Rok 1999 přinesl již pátý měsíc, tedy květen, a já mohu konstatovat, že se to všechno pěkně rýsuje. Bere to rychlý spád a skoro každý den se stane něco, co nás posouvá blíž k vysněnému cíli – vlastnímu oddílovému táboru.

V úterý 4. května na dílně skoro dokončuji stůl na dřezy a pak kupuji v Kročehlavech nová šroubení na vodovod. Dva dny nato mi zámečníci předávají hotovou rouru do umyvárny s přivařenými vývody na pět kohoutků. Při cestě z práce se pak stavuji ve Vestavu, kde nám řežou na potřebné rozměry slabé roury na konstrukce stanů. Odpoledne jedu s Katůmou pro nádobí k Bondymu a kupujeme ho tolik, že to vydalo skoro za čtyři tisíce.

Hned první den dalšího týdne, tedy v pondělí 10. května 1999, převážíme horní tyče na konstrukce stanů do dílny. Kluci od vedle nám na ně navaří trny, aby se z toho dala sestavit kompletní konstrukce na celtu stanu s podsadou. Ty tyče jsem však musel druhý den nejprve pořádně otřít, to aby to při svařování nedělalo klukům potíže. Týž den jsem dokončil stůl na dřezy na mytí nádobí.

V pátek 14. května jedeme v sestavě Grizzly, Láďa a Tumaj na obšlap trasy táborového putování, kterou půjdou kluci o prázdninách po družinách. Místo je vybráno tak, že se na výchozí bod dá lehce dostat jak z Nebřezin, tak z Pekla – od Černíků.

V práci vznikl nějaký malý zádrhel, a tak jsem si nechtěl říkat šéfovi, aby mě pustil o pět minut dřív na vlak, že bych mohl jet ze stanice Kamenné Žehrovice. Musel jsem zpátky na Kladno, a že pojedu rychlíkem před druhou hodinou. (Tehdy jsme dělali pondělí až středa delší šichty, čtvrtek normálně a pátek jen do půl jedné). Asi to tak všechno mělo být: Ve schránce byl totiž dopis a něco mi říkalo: „Přines si klíče. Vyndej ho“. Byl z Městského úřadu z Plasů.

Neotvíral jsem ho. Nebyl vlastně ani čas. Nechal jsem to až do vlaku, kde jsem se rozhodl kluky trošku napnout a sebe vlastně také. Tak jsem se Grizzlyho a Ládi zeptal, zda mají rádi napětí. Po kladné odpovědi jsem jim ukázal dopis a řekl: „Až na místě, v Nebřezinách.“ Souhlasili, ale nevydrželi.

V kempu Jižní Carolina na Javornici, kde jsme ten den nocovali, začali škemrat, a tak jsme ho otevřeli. Městský úřad v Plasích s konáním našeho oddílového tábora pod obcí Nebřeziny na pozemku pana Ereta souhlasí!!! Prý nám tam pošle kontrolu na dodržování pořádku. Klidně! To je to nejmenší.

Tak to konečně klaplo!

Krom vět o povolení tábora je v dopise i důležitá zmínka, že rozbory vody z obecních studní z Nebřezin jsou u nich, takže máme jistou pojistku. Kdyby z naší studánky voda pitná nebyla, brali bychom ji z některého z těchto zdrojů. Ale my máme dost času na vybudování té naší studánky.

I když jsme v neděli 16. května 1999 končili obšlap v Nebřezinách, u pana Ereta jsme se z časových důvodů nezastavili. Až večer jsem mu volal. O povolení tábora už věděl. Při řeči došlo na teoretické řešení problému, jak chceme dopravit přivezené věci, podsady a tak, na louku, kdyby pršelo. Pak tam ávií prý rozhodně neprojedeme. Uvidíme.

Co bylo důležitější, že jsem získal informaci, že v Plasích ordinuje jistý pan doktor Půta, který by si nás mohl vzít do péče. Pan Eret mi prozradil nejen jméno, ale i že pan doktor bydlí v Nebřezinách, a já si na informacích zjistil jeho telefonní číslo.

V pondělí 17. května 1999 jsme na schůzce klukům oznámili vyjádření Městského úřadu z Plasů. Nechytali se sice radostí stropu, což by v tehdejší klubovně nebyl problém, neboť tam byly hodně nízké, ale bylo vidět, že radost mají. A tak jsem si s nimi hned domluvil brigádu na natírání konstrukcí.

