Tisíc schůzek Lvíčat

Vcházím s vedoucím Lvíčat Jiřím Tůmou – Tumajem do oddílové klubovny, do páté v pořadí, která je ve druhém rozdělovském věžáku od Kladna. Procházíme malou šatnou a otevírá se nám prostor klubovny. Na podlaze pod okny jsou vyrovnané jakési koule, snad z papíru. Později se dovídám, že je to kulivo, se kterým oddíl již dlouhá léta hrává skvělé koulovačky.

Sedáme si na židle, Tumaj do otáčivého křesílka zjevně staršího data zrodu, které nejspíš doma dosloužilo, a začínáme si povídat o oddíle, který bude mít v pondělí 10. 10. 2011 tisící schůzku. Úmyslně používám číselné označení měsíce, abych zdůraznil jedničky a nuly, kterých je v datu konání jubilejní akce spolu s jedinou dvojkou přehršel.

Co pro tebe znamená tisící schůzka?

Tisíc týdnů, tisíc pondělků, zprvu střed, dvacet sedm let práce s jedním oddílem.

Když jsi zakládal oddíl, napadlo tě, že jednou budeš při oslavách tisící schůzky?

Ani náhodou. Tehdy bylo v módě vzít si malé děti, projít s nimi do deváté třídy a pak začít pěkně zase od těch malých. Jenže my tehdy ke Lvíčatům přibrali dva kluky o rok starší, než byli ostatní, a pak jednoho mladšího, a tak byl položen základ k věkově propustnému oddílu, který byl navíc tehdy výhradně klučičí.

Proč jsi měl jenom kluky?

Před založením nynějších Lvíčat jsem měl oddíl stejného jména, dokonce i znak jsme převzali, do kterého chodili jak kluci, tak holky. Jenže já najednou zjistil, že nedokážu připravit program pro obě skupiny. Buď to vyhovovalo jedné, nebo druhé. Obě naráz byly spokojeny jen občas. A tak jsem to vyřešil založením výhradně chlapeckého oddílu.

Teď ses ke smíšenému oddílu vrátil. Proč?

Náš oddíl se dostal do jakési slepé uličky. Starší kluci najednou ztráceli motivaci snažit se získávat body. Navíc jsme tehdy měli málo velkých kluků a já uvažoval takto: Budeme mít smíšené malé děti od druhé do čtvrté třídy a pak se to rozdělí na starší kluky a starší děvčata. Ty dvě skupiny budou mít odděleně schůzky, ale výpravy a tábory budou společné. Dál měly být společné bodovací schůzky, na kterých hodnotíme bodování jednotlivců za uplynulý měsíc. Tady jsem si myslel, že se ti kluci začnou snažit, protože přeci před těmi děvčaty nemohou vypadat jako nemehla.

Jenže jsem si tehdy neuvědomil, že když se kluci nehrnou, s děvčaty to nebude jiné. Stěží jsme sehnali tři děvčata, z toho jednu do malých, dvě mezi ty starší. Ty jsme pak vklínili mezi kluky, ale nejstarší z nich dál frajeřili a navíc bojkotovali zejména výpravy a částečně i schůzky.

Tehdy se ozval dost hlasitě Saša, že ho to nebaví připravovat program pro dva kluky na pětidenní výpravu, a já mu musel dát za pravdu. I mě to štvalo. A tak jsem se rozhodl mladším členům Lvíčat nabídnout návrat mezi Pavoučky, tedy naši droboť, a přerušil jsem činnost Lvíčat na neurčito, vědom si toho, že blížící se tisící schůzka bude také odložena.

A měla ta opatření očekávaný efekt?

Měla. Ti, kteří chtěli v oddíle pokračovat, se aktivně zapojili i u malých a teď se spolu s dalšími, kteří mezi tím dorostli, vrátili do Lvíčat. Tam je v současnosti šestnáct dětí, což je téměř ideální počet, se kterým se již dá dělat spousta zajímavých činností jak na schůzkách, tak hlavně na výpravách.

Odložená tisící schůzka se tedy přiblížila.

Přiblížila a z čeho mám radost, že se jí zúčastní všichni, kteří mají o činnost ve Lvíčatech opravdový zájem. Věřím, že si to užiju a oni všichni spolu. Kdybychom to slavili vloni v prosinci, na kdy ono jubileum připadalo původně, mám pocit, že by to bylo v jakési křeči. Něco bychom slavili, ale mnozí by ani neměli zájem slavit.

Tumaj se usmál a v jeho očích se ukázaly jiskřičky, které můžeme vídat v očích malých dětí, když se jim něco podaří. I vedoucímu Lvíčat se něco podařilo – dotáhl to se svými malými kamarády k tisící schůzce…

GeTe

Všechny fotky z akce najdete zde

Tumaj
2011-10-10
počet zobrazení: 2059