Úklid okolo jezera

Tuto akci, na které žádný člen Lvíčat nezískal ani jediný bod, jsem avizoval dlouho dopředu i s vysvětlením, že je to taková malá splátka přírodě za to, že nás tak často a povětšinou vlídně přijímá na našich výpravách.

Na přihlášení nebylo mnoho času, ale kdo chtěl, ten to stihl, i když ve dvou případech to bylo s jistým připomenutím. Jednoduše řečeno: Na vlakovém nádraží pod vrbou se v pátek 4. května 2012 sešli Naty, Standa, Kryštof, Ricci, Fanda a Ája, jejíž zdravotní stav se zlepšil k naší radosti natolik, že s námi opět mohla jet na nějakou akci.

Krom našich současných členů se na sraz dostavili tři Staří lvi Sid, Fíbí a Maxim, které doplnili Saša s Tumajem. V této sestavě jsme se přesunuli několika vlaky a autobusy do Chrašťovic, odkud nás čekala jeden a půl kilometrová cesta pěšky k naší Borůvce.

Teď bylo potřeba dojít do studánky pro pitnou vodu, přinést dřevo na oheň a raději víc na ráno, to kdyby přes noc pršelo. Pak teprve přišel čas na ubytování se ve srubu, na večeři a na malé posezení u ohně s kytarami, na které hráli střídavě nejen Saša a Tumaj, ale už velice slušně i Ája.

Druhý den ráno jsme si uvařili čaj ke snídani, po které jsme zašli do Chrašťovic pro další potraviny. Když jsme se vrátili, bylo okolo Borůvky velice živo. Sešlo se tu dvacet šest kamarádek a kamarádů, od maličké Jolanky po nejstaršího Tumaje.

Rozdělili jsme se do čtyř skupin, které se vydaly po svých rajonech, tedy na jedna na pravý břeh jezera, druhá na levý břeh, třetí na ostrůvek, ke kterému patří i vodopády, a poslední skupinka uklidila na Komárštejně a v rokli pod vyhlídkou.

Odpoledne uspořádal Tumaj pro zájemce pět soutěží, ve kterých se zápolilo bez ohledu na věk či pohlaví, takže síly změřil otec rodiny s vlastní dcerou, s nejmenší ani ne čtyřletou Jolankou, kterou zachytil Tumaj na snímku při první soutěži – odrazu míčku od kamene do dálky.

Poslední dobou často používáme v oddíle k různým soutěžím či hrám nafukovací balónky a Tumaj tuto pomůcku zvolil i sem k závodům v běhu na kratičkou vzdálenost s pinkáním, při čemž balónek směl být udržován ve vzduchu pouze údery rukou.

Ani třetí disciplína není našim členům neznámá (šlo o odhlavičkování tenisáku do dálky) a čtvrtá, ta už vůbec ne. V ní soutěžící prostě udeřil do balónku, který měl dopadnout co nejdál.

Poslední soutěž měla být také s balónkem, ale silný vítr přinutil pořadatele použít klasickou kombinaci tenisového míčku a kamene. Mnozí asi již tušíte. V kruhu z lasa bylo úkolem vyhodit tenisák do výšky, položit kámen co nejdál od kruhu, v případě opuštění kruhu se vrátit zpět a chytit míček. Pak se takový pokus počítal jako platný.

A jak dopadla konfrontace bývalých a současných Lvíčat, na kterou se Tumaj tolik těšil? Ze všech přítomných si nejlépe vedl současný zástupce vedoucího našeho oddílu Miroslav Vykydal – Bahňák, za kterým skončil František Bureš – Fíbí, a poslední medailové místo obsadil jeho vrstevník Tomáš Rákos – Sid, který mimo jiné vyhrál dva poslední ročníky tehdejší Šestidenní cyklistické soutěže. Čtvrté místo obsadil Standa Lepič, tedy současný řadový člen oddílu, který byl nejlepší v kategorii do patnácti let, a nejlepším děvčetem v téže věkové kategorii se stala Natálka, která byla celkově patnáctá.

Po skončení soutěží jsme došli pro nějaké dříví na oheň a pak začali opékat vuřty k večeři, po které jsme již nikam neodcházeli a znovu jsme poseděli při kytarách a zpěvu. V průběhu večera Tumaj vyhlásil výsledky soutěží a znovu poděkoval všem, kteří se letošního úklidu okolo jezera zúčastnili.

Poslední den dopoledne jsme se my, Lvíčata spolu s Lucínkem a jeho dvěma malými dětmi, vydali nejprve na Komárštejn, kde jsme se bez úspěchu pokusili přejít římsu. Pak jsme sešli k jezeru, o jehož vzniku nám Tumaj vyprávěl, k vodopádům a pak po staré trati, která tudy měla vést, až na místo, kde uspořádal velkou soutěž na způsob Hry Apačů s tím, že namísto plochých kamenů jsme házeli na velký důlek tenisovými míčky.

Z urputných a dlouho trvajících bojů vzešel překvapivý vítěz. Požadovaného počtu bodů jako první dosáhla maličká Jolanka. Jinak její starší bráška Sebastián se nechal slyšet, že příští oddílový rok začne chodit do Pavoučků, takže by to byl již druhý přímý potomek bývalého člena Lvíčat.

Po návratu na Borůvku jsme uvařili k obědu krupicovou kaši (výbornou) a po nasycení jsme začali balit a uklízet ve srubu. O venkovní úklid se postarali tentokrát ostatní kamarádi, kteří postupně odjížděli, až jsme tu zůstali pouze my, kteří jsme přijeli společně v pátek vlaky a autobusy.

Začalo pršet. Ti starší se bavili pod přístřeškem u ohniště, my ze současných Lvíčat jsme hráli ve srubu Macháčka, což je jedna z kostkových her. Teď už vůbec nešlo o to, kdo bude lepší, ale o zábavu jako takovou.

Do Chrašťovic vyrazil Tumaj o pár minut dříve, protože v obchodě u paní Janské musel vyrovnat účet, a my se brzy pod Sašovým vedením vydali za ním.

První autobus nás odvezl do Mladotic, druhý do Kralovic, odkud jsme již pokračovali vlakem do Rakovníka. Tady jsme přestoupili do dalšího vlaku a cestou ke Kladnu hráli opět na kytary. Všichni, tedy Ája, Saša i Tumaj. Díky tomuto nám cesta uběhla neskutečně rychle.

Na nádraží pod vrbou nikdo nedostal žádný důkaz, nikdo nezískal víc bodů než ten druhý, ale všichni, včetně Starých lvů, jsme se loučili s dobrým pocitem, že jsme odlehčili přírodě od nepořádku v okolí Odlezelského jezera.

Všem dvaceti šesti kamarádkám a kamarádům, kteří se zúčastnili této úklidové akce, ještě jednou děkuji.

Fotografie z úklidu jsou zde

tumaj
2012-08-27
počet zobrazení: 2058