Vánoce Pavoučků a Lvíčat

Na 299. výpravu Lvíčat a 75. výpravu Pavoučků se před rozdělovským kostelem sešli Pef, Vašek, Fíbí, Standa, Maxim, Sid, Pepa a Milan ze Lvíčat a Matyáš, Kuba, Jirka, Medvídek, Lukáš, Tomáš z Pavoučků. Vedoucí tam byli Tumaj, Saša, Jakub, Bahňák a Katůma.

Jakmile jsme došli do Libušínské základny, hned jsme si vybalili věci. A byli určeni tři kapitáni, Sid, Fíbí, Pef, kteří si k sobě vybírali postupně ostatní členy oddílu. Tak vznikla tři družstva: 1) Sid, Vašek, Lukáš, Medvídek, Matyáš, 2) Fíbí, Standa, Maxim, Jirka a 3) Pef, Bagy, Milan, Tomáš, Kuba. Tato družstva si měla vymyslet název skupiny: 1) Slimáci, 2) AA a 3) Opravdu dobrá skupina.

Když byly vymyšleny názvy skupin, konala se první soutěž – přebor v házení kostkou. Spočívala v tom, že ve skupinách se střídali hráči a házeli proti sobě kostkou na stole, kdo ji hodil blíž ke kraji, aniž by mu spadla na zem, vyhrál a získal bod pro skupinu. Hrálo se do určitého počtu bodů. Vítězné družstvo byli Slimáci.

Na zlehčení pokračoval večer hrou na Mc Donald. Hrálo se ve dvojicích a dostávali jsme různé pokyny, například slovo HRANOLKY znamenalo, že oba ve dvojici museli zvednout obě ruce. Dvakrát vyhrála dvojice Medvídek, Lukáš a jednou dvojice Maxim, Fíbí.

O chvíli později jsme hráli něco o poznání akčnějšího, a to: Přehoď kulivo na druhou stranu klubovny. Šlo o to, že ve družstvech, na které jsme se na začátku rozdělovali, jsme dostali asi čtyřicet kuliv na svoji půlku místnosti a museli jsme je přeházet na druhou stranu místnosti, ale tam bylo jiné družstvo, které mělo stejný, přesněji opačný úkol. V těchto bitvách zvítězilo družstvo Opravdu dobrá skupina.

A znovu přišla soutěž na zklidnění na pamatováka „Jel jsem na Vánoce a vzal jsem si s sebou…“, s tím že každý přidá jednu věc. Vyhrál Maxim.

Pak nás čekali dvě kratší hry: Kdo chybí – jeden odešel za dveře, druhý se schoval za jiné dveře. A ten první hledal po místnosti, kdo je za těmi druhými dveřmi, kdo chybí. Druhá soutěž byla na Blázny – velmi známá hra Lvíčat s ukazováním „HU“.

Po hře na blázny už zazněl jen rozkaz, že se jde spát a přečtení kolik kdo má bodů.

Další den ráno po snídani jsme šli ven na zahradu, kde proběhl začátek soutěže „Minutová honička“, ve které musí určený hoch do minuty pochytat co nejvíce ostatních, kteří mu utíkají v určeném prostoru, Odehrálo se jen prvních sedm her. Po chvilce dorazil poslední vedoucí Šmuc.

Poté jsme odešli kousek dál na hřiště, kde se hrála soutěž „Na zvířata“. Každý vedoucí byl jakoby jiné zvíře. A my je tenisákama lovili. Nakonec bylo za každé zvíře jiný počet bodů. Vyhrál Standa.

Jen co jsme se rozdýchali, šli jsme dál do lesa. Tam byla vyhlášena další soutěž na družstva a to „Navigace“ Jednomu členu družstva byly zavázány oči a ostatní ho navigovali k určenému místu jen slovy. Vyhrála Opravdu dobrá skupina.

Když tato soutěž skončila, připojil se k nám Petr, náš táborový hospodář a zahráli jsme si další soutěž: Hod míčkem do dálky na cestu. Už z názvu je jasné, co bylo úkolem. Vyhrál Sid.

Vrátili jsme se k základně, kde jsme dohráli minutovou honičku, ve které vyhrál Pef.

Pak jsme se stáhli zpět dovnitř, do tepla, kde nás ještě před obědem čekala soutěž „já zvířátko bez čárky…“ To je soutěž, kde si každý vybere určité zvíře a pak jen, když ho někdo zavolá, odpovídá jednoduchou formulací, kterou když polete, dostane trestnou čárku.

Po vyčerpávajícím dopoledním zápolení nás čekal zasloužený oběd: guláš s kolínky.

Když jsme byli najedení, byla další soutěž na družstva. Pexeso, každý tým měl několik obrázků květin a v jiné místnosti byly rozházeny stejné obrázky, které jsme měli spojit do dvojic. Nejrychleji to zvládli Slimáci.

Vyšli jsme znovu ven a čekala nás prémiovka, a to donést do deseti minut sněhovou kouli, kterou donesli všichni, protože tam byl zbytek asi ze sněhuláka.

Hra, která byla po této prémiovce, je obvyklá v jiném prostředí, na táboře. Jednalo se o Angličany proti Skotům. Byla to opravdu zábava, ale pak začal kvapit čas a po jedné dlouhé hře byla na řadě opět soutěž ve skupinách – běh mezi stromy s tím, že jsme museli probíhat mezi stromy tak, abychom se stále drželi za ruce. Nejrychlejší byla Opravdu dobrá skupina.

Po vyhlášení byl sběr šipek použitých na označení trasy. Jedna šipka a jeden napínáček, rovnalo se jednomu bodu.

