Večerní boj o cukrátka
Večerní boj o cukrátka
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
174. výprava Pavoučků
417. výprava Lvíčat
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


103. výprava Pavoučků

Bylo nás málo, ale bavili jsme se dobře

Stá třetí výprava Pavoučků nezačala příliš nadějně. Dvě děti byly delší dobu omluveny pro nemoc, dvě se omluvily z rodinných důvodů a aby toho nebylo málo, vpředvečer konání se omluvil ještě pátý člen, také kvůli nemoci. Nedalo se nic dělat, této výpravy se zúčastnili pouze Sofie, Ríša a Jakub.

Zrušit výpravu? Ne. Proč? Protože přijdou jenom tři děti? Ty přeci nemohou za to, že ostatní nepřijdou. A tak jsme se sešli před klubovnou ve stanovený čas a hned vyrazili do lesa, kde nás čekalo dopoledne plné soutěží.

Obleva posledních dnů sice udělala v labyrintu u vodojemu malý močálek, ale my si poradili – běhali jsme kolem jeho kovové konstrukce. Zbývá tedy doplnit, že nejrychlejší byl Ríša.

Pro druhou soutěž Tumaj odhodil kousek před soutěžící tenisák a jejich úkolem pak bylo hodit k tomuto cíli co nejblíže svůj šátek. Kdo byl nejlepší, dostal bod a zároveň odhazoval tenisák do jemu vyhovující vzdálenosti. Pěti vítězství, a tedy i bodů, jako první dosáhla Sofie, která tak porazila oba kluky.

Druhý vedoucí Jakub potřeboval pro další závod šišky a vyřešil to další malou soutěží: Kdo přinese jako první pět smrkových šišek, což se podařilo nejdříve opět Sofii.

Tou zamýšlenou soutěží byl takzvaný člunkový závod, při kterém musíš běžet postupně pro určený počet šišek, které leží tak metr od sebe, tedy každá v jiné vzdálenosti od startovní čáry. Nejrychlejší nohy měl jako často v běžeckých disciplínách Ríša.

U cesty byla lavička a tu využil Tumaj k další trošku zvláštní soutěži. Na sedák byl položen tenisák a ten měl být uveden do pohybu úderem ruky, v podstatě fackou. Důležité bylo, jak daleko od lavičky se při takovém pokusu míček dokutálel. To zvládl nejlépe Ríša.

Popošli jsme jen o kousíček dál, kde byl strom, který se kousek nad zemí rozdvojoval. I toho naši vedoucí dokázali využít k prémiové soutěži, kdo se z jaké vzdálenosti strefí mezi kmeny. Stejně úspěšní tu byli Sofie a Kuba.

Náhle jsme se ocitli na cestě zalité slunečními paprsky, které přeci jenom trošku hřály, a tak jsme tady zůstali hned na tři soutěže. Tou první byl jakýsi trojskok snožmo do dálky, kde byl opět nejlepší Ríša.

Další běžecká soutěž je složitá na vysvětlování, ale velice oblíbená. Vedoucí určí čas (ve vteřinách) po který mají závodníci donést svůj výkonnostní kolík co nejdál, odložit ho a vrátit se do limitu za startovní čáru. Vystihnout ten pravý okamžik, kdy se začít vracet, bylo dosti složité, ale zvládali to všichni, nejlépe pak Kuba, který tak vyhrál svoji první dnešní soutěž.

Jakub určil pro další dění pařez, na který se postavil vždy jeden z přítomných, a ostatní se pokoušeli strefit ho z určité vzdálenosti tenisovým míčkem. Každý zásah ubíral strefenému bod. Těch si nejvíce „nauhýbal“ Ríša.

Popošli jsme znovu o něco dál, ale program výpravy pokračoval další soutěží a znovu s tenisákem. Soutěžící si určil, který z vedoucích bude chytat jím hozený míček s tím, že bylo úkolem chytit ho co nejdále od čáry. Ve druhém kole pak házel vedoucí Jakub a děti chytaly. V obou kolech, tedy v obou soutěžích, byl nejlepší Kuba.

