Krásná podzimní výprava

Sraz k listopadové výpravě byl před klubovnou, do které jsme zašli na nějaký čas, než se venku trošičku oteplí. Ráno bylo totiž lehce pod nulou a navíc foukal nepříjemný studený vítr.

Začali jsme hezky zostra: Přetahováním ve družinách. Pravidla byla jednoduchá. Na zemi byla čára a úkolem jedné družiny bylo přetáhnout přes ni všechny protivníky. V obou zápasech zvítězila Standova družina, která tak tento malý turnaj vyhrála.

Hned vzápětí následoval další mezidružinový turnaj, tentokrát ve foukacím fotbale, kdy bylo nutno dosáhnout gólu foukáním do pingpongového míčku. Tady byla úspěšnější trojice Kryštof, Ája a Medvídek.

A do třetice družiny, tentokrát soutěž zvaná „impulsy“. Členové družiny se drží za ruce, z každé se pouze ten první dívá na stůl, kde vedoucí hází hrací kostkou. Pokud padne sudé číslo, nic se neděje. Padne-li číslo liché, zmačkne soutěžící svému kamarádovi ruku – předá impuls. Ten má být předán dál, až k poslednímu, který vybíhá přes klubovnu k tenisovému míčku, kterého se má zmocnit. Za získání míčku si družina připíše bod. Těch v tomto případě nasbírala nejvíce Standova družina.

Zatímco Dumbo s Bahňákem připravovali další soutěž, předvedl Tumaj svým malým kamarádům, jak se chovat v divadle, kině, zkrátka, když potřebuji projít kolem lidí, kteří již sedí v mé řadě, a já se potřebuji dostat až za ně.

Ale to už byly připraveny kuželky, na které ve dvou kolech každý mohl poslat tři tenisáky, kterými bylo potřeba shodit co nejvíce cílů. Nejpřesnější mušku měl Medvídek.

Položit zápalku na úzké hrdlo lahve není nijak složité, ovšem v okamžiku, kdy je tam těch dřívek více, už je to složitější. A na tomto principu byla založena poslední soutěž hraná v klubovně. Každý dostal deset sirek, které po jedné odkládal na lahev. Smůlu měl Kryštof, kterému nashromážděné zápalky spadly, a on se tak stal jejich majitelem. Soutěž měla nakonec dva vítěze, protože se všech sirek ve stejném kole zbavili Natálka a Standa.

Bylo něco kolem půl jedenácté a my vyrazili ven. Hned na kraji lesa Dumbo vysvětlila pravidla zajímavé dlouhodobé soutěže. Každý nafasoval podepsaný kolíček na prádlo, který si měl připnout na jakékoli místo svého oblečení, ale tak, aby byl zřetelně vidět. V průběhu další části výpravy měl každý nepozorovaně odepnout kolíček kterémukoli soupeři, a tak se stát jeho novým majitelem. Problém byl v tom, že namísto nenápadného získávání kolíčku došlo na pronásledování někoho se snahou servat z něj kolíček dříve, než stačí říci: „Vidím tě.“ K tomu ještě každý člen družiny obdržel po třech malých barevných kolíčcích, které spadaly do soutěže mezi družinami.

To už jsme dorazili na místo, kde byly čerstvě pokácené stromy, a my jeden využili k velkému turnaji v soubojích ve shazování z klády. Postupně zápasil každý s každým, aby nakonec z celého turnaje vyšel vítěz – Standa.

Pak účastníci této výpravy doslali větší prostor na získávání kolíčků, takže jsme šli delší dobu bez zastávky. Za chůze Tumaj probral postupně s každým indiánské měsíce, přesněji tři první, které jsme se učili na předešlé schůzce. Prakticky všichni obstáli výtečně, pouze jedno děvče se domnívalo, že měsíc padajícího listí je listopad.

V tuto chvíli se začalo sluníčko drát zpomezi mraků a zpříjemnilo i náladu účastníkům této výpravy, pro které se v mnoha případech stala následující soutěž velkým oříškem. Soutěžící museli vyhodit do vzduchu tenisák, odložit co nejdál od kruhu kulivo a chytit vracející se míček. Zkoordinovat ony dva pohyby, vyhození míčku a odložení kuliva, bylo nad síly téměř poloviny soutěžících, kteří ani v jednom z pěti pokusů úkol nezvládli.

V tomto místě bylo ukončeno kradení kolíčků, které v jednotlivcích vyhrála suverénně Hanka, která měla šest z devíti kolíčků, dva držel Medvídek a jeden Dan. Ve družinách vyhráli Standovci.

Na stejném místě pak byla vyhlášena další malá úkolovka, a sice najít co nejdelší list a také co nejbarevnější.

Na rozdíl od předešlé nedělala další disciplína problémy téměř nikomu, i když byla trošku zvláštní: Plivání fazolí do dálky. Nejlepším plivníkem se stal zaslouženě Dan, kterého překonali mimo soutěž pouze Saša s Bahňákem.

V dobách hodně dávno minulých existovala v lesích kolem Lapáku (nyní La Parku) spousta různých tělocvičných zastávek, ze kterých přeci jenom některé zůstaly až do dnešní doby. A právě jednu z nich jsme dnes použili na dosti náročný závod. No závod. Byl určen čas jedné minuty, po kterou měli soutěžící ručkovat po vodorovném žebříku, jak to předvádí Starosta vlevo na fotce. Úkolem bylo přeručkovat co nejvíce stupínků, v čemž se stal přeborníkem Kryštof.

Došli jsme na méně frekventovanou cestu, spojnici od rozdělovského vodojemu na takzvanou magistrálu, kde dostaly děti pokyn k odložení batohů a vybalení kuliva. Bylo jasné, že přijdou na program koulobitky.

Nejprve nás čekala tři kola soubojů o šátek, když jedna družina hájila tuto provizorní vlajku, zatímco ostatní dvě ji dobývaly. Skvěle si vedla Standova družina, která uhájila svoji vlajku po celých deset minut. Kryštof s druhy byli pokořeni za minutu a padesát vteřin a poslední družina za čas ještě kratší.

Do posledních dvou bojů se zapojil i Bahňák, to aby doplnil počet soupeřících na deset. Pak došlo na dvě nelítostné bitvy, z nichž tu druhou musel Tumaj přerušit především z časových důvodů, ale také protože na každé straně zůstalo po třech bojovnících, z nichž jedni namísto bojů pouze ustupovali.

Ještě jsme vyhodnotili malou soutěž o důležité body, tedy úkolovku o největší a nejbarevnější list, a vydali se k naší klubovně, kde došlo i na vyhodnocení zisků bodů z této výpravy. Nakonec se ukázalo, že pět bodů za nejdelší i nejbarevnější list bylo hodně důležitých. Natálku barevný list vytáhl z poslední příčky na osmou a Standu stejný počet bodů posunul do čela dnešního hodnocení o tři body před druhého Dana.

I ostatní přítomní získali určitý počet bodů, které jim jsou bonusem ke krásně prožitému, i když trošku chladnému dni. To, co děti našeho oddílu dnes zažily, to jim již nikdy nikdo nevezme.

Všechny fotky z akce najdete zde

Tumaj
2011-12-09
počet zobrazení: 2061