Tolik nás dnes bylo
Tolik nás dnes bylo
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
174. výprava Pavoučků
417. výprava Lvíčat
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


Jak jsme budovali tábor - 6. díl - únor

Únor 1999

Hned třetího února přišel třetí a snad již poslední dopis z Rakovníka z životního prostředí. Kdyby se ti úředníci hned poprvé podívali do té mapky, kterou jsem jim poslal, mohli rovnou napsat, že nám tam tábor nepovolí, a ušetřili bychom všichni čas i peníze. Ale z jejich kapsy to nešlo.

V sobotu 6. února 1999 v osm hodin ráno vyjíždíme po zasněžených silnicích v sestavě Grizzly, Láďa a já z Kladna směrem na Mělník a dál do údolí, kterým prochází hranice chráněné krajinné oblasti Kokořínsko a kde jsem před třinácti lety chytil infikované klíště.

Nejprve jsme zašli do místa zvaného Suchý mlýn, kde jsou v bočním údolíčku ve skalách vytesané světničky. Tento prostor mezi skalami vypadá slušně, ale hlavní údolí je pro tábor rozhodně nevhodné. V celé šíři je, v rozporu s názvem, podmáčené nebo spíš zalité vodou. Tady zjišťuji, že mám ve foťáku jenom maličký kousíček filmu, na který už nic nevyfotím. Bude to tentokrát bez obrázků.

Vydali jsme se dál směrem na Doksy, ale v mírné zatáčce dostáváme smyk. Naštěstí jsme jeli krokem. Přesto jsme asi pět metrů klouzali kolmo k silnici a stále se pomaloučku přibližovali ke kraji. Skončili jsme předními koly v potůčku protékajícím hned vedle vozovky. My byli v pořádku, auto zdá se také, ale vlastními silami ho ven nedostaneme.

Láďa zůstal na místě a já s Grizzlym jsme se vydali směrem do vesnice pokusit se sehnat traktor. Hned za první zatáčkou potkáváme sypač. Na první mávnutí zastavil, přislíbil pomoc, ale nejprve zajel posypat silnici až k hranici okresu vzdálené pár stovek metrů. Kdyby tudy projel o chviličku dříve nebo my o chvilku později, možná jsme takhle neskončili. Pak se s námi vrátil k favoritu a vytáhl nás. Auto bylo jen od bahna a utrhli jsme zástěrku. Jinak se nám nestalo nic a mohli jsme pokračovat v cestě.

Ten kraj mně byl už podruhé nebezpečný a ohrozil mě opět na zdraví. Sem už nikdy nepojedu ani nepůjdu, leda bych chtěl…

V Doksech jsem koupil film, ale měli jenom barevný, na který jsem nakonec nic nenafotil. Nebylo co. První místo u Ploučnice, kde jsme se stavěli, je blízko spalovny odpadu z jedné strany a vedle bývalých kasáren z druhé, takže jedeme dál.

Na další dvě místa jsme se nedostali, protože leží ve vojenském prostoru, což nebylo z mapy patrné, a čtvrté je nepěkná louka mezi řekou a vedlejším, patrně slepým ramenem.

Cestou domů jsme se domluvili, že zítra zajedeme na Plzeňsko k Nebřezinám a ke Karlovým Varům, kde máme také něco vyhlédnutého, co podle mapy vypadá slušně. Snad budeme mít konečně štěstí.

Druhý den ráno bylo venku dobrých pět centimetrů sněhu, což může na našich silnicích znamenat hodně. Zprávy o sněhových kalamitách mě pak přiměly k odvolání dnešního hledání. Nicméně jsme se domluvili na odpoledne a sešli jsme se s Grizzlym v klubovně, kam později přišel i Láďa, a zařezávali jsme molitany na potřebné rozměry. Jeden kus jsem pak odnesl jako míru mámě, která nám bude šít potahy.

Na první únorovou schůzku paní Mobová nepřivezla nic ze slibovaných hrnců a dalších věcí, ale jenom proto, že onemocněla. Dopraví to prý v nejbližším možném termínu. Někteří kluci ale pár věcí přeci jenom donesli.

V notesu, do kterého jsem tehdy zapisoval veškeré dění, jsem se dostal do poloviny a ptal jsem se tam sám sebe, jestlipak jsou v polovině i moje starosti s táborem. Nenabral jsem si toho přeci jenom moc? Ne! Teď už jsem nemohl couvnout. Snad to vyjde u Vladaře nebo dole v Nebřezinách. Uvidíme. V prvním případě čekám na jednání Jirky Archmana na pozemkovém fondu a ve druhém na lepší počasí. Teď je všude strašně moc sněhu, padá a stále padat má. Kéž už je lepší počasí, abychom se mohli podívat na další místa, abychom zjistili, komu ty louky patří, zjistit, jestli nám je k letnímu táboření půjčí, no a pak eventuálně dál a dál, potvrzení, jednání, povolení…

V pondělí 15. února volal Jirka Archman ze Žlutic, že prý na pozemkovém fondu ve Varech byla moc ochotná slečna, ale že ten pozemek má v pronájmu zemědělský podnik z Chyše, se kterým se případně musíme dohodnout. Oni proti táboru nic nemají, ale musí souhlasit nájemce. Do statku v Chyši se Jirka dostane v dohledné době.


Tumaj
2009-02-15
počet zobrazení: 2060
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:17 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0