Tábor se blížil a my už dobře věděli, kde bude probíhat. Než tam však vyrazíme i s dětmi, musíme zajistit ještě spoustu věcí. Maraton příprav zdaleka neskončil, řekl bych, že vbíháme do poslední desítky kilometrů.

Ve čtvrtek 3. června 1999 se za mnou v práci stavěl Láďa, který donesl zprávu, že studánka nad táborem protéká. Kde je chyba, lze jen odhadovat, těžko takhle na dálku zjistit. Při cestě z práce jsem se hned stavěl ve stavebninách a koupil betonovou směs a v drogerii vodní sklo.

Hned druhý den jsme shodou okolností odjížděli na Borůvku připravovat program na tábor, a tak jsme to vzali přes Nebřeziny a celou stěnu hráze potáhli betonem podpořeným vodním sklem.

V neděli při návratu z plánování toho, co kluci na táboře budou dělat, jsme se u studánky stavěli znovu a bohužel protéká pořád. Pravděpodobně je to tu všechno propojené a to, co jsme považovali za vedlejší pramínky, vytékající až pod námi postavenou hrázkou, je součást jednoho velkého, takže voda ven uniká někudy okolo hráze. Hlavní pramen však vychází ze svahu a kohosi napadlo dát tam trubku, na kterou bychom přímo napojili hadici. To by ale mělo nevýhodu v tom, že by tady nahoře nebyla žádná zásobárna vody.

V pondělí 7. června na schůzce zadávám klukům úkol sehnat krabice od banánů, do kterých nandáme pro převoz drobné nádobí a další věci, které bychom jinak špatně převáželi. Áj doma probral možnosti řešení studánky a s tou rourou to prý půjde. Musím tedy sehnat asi metrovou silnější rouru, na kterou pak necháme navařit odbočku o síle naší hadice.

Další den jsem po šichtě uřízl kus trubky na studánku a dělal jsem na hranolkách na roštovou podlahu do umyvárny. Také jsem se pustil do výroby latí, z nichž chceme udělat konstrukce, na které natáhneme staré celty nad umyvárnou. Trubku jsem odvezl k Ájovi k dalším úpravám.

Ve středu jsem pokračoval na výrobě konstrukcí na střechu umyvárny a latrín, které jsem dokončil. Ve čtvrtek jsem koupil gumoasfalt na podlahy pod podsady a v pátek odvezl věci z dílny do klubovny. K tomu jsem přidal i sololitová dna do beden od banánů.

Další týden hned v pondělí jsem od kluků v práci dostal informaci, že v Kročehlavech v zastavárně mají desítkové bomby na plyn. Stavěl jsem se tam a jednu koupil, abychom měli na výměnu.

V úterý 15. června 1999 jsme vyrazili s Ájem a Grizzlym do Nebřezin zabudovat onu rouru do studánky. Šlo to vcelku hladce a za hodinku jsme byli hotoví. Další půlhodinu nás pak „zdržel“ pan Eret, který u návsi sekal trávu na krmení a když nás viděl, mával na nás. Trošku jsme si povídali, spíš on, než my, ale bylo moc dobře, že k tomuto hovoru došlo. On se totiž mimo jiné najednou zeptal, jestli ty podsady budeme odvážet, nebo kam je dáme? To byla výzva k „útoku“. Opáčil jsem, že to záleží na tom, jestli nás tady nechá i na další léta. Pak bychom to rádi skladovali někde u něj. On hned navrhoval zvýšený náhon za statkem, tam prý nepamatuje velkou vodu, že by se tam kdy dostala. Podpořil jsem jeho návrh, jako to nejlepší možné řešení. Na to se pan Eret usmál a teprve teď odpověděl na moji narážku, že to záleží na něm, jestli to budeme muset odvážet či zda nás tu nechá. A tak poznamenal, že to záleží na nás, jak se budeme chovat a jak po sobě uklidíme. Já však mám zato, že už s námi počítá i do budoucna. Kéž by.

Doma jsem měl vzkaz od Petra, že jeho strejda přivezl celty na velký stan, ale nemá tyče, provazy ani kolíky. Chce za to prý dva tisíce.

Ve středu, tedy hned druhý den, odvážím od Malátů ty dvě celty, ale nějak se mi to nezdá. Za pomoci Katůmy to v klubovně rozbalujeme a došli jsme k závěru, že to není klasický stan, ale pravděpodobně přístavek k vétřiesce, což je pro nás k ničemu.

Ve čtvrtek 17. června jsem v rámci výprav družin kroky té nejúspěšnější zavedl okolo našeho budoucího tábora. Přestávku jsme udělali u studánky, kde jsme doplnili zásoby vody, a těch pár kluků se mohlo podívat na louku, kde bude náš tábor. Shodou okolností na stejném místě jako v úterý jsme potkali pana Ereta, který si ze mě dělal legraci, že se mi tam nějak moc líbí.

Ve středu 23. června jsem koupil plyn a zajel s Milanem Krčmářem za Aničkou sestavit jídelníček na první dny tábora. Karolko nám přitom nabídl sporák na plyn, že bychom měli dva, ale tenhle že je na zemní plyn, takže bude potřeba do něj sehnat jiné trysky na propan butan.

Shodou náhod se za mnou hned druhý den stavuje vedoucí třetího běhu z boreckého tábora Jirka Holík – Táta, který je plynař a tak něco kolem. Slibuje mi, že ty trysky sežene, ale musí vědět, o jaký jde typ. Trošku složitě se dovolávám na Karolka, ale ta data mám.