A dnes již poněkolikáté návrat do základny, kde nás čekaly dvě soutěže: Rozlož co nejrychleji hlavolam a Zametání tužek koštětem. Hlavolam nejrychleji rozložil Pef a v zametání tužek si nejlépe vedl Fíbí.

Autor této části – Fíbí

Po svačině jsme začali s přípravami na lví Štědrý večer. Rozdělili jsme se do několika skupinek a každá měla nestarosti něco. V první připravovali malé svíčičky do skořápek od ořechů, druhá přenosila stoly z jídelny do klubovny a vyzdobila slavnostní štědrovečerní tabuli. Jiní hoši připravili vánoční cukroví na tácy a další zdobili stromeček. Poslední partu lze označit za nejdůležitější, protože ta opékala sekanou a připravila bramborový salát na talíře.

Když bylo vše hotovo, oblékli si všichni hoši buď zelené košile se znaky oddílu, nebo jiné slavnostní. Za zvuku vánoční hudby pak hoši napochodovali do spoře osvětlené místnosti, kde zářil jenom ozdobený stromeček, letos poprvé s elektrickým osvětlením, pod kterým byl již hromada dárků a několik svíček na slavnostně vyzdobených stolech. Tumaj popřál všem pěkné oddílové Vánoce a dobrou chuť.

Po slavnostní večeři došlo na rozdávání dárků, o což se postarali tradičně nejmladší chlapci, letos Jirka, Tomáš a Matyáš z Pavoučků. Když zmínění hoši předali i poslední dárek, začali rozbalovat ty svoje. A věřte, že kolem toho bylo spousta radosti.

To už dal Tumaj pokyn k přesunu do vedlejší místnosti, kde bylo během několika minut připraveno již tradiční světelné představení – pouštění lodiček ze skořápek od ořechů se svíčičkami, které fascinovalo především ty nejmenší. Každý bedlivě sledoval tu svoji a jako každý rok si všichni přáli, aby ta jejich zářila co nejdéle.

Když zhasla i poslední loďka, vrátili se hoši na chvilku k slavnostní tabuli, kde je čekalo rozříznutí jablíčka napříč. Komu se prý objeví v jaderníku hvězdička, bude s ním vše v pořádku a dál bude chodit do Lvíčat či Pavoučků. Kdo najde křížek, prý do roka z našich řad odpadne. Uvidíme.

Po chviličce nechali vedoucí upravit v jídelně stoly a židle tak, aby jejich postavení vyhovovalo následující velké vědomostní soutěži, ve které již dříve uvedená družstva soutěžila kupříkladu v poznávání ukázek z filmů, poznávání zpěváků či kapel, nebo různých osobností, o kterých vždy Jakub přečetl několik známých skutečností.

Nejvíce se dařilo Opravdu dobré skupině, za kterou skončila ÁÁčka, a třetí místo zbylo na Slimáky. O závěr večera se postarala tradiční hra „Cc“. Zvláštní název, že? Vše začalo anonymním určením jednoho hráče, který na rozdíl od ostatních nesměl ve hře vydat ani hlásek. Pak se zhaslo a hráči se začaly pohybovat v určeném prostrou. Pokud se někdo setkal s dalším hráčem, vydal zmíněný zvuk, tedy: „Cc“. Odpovědí mu muselo být totéž. Pokud se odpověď neozvala, bylo jasné, že hráč narazil na hledanou osobu. Pak zbývalo už jenom mlčícího hráče poznat.

„Cc“ se hrálo několikrát, přesněji do chvíle, kdy vedoucí cítili, že je akorát tak čas chystat se na večerku.

Autor této části – Tumaj

Ráno po snídani, ke které bylo cukroví, jsme si zahráli logickou hru, při které se muselo jedno ze dvou družstev složitě dostat pět svých členů vedle sebe. Složitá pravidla zde nebudu vypisovat.

Ale hned po logické hře nás čekala soutěž na skupiny, s názvem Dotkni se barikády, při které se pořádně řádilo. Obzvláště Pef, který se vždy proti obráncům řítil rychlostí parního vlaku a sílou valící se koule. Když jsme si oddechli z toho, jak se stotunový Pef řítí proti nám, vyšli jsme ven, kde se hráli i s vedoucími Na státy.

Po dokončení Států přišla na pořad další běhací soutěž. Byl to takový člunkový běh s tím, že jsme se měli dotknout postupně čtyř chatek. Jak se ukázalo, nejrychlejší nohy má Maxim.

Po návratu zpět dovnitř, jsme si zahráli hru sardinky. Jednalo se o normální schovku jen s tím rozdílem, že když jsme dotyčného našli, museli jsme si k němu lehnout.

Po pár dalších menších hrách nastal čas oběda a po něm úklid celé základny.

Když bylo uklizeno a měli jsme zabalené všechny věci, šli jsme ven, abychom neudělali vevnitř další nepořádek, a tam si na hřišti proti základně zahráli fotbal.

Po fotbale nás čekala poslední soutěž ve družstvech. Měli jsme dojít na nedaleký hřbitov na kopci pro lístek a dopravit ho co nejrychleji k vedoucím. Vyhrála Opravdu dobrá skupina.

Pak už jsme stihli jen soutěž Běh s fotbalovým míčem ke kamenu a zpět. Nejlépe si vedl Medvídek.

Už jsme se jen rozloučili a odešli k rozdělovskému kostelu. Zde Tumaj vyhlásil nejúspěšnějšího chlapce Lvíčat, kterým byl na této výpravě Pef a z Pavoučků Kuba. Pak jsme se rozloučili mezi sebou a odjížděli domu plní nedávných zážitků.

Autor této části – Fíbí

Tumaj
2008-12-23
počet zobrazení: 2063