Výprava – den jako ve škole

Nelekejte se, to jenom Saša připravil tematický program na výpravu Lvíčat a musím konstatovat, že podle očekávání dokonalý.

Než se však dostal ke slovu nejmladší instruktor, nechal Tumaj rozdělit devět přítomných do dvou družstev, kterým pak zadal dostat se po turisticky značených cestách do údolí Kačáku u Doks, čímž navázal na pondělní povídání o turistických značkách.

Obě party vyrazily na cestu a bez větších problémů se dostaly do cílového místa, kde samozřejmě došlo na vyhodnocení úkolovky a kde pokračoval program zmíněnou imaginární školou.

Jako první byla hodina českého jazyka a osm chlapců spolu s jediným děvčetem měli opsat z lístečků rozmístěných v určité části lesa deset souvětí. Nejméně chyb měl Standa, který položil základ k oddílovému rekordu, neboť se mu podařilo na této akci zvítězit ve všech připravených disciplínách.

Po češtině bylo zapotřebí posbírat všechny lístečky s texty, což se u nás dělává formou úklidové soutěže – kdo kolik přinese lístků a s nimi i napínáčky, tolik dostane bodů.

Kupodivu v Sašově lesní škole přišla hodně brzy přestávka, při které se dělají skopičiny. Podobně to vypadalo i tady. Každý účastník si připnul kolíčkem na prádlo k nohavici nebo k botě asi metrový provaz, který představoval ještěrčí ocásek. Jak známo, ještěrka, pokud se cítí ohrožená, svůj ocásek oddělí od těla, aby si zachránila život. Úkolem tady bylo uhájit svůj ještěrčí ocásek – provázek a připravit o něj všechny soupeře. Zkrátka, kdo zůstal na bojišti poslední, získal bod, kdo měl dva body, končil.

Zatímco se všichni pustili do oběda, Saša obešel okolí a vyznačil tu krátkou trasu, na kterou krom šipek, které určují směr běhu, dal ještě lístečky s jednoduchým sčítáním, odčítáním, násobením a dělením. Každý, kdo pak vyběhl na trať, měl onen lehký početní úkol zvládnout a samozřejmě v co nejlepším čase. Někteří při tom spěchali do cíle tak rychle, že přehlédli poslední lístek s odčítáním, a tak správného výsledku dosáhli pouze tři závodníci, z nichž nejlepšího běžeckého času dosáhl Standa.

Po matematice následoval přírodopis, ve kterém měla družstva vybraná na začátku výpravy za deset minut v okolí najít a nasbírat listy, jehličky, plody či jiné důkazy o zde rostoucích dřevinách, které ale dokážou bezpečně určit. Že zvítězilo Standovo družstvo, již víte z dřívějších informací z tohoto vyprávění.

Po nedlouhém přesunu do jiné učebny – na jiné místo zdejšího lesa – přišel na pořad zeměpis. Opět soutěžila družstva, protože bylo zapotřebí se nejprve poradit a pak teprve hledat lísteček s příslušným státem. Saša totiž prozradil tři charakteristické rysy té které země, podle kterých musela být nejprve poznána, a pak člen družstva, na kterém právě byla řada, běžel zemi hledat.

Byly sice teprve dvě hodiny po poledni a nějaká ta minuta, ale účastníci 323. výpravy Lvíčat toho již mnoho nestihli. Tedy, co se počtu her a soutěží týká, jinak je právě čekaly oblíbené a snad všemi dlouho očekávané koulovačky. Koulovačky v létě? Ano! Papírovým kulivem.

Ne každý měl dnes již s sebou svoje kulivo, ale Tumaj dodal kvalitní od Lucínka, bývalého člena oddílu, který si munici připravil na loňský tábor pro Staré lvy a po akci je věnoval pro potřeby mladších kamarádů.

Do koulovaček se zapojili také vedoucí Bahňák, Saša i Dumbo, která si tak po letech zavzpomínala na doby, kdy tyto bitvy hrávala ve svém oddílu Tuláci.

