...s nataženou rukou
...s nataženou rukou
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
174. výprava Pavoučků
417. výprava Lvíčat
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


105. výprava Pavoučků

Výprava Pavoučků s rodiči

Pořádáme ji pouze jednou za rok a zvláštní je tím, že na ni zveme i rodiče našich členů. Ano, řeč je o výpravě Pavoučků s rodiči. Letos připadla na sobotu 28. dubna a zúčastnilo se jí sedm dětí z naší družiny, jedno dítko – čekatel na členství, jedna babička, čtyři maminky, dva tatínkové a tři vedoucí.

No, ono to s tou účastí bylo trošku složitější, ale já to vysvětlím. Po celou dobu trvání této výpravy byli přítomni Petr a oba jeho rodiče, David s babičkou, Adam s maminkou, Vojta s maminkou a Kuba s maminkou, za kterými asi tak na hodinu a půl dorazil i tatínek s mladším bráškou. Dětský kolektiv doplňoval Ríša se Sofií, jejichž rodiče dnes nemohli, a pokud přičteme Tumaje, Bahňáka a Jakuba, tedy naše vedoucí, pak je výčet úplný a přesný.

Sraz byl na známém místě u rozdělovského kostela, odkud jsme se vydali známou cestou mezi domky k psímu cvičišti. V lese za cvičištěm byla rozehrána první soutěž, ve které bylo úkolem odpinknout nafouknutý balónek co nejdále od startovní čáry. Nejprve úkol plnily všechny přítomné děti, pak rodiče.

Po každé takto hrané soutěži přišlo velké počítání. Do celoročního hodnocení jednotlivců byly započteny body podle toho, jak které dítko skončilo. Pro další hodnocení byli z tohoto pořadí vyškrtnuti Sofie a Ríša, kteří tu neměli žádného z rodičů či prarodičů, a vzniklo nové pořadí do soutěže s rodiči. Rodičové odehráli své kolo a podle jejich výsledků vzniklo další pořadí. Ta dvě poslední, tedy rodičů a jejich dětí, se sečetla a vyšly poslední výsledky, které se pak počítaly do hlavní soutěže dneška, do soutěže rodičů s dětmi.

Uf. Složité, ale zvládnout jsme to museli. A to ještě mohlo dojít k tomu, že po součtu výkonů dětí a rodičů byl bodový stav stejný. I na toto jsme ale pamatovali a v takovém případě rozhodovalo lepší umístění dítěte.

Celá naše skupina popošla za družného hovoru, při kterém si některé maminky začaly tykat, na širokou cestu cyklostezky, kde jsme soutěžili v tom, kdo dále dokutálí dřevěné kolečko. Důležité bylo hodit ten kulatý předmět na zem před určeným místem a pak aby se kutálel stále po cestě. Pokud totiž cestu opustil, to místo bylo označeno jako výsledek snahy házejícího hráče. Pořadí kategorií jsme tentokrát otočili a první soutěžili rodiče, pak teprve děti.

Po skončení této disciplíny jsme rodičům předvedli „desítku“, tedy tu oblíbenou schovávačku, které se ovšem dospělci účastnili pouze jako pozorovatelé.

Nedlouho po ukázce, jak se děti umí schovávat, přišla na řadu trošku zvláštní disciplína – hod stočeným lasem do dálky. V tomto místě se k nám připojil Jakubův táta s malým bráškou, kteří pobyli až do chvíle společného focení, pak nás museli opustit.

Jakubův táta se okamžitě v dalším závodě zapojil do soubojů, aby nechal trošičku odpočinout maminku. V této fázi výpravy jsme hráli podle petangových pravidel hod se šátky. Zkrátka se házelo šátkem k prasátku, kolečku již dříve použitému, a kdo dohodil nejblíže, získal bod a pro další kolo házel prasátko do vzdálenosti, která mu vyhovovala. Kdo dosáhl určeného počtu bodů, končil.

Obloukem jsme se znovu ocitli na cyklostezce a navzdory značnému provozu jsme tu uspořádali hody do polí. Vysvětlím. Na zem jsme nakreslili čtyři čáry a soutěžící měl hodit tenisák do prvního vyznačeného pole pokud možno tak, aby skočil do pole druhého, pak překonal další čáru, spadl do dalšího pole a nakonec se dotkl až za posledním označením. Za každý správný dotyk se počítal bod, které se z pěti kol (pokusů) sčítaly.

V tomto místě se s námi rozloučil Jakubův táta a bráška a my již bez nich pokračovali na kraj lesa, kde stojí starý posed, u kterého jsme se naobědvali a jeho žebřík jsme pak použili k další soutěži. Bylo to jednoduché. V prvním kole se všichni snažili strefit tenisákem do nejnižšího otvoru žebříku, kdo se strefil, házel v dalším kole na druhý cíl, kdo minul, musel se stále snažit o první příčku, a to tak dlouho, dokud se mu to nepodařilo.

To už jsme docházeli na místo, kde proběhly zbývající soutěže dnešní výpravy, k lesu, který hraničí s loukou, kterou jsme nakonec nevyužili, protože na sluníčku bylo veliké horko a tráva tu byla už dost vysoká a tu jsme nechtěli pošlapat.

Protože bylo krátce po obědě, pokračovali jsme klidovou disciplínou – stavbou věže z klacků. Toto byla první disciplína, kde soutěžili naráz děti s rodiči. Společně si nejprve nanosili zásobu klacků, ze kterých pak položili dva na zem, na pokyn další dva křížem na ty první, po další výzvě znovu dva klacky a tak dál a tak dál, až co nejvýš, dokud věž stála. Je fakt, že stavby se ujali ve všech případech rodiče, v jednom případě babička, ale to bylo povolené.

