli vyprávět asi všichni hoši Pavoučků, nejradostněji asi Adam, který opět vyhrál.

Další velkou soutěží, hrávanou pro svoji časovou náročnost zásadně na výpravách, je „Chřestýš“. Jeden z hráčů si zvolí, čím chce v souboji být, zda lovcem či hadem. Lovec má pak zavázané oči a v ruce tlouk, se kterým může třikrát zaútočit na chřestýše. Ten musí zaujmout polohu, ze které nesmí změnit postoj nohou. Smí tedy uhýbat, ale nohy musí zůstat na stejném místě. Had zachřestí, lovec k němu může dojít blíž a promávne tloukem. Strefí-li nejpozději na třetí pokus chřestýše, vyhrává. Chřestýš se stává vítězem, pokud lovec ani napotřetí nestrefí cíl, nebo pokud do hada nabourá a ten ho přitom uštkne. Po soubojích každého s každým vyšel jako vítěz Tadeáš, který dokonale využil svého důvtipu a skvělé taktiky jak v roli chřestýše, tak v roli lovce.

Chlapci se znovu sesedli okolo jednoho stolu, na kterém se ukázala opět šestistěnná hrací kostka. Tentokrát stačila jedna. Každý hoch házel a sčítal si počet oček, které se mu ukázaly po dokutálení se na horní plošce. Účelem bylo naházet pokud možno osmnáct, což zajišťovalo vítězství v tomto kole. Pokud nikdo neměl rovných osmnáct, zvítězil ten, kdo byl nejblíže, ale osmnáctku přesáhl. To znamenalo prohru. Tří vítězství nejdříve dosáhl Tadeáš, který si tím zajistil další prvenství a důležité body.

Na úplný závěr této propršené výpravy si Tumaj nechal oblíbené souboje o roury. I tady se v rychlosti pokusím vysvětlit, oč jde. Každý hoch si vybere místo v klubovně, kam postaví asi metrovou papírovou rouru. Tu pak chrání vlastním tělem před střelami ostatních. Sám samozřejmě také útočí na soupeře, a to tenisovými míčky, které má na začátku každý tři a další pak může sbírat. Přestat útočit musí ten, jehož roura je shozena. Protože na této akci bylo pět chlapců, hrálo se pět kol, aby se každý hoch prostřídal na všech místech, u všech rour. Z každého kola se zaznamenávalo pořadí, ze kterého pak vyšel vítěz, kterým se stal Adam.

Adam byl také nejúspěšnějším chlapcem této výpravy. Nicméně i Tadeáš, Medvídek, Kuba a Lukáš si jistě přišli na své, a to, že namísto výpravy do lesů byli v klubovně, jim až tak moc nevadilo. Vždyť tu jde hlavně o zábavu a té si užili opravdu hodně.

GeTe

Tumaj
2008-11-08
počet zobrazení: 2059