Kop cédéčkem
Kop cédéčkem
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
174. výprava Pavoučků
417. výprava Lvíčat
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


Jak jsme budovali tábor - 4. díl - prosinec

Prosinec 1998

Hned druhého prosince roku 1998 proběhlo sezení klubu, na kterém znovu vyšlo najevo, že ani jeden z hlavních vedoucích ještě nezajistil vyčištění celt z borského tábora. Přitom na každý turnus připadá pouhých patnáct celt! Dostal jsem nabídku, jestli se Lvíčaty chceme ty celty vyčistit my s tím, že nám každý běh zaplatí pět set korun, což je v součtu jeden tisíc pět set. Souhlasím, ale s podmínkou, že to uděláme až na jaře, protože teď už je zima na to, abychom to pucovali někde venku na chodníku.

Třetího prosince dostávám fakturu na prkna na podsady. Celková cena je 18.995,40 Kč, což je asi 3.350,- za kubík včetně daně z přidané hodnoty, a to je cena velice slušná. Na jednu podsadu vychází 1.266,36 Kč, ovšem zatím bez podlahy.

O den později přichází dopis od nadlesního pana Tůmy z polesí Nová Cerekev. Text odpovídá tomu, co jsme se při návštěvě u Těmic v listopadu domluvili.

Na Mikuláše volám panu Holému a dovídám se nepříliš dobrou zprávu, že možná další prkna už do konce roku nebudou. To by byla jistá komplikace, protože my mezi Vánocemi a Novým rokem potřebujeme udělat podsady se vším všudy. Proto jsem další den zašel za svým šéfem a ten mě ujistil, že má ještě další zdroje a že si nemám dělat starosti. Odpoledne jsem dostal avízo, že máme u zasilatelství Šedák pět krabic s celtami.

Ve čtvrtek 10. prosince jsem byl koupit u Bondyho dvacet čtyři molitanů. Prodavačku jsem množstvím šokoval. Platil jsem přes osm tisíc. Spolu s Katůmou jsme to odvezli do klubovny. Teprve až doma jsem si všiml, že nám účtovali tři sta padesát korun za kus, což byla cena molitanů pěticentimetrových a my kupovali třícentimetrové. Prodavačka se zjevně překoukla. Přesně se mi vybavilo, jak běží kolem cedulky s cenami molitanů, ve spěchu hledá sumu a pak ji zapisuje na paragon. Vrátil jsem se do obchodu a prodavačka se zděsila. Chybu nejen přiznala, ale moc se omlouvala. Ostatně ona by z toho neměla nic. Zpět jsme dostali přes tři tisíce korun.

Po práci jsem zajel do zasilatelství Šedák pro celty, které přišly od výrobce z Vysokého nad Jizerou. Zavezl jsem je do klubovny, kde jsem pak promazal olejem staré zástrče a panty odmontované kdysi ze zrušených podsad v Borku. Z klubovny jsem zajel koupit luxol na podsady a podlahy a také jsem koupil půlkilovku Hammerite, který se dá natírat rovnou na zrezavělé předměty, což výše zmíněné panty potřebují. Pan Holý nevolal, a tak jsem zavolal já jemu. Prkna prý už do konce roku žádná mít nebude. Další telefonát směřoval k šéfovi domů. Sděluji mu právě zjištěné skutečnosti. Prkna nám prý sežene, jak slíbil, jinde.

V sobotu 12. prosince jsem si udělal malou procházku na místo nedaleko Družce, kde ještě před několika léty stával tábor. Dnes je tam jen neudržovaná louka, ale zůstala tam koryta na mytí, která jsou jen položena na jakémsi podstavci, jinak nepřipevněna.

