Lednová výprava
Lednové výpravy Lvíčat se zúčastnilo jenom osm našich členů. Příčinou byla účast hned tří dětí na lyžařském výcviku na horách, Vašek měl pak fotbalový turnaj a další tři nepřišli z jiných důvodů.
Program jsme zahájili v klubovně – to než se venku trošku oteplí – jednoduchou soutěží, v níž jsme házeli šestistěnnou kostkou a úkolem bylo v co nejmenším počtu kol naházet všechna čísla od jedničky po šestku, samozřejmě v jakémkoli pořadí. Nejlépe se kostka koulela Kryštofovi a Danovi, kteří skončili společně na prvním místě.
Na louce hráváme souboje, kde je úkolem dopravit míč za soupeřovu čáru pomocí úderů hozeným tenisákem do míče. V klubovně jsme měli podobný úkol, akorát hrál vždy pouze jeden hráč a měl stejným způsobem projet určenou trasu, což se nejrychleji podařilo Medvídkovi.
Družiny našeho oddílu zde měly sice nestejný počet členů, ale to pro první mezidružinovou soutěž nevadilo. Úkolem bylo vystavět na židli co nejvyšší sloup z kostek. Ropáci si vybrali do základu zdánlivě nejlepší kostky, takové velké, ale vroubkované a na těch vroubcích se jejich stavba vzápětí začala kolébat, až nakonec dosti brzy spadla. Souboj o první místo pak pokračoval mezi Medvědy a Mufíky, kterým sloup spadl jako prvním. Vítězi se tedy stali Medvědi.
Pak Tumaj připravil na stůl takovou zajímavou hru – cvrnkačku. Popisovat ji by bylo opravdu složité, a tak vás odkážu na třetí fotografii na této stránce. Prostě se takovým střílítkem poslala kulička na hrací plochu, kde byly jamky, do kterých měla kulička zapadnout. Jenže tomu bránila spousta hřebíčků, které kuličku srážely úplně jinam, než si hráč přál. Každý cvrnkal pětkrát a jeho výsledky se sčítaly. Kdo pak měl více bodů než Dumbo, která jinak hrála mimo, získal pětibodovou prémii, což se podařilo pouze Medvídkovi a Starostovi, který vyhrál i základní soutěž.
Tato stařičká hra, se kterou si hrála již Tumajova maminka, se dětem líbila natolik, že jsme s ní zahráli ještě jednu soutěž: Do zásobníku byly vloženy tři kuličky najednou a vystřeleny zároveň. Komu v daném kole padlo nejvíce, vyhrál a dvě výhry pak znamenaly pořadí v soutěži. Jako první skončil Medvídek.
V průběhu druhé cvrnkačky Dumbo rozmístila na schodech ke klubovně lístečky s indiánskými měsíci, které pak měli soutěžící kreslit i psát. Nejlepší tu byl Kryštof, ale bohužel někteří doslova propadli – neuměli nic.
Nebylo sice ještě poledne, ale my se naobědvali, oblékli a vyrazili ven, nejprve do lesa k rozdělovskému fotbalovému areálu, kde je takové to hřiště s mnoha překážkami. Zde byl uspořádán velký závod, ze kterého vzniklo mnoho fotek, ale i dva videozáznamy, jejichž zhlédnutí doporučuji. Bohužel na videu nenajdete vítěze závodu Kryštofa, pouze na fotkách.
Prošli jsme kousek lesem a došlo na šikovnostní soutěž, při které měli účastníci udržet na dlani co nejdéle stvol takové dlouhé, v létě žlutě kvetoucí rostliny. Kdo vydržel nejdéle, měl bod, kdo získal druhý, končil v soutěži a bylo mu zaznamenáno pořadí. Jako první byl do Tumajova notesu zapsán Dan, což prozrazuje vítěze této soutěže.
Hned vzápětí byla vysvětlena pravidla další soutěže, v níž bylo v určeném prostoru dvacet lístečků, na každém jedno slovo a úkolem bylo tato slova najít a opsat do předtištěné tabulky a tak dát dohromady jisté souvětí. Slova se mohla domýšlet, ale pak hrozilo nebezpečí třeba i malé chyby, což se stalo hned několika dětem, které od sebe možná i „opisovaly“ a zaměnily slovo „letošní“ za „letos“, což je odsunulo o několik míst dozadu. Nejrychleji a nejsprávněji se podařilo dát zprávu dohromady Kryštofovi, který tudíž vyhrál.
V lese zůstalo dvacet lístečků a ty bylo zapotřebí vysbírat a jak to udělat jinak, než formou soutěže. Kdo donesl papírek i s napínáčkem, získal prémiový bod. Těch měl nejvíce Dan – pět.
Sluníčko se snažilo prodrat se mezi mraky a chvilkami bylo opravdu pěkně. V této příjemné atmosféře pokračovala i naše výprava další soutěží. Poslat míček co nejdál po cestě se může zdát jednoduchým úkolem, ale je-li na té cestě poprašek sněhu a občas větev či něco dalšího, není to až tak snadné. Lvíčatům to ale nevadilo a každý se tu snažil o co nejlepší výsledek. Jenže vítěz může být jenom jeden a tím se stal tentokrát Starosta.
O mnoho složitější byla pro hráče další soutěž, při které měli hodit do dálky nesmotané laso, tedy šest metrů dlouhý provaz. A to víte, že se někteří trošku švihli přes záda. Zimní oblečení ovšem bylo dostatečným štítem, který Kryštof doplnil ještě přilbou, to aby náhodou lano nekleplo do jeho nepříjemného zranění hlavy, ke kterému přišel jen pár dnů před výpravou.
Sněhu bylo pomálu, ale i tak Tumaj zadal pro družiny úkol postavit do deseti minut co nejvyšší sněhovou stavbu, v podstatě sněhový sloup. Protože Ropáci tu měli čtyři členy a ostatní družiny po dvou, rozdělila se nejpočetnější družina na dvě družstva s tím, že lepší výkon té které dvojice se pak bude brát jako výsledek družiny. Čas letěl mnohem rychleji, než by si kdokoli přál, deset minut bylo pryč a Bahňák porovnával sloupky. Ten nejvyšší postavili Medvědi, kteří tak vyhráli i druhou soutěž této výpravy.
Do konce výpravy sice zbývalo ještě dost času, dokonce i počasí bylo příjemné, ale Tumaj rozhodl jít ještě jednou do klubovny a tam teprve prozradil proč. Všichni se těšili na koulovačku, na kterou nás bylo naven málo a také sníh by nám asi „spolykal“ nějaké kulivo, které by se v bílém špatně hledalo. A když nás bylo tak málo, rozhodl vedoucí hrát koulovačku prostě v klubovně, kde byla vytvořena dvě čtyřčlenná družstva, která si ze stolů a židlí vytvářela před každou hrou různé barikády a zástěny, které je pak kryly při hře. Že to skončilo tři ku jednomu vítězství, nebylo až tak důležité. Přednější bylo, že se všichni přítomní shodli na tom, že to byl ten správný závěr výpravy.
Tumaj
Všechny fotografie z akce najdete zde