Čtvrtletní výprava Lvíčat s Velkou hrou
Na čtvrtletní výpravě na Borůvku jsme zažili již mnoho podob počasí, ale letos nám matka Příroda připravila velké překvapení. Tumaj, který toto místo navštěvuje v průběhu celého roku, to již znal, ale řadoví členové oddílu ne. Z pátku na sobotu a pak skoro po celý den nám padal sníh, až jeho vrstva dosáhla osmi centimetrů.
I moje vyprávění bude tentokrát trošku odlišné od těch obvyklých. Budu se totiž věnovat převážně doplňkovému programu, protože prozrazovat na našich stránkách průběh hry Dobrodružství profesora Janského by bylo nemoudré. Oni tento článek dozajista čtou i dnešní Pavoučci, a ti by se příliš brzy dozvěděli, co že jsme to v naší Velké hře hráli.
Na tuto výpravu jsme odjeli z Kladna dvěma auty a hned, jak jsme dorazili do cíle, tedy na naši Borůvku, odvedl Tumaj Kačku a Píďu k zahajovacímu úkolu druhé části Velké hry, zatímco ostatní došli ke studánce pro zásobu pitné vody.
To už v kamnech hořelo dřevo a ani ne po hodině bylo ve srubu velice příjemné teplo. My jsme se nejprve ubytovali, navečeřeli a pak se věnovali hrám a soutěžím, mezi kterými bylo i pokládání zápalek na lahev, což zachycuje i naše první fotografie kousíček nad tímto textem.
Druhý den ráno jsme vařili soutěžně čaj, kluci a děvčata proti sobě, a po snídani se vydali na nákup potravin. Hned, jak jsme se vrátili, nařezali jsme docela dost dřeva na topení a odehráli další hrací den naší Velké hry, po kterém do druhé části přešli Fanda, Ája i Starosta.
Oběd jsme opět vařili po trojicích dole pod Borůvkou na ohništích a sotva nám trošku slehlo, byl další hrací den. To již i výše uvedená trojice házela míčkem skrz mříž do jamky. Co se ale stalo nebo nestalo, pokud se ten či onen strefil, neprozradím z již uvedených důvodů.
Zatímco Tumaj odpočíval na Borůvce a postaral se přitom o dostatek čaje, který jsme na kamnech vařili stále dokola, ostatní jsme odešli na malý výlet do okolí, při kterém jsme hráli lovce s lukem, hod šátkem do dálky, ale museli jsme se přitom strefit na čáru vedoucí od odhodového místa dopředu a další.
Odehráli jsme další hrací den Velké hry a po kratičké zábavě ve srubu jsme rozdělali oheň u Borůvky a začali se věnovat opékání vuřtů. Po večeři jsme pak ještě chvilku poseděli a poslechli si několik písniček v podání Áji a Tumaje. Až pak jsme se přesunuli do vyhřátého srubu, kde jsme hráli velký boj o cukrátka a další drobné hříčky.
V pátek dopoledne, samozřejmě po další části Velké hry, jsme sešli všichni ke studánce pro vodu a pak nešli rovnou zpět, ale takovou malou oklikou přes malý starý lom, kde jsme zahráli několik koulovaček papírovým kulivem.
Po obědě jsme si, krom pro tuto výpravy obvyklého programu, vyrazili opět na malou procházku, při které nás čekaly dvě soutěže v hodu šátkem do dálky s tím, že ve druhém případě jsme v cípu měli zavázaný kamínek.
Vpodvečer začalo nejprve pršet a po setmění dokonce i sněžit. To již za námi dorazila Dumbo s Bahňákem, takže jsme byli pro tuto akci kompletní.
Přes noc napadlo skoro šest centimetrů sněhu a během soboty dosáhla pokrývka osmi centimetrů.
Ten den dopoledne Standa došel do Chrašťovic pro čerstvé rohlíky a chléb a my mezitím rozehráli Hobita, velkou deskovou hru.
Uvařit oběd v těchto podmínkách nebylo snadné, ale naštěstí nám již včera Tumaj přikázal zakrýt dřevo igelity, takže jsme měli situaci o dost snadnější, než kdybychom měli hledat vhodné dříví v lese. I na těch jindy suchých větvičkách dnes seděl nepříjemně vlhký sníh.
Sněhovou pokrývku jsme využili i pro několik málo her, z níž nejpopulárnější je dozajista Eskymácká honička.
Večerní program vyplnila velká Bahňákem připravená hra na způsob Dračího doupěte, která pak pokračovala i v neděli dopoledne a kterou jsme dohrávali ještě odpoledne před odjezdem.
V neděli dopoledne jsme vyrazili alespoň na chvilinku ven, kde si každý mohl vyzkoušet být tím, kdo v zasněženém lese udělá první stopu.
Protože se sníh ideálně lepil, stavěli jsme soutěžně i co nejvyšší sněhový sloup, ale jenom za dobu devadesáti vteřin, protože většina přítomných neměla odpovídající vybavení, tedy rukavice.
Najednou bylo poledne a my vařili na ohni krupicovou kaši, samozřejmě děvčata a kluci zvlášť.
Po obědě přišlo tradiční balení a úklid u ohnišť a částečně i v Borůvce, kde jsme ale ještě dohrávali onu Bahňákovou hru, která byla do poslední chvíle velice dramatická, a v přestávce zašli na Komárštejn, kde jsme se zapsali do notesu u Norkova pomníku.
Díky tomu, že jsme tu byli auty, mohli jsme naše tábořiště opustit až skoro v půl páté, čímž jsme si pobyt o něco prodloužili, a když se k tomu přidala ta hodina, o kterou se vracel čas, pak to nemělo chybu.
Na Kladno jsme dorazili přesně podle plánu a nám zbývalo vyhlásit nejúspěšnějšího v bodování a rozloučit se. Tím, kdo nasbíral nejvíce bodů, byl Píďa a to loučení, to bylo tradiční.
Váš GeTe
Fotografie z celé akce jsou zde