V pondělí se podařilo mému zaměstnavateli sehnat někde v jižních Čechách částečně proschlá prkna, kubík za 5.612,- Kč i s daní. Oproti materiálu od pana Holého drahota, ale nemůžeme si vybírat. Na odpolední schůzce si s klukama z oddílu domlouvám na středu brigádu na skládání prken do sušárny, aby to trošku ještě proschlo. I to je už dohodnuto. Po schůzce jedeme s Láďou a Grizzlym pro koryto, které pak odvážíme k Mártymu na zahradu, kde už máme sud.

Ve středu Karel Kapitán přiváží prkna. Jsou velice krásná, ale obalená ledem. S kolegy to přenášíme na dvůr a já se dohaduji se šéfem na tom, že už v půl jedné skončím s prací pro něj a začnu vynášet to, co je v sušárně, abychom tam odpoledne mohli naskládat ta nová prkna.

Na brigádu přišli Choroš, Marek a Mob i se sádrou na noze. Vyndaváme ještě zbylá prkna ze sušárny a začínáme tam skládat ta naše. V tom nám pomáhají i kolega Jirka Greňo – Léra, Ivan, Ukrajinec, který u nás pracuje a který je narozený ve stejném roce jako já, a také Katůma, který přijel o něco později než ostatní.

V pátek 18. prosince jsme se chystali na oddílové Vánoce do Pekla – na Černíkovic chalupu do Tlestek u Jesenice. Ve schránce jsem měl lístek, že na hlavní poště mám doporučený dopis z Rakovníka určený do vlastních rukou. To bude z Odboru životního prostředí kvůli táboru u Pekla. Kluky jsem vypravil vlakem a já, autem s různými věcmi potřebnými na tuto akci, jsem zajel ještě pro ten dopis, který večer otevírám v přítomnosti Áje, Grizzlyho a Ládi. Zvou nás na jednání na sedmého ledna 1999 na obecní úřad do Jesenice. Kdyby nás tam nechtěli pustit, asi by to udělali hned a nezvali by nás na nějaké jednání. Máme tedy naději!

Druhý den jsme se samozřejmě s chlapci Lvíčat zašli podívat na Čertovic pozemek, kde by mohl být náš tábor. Musím přiznat, že jsem zaznamenal jisté rozpaky. Kluci jsou přeci jenom zvyklí na uzavřené údolí v Borku a tady je to otevřené do krajiny. Je tu vidět i na silnici. Nadšeni rozhodně nebyli, ale kdyby nevyšlo místo třeba pod Vladařem, tak by to tady prostě muselo stačit. Večer se v oddílové nadílce objevuje mezi dárky i dopis z rakovnického okresního úřadu.

V neděli večer po návratu z oddílových Vánoc mi volal Jirka Archman ze Žlutic, co stihl zjistit o pozemku u Vladaře. Přes osm set metů čtverečných té louky spravuje Pozemkový fond z Karlových Varů a přes jeden tisíc metrů patří soukromým osobám ze Žlutic, Plzně, Prahy, z Chotína u Plzně a znovu z Plzně. Po novém roce, až prý pojede do Varů, se staví na pozemkovém úřadu a tam zjistí další podrobnosti.

Mezi lidi, kteří nám s naším oddílovým táborem opravdu hodně pomohli, patří i můj zaměstnavatel pan Evžen Novotný. Od vánočních svátků do Nového roku se v jeho dílně nepracuje a už loni nám dovolil v tom období vyrobit podsady do Borku, a to za velice výhodných podmínek. S výrobou podsad pro náš tábor také znovu souhlasil, a tak jsme zorganizovali velkou šňůru brigád, které začínaly tři dny před Štědrým dnem s tím, že skončit musíme nejpozději 3. ledna 1999.