Teď jsme šli docela dlouho, až Tumaj nechal zastavit a každého utrhnout tři stébla suché trávy, takové té dlouhé. A co se s nimi dělalo? Házelo, ale ne jen tak. Oba vedoucí nejprve odhodili každý jedno stéblo, aby i první soutěžící měl šanci. Ono totiž šlo o to, překřížit stéblo, které již leží na zemi. Pokud se toto podařilo, pak se šikovný hráč stal majitelem obou stébel. Po dlouhém a dramatickém souboji získala všechna stébla Sofie.

Prošli jsme po uzoučkých pěšinkách rovnou ke hřišti s prolézačkami, kde jsme byli i minule. Dnes jsme se ale příliš nezdrželi a pokračovali do klubovny, kde nás čekal nejdříve oběd a pak další hry a soutěže.

Jakub připravil na stůl lahvičku od malého piva a každému soutěžícímu přidělil po dvanácti zápalkách. Úkolem bylo zbavovat se zápalek postupně po jedné odložením na hrdlo lahve. Pokud při neopatrné manipulaci někomu dřívko spadlo nebo jich dokonce spadlo více, musel si je vzít. Doplňme, že nejšikovnější prstíky měla Sofie, která vyhrála.

Další soutěž byla založena rovněž na zbavování se, tentokrát takových umělohmotných šestihranů. Rozdíl oproti předchozí soutěži byl v tom, že o místě vložení tyčinky rozhodovaly hody dvěma šestistěnnými kostkami. O tom, zda se někdo zbaví hranůlku, rozhodovala nejen náhoda, kolik komu padlo oček na kostkách, ale také kam vložil hranolek, či zda se v jednom kole dokázal zbavit i více kusů. Ostatní ať vám poví ti, kteří tuto soutěž hráli. Já doplním jenom vítěze, kterým se stal Kuba.

Pro následující soutěž jsme sestavili všechny čtyři stoly do podivného tvaru. Jednomu pak byly zavázány oči a měl se pokusit chytit oba protihráče, kteří viděli, ale museli se stále dotýkat alespoň jednou dlaní některé stolové desky. Nejrychleji Kubu i Sofii chytil Ríša, který byl tak nejlepší.

Pak Tumaj přinesl takovou skvělou cvrnkačku, kterou můžete vidět na obrázku vlevo. Každý cvrnkal postupně třemi kuličkami a podle toho, kam dopadly, dostal soutěžící body. Po pěti kolech měl nejvíce bodů Ríša.

A cvrnkačka podruhé. Tentokrát každý vyslal na desku hry tři kuličky a kdo měl více bodů, získal čárku. Kdo měl pět čárek, končil. Jako prvnímu se to opět podařilo Ríšovi, který tak vyhrál další soutěž.

Někdy je opravdu nemožné popisovat pravidla soutěže, protože jsou natolik složitá, že by to zabralo strašně moc místa. Důležité je, že je pochopili účastníci a že jsme si oblíbeného chřestýše zahráli i s tak malým počtem Pavoučků. Doplníme již jenom vítěze, kterým se stala vychytralá Sofie.

Sofie triumfovala i v dalších dvou soutěžích. K oběma jsme potřebovali krabičku zápalek a mnozí ze čtenářů první soutěž mohou znát. Kdysi byla velice rozšířená, zejména v restauračních zařízeních. My jí říkáme šprtaná a cvrnká se při ní zápalkami, přesněji krabičkou plnou sirek. Krabička se musí otočit minimálně třikrát a padne-li obrázkem nahoru, je to za dva body, skončí-li na delší úzké straně, je to za pět, a pokud se někomu podaří postavit ji na nejkratší plošku, znamená to deset bodů. A protože Sofie jako první dosáhla či přesáhla dvanáct bodíků, zvítězila.

Již jsem prozradil, že i další soutěž vyhrála Sofie. To jsme „šprtali“ do dálky. Zkrátka tu krabičku měl každý cvrknout co nejdál, čím dál, tím lépe.

