Výprava Pavoučků s rodiči

Letošní výprava s rodiči byla opět poznamenána nepřízní počasí, ale také malou účastí jak chlapců, tak rodičů, kteří přišli tentokrát pouze tři. Co se počasí týká, nebylo až tak nejhorší, ale v kombinaci s nepříliš dobrým oblečením některých chlapců došlo k tomu, že se k polednímu jeden z nich rozklepal zimou natolik, že Tumaj rozhodl o přesunu do klubovny, neboť i další dva chlapci měli podobné, jen trochu menší problémy.

Začněme však zahájením výpravy, ke kterému došlo krátce po půl deváté před klubovnou, kam se dostavili postupně Medvídek a Starosta s maminkami, Matyáš s tatínkem a sólově Tomáš, Jirka a Milan. Vedoucí přišli všichni, tedy Šmuc, Bahňák i Tumaj a jako rodinný příslušník a zároveň pomocník se dostavil Jakub, vedoucí družiny ze Lvíčat a Starostův bratr v jedné osobě.

Od klubovny jsme vyrazili k lesu a hned mezi prvními stromy Tumaj zadal dlouhodobý úkol. Všichni hoši dostali kartičku s deseti položkami, co všechno mají sehnat po cestě na dnešní tábořiště vzdálené asi dva kilometry. Patřily tam takové věci jako šiška smrku, žlutý kvítek, ulita hlemýždě, klíč, ale i prémiový lední medvěd, kterého kupodivu nikdo nesehnal.

Jen o kousíček dál, u vodojemu, došlo k prvnímu klání, když nejprve hoši a pak rodiče probíhali zdejším labyrintem, který jsme již při dřívějších výpravách využili, tehdy k zimním závodům. Nejrychlejší z chlapců byl Medvídek a z rodičů Matyášův táta.

A jak se vlastně na této zvláštní výpravě bodovalo? Zpravidla jako první soutěžili v té které disciplíně všichni přítomní chlapci. Podle jejich výsledků bylo vytvořeno pořadí a zaznamenány body do celoročního bodování jednotlivců. Z tohoto pořadí pak byly vytaženy výsledky trojice, která zde měla rodiče, a zapsáno nové pořadí. K tomuto pořadí pak bylo přičteno, jak dopadli dospěláci, a teprve součtem vyšly body, které rozhodly o posledním pořadí, o pořadí dítěte s rodičem. Složité, že. Ale vedoucí Pavoučků to zvládali opět na jedničku. Jak jinak.

Hoši Pavoučků i se svými hosty pokračovali v cestě a na vhodném místě nechal Tumaj zastavit a vysvětlil pravidla soutěže, při které bylo úkolem odhlavičkovat tenisový míček co nejdál od startovní čáry. Zde byli nejlepší hned dva hoši, Medvídek a Matyáš a z dospěláků Matyášův táta.

Účastníci této netradiční výpravy prošli okolo vlakové zastávky Kladno – Rozdělov a znovu se vnořili mezi stromy do lesa, kde přišlo na další soutěž. V ní měl každý hodit výkonnostní kolík do určeného prostoru a k němu pak co nejblíže dokutálet tenisák. Z chlapců byl nejúspěšnější opět Medvídek. Pro soutěž dětí a rodičů probíhal tento závod tak, že hoch odhodil výkoňák a rodič se snažil dopravit k němu co nejblíže míček. Tady byli nejúspěšnější opět Matyáš s tátou.

Netrvalo dlouho a hoši Pavoučků se svými vedoucími a dnes i několika rodiči dorazili na místo, kde měl probíhat další program, a také hned po vyhodnocení úkolovky a malé svačince k tomu došlo. V prvním závodě na tomto místě měli hoši a pak i rodiče přimět míč doputovat z jednoho místa na druhé, ale k uvedení míče do pohybu směl být použit pouze hozený tenisový míček. Takže soutěžící se snažili strefit tenisákem do velkého míče. Z chlapců byl nejrychlejší Tomáš a z rodičů Starostova maminka.