Abychom motivovali kluky z oddílu k větší aktivitě, vymyslel Áj soutěž „O Lvíčka“ s těmito pravidly: Za první odpracovanou hodinu dostane každý předtisk znaku oddílu rozdělený do pětadvaceti polí. Za každou další hodinu pak obdrží jeden dílek silně tištěný, který si nalepí na příslušné místo. Kdo odpracuje dvacet šest hodin, bude mít celého lvíčka a náleží mu černobílý nažehlovací znak, který si pak může přenést třeba na tričko. Ten, kdo bude v brigádách pokračovat i dál, může získat za dalších pětadvacet hodin znak barevný. Ani tím však možnost odměn nekončí. Za dalších pět hodin bude barevný lvíček s modrým okrajem, za dalších pět se stříbrným a za ještě dalších pět se zlatým okrajem. Absolutně nejaktivnější hoch (bez ohledu na počet hodin) pak obdrží dvojnásobně velký znak oddílu, samozřejmě nažehlovací, buď černobílý či barevný, podle toho, jaký si v průběhu brigád zaslouží.

Pondělí 21. prosince 1998 Hned první den přišlo jedenáct lidí a z toho pět na celou šichtu, tedy na jedenáct hodin. Nejprve ze všeho jsme museli na dvorku nařezat prkna na hrubé délky, což si vzal na starost kolega Jirka Greňo – Léra. Jemu samozřejmě asistovali mnozí další. Nakrácená prkna jsme okamžitě nosili do dílny k protahovačce, kde je další dva brigádníci hoblovali. Jakmile byla první várka protažena z obou stran, srovnali jsme jednu hranu na hoblovce a roztřídili prkna podle šířek. Mezitím Grizzly naohýbal kovové pásky, které použijeme na zavěšení poliček do stanů.

Pro další operaci jsem měl připravenu tabulku, kde bylo vypočteno, kolik tak či onak širokých prken bude potřeba na jeden dílec podsady. Díky tomuto systému jsme měli opravdu minimální odpad. Podle zmíněných záznamů jsme odřezávali prkna od šířky a hned také od délky, aby je nebylo nutno brát na pilu ještě jednou.

Načisto zařezaná prkna odebíral od pily Sůša a frézoval na nich polodrážky. Takto opracovaný materiál si pak bral Grizzly, který vždy do jednoho prkna z každé sestavy vrtal díry, do kterých pak přišly hřebíky na uchycení šňůr celt. Milan mezitím vším natíral Hammeritem staré rezavé panty na dveře. Jsem zvědav, zda reklama nekecala.

Úterý 22. prosince 1998 Na druhou brigádu se sešlo osm osob, což bylo o tři méně než první den, ale práce jsme udělali také hodně. Největší nápor byl znovu na protahovačku, kde se hoblovala prkna, na rovnačku, kde byla srovnána jedna hrana a následně na pilu, na které jsme opět formátovali jednotlivá prkna jak od šířky, tak od délky. I fréza byla celou dobu v permanenci. Grizzly znovu vrtal díry na uchycení šňůr celt a zatloukl do nich hřebíky, za které se šňůrky zaháčkovávají.

V další fázi jsme zahájili kompletování dílců podsad, na což jsem tentokrát dohlížel osobně. Loni, při výrobě podsad pro klub, se totiž stávalo, že polodrážky na některých prknech byly špatně vyfrézované, a protože je nikdo nevrátil k opravě, prkna při sestavování dílců nebylo možno dorazit až k sobě, a tím vznikl vyšší dílec, než bylo potřeba. Někdy se naopak stalo, že sešroubovaná prkna byla užší, nikdo to opět nebral na vědomí a vznikl tak dílec nižší než metr. Když se pak k sobě dostaly dva takto rozdílné dílce, nebylo možno z nich sestavit podsadu. Tomu jsem se chtěl vyhnout, a proto jsem pečlivě hlídal, aby výška jednotlivých dílců byla přesně sto centimetrů, potažmo aby všechny polodrážky byly dokonale vyfrézované.

Večer jsme měli sešroubováno všech patnáct zadních dílů podsad plus pět boků. Na ostatní dílce jsou nařezána prkna na čisté míry a na většině jsou pak vyfrézovány polodrážky. Z dodávky prken od pana Holého nám ještě zbyl materiál přesně na sokly k podlahám. Začali jsme ještě s nařezáváním prken z druhé várky, ze kterých se „kouří“, protože jsou mokrá.