Tumaj určil Sašu a Bahňáka jako kapitány, kteří si k sobě vybrali mužstvo. Jedni pak obsadili takové malé návrší, na kterém umístili šátek jako vlajku, o kterou se bojovalo. Cílem útočníků bylo tohoto šátku se zmocnit, nebo vyřadit ze hry všechny obránce. K jak úžasně zajímavým situacím tady docházelo si možná ten, kdo takovou hru nikdy nehrál, nedovede ani představit.

Hra plně pohltila jak všechny bojechtivé kluky, tak jediné děvče Natálku, o vedoucích, včetně Dumbo, nemluvě.

Odehráli jsme sice pouze čtyři hry, protože na další nebyl čas, ale všichni se tu dostatečně vyřádili. Však to nebyla poslední koulovačka na našich výpravách.

Saša jako zkušený vedoucí pro další přesun zvolil hru „klíště“, hranou za pochodu, při které někdo dostane kolíček na prádlo, kterého se má zbavit tím, že ho připne nenápadně jinému na batoh. Někteří si mysleli, že když si svoji tornu dají na prsa, klíště jim nikdo nepředá. Jenže ono se takové klíště „přisaje“ klidně i na límec košile nebo na tričko, takže se mu jen těžko vyhnou. Vedoucí přitom určí čas, který když uplyne, je hra zastavena, a kdo má klíště, je zatížen trestným bodem.

A najednou tu byla poslední hodina naší neobvyklé školy, ne však poslední úkol. Na odpoledne se dávají takové předměty jako třeba výtvarná výchova. Družstvům byl zadán následující až architektonický úkol: Postavte z klacků věž o co největším počtu pater s tím, že na každé patro smíte použít pouze dva klacky. Medvídkovo družstvo v zadání udělalo chybu v šestém patře, a tak už bylo nějak jedno, kolik jich bylo dohromady. Tím ovšem opět vyhrál Standa se svými kamarády.

Opět jsme se o něco přiblížili ke Kladnu a Saša přišel s docela tvrdou hrou, variantou „rybičky, rybičky, rybáři jedou“. Při zahájení nastoupili dva hráči na jednu stranu herního pole, ostatní na druhou. Pak všichni vešli do prostoru určeného ke hře a ti dva útočníci měli někoho chytit a nadzvednout ho alespoň na tři vteřiny nad zem. Tím se pak stal jedním z nich a hrálo se další kolo. Hrdinou této hry se stal Kryštof, který v prvním dějství jako jediný překonal i za cenu několika škrábanců nájezdy útočníků a později, když byl on pověřen chytáním ostatních, neměli krom Standy všichni příliš šancí.

Při dalším pochodu se hrálo opět klíště, které přerušila poslední část etapovky.

Jakmile Saša dal povel k přípravě šátků, mnozí tušili, že přijdou letadla v mlze. Ovšem dnes to nebyla bloudící letadla, ale děti vracející se ze školy, které nevidí pořádně na cestu. Bodejť by viděly, když jim někdo zavázal oči. Bahňák pak pískal ve vzdálenosti asi padesáti metrů a všichni k němu měli co nejdříve dorazit.

Již jenom desítky minut zbývaly do konce této vydařené výpravy a my se vraceli pomaloučku, jako by se nám nechtělo zpátky mezi domy z toho kouzelného kusu přírody nedaleko našeho města.

V Rozdělově v parčíku naproti kostelu jsme si dnes naposledy stoupli do kruhu a Tumaj vyhlásil výsledky bodování z této akce. Že někdo získal přes padesát bodů a druhý skoro stovku, to nebylo to nejdůležitější. Každému z přítomných bylo dopřáno být celý den s opravdovými a živými kamarády, prožít s nimi krásné chvíle, opravdově, ne jenom někde na monitoru počítače.

A další výpravy budou následovat! Vy, kteří jste tentokrát nebyli, můžete litovat, a když příště nebudete scházet, také něco zažijete, také zažijete něco, nač se dá i po dlouhé době vzpomínat.
Váš Tumaj

Všechny fotky z této výpravy najdete zde

Tumaj
2011-09-25
počet zobrazení: 2058