Společná výprava Pavoučků a Lvíčat do Řevničova

Sobota 19. května 2012 byla nejkrásnějším dnem toho týdne a na ten krásný den připadla společná výprava Pavoučků a Lvíčat. Na vlakovém nádraží pod vrbou se sešlo osm z dvanácti současných Lvíčat a devět z deseti Pavoučků, takže odjíždělo sedmnáct dětí plus dva vedoucí.

Vlak nás odvezl do Lužné u Rakovníka, kde začalo naše dnešní malé putování. Sotva jsme se dostali do lesa, vyzkoušeli jsme si oblíbenou „desítku“, při které se téměř všem podařilo, že nebyli nalezeni.

Na malé lesní silnici, kde díky uzavření na závoru nejezdí auta, nechal Bahňák družiny Lvíčat vybrat si do svých řad Pavoučky, takže vznikly skupiny, jedna o pěti členech, dvě po šesti. Tato seskupení se pak utkala v přetahování soupeřů na svoje pole. O jak dramatické souboje šlo, dokládá i snímek vpravo, kdy Naty právě přetáhla Áju. Nicméně tento zápas vyhráli vpravo bojující Ropáci, celý turnaj Medvědi.

Pokračovali jsme v cestě a náhle zaznělo: „Dvanáct“, což byl další pokyn utíkat do lesa a schovat se tak, abych nebyl viděn z cesty. Toto se několika dětem nepodařilo a Ríša se začal dosti rozčilovat, že to nešlo schovat se, jenže on to byl, kdo si s několika dalšími vybral nesprávnou stranu od cesty, kde nebylo žádné mlází a kam bylo vidět hluboko do lesa. Ríšovy výhrady Tumaj odmítl s vysvětlením, že hráči si musí nejprve okouknout terén a pak teprve běžet ukrýt se.

Ušli jsme ještě kousek a bylo poledne, tedy čas k obědu. A tak jsme se najedli a pak pokračovali dál, až k místu, kde byla vyhlášena další desítka, při které Natka zakopla o silnou větev, upadla a natáhla si šlachy. Jisté je, že později dostala ortézu, pročež nemohla ani na další schůzku ani na školu v přírodě, kam měla jet v týdnu po naší výpravě.

Toto zranění přišlo v tu nejhorší možnou chvíli pro družinu Medvědů, které je Natka členkou. Na pořadu dne byl totiž běžecký štafetový závod, ve kterém v ostatních družinách běžel každý člen dva úseky, Medvědi bez Natky museli absolvovat každý úseky tři. I tak tato družina závod vyhrála.

Natku noha sice nijak zvlášť nebolela, ale špatně mohla došlápnout. Tempo jsme teď přizpůsobili jejímu a v jistém poklidu jsme dorazili do našeho cíle, do starého opukového lomu, kde jsme před rokem byli na výpravě s rodiči.

V prostorách mělké prolákliny vzniklé odtěžením kamene se proti sobě postupně postavily vždy dvě družiny. Její členové si mezi sebou rozdali čísla, pak na výzvu soupeře vystoupil do popředí jeden hráč, který po dohodě s kamarády vyzval na souboj někoho ze soupeřů. V danou chvíli oba řekli svá čísla, a kdo měl vyšší, získal pro družinu bod, která družina získala dva body, vyhrála. V celém turnaji získali prvenství Mufíci, kteří za to obdrželi do soutěže družin důležitých dvanáct bodů.

Pak Bahňák předložil na zem pět papírů s vylisovanými listy, které všichni dobře znali z podzimních poznávaček. Dnes bylo pro každého úkolem najít v okolí shodné listy a pokud možno je pojmenovat. Krom lísky tu šlo sehnat všechny ostatní, tedy javor, dub, břízu i osiku.

Šikovnostním závodem pak bylo házení tenisovým míčkem na stromy, při kterém bylo nutno od jednoho stromu strefit druhý, od druhého další a tak postupně až do cíle. Tady byl nejrychlejší Standa.

Zcela jiným, takovým hodně měkkým míčkem jsme házeli do dálky, což bylo opravdu obtížné, protože míček se po dopadu již téměř nekutálel. V tomto zápolení se vedlo nejvíce Starostovi.

A do třetice míček, tentokrát gumový, který hodně skákal, chcete-li, hodně se odrážel. A na tom byla založena i tato soutěž. Hráč hodil míček co nejsilněji na zem, aby se hodně odrazil do vzduchu a ve stejný okamžik měl rychle vyběhnout a běžet do té doby, kdy se míček podruhé dotkl země. To hlídal jeden z rozhodčích, druhý pak místo, na kterém závodník byl v uvedený okamžik. Shodou okolností první dvě místa obsadili dva nejúspěšnější hoši z předchozích dvou soutěží, tedy Standa a Starosta.

Po malé svačině jsme hráli opět velkou mezidružinovku, která měla tři kola a možná ji znáte pod názvem „píňata“, i když dnes to bylo trošku jinak než v klasických píňatech. Na cestě jsme vytvořili tři pole a do každého vložili po dvaceti kulivech. V prostředním poli byla jedna družina, v krajních druhá a naproti třetí. Úkolem prostředních bylo naházet po jednom co nejvíce kuliv na jednu či druhou stranu svým soupeřům. Krajní družiny naopak házely kulivo té prostředním. Kulivo, které skončilo mimo pole, se již do hry nevracelo a jako trestné body se počítalo té straně či stranám, které je tam hodily. Po třech kolech, kdy družiny vždy změnily svá místa, měli nejméně trestných bodů Medvědi, kteří tak opět vyhráli.

Aby Natka nemusela jít celý úsek z lomu k vlaku v jednom kuse, vydali jsme se směrem k nádraží a zhruba v polovině jsme se ještě jednou zastavili a zahráli si velké mezidružinové liščí ocásky. A jak se tohle hraje? Ze šátku si každý udělá ocásek tím, že jeho část zasune za kalhoty a dvě třetiny nechá vyčnívat ven. Pak mezi sebou soupeři zápasí a ocásky si kradou, Kdo o něj přijde, již nesoutěží. I v tomto velkém klání byli nejlepší Medvědi.

Ještě jsme udělali jednu zastávku, to když jsme čekali, až nás dojde pomalejší Natka, která pak pokračovala v doprovodu Bahňáka na nádraží, zatímco my jsme pod Tumajovým dohledem hráli na veverky a kuny, což ale nebylo již na body, takže kunu mohl dělat Standa a ostatní byli veverkami, které se snažily nanosit si co nejvíce šišek.

V Řevničově se od nás odpojily Jana, Anička a Ája, které vyzvedl tatínek dvou prvně jmenovaných a všechny tři vezl na Berounku, kde druhý den děvčata pokračovala s rodinami ve sjíždění této překrásné řeky. V Rozdělově pak vystoupili Kačka a Standa, protože by nemělo smysl, aby jezdili až na hlavní nádraží a pak šli či jeli přes celé město zpět.

Pod vrbou nás tedy bylo o pět méně, ale to nebránilo tomu, aby tu Tumaj vyhlásil nejúspěšnějšího účastníka výpravy, kterým se stal Starosta, a nejúspěšnějšího Pavoučka, který byl v konkurenci sedmnácti dětí celkově šestý (!), mezi svými byl ovšem nejlepší Jakub.

Pak už kladenským nádražím zaznělo naše obvyklé rozlučovací ahoj a my se rozešli domů. Tak zanedlouho zase tady, na nádraží. To ale pojedeme na závěrečné výpravy…

Fotografie ze společné výpravy jsou zde

tumaj
2012-08-27
počet zobrazení: 2057