Jeden kolega mi do práce přinesl Risk, inzertní noviny, a tady nacházím nabízené hned dvě lednice na propan butan a k tomu ještě další. Hned volám na první číslo, ale prý deset minut přede mnou si obě kdosi zamluvil. Když jsem se svěřil, že to sháním na tábor, chlapík litoval, že to slíbil, ale kdyby si je prý nevyzvedli do stanovené hodiny, že nám jednu rád přenechá. Na ten druhý inzerát se má volat až v sobotu nebo v neděli mezi jedenáctou a patnáctou hodinou.

Odpoledne jsem vrátil Malátům ty celty, které měly být jako stan, ale byl to přístavek k vétřiesce. Večer jsem ještě volal panu Dvořákovi, zda se nestal ten zázrak a nezbyla mu tam ta lednice. Moc se omlouval, ale prý je odvezli okamžitě obě. A ještě jeden telefon – Tátovi Holíkovi. Tlumočím mu, jaké že potřebujeme ty trysky: Mora 265.

V pátek 25. června jsme odjížděli do Borku na stavbu tamějšího tábora. Přeci jenom tam mám jisté závazky. Ostatně tam lobbuji i pro náš tábor. Ještě u Vydry jsem dostal dvě vcelku dobré celty, které chceme využít jako střechu na umyvárnu. Od Holíka dostávám příslib, že trysky budou nejpozději do úterka.

V sobotu jsme začali se stavbou, ale já stále myslel na lednici. Moje žena slíbila, že hned po jedenácté hodině zavolá na to druhé místo. Paní se prý kroutila, že prý to ještě není předělané na ten propan butan, a že to bude něco stát. Jarmila jí na oplátku připomněla slova z inzerátu o rychlém jednání a možné slevě. Zkrátka ve čtvrtek příštího týdne mám zavolat.

Když jsme večer už jen tak seděli a odpočívali po práci, vzedmula se ve mně odvaha a zeptal jsem se Ševana, hlavního vedoucího druhého běhu, ze kterého jsem zběhl, zda by nám nemohl půjčit jeden ze dvou velkých stanů, které má soukromě. Byl to pokus o nemožné, který ale vyšel. Ten menší, pět krát pět metrů, nám půjčí.

V pondělí 28. června mě nejdřív zklamali kluci, když nikdo nepřinesl ani jednu bednu od banánů, což nám komplikuje odvoz drobných věcí. Po schůzce jsme pak přenesli ze čtyřky do klubovny věci, které povezeme už v pátek na stavbu. Pak jsme zajeli k Mártymu pro sud a pro litinové koryto, které jsme měli zatím u něj na zahradě, ale nebyl doma.

V úterý byl hotový rozbor vody ze studánky. Je pitná! Odpoledne jsem se sešel s Grizzlym u Ševana, kde jsme naložili velký stan a také krabice od banánů. On tam je obchod a u něj měli krabic několik stovek. Tak jsem si tam o deset řekl. V klubovně nás čekal Áj. Nejdříve jsme naskládali do banánovek drobné věci a pak zajeli k Mártymu pro ten sud a koryto. Dnes to vyšlo.

Večer jsem vyřizoval telefony. Nejprve jsem kontaktoval Karolka a dohodl s ním, že se zítra stavíme pro sporák. Pak jsem s Grizzlym dohodl, že pro ten sporák pojede se mnou. Tátovi Holíkovi skrz ty trysky jsem se nedovolal, ale Milanovi Krčmářovi ano. Tomu jsem předal seznam potravin na výpravy, aby mohl koupit levnější konzervy. Holt šetříme.

Ve středu 30. června 1999 odvysílali v Country rádiu náš inzerát, který jsem tam poslal minulý týden, že sháníme velký stan na tábor. To jsem netušil, že se dohodnu se Ševanem. Nejdříve se ozvala jistá paní Šůlová z Prahy, která prý má ten šest krát šest, ale má ho u Plzně a prodá ho za šest tisíc. Já jen dodám, že tenkrát jsme ho ještě nekoupili, ale po prázdninách ano a dodnes ho na našem táboře používáme a že nebyl jenom šest krát šest, ale šest krát devět metrů. Dál se na inzerát ozval jistý domov důchodců z Krabčic od Roudnice, že prý nám ho rádi půjčí. Dal jsem jim za jejich ochotu pár dnů nato zahrát v písničkách na přání. Snad to slyšeli. Pak volal ještě jeden chlapík, ale ten chtěl nehorázné peníze.

Dopoledne jsem já volal do Plzně na hygienu a potvrdil, že pošlu slibovaný rozbor vody a lepší plánek, jak najít náš tábor. Odpoledně jsme s Grizzlym jeli k Hacaperkům pro sporák. Večer jsem volal Tátu Holíka skrz trysky, ale bez výsledku. Nebere mi to.

Koloběh červnového dění okolo zajištění našeho prvního samostatného oddílového tábora končí. Další děj se odvíjí již v červenci. To ovšem náš oddílový časopis nevychází a něco tu zůstalo nedovyprávěné. Zájemce o konec příběhu nezklamu. Kdokoli z vás si ho na požádání může zajistit, neboť je připraven v mimořádném čísle, kde se dozvíte, jak to bylo v posledních dnech i hodinách před zahájením našeho lvího tábora.

Tumaj
2009-05-26
počet zobrazení: 2056