Takzvané úpolové hry, chcete-li silové, hráváme převážně s velkými, ale dnes ji Jakub zařadil pro Pavoučky a musím přiznat, že to byly boje úporné a hodně vyrovnané. Nicméně, vyhrát může pouze jeden a v tomto případě to byl Ríša.

Venku krásně svítilo sluníčko a tak rozhodnutí jít dnes ještě jednou ven bylo jednoznačné. Ohřáli jsme se, nasytili, něco zahráli a teď zase na chvilku do přírody.

Podruhé trojice Pavoučků doprovázená dvojicí vedoucích prošla kolem rozdělovského vodojemu do lesa, kde malé kamarády čekala soutěž ve stavbě sněhového sloupu. Deset minut měli Sofie, Ríša a Kuba na postavení co nejvyšší stavby. A právě posledně jmenovanému se to podařilo – Kuba vyhrál. Dodejme, že Sofie a Ríša, jako sourozenci dvojčata, měli naprosto stejně vysokou stavbu, takže skončili druzí. Zajímavé, že?

Tumaj najednou zmizel a brzy bylo jasné proč. Dosti často hrajeme takzvaná letadla v mlze, kdy jsou soutěžícím zavázány oči a k cíli je naviguje zvuk píšťalky. Dnes to bylo jinak. Soutěžící viděli, ale pískající Tumaj byl dál a celkem slušně schovaný, takže ho Ríša skoro přeběhl, nicméně to byl právě on, kdo vedoucího s píšťalkou našel první.

Dnes podruhé přišla ke slovu stébla trávy. Teď jsme s nimi házeli do dálky a to bylo úplně o něčem jiném, také nevyhrála Sofie, ale Kuba.

Když jsme opět došli k jedné z mnoha zdejších laviček, využili jsme ji jako odrazovou plochu. No, plochu? Soutěžící hodil tenisák a měl strefit opěradlo lavičky tak šikovně, aby se od něj míček odrazil co nejdál zpět na cestu. Po vyčerpání pokusů všech soutěžících byla Jakubova značka nejdále.

Už jsme mířili zpět ke kraji lesa, když Tumaj vybral tři stromy, které měly děti obíhat vždy jednu minutu a záleželo na tom, kolikrát to kdo stihne. Tady Ríša udělal docela maličkou chybu a v jednu chvíli běžel k jinému stromu, než ke kterému měl, což ho stálo prvenství, které tak o hodně málo vybojoval opět Jakub.

Než jsme se vrátili před klubovnu, stihli jsme ještě jednu rychlovku, při které bylo úkolem zcela obyčejně vyhodit tenisák do výšky, aby spadl na zem co nejpozději, což se podařilo Ríšovi.

Prošli jsme mezi domy a brzy stanuli před vchodem do klubovny, kde došlo na vyhlášení výsledků bodování z dnešní akce. A protože bylo přítomno tak málo dětí, uvedu výsledky všech. Třetí místo obsadila Sofie, která získala šedesát pět bodů, druhá příčka patřila Ríšovi (osmdesát bodů) a prvenství vybojoval Kuba, který získal o jeden bod více než Ríša, tedy osmdesát jedna.

Napsal Tumaj

Všechny fotky z akce najdete zde


tumaj
2012-03-18
počet zobrazení: 2065
Fotky
Hod šátkem k cíli
Hod šátkem k cíli
Odpalování tenisáku
Odpalování tenisáku
Hod mezi stromy
Hod mezi stromy
Skok snožmo
Skok snožmo
Doběhni co nejdál
Doběhni co nejdál
Střelba na soupeře
Střelba na soupeře
O šípy - stébla
O šípy - stébla
Sofie
Sofie
Ríša
Ríša
Kuba
Kuba
Šestihránky
Šestihránky
Chyť ostatní
Chyť ostatní
Cvrnkačka
Cvrnkačka
Sloupy ze sněhu
Sloupy ze sněhu
Stéblem do dálky
Stéblem do dálky
Bylo nás pět
Bylo nás pět

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:16 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0