Středa 23. prosince 1998 Na poslední brigádu před vánočními svátky se sešlo rovných deset kamarádů, ať už přímo z oddílu, či starých lvů, nebo těch, kteří prostě chtěli pomoct. Léra s Katůmou se hned po ránu pustili do slepování prken na sokly podlah, protože tam je potřeba dvojnásob silný materiál. To jim zabralo celé dopoledne. Další dvojice protahovala prkna z druhé dodávky, ale šlo to špatně, protože byla mokrá a protahovačka to stěží pobírala. Naštěstí se z nich budou dělat pouze postele a podlahy, kde nebude vadit, pokud ještě trochu seschnou.

Dnes bylo dokončeno frézování polodrážek na podsady a začali jsme řezat prkna na postele. Pokračovali jsme v sešroubovávání dílců a stihli jsme dát dohromady všechny předky včetně dveří a osm boků. Těch máme s těmi ze včerejška již třináct. Chybí nám tedy ještě sedmnáct boků, protože dohromady děláme patnáct podsad, což znamená patnáct předních dílů, patnáct zadních, patnáct levých a patnáct pravých boků.

Navečer, před odchodem, jsme proložili ohoblovaná prkna z té druhé várky, aby za těch pár dní, které zde nebudeme, trošku oschla.

Sobota 26. prosince 1998 Již o druhý vánoční svátek jsme pokračovali v práci. Začali protahováním a také řezáním prken na postele. Ty máme komplet připravené na šroubování včetně svlaků. Co se prken na podlahy týká, zahájili jsme jejich řezání načisto a frézování polodrážek na nich. Ty děláme hlubší, protože to mokré dříví trochu seschne a my nechceme, aby pak byly v podlahách mezery.

Dokompletovali jsme zbylých sedmnáct boků podsad a začali na ně šroubovat spojovací panty a do hrany vruty, které budou držet tyče konstrukcí celt. Připravili jsme sokly podsad, které musely být nejprve srovnány na hoblovce, pak prošly protahovačkou a přes pilu, kde jsme je zakrátili na příslušnou délku, se dostaly k fréze. Tam byly vytvořeny polodrážky, které budou držet podsadu na podlážce.

Večer jsem se pustil do vyhoblovávání trámků, které přijdou přišroubovat vratovými šrouby na podsady a na kterých budou ležet postele. Proto ty šrouby na matky.

Po dnešku je jasné, že všechny práce stihneme do konce prosince, že po Novém roce nebude co dělat. Máme toho hodně hotového.

Neděle 27. prosince 1998 Hned poránu Hopína natírá luxolem část dveří, pak nás dost brzy opouští i s Hopem, neboť mají jisté rodinné povinnosti. Je od nich ale stejně krásné, že přišli alespoň na tak krátkou dobu.

Na poslední podsady jsme našroubovali spojovací panty. Vojta, který přišel i dědou, panem Hladílkem (pozemek u Těmic), začali sešroubovávat postele. Stihli jich čtrnáct, což je bez jedné polovina. Mezitím Ness vyřezává osazení na trámky pod postele, aby pasovaly na podsady mezi spojovací svlaky. Čertíček v těch trámcích vrtá do poloviny hloubky velké díry, v jejichž středu pak tvoří menší díry naskrz. Vratové šrouby, kterými budou trámky pod postele připevněny k podsadě, projdou z druhé strany menší dírou a ve větší se schová matička i s podložkou. Díky tomu nebude šroub vyčnívat ven.

Jakmile Ness dodělal postelové trámky, pokračoval v řezání prken na podlahy. Materiál od něj odebíral Hospoda, který „vyjížděl“ polodrážky. Já jsem kvečeru nejprve natřel zbylé dveře luxolem a pak sešrouboval první dva sokle.

Pondělí 28. prosince 1998 Již sedmý den trvání našich brigád se počet různých operací snížil, což svědčilo o skutečnosti, že jsme se pomalu ale jistě propracováváli do finále.

