Jde to i ve dvou
Že na únorovou výpravu nepřijde zrovna horda chlapců Lvíčat, bylo jasné už z toho, že se tři hoši v ten samý den vraceli ze školního lyžařského výcviku. Bohužel ani zajímavá nabídka stavby iglú některé z ostatních členů nepřilákala. A tak se 314. výpravy našeho oddílu zúčastnili pouze Standa a Petr spolu se všemi vedoucími, tedy Sašou (ten měl připravený program), Jakubem a Tumajem.
Dopoledne hoši strávili v klubovně, to aby se venku nepromáčeli moc brzy, než se teplota vzduchu dostane více nad nulu a než začne sníh pořádně lepit.
Saša si mimo jiné připravil i malou etapovou hru, při které si v první části museli soutěžící obléci rádoby ochranné protichemické oblečení a v něm pak proběhnout určenou trasu. Vedle toho si chlapci proti vedoucím zahráli monopoly nebo třeba foukandu každého proti každému.
Po obědě přišel toužebně očekávaný okamžik, kdy se vydali ven. Sníh opravdu dobře lepil, a tak nebylo divu, že došlo na stavbu co nejvyššího sloupu a později i na slibované iglú.
Padesát jednu minutu potřebovalo pět kamarádů, aby pomocí sněhových koulí vystavěli kruhovou stavbu přeci jenom podobnou eskymáckému příbytku. Je fakt, že zde to popisuji jedním souvětím, ale tam venku to bylo složitější a jen těžko přesně popsatelné slovy. Škoda, že tu dnes ostatní chyběli.
Jako obvykle všem návštěvníkům našich stránek nabízíme o kousíček níž výběr několika fotek z této akce. Má-li však některý z vás chuť a čas vidět všechny obrázky, pak stačí kliknout zde .
Tumaj