K další soutěži bylo zapotřebí pro každého soutěžícího tři stébla staré suché trávy. Znalci našich programů už možná tuší, že se blížil Boj o šípy. Strefili jste se. A šlo o velký turnaj, ve kterém soutěžili zároveň dospěláci i hoši a pořadí se počítalo tak, jak kdo přišel o všechny šípy, s tím, že když zbylo už jenom pět hráčů, počítalo se jim, kdo měl kolik šípů. Vítězi se stala opět dvojice Tomáš a Starostova maminka.

Ačkoli nebylo nijak zvlášť zima, právě Tomáš se třásl zimou doslova jako osika a ještě další dva hoši se při dotazu, komu je zima, přihlásili také. Rozhodnutí bylo jasné: Pavoučci se vydají zpět do klubovny, kde bude pokračovat program.

První, na co v klubovně došlo, bylo přezutí do suchých ponožek, ale ne každý z chlapců měl s sebou náhradní, přestože v seznamu věcí na výpravu náhradní ponožky jsou. A tak kupříkladu Jirka si musel půjčit cvičky, které v klubovně jsou po někom, kdo už sem možná ani nechodí. Druhá věc, neméně důležitá, bylo uvaření čaje na zahřátí. Až teprve pak došlo oběd a na další soutěžení.

Každý z přítomných obdržel dvě stejně velké destičky sololitu, které si podepsal. Nato jeden hráč po druhém hodil první destičku k cíli, kterým byl vyznačený čtverec. Pak házel každý postupně druhou destičku. Pravidla byla dosti složitá, a tak je tu nebudeme celá vypisovat, akorát doplníme, že kdo chtěl skončit, musel nejprve vybojovat postupně patnáct bodů. Ty nejdříve ze všech nasbíral Starosta a z rodičů Medvídkova maminka.

Po této soutěži se s námi rozloučila Starostova maminka, která měla ten den sraz s bývalou třídou, což je důvod více než pádný. Ostatně bylo od ní skvělé, že doprovodila svého synka alespoň na větší část výpravy. A tak jsme rychle ještě udělali společnou fotku, abychom měli zachycené všechny účastníky této výpravy.

Již bez paní Homolkové proběhl, dá se říci trojboj, ve kterém se nejprve hráč musel strefit tenisákem přes celou klubovnu pod židli, pak hodit jeden kroužek na nohu obrácené židle a nakonec se strefit tenisákem do obráceného stolu. Z rodičů byl nejlepší Matyášův tatínek, z chlapců Medvídek.

Když se řekne „šprtaná“, možná si někdo vybaví snaživého spolužáka ze školy, ale v našem případě jde o něco zcela jiného. Jedná se o cvrkání krabičkou zápalek ve snaze prorotovat ji ve vzduchu tak šikovně, aby pokud možno skončila na nejmenší plošce, na šuplíčku, což je za deset bodů, případně na škrtátku, to znamená bodů pět, přinejhorším na velké ploše, ale obrázkem nahoru, což zajišťuje dva body. Soutěžící cvrnká, jak dlouho uzná za vhodné, ale ne déle, než mu padne nula, tedy velká plocha bez obrázku, nebo do té doby, kdy oznámí „podpis“ a dokdy se mu nasbírané body přičítají. Když ale někdo cvrnkne krabičku tak špatně, že mu spadne se stolu, maže úplně všechno, co doposavad měl. Kdo si připsal v součtu dvacet bodů, ten v soutěži končil. Jako prvnímu se to podařilo Medvídkovi, který tak vyhrál. Ze zbylých dvou rodičů pak byl úspěšnější Matyášův táta.

Dopravit tenisový míček co nejblíže kilovému závaží se může zdát zcela jednoduchou záležitostí, ale to by po vás nesměl házet třeba ještě někdo další, kdo vás může odrazit zcela jinam. Zkrátka v další soutěži se hoši pokoušeli dostat svůj míček co nejblíže k cíli, protože komu se to podařilo ve třech kolech, končil a zapisoval si pořadí. V chlapcích to byl tentokrát Starosta a v rodičích opět jediný tatínek přítomný na této výpravě.