Po schůzce jsme se mezi vedoucími dohodli na neděli 30. května, že pojedeme budovat studánku a promyslíme i řešení samospádového vodovodu. Večer jsem volal panu doktorovi Půtovi kvůli zabezpečení zdravotní péče. Není problém. Máme si poslat žádost, což jsem ještě týž den udělal.

V úterý 18. května jsem se v práci pustil do výroby pracovního stolu do kuchyně, protože jsem tam nedávno na půdě objevil umakartovou desku. Kluci zámečnický od vedle dnes začali navařovat trny na horní tyče konstrukcí stanů a já koupil hadice na samospádový vodovod, jak jsme plánovali – čtyřikrát padesát metrů a stahovací svorky k tomu. Musíme pak domyslet nějaké spojení hadic.

Ve středu 19. května jsme před klubovnou natírali svislé tyče konstrukcí stanů. Na brigádu přišli Choroš, Katůma, Petr, Bahňák a z vedoucích jsem tam byl já. Stihli jsme zatím jenom třicet šest tyčí, protože nás hodně zdrželo otírání mastnoty, na kterou nátěr nechytal.

V rámci slavnostního ohně u příležitosti vzniku Odlezelského jezera jsem se radil s kamarádem Mártym, jak postupovat při vyzdívání studánky. Potřebné informace mám a navíc se mám zastavit u něj doma. Dá nám tři pytle maltové směsi.

Hned v pondělí na to si domlouváme po schůzce mezi dospěláky detaily brigády na výstavbě studánky a stavujeme se u Mártyho pro tu maltovou směs.

V úterý 25. května jsme při další brigádě na natírání svislých tyčí konstrukcí na stany ve složení Petr, Choroš, Hluk, Ivan a já dokončili tuto činnost na všech šedesáti kusech. Krom toho máme natřenou i rouru do umyvárny s vývody na kohoutky.

Druhý den mi soused od zámečníků přinesl horní tyče konstrukcí na stany s navařenými trny, které se zasunou do svislých. A tak jsme je hned ten den natřeli. Předtím jsem po práci stihl na dílně rozdělat díly základní konstrukce budky na studánku. Ten den jsme ještě navlékli potahy na molitany.

V pátek 28. května zůstávám po šichtě na dílně a dokončuji díly konstrukce studánky a vyhoblovávám hranolky na roštovou podlahu do umyvárny. Doma pak nacházím lístek, že mám na poště dopis do vlastních rukou. Byl z hygieny a vše je v pořádku.

V neděli 30. května 1999 jsme se do Nebřezin vydali v silné sestavě pěti mužů. Můj kolega Jirka Greňo – Léra a já jsme zedničili, přesněji, on zedničil a já mu přidával. V místě pramene vody jsme vyzdili zídku, za kterou se bude zdržovat voda. Samozřejmě to má výpusť a také přepad. Pro jistotu jsme nechali vodu protékat, aby se to nerozmáčelo a zavřeme to příští pátek. Áj, Grizzly a Láďa zatím dávali dohromady stříšku, která tam padla jako ulitá.

Popsané je to na pět řádků a přitom jsme tam u toho byli od deseti hodin až do tří odpoledne. Pak jsme se stavěli u pana Ereta a nakonec i na táborové louce. Áj tu začal vymýšlet lanovku přes řeku na přetahování věcí, to kdyby napršelo a pak bylo hodně vody. Nabrali jsme vzorek vody z řeky na rozbor, to abychom věděli, zda to, co tu občas protéká, není škodlivé.

Ještě jsme se chtěli spojit s nadlesním panem Manem, kvůli nějakému dřevu na stavbu umyvárny a tak, ale nezastihli jsme ho doma v Babině.

V pondělí posledního května odnesl Grizzly vzorek vody do laboratoří a Láďa se přihlásil, že sjede ve středu zavřít vodu se svojí mamkou, která by to tam ráda všechno viděla. Já večer volal pana Mana kvůli té tyčovině na stavby. Prý to nebude problém, mám dát vědět a on nám něco někde určí, co budeme moc brát.

Tumaj
2009-05-04
počet zobrazení: 2077