Nejdelší výprava Pavoučků
Počátkem oddílového roku se původně jenom družina malých dětí našeho oddílu rozrostla do nevídaných rozměrů a najednou nás bylo dvacet tři. Tehdy jsme děti rozdělili do tří skupin – družin, které mimo jiné bojovaly o právo jet v červnu na pětidenní výpravu s tím, že ti druzí vyrazí na čtyři dny a ti nejméně úspěšní na tři.
Ve středu 15. června 2011 se sešli členové vítězné družiny na vlakovém nádraží a po jistých problémech spojených se zpožděním prvního vlaku se nakonec šťastně dostali do Manětína, kde je zhruba dva kilometry pod městem táborová základna našich kamarádů z táborové osady Navaho, kteří nám svoje tábořiště půjčili.
Ještě jsme nedošli ani k cíli a na louce jsme měli možnost pozorovat několik okamžiků pasoucího se srnce a jen chviličku nato nad námi přeletěl černý čáp.
První den výpravy nejúspěšnější družiny jsme stihli ještě několik soutěží, jejichž výsledky se však nedaly započítávat do bodování jednotlivců, protože tu nebyli všichni.
Čtvrteční dopoledne bylo zasvěceno opět několika soutěžím a hlavně přípravě dřeva do teepee, které tu naši kamarádi i kvůli nám nechali již postavené od předešlé akce. Odpoledne jsme si zašli na malou procházku do okolí a při návratu jsme jen kousíček za táborem narazili na maličkého kolouška, kterého Tumaj vyfotografoval, ale pak jsme od něj spěchali pryč, aby srna měla možnost se ho opět ujmout. Později jsme nejprve vyráběli lodičky a následně s nimi soutěžili na zdejším potoce.
Když dorazila další družina, přestěhovali jsme do teepee postele a matrace, to aby se nám dobře spalo, rozdělali uvnitř oheň a při kytaře zazpívali pár písniček.
Další den nás čekalo balení, úklid a pochod deset a půl kilometru přes jednu řeku a jeden kopec (jak to bylo těžké v těch pohádkách, kde toho bylo vždy desetkrát více!). Co se po cestě nejvíce líbilo nejmladší Sofii, byly dva brody a dožadovala se dalších.
Do cílového místa jsme dorazili oproti plánu dosti pozdě, a tak jsme se hned vydali do nedalekých Chrašťovic pro nákup. Odměnou nám pak byla koupel v Odlezelském jezeře, od kterého jsme se hned stavili pro pitnou vodu ve studánce.
Sotva jsme se vrátili k našemu srubu, dorazila i poslední družina. Teď jsme byli kompletní. Následovala večeře a po ní posezení u ohníčku opět s kytarou a pár písničkami.
Sobotní program byl bohatý už tím, že jsme si museli ve družinách uvařit na ohníčku. Pak teprve došlo na soutěže, které připravil Bahňák a jejichž příběh začal už na předešlé schůzce.
Při programu jsme dopoledne narazili na mloka a odpoledne kolem nás proběhla dvě selátka divočáků, což Tumaje značně znervóznělo, ale naštěstí bachyně se neobjevila. Třeba se našeho početného kolektivu bála víc, než my jí.
Večer začal opékáním vuřtů, na což navázalo další posezení s kytarami, tu druhou přivezl Saša. Bohužel se nám ale ne zcela vydařil západ slunce, které rychle zaplulo za mrak, nicméně scenérie ozářené oblohy byly neskutečně kouzelné.
U ohníčku jsme dnes poseděli méně než včera, protože únava z programu se projevovala častým zíváním většiny přítomných.
V neděli jsme hned po snídani začali balit a sotva jsme to zvládli, museli jsme na autobus, který ale nejel, takže jsme prožili malé dobrodružství. Tumajovi se podařilo sehnat náhradní dopravu na nádraží do Blatna u Jesenice, odkud jsme sice později, ale přeci jenom odjeli do Kladna, kde nás čekali naši rodiče, kterým někteří hned svěřovali své největší zážitky z této nejdelší výpravy Pavoučků v historii tohoto seskupení.
Váš GeTe
Všechny fotky z této akce najdete zde