Pro další zábavu jsme využili jeden z dárků bývalého člena Lvíčat, dnes prodejce hraček, Pavla Černíka – Čertíčka. Je to taková kulatá bomba s doutnákem, kterou zapnete a ve stejnou dobu odkryjete kartu s nějakou slabikou. První hráč na určený slovní základ vytvoří slovo a předá bombu dál. Stejně pokračují další hráči, ovšem pokud nevybuchne bomba, což se děje v rozmezí od deseti do devadesáti vteřin. V našem případě, komu bomba vybouchla, byl zatížen trestným bodem, a kdo měl tři, končil. Nejdéle vydrželi Medvídek a Matyášův táta.

Dejte na stůl pár latěk, nechte mezi nimi mezery a máte připravenou trať na soutěž ve foukání do pingpongového míčku. Úkolem je profoukat míček labyrintem za co nejkratší čas. A že se u toho zažije spousta legrace, to vám také potvrdím a možná se přidají i hoši Pavoučků. V naší soutěži dosáhl nejlepšího času opět Medvídek a Matyášův táta.

Tímto bodem skončily soutěže této zvláštní výpravy, ne však zábava. Ta se naopak rozproudila, jak se na správné finále patří.

Zatímco Tumaj vyplňoval diplomy a důkazy, ostatní se rozdělili do dvou skupin, ve kterých pak hráli přehazovanou, ale ne klasickou. Především hráči seděli na zemi a síť nahradila neprůhledná látka, takže nikdo neviděl, co právě dělají soupeři. A v tom byla tato hra zvláštní a zajímavá. Letící míč byl vidět až na poslední chvíli, takže každý hráč musel být stále ve střehu. Naopak, když družstvo odehrálo míč na druhou stranu, každý jen poslouchal, zda něco nenapoví o tom, že se tam stalo to, co by znamenalo bod.

Družstva si vybírali rodiče a Matyášův táta si k sobě přivelel svého syna, Jirku, Starostu a Medvídka. Medvídkova maminka dala důvěru Bahňákovi se Šmucem a Tomášovi s Milanem.

Souboj to byl nelítostný. Družstvo Medvídkovy maminky už vedlo dva nula na sety, soupeř pak zlepšil hru, dotahoval, ale nakonec přeci jenom podlehl, ovšem se ctí.

Přehazovaná byla dohrána a do konce výpravy scházelo ještě několik minut. A tak Tumaj zbylým rodičům ukázal, jak to vypadá, když jejich chlapci hrají vybíjenou každý proti každému, tak, jak ji hráváme na závěr některých schůzek. Sluší se dodat, že rodiče se zapojili velice aktivně a nikomu z chlapců nic nedarovali.

Čas vymezený této výpravě byl najednou minulostí a zbývalo jen pár minut na vyhlášení výsledků. V hlavním turnaji soubojů rodičů a chlapců zvítězili Matyáš se svým tátou, když porazili Medvídka s maminkou i Starostu, kterého také doprovázela maminka. Bohužel více rodičů tentokrát nemohlo přijít, ale je dobře, že další chlapci přišli sami, protože i pro ně byla tato výprava, i oni si zahráli, zasoutěžili, nepromarnili den.

V jednotlivcích bez ohledu na přítomnost rodičů zvítězil na této výpravě Medvídek, který si tak upevnil svoje vedoucí postavení v celoročním bodování jednotlivců, při čemž mu hodně napomohla Petrova nepřítomnost.

Ostatní nebyli sice nejlepší, ale zažili něco, co jen tak nikdo jiný zažít nemůže, protože nechodí do Pavoučků…

Přítomným rodičům děkuji, že věnovali svůj čas našim společným radovánkám a všem chlapcům blahopřeji ke správnému rozhodnutí zúčastnit se naší akce.

Tumaj

Tumaj
2009-04-18
počet zobrazení: 2059