Dnes jsme natírali prakticky celý den dílce podsad luxolem. Máme jich hotových již čtyřicet sedm ze šedesáti. Hned ráno jsme dofrézovali poslední polodrážky na prknech na podlahy. Dohromady jsme dali zbylých třináct soklů, na které Léra s Honzou a Petrem přibíjeli prkna podlah. Sešroubovali jsme posledních šestnáct postelí, takže ty máme také všechny.

Protože nás bylo přítomno dost, snesli jsme z půdy různé zbytky lamina, které nám věnoval majitel truhlárny a můj šéf pan Novotný, a začali jsme z nich nařezávat dílce na poličky do stanů.

Po dnešku je nesporně jasné, že zítra budeme končit.

Úterý 29. prosince 1998 Skutečnost, že brigády dnes už končí, zjevně zaskočila některé hochy, kteří chtěli až v těchto dnech odpracovat hodiny a tím si zasloužit některého z nažehlovacích lvíčků. Bohužel jsme pro ně byli rychlí pracanti.

Od samého rána jsme opět natírali dílce podsad, kterých nám na dnešek zbylo třináct. Co bylo nepříjemné, že nám došel luxol, takže jsme nemohli natírat podlahy. Budeme to muset stihnout před táborem a asi se vrátíme k původnímu plánu, natřít spodek gumoasfaltem.

Petra a Honzu čekala dodělávka poslední podlahy a pak došlo na šroubování pantů, které spojily přední dílce podsad a dveře. Dokončili jsme i vrtání děr na spojovací kolíky na poličkách a začali jsme se stěhováním všeho na půdu. Podlahy jsme museli oproti původnímu plánu odnosit nad kancelář, protože na původně určené místo na velkou půdu jsme neprošli sníženými dveřmi. I tady jsme to měli opravdu na centimetry. Postele jsme naskládali tak šikovně, že mezi nimi byly mezery, takže tudy může proudit vzduch a mokrá prkna proschnou. Teprve na postele jsme narovnali poličky. Pak přišly ke slovu podsady. To bylo nějakého nošení a nějakého skládání, ale zvládli jsme to v pohodě.

Při obědě Choroš přišel s návrhem vyrobit ze zbylých prken stoly a lavice do jídelny. Protože je ale tento materiál mokrý, budeme jeho nápad realizovat až později, někdy na jaře. Z odpadu z prken jsme vyřezali laťky na Borek, které jsem slíbil ještě před rozhodnutím vybudovat vlastní tábor, tak abych plnil dané slovo.

V tuto chvíli nás čekal už jen velký úklid všech prostor, kde jsme pracovali, tedy v přízemí prakticky všude a v patře v místech, kde jsme kompletovali podlahy. Práce na výrobě podsad pro oddílový tábor Lvíčat jsme dokončili 29. prosince 1998 v patnáct hodin patnáct minut.

Na výrobu patnácti podsad včetně podlah, třiceti postelí a polovičního počtu poliček, do každého stanu po jedné, jsme potřebovali sedm dní. Odpracovali jsme celkem i s přípravnými pracemi 566 a čtvrt hodiny. Brigád se zúčastnilo třicet jedna osob, členů oddílu, vedoucích, starých lvů i dalších kamarádů včetně jednoho dědy.

Všem zúčastněným i po deseti letech ještě jednou díky.


Tumaj
2008-11-30
počet zobrazení: 2060
Fotky
Petr podává prkna Sůšovi
Petr podává prkna Sůšovi
Jirka Greňo - Léra s Poldim u pili
Jirka Greňo - Léra s Poldim u pili
Tumaj protahuje prkna
Tumaj protahuje prkna
Bahňák odebírá odřezaná prkna
Bahňák odebírá odřezaná prkna
Kamarád Stuchlý - Márty na fréze
Kamarád Stuchlý - Márty na fréze

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:17 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0