Úklid okolo jezera bez chlapců Lvíčat
Již podeváté se sešlo několik dobrovolníků u Odlezelského jezera, aby kolem něj uklidili odpadky, které tu zanechali návštěvníci tohoto kouzelného kraje. Účast jsme nabídli i všem chlapcům Lvíčat, ale bohužel žádný se nepřihlásil.
Již v pátek večer se na Borůvku sjeli všichni ti, kteří letos vyměnili pohodlí domácí postele za spaní v lese (a někteří opravdu spali venku pod širákem) a kteří byli ochotni pomoci přírodě.
Přinést nějaké dříví na táborák nebylo žádným problémem, a tak jsme v táborovém kruhu poseděli někteří až do noci, ale nikdo ne tak dlouho, aby v sobotu v půl desáté neseděl okolo ohniště znovu, nasnídaný a připravený vyrazit na úklid.
Nejprve jsme se rozdělili do čtyř skupin, z nichž se ta první vydala na levý břeh jezera, druhá na opačný, třetí se postarala o pořádek na ostrůvku a okolo vodopádů a poslední parta zašla pod skálu pod vyhlídkou, kam od zavedení Cyklostezky slovanských bohů dopadá spousta odpadků.
Odpoledne se každý mohl zúčastnit malého několikaboje, tentokrát pěti soutěží připravených Tumajem. Nešlo o nic složitého, dopravování petlahve zpola naplněné vodou z jednoho místa k cíli, házení šátkem do dálky, posílání míčku do kopce tak šikovně, aby se vrátil okolo kamene a projel určeným místem, známé vyhození míčku do vzduchu, odložení kamene co nejdál od kruhu, návrat do kruhu a chycení míčku a na závěr hod Tumajovým něčím – tentokrát žracákem.
Po vyhlášení výsledků někteří kamarádi odjeli zpět do města za svými povinnostmi, ale část nás zůstala ještě do neděle. A vychutnávali jsme si to. Večer se rozplynuly mraky a nám bylo dopřáno z lavičky na vyhlídce sledovat překrásný západ sluníčka. Když se pak rozhořel opět oheň a zazněl zvuk kytary, bylo nám tak nějak dobře. Tento den jsme nepromarnili. Pomohli jsme matce Přírodě od odpadků (a že jich letos bylo) a ona nám to vynahradila třeba tím pohledem na západ slunce a pohodou, která nás provázela i po celý zbytek pobytu, tedy až do nedělního odpoledne.