...z nebe ale ano
...z nebe ale ano
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
174. výprava Pavoučků
417. výprava Lvíčat
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


Jak jsme budovali tábor - 5. díl - leden

Leden 1999

Na sobotu 2. ledna 1999 jsem do Country rádia poslal psaní s poděkováním, které mělo jít v písničkách na přání, ale zvrzali to! Vyznělo to jen jako přání k Novému roku. Mrzí mně to.

O pět dnů později, tedy ve čtvrtek 7. ledna odjíždíme já, Grizzly a Čertíček do Jesenice na obecní úřad na „místní šetření“, to kvůli případnému táboru na Černíkovic pozemku.

Na úřad jsme dorazili dříve, a tak nás pustili do zasedací místnosti, kam se po chvíli vřítila celkem pohledná ženská, a že je doktorka Škoudlínová a jestli jsme tu kvůli tomu táboru. Představil jsem se a ona pokračovala rychlou řečí, že pokud je to ve volné přírodě, a chceme tam postavit třeba jenom kadibudku, tak na to ať zapomeneme, že to nepovolí.

Koukali jsme na ní jako lyžař na roztátý sníh, nicméně ona trvala na tom, že se chce podívat na místo, kde bychom náš tábor chtěli mít. Dojeli jsme tam a ona to všechno znovu pěkně zopakovala. Přítomné pracovnice obecního úřadu jí přitakávaly, přestože před třemi týdny, když s nimi mluvil Čert, to bylo všechno úplně jinak. Inu, co dokáže názor úředníka z vyššího postu i v této době, je neuvěřitelné.

Přítomen byl také jakýsi pán, o kterém jsme si mysleli, že je to řidič. Až později jsme se dozvěděli, že je to ředitel Agentury životního prostředí a krajiny z Prahy. Ten se na tu louku ani nešel podívat a na úřadě pak beze slova přikyvoval všemu, co říkala paní Škoudlínová, která se na něj často obracela o podporu ke svým závěrům. To celé nám evokovalo téměř nachlup stejnou scénu z filmu „Nejistá sezona“ s kývajícím ředitelem.

Byla to komedie.

Když jsme byli už na půli cesty, ale spíš pro zlepšení nálady, vydali jsme se dál k vrchu Vladař, ukázat Čertíčkovi místo, které jsme tam vytipovali. V jednom místě nás však čekal šok v podobě cedule „Přírodní park Horní Střela“. Vždyť kvůli přírodnímu parku nás teď vyhodili z Jesenicka.

Louka se Čertíčkovi moc líbila a nám připadalo hezčí, než minule. Krom toho jsme obhlédli louku na druhé straně trati, blíž k silnici, kde je takový výběžek, a tábor by tu také mohl být.

Samozřejmě jsme zajeli k Jirkovi Archmanovi s dohodli se na změně taktiky. Při setkání s majitelem pozemku budeme mluvit jen o stavbách, které po táboře odstraníme. No pak by se časem vidělo, zda bychom tam mohli postavit něco jako je v Borku. Jirka nám zvedl náladu zjištěnou skutečností, že část louky, kterou spravuje pozemkový fond, je v jednom celku.

V neděli 10. ledna jsem dělal fotky a skončil jsem už v půl dvanácté, tak jsem se začal zkoušet dovolat se do Country rádia do písniček s věnováním. Podařilo se. Nechal jsem zahrát všem, co nám pomáhali s podsadami. Mám to nahraný a budu to postupně všem, kteří to neslyšeli, pouštět.

V pondělí jsem v práci u Jirky Léry pustil magneťák a odešel jsem. Po chvilce za mnou přiběhl, že prý mluvím v rádiu. Odpověděl jsem: „Tak poslouchej.“

Později jsem to pustil i šéfovi. Tomu jsem tam samozřejmě také děkoval. Půjčil si tu kazetu domů, že to pustí rodině. Naštěstí jsme to měl dvakrát, takže jsem to odpoledne mohl pustit klukům na schůzce. Mob mě prý slyšel už včera přímo ve vysílání. Aspoň někdo. Večer si to pak poslechli Márty a Mat.

Jeden večer jsem čučel do map a na řece Ploučnici pod Mimoní je úsek asi šesti kilometrů, kde se řeka kroutí a kolem jsou louky. Určitě tam pojedeme na obhlídku.

V polovině ledna jsem se konečně dovolal k Janě Horký a domluvil se na převzetí nádobí a různých kusů látek, které chceme použít na potahy na molitany. Nádobí jsem o pár dnů později odvezl ke klubovně do čtyřky (druhá místnost, kterou nám kamarád Standa Fridrich půjčil na zapřenou) a látky k mámě, která nám z nich ušije potahy. Navíc jsme dostali ještě dvě deky. Večer jsem upravil seznam nádobí a věcí, co nám ještě chybí.

Na víkend máme v plánu jet na Borůvku, a tak jsem se ponořil do map, kde jsem hledal v okolí nějaké vhodné místo na tábor. V sobotu jsme se spolu s Grizzlym vydali z Borůvky na Hradecký potok za Kralovice. Jedno místo je tu pěkné, ale stojí tu posed a naproti paskvil z plechů – zásyp pro bažanty.

Druhé místo u vrchu Březina je skoro ideální. Je ale hrozná mlha a není vidět, zda v blízkosti není něco, co by v blízkosti našeho tábora nemělo být.

Při nedělním návratu vlakem do Kladna přistoupila v Jesenici Anička Černíková a nabízí nám to, co Čertíček, když jsme se vraceli z jednání se Škoudlínovou: Když nic nenajdeme, můžeme tábor postavit na jejich zahradě v Tlestkách. Je to sice ve vesnici, ale na samém okraji a hlavně – já už se nebudu tolik bát a stresovat, že letos tábor nebudeme mít. Díky Černíci.

Na schůzce 25. ledna jsem klukům předal seznam nádobí plus dalších věcí, které potřebujeme. Tady také zjišťuji, že na Ploučnici je rezervace. Večer pak volám Jirkovi Archmanovi do Žlutic. Ten už byl na pozemkovém úřadu, ale ta paní, která má „náš“ region na starosti, marodí.

V pátek 29. ledna odjíždíme na pololetní výpravu a Marek, který nejede, přináší fotky místa, která vytipoval u Dolního Bezděkova. Musím to prý ale vidět osobně. Mobova máma, Paní Tyšerová, slibuje nějaké velké hrnce od svojí maminky, plus velký dřez na mytí nádobí. Že to prý přivezou před první únorovou schůzkou.


Tumaj
2009-01-03
počet zobrazení: 2062
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:17 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0