Ani další soutěž nebyla fyzicky náročná. Před soutěžícími byly tři kruhy vytvořené z lana, nejbližší největší, druhý menší a nejvzdálenější nejmenší. Kdo do kterého kruhu bude házet tenisový míček, si určil každý sám, ale za trefu největšího cíle byl pouze bod, do prostředního dva a do nejvzdálenějšího tři.

Konečně přišla na pořad dne také běhací soutěž. U cesty byly umístěny lístečky s třímístnými čísly. Stovkou začínající číslo značilo, že je první, dvoustovkou, že je druhé a tak dál až k devítistovce. Pokud některým soutěžícím scházelo třeba číslo od pětistovky, věděli, že jej mají hledat mezi čtyřstovkovým a šestistovkovým číslem. Úkolem bylo v co nejkratším čase najít a přepsat všechna čísla.

Zcela odpočinkovou disciplínou, nezapočítávanou do soutěže, byl takový malý kvíz: Jak znáte svoje dítě. Jak děti, tak rodiče dostali stejnou kartičku a Tumaj postupně četl otázky jako: „Nejoblíbenější jídlo vašeho dítěte,“ nebo „Nejméně oblíbený předmět ve škole,“ a tak dál. Rodiče i děti odpovídali, aniž ten druhý věděl, co. Zajímavé pak bylo, v kolika bodech se rodiny shodly a v kolika ne. Jak jsem již řekl, výsledky se nehodnotily, ale šlo tak trochu o to, třeba i více poznat svého potomka, jeho nej.

Dalším rychlostním závodem byl člunkový běh, ve kterém se běhalo štafetově pro sedm různě vzdálených míčků. Kdo doběhl pro který, záleželo na taktice té které rodiny. Důležité však bylo, stihnout to v co nejkratším čase. Všichni měli dvě možnosti, tedy dvě kola, z nichž se započítával lepší výsledek.

Velice zajímavou a zábavnou disciplínou je dostat míč po určené trase do cíle pouze pomocí úderů tenisáky. Smí se tady jenom házet malé míčky do toho velkého, který je tím uveden do pohybu. Tady znovu soutěžili děti s rodiči najednou.

Další technickou disciplínou byl hod šátkem do dálky, při čemž bylo možno využít docela silného větru. Nejprve děti, pak dospěláci, všichni ve své kategorii naráz hodili šátek a komu dolétl nejdále, získal bod. A jak je v našem oddíle zvykem, kdo získal bodů pět, končil.

Překrásný dubnový den se přiblížil ke své sedmnácté hodině a nám zbyl čas již jenom na poslední disciplínu, kterou bylo skákání snožmo z místa do dálky.

Sbalili jsme si své věci a rozloučili se s tábořištěm, které nám dnes posloužilo k tolika zajímavým i dramatickým soubojům a vydali jsme se směrem k městu. Jednu důležitou zastávku jsme však ještě učinili. Bahňák tady zorganizoval malé klání „Na veverky a kuny“, zatímco Tumaj spočítal body nejen jednotlivcům, ale dnes hlavně rodičům s dětmi.

Jako první byl vyhlášen nejlepší jednotlivec výpravy, kterým se stal poprvé od svého příchodu do oddílu Petr. Blahopřejeme.

A pak přišlo vyhlášení výsledků soutěží dětí s rodiči. Po skvělých výkonech již delší dobu dopředu bylo jasné, že letošní primát získá Petr, kterého doprovázela maminka i táta, jejichž výkony byly obdivuhodné.

A ostatní? Samozřejmě, že se každý snaží být tím nejlepším, jenže to může být pouze jeden, v našem případě jedna rodina. Snažili jste se všichni. Obdivuji především Davidovu babičku, která dokázala, že i prarodiče mohou být platnými členy rodinného týmu. Všem rodičům pak děkuji, že si našli na naši akci a na své dítě čas, což bohužel v dnešní uspěchané době není pro rodiče mnohých dětí samozřejmostí. Dostalo se vám příležitosti vidět, jak to u Pavoučků chodí, a na vlastní kůži si vyzkoušet, že být nejlepší je u nás velice složité, protože vyrovnanost našich současných členů je neskutečně veliká.

Ať jste dopadli jakkoli, byli jste skvělí a já jsem opravdu rád, že jste přišli.

Tumaj

Fotografie z akce najdete zde


tumaj
2012-05-07
počet zobrazení: 2089
Fotky
Cesta z města
Cesta z města
Pinkání balónku do dálky
Pinkání balónku do dálky
Posílání kolečka po cestě
Posílání kolečka po cestě
Hod lasem
Hod lasem
Petang se šátky - děti
Petang se šátky - děti
Petang se šátky - rodiče
Petang se šátky - rodiče
Tenisák do co nejvíce polí
Tenisák do co nejvíce polí
Všichni přítomní
Všichni přítomní
Hod do žebříku - Petr
Hod do žebříku - Petr
Hod do žebříku - Petrův táta
Hod do žebříku - Petrův táta
Věže z klacků
Věže z klacků
Hod na tři cíle
Hod na tři cíle
Hledání čísel
Hledání čísel
\
\"Slizký\" tenisák
Tenisáky do míče
Tenisáky do míče
Hod šátkem - děti
Hod šátkem - děti
Hod šátkem - rodiče
Hod šátkem - rodiče
Veverky a kuna
Veverky a kuna
Nejlepší jednotlivec - Petr
Nejlepší jednotlivec - Petr
Nejlepší rodina - Novákovi
Nejlepší rodina - Novákovi

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:16 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0