Výprava Lvíčat podle povolání

Lvíčata měla oproti Pavoučkům pro svoji listopadovou výpravu o dost horší počasí, ale na listopad vlastně skvělé. Nesvítilo sice sluníčko, ale nebyla zima a hlavně – nepršelo. A o takovémto počasí Tumaj vždy říká, že když neprší, tak je hezky. Přiznejme si, že je v tom kus pravdy.

Na sraz u rozdělovského kostela se dostavili Fanda, Píďa, Starosta, Bazi, Kryštof a Kačka, která s sebou přivedla kamarádku Kristýnu. Krom těchto sedmi členů výpravy přišli vedoucí Standa, Bahňák a Tumaj.

Sotva jsme zašli do lesa, nechal Tumaj přes cestu položit klacek, startovní čáru, a do jisté vzdálenosti položil cédéčko. Od čáry jsme měli dojít co nejblíže k cédéčku a tam jsme se měli jakousi větví, na konci zahnutou, bodnout co nejblíže cíle. Jenže to mělo háček. Před startem nám byly důkladně zavázány oči. Nejblíže cíle se dostala Kačka.

Vyjma první soutěže a několika desítek byly ostatní závody motivovány dětmi. Tumaj již na schůzce zjišťoval, kdo by chtěl mít v dospělosti jaké zaměstnání, a podle toho připravil disciplíny.

Jako první bylo použito zaměstnání, které si vybrala Bára, která tu sice nebyla, ale proč si na chvilku nezahrát na učitelku. Tumaj určil, že to bude učitelka matematiky, a nechal Standu rozmístit okolo cesty lístečky s čísly. To první začínalo stovkou, druhé dvoustovkou a tak dál až k devítistovce. Soutěžící pak běželi po cestě, a když uviděli lístek, doplnili dvojčíslí za stovkové předepsané číslo. Pokud někdo měl stovkové číslo a pak našel až třístovku, bylo jasné, že jeden lístek mezi tím nenašel. Všichni opsali všechna čísla dobře, i když někdy nečitelně, a tak rozhodoval čas, po který byl kdo na trati, a nejméně se tam zdržel Bazi.

Kristýna si vybrala povolání květinářky, které chtěla i nepřítomná Ája. A co měli za úkol květináři v našich podmínkách? Do limitu deseti minut najít listy z dubu, buku, břízy, osiky a malé větvičky smrku, borovice a modřínu. Tady většina dětí použila exempláře z větví, které našli na zemi, takže jsme přírodě opravdu škodili jen minimálně. Nejlepším květinářem se ukázal být Fanda.

A právě Fandovo povolání bylo vybráno jako další. Fanda si přeje být architekt a Tumaj k tomu nechal stavět samonosnou stavbu z přírodních materiálů, na které měl být co nejvýš umístěn šátek. Opět deset minut času a pro některé trošku starostí. Nakonec to zvládli všichni a na nejvyšší stavbu dokázal umístit svůj šátek Píďa.

Na další soutěž podle povolání si účastníci této výpravy museli docela dlouho počkat. Mezi tím nás čekalo několik „desítek“ a u kamenožehrovického vlakového nádraží praktická ukázka začátku trasy turistických značek. Tady se totiž setkává modrá, zelená a žlutá trasa, ale ani jedna nepokračuje, všechny tu končí nebo možná začínají.

Obešli jsme zmíněné nádraží a po chvilce vybrali místo, kde jsme se nejprve naobědvali a pak si hráli na zedníky, což bylo povolání vybrané – myslím, že žertem – Starostou. A jak to vymyslel Tumaj? Jednoduše: Stavěly se věže z klacků. Dva klacky podélně, dva přes, další dva opět křížem a dál, dokud stavba drží. Nejvíce pater vystavěl Bazi, který tak byl nejlepší již ve druhém zaměstnání.

O Píďovi je známo, že chce být hasičem. Tumaj dobře ví, že tato profese je velice náročná, a proto také připravil náročnou disciplínu. Každý soutěžící dostal jedenáct uzlovaček – asi metr dvacet dlouhých provazů. Ty nahrazovaly hadice, které bylo nutno pospojovat – svázat. Jeden konec této soupravy musel soutěžící uvázat na určený strom – hydrant a s druhým koncem běžet k co nejvzdálenějšímu stromu a tam jej také uvázat. Pak došlo na odvázání prvního konce, převázání na další co nejvzdálenější strom ve směru k cíli. Po dosažení cílového stromu se soutěžící vracel i s „hadicemi“, které musel ještě rozpojit. Teprve tady byl úkol splněn celý. Poprvé v těchto soutěžích vyhrál svoje povolání ten, kdo si ho vybral, v tomto případě Píďa.

Kačka by ráda vystudovala hotelovou školu a postupně se propracovala do funkce ředitelky hotelu. Jenže ono to má jistá úskalí. V té počáteční fázi musí být nejprve třeba obyčejná číšnice, které se navíc může stát, že jí začnou utíkat hosté bez placení. No a takové je potřeba pochytat. Našim soutěžícím jsme na to dali jednu minutu, kdy některý představoval číšníka, zatímco ostatní nedisciplinované hosty. Za minutu bylo potřeba pochytat co nejvíce soupeřů v přesně vymezeném prostoru. Nejlepším chytačem nezdárných hostů se stal Kryštof, který své protivníky pochytal za necelých čtyřicet vteřin.

Netrvalo dlouho a všichni se dozvěděli, že Bazi, až bude velký, by chtěl být programátor. A co takový programátor potřebuje podle Tumaje? Asi tak sedm cédéček s různými programy. Ta cédéčka jsme rozmístili po cestě a soutěžící běhali do jednotlivých obchodů, kde vzali jeden disk, běželi s ním domů, odkud spěchali pro další, dokud jich všech sedm neměli pohromadě. Kryštof buď věděl o nejbližších obchodech, nebo byl prostě hodně rychlý, protože úkol splnil v nejlepším čase ze všech.

A byla tu poslední profese, kterou si vybral Kryštof, jenž je rozhodnut pomáhat lidem jako lékař. Tumaj ovšem pojal toto zaměstnání po svém. Doktor prý musí občas na návštěvy k pacientům domů a pro naše soutěžící to bude pěkně podle abecedního pořádku. Na zem jsme rozmístili papíry s písmeny abecedy a úkolem jednotlivců bylo šlápnout postupně na všechna písmena hezky podle pořadí. Nejrychleji všechny pacienty oběhl Kryštof, který stejně jako Píďa vyhrál závod se svým povoláním.

Procházeli jsme místy, kde lesáci pokáceli stromy a několik kmenů zde leželo přes cestu. Právě tyto překážky jsme využili pro několik her našich oblíbených koulovaček. Škoda, že nás tu nebylo víc, i ty boje by byly dramatičtější. Nicméně i tyhle se povedly, ne že ne! Větší škoda byla, že jsme již neměli moc času a nemohli jsme tyto boje rozvinout ještě více. Třeba příště.

Posbírali jsme kulivo a vydali se již rovnou k městu. Naše pohodová podzimní výprava se chýlila ke svému konci. Škoda, že někteří dnes chyběli. Někteří kvůli nemoci, druzí z jiných důvodů. Ale především jejich škoda. Oni přišli o to všechno, co jsem se vám pokusil v předchozích odstavcích barvitě popsat.

Dole v Rozdělově se od nás oddělila Kačka s Kristýnou, protože ta první tam šla k babičce a ta druhá s ní a nemělo by cenu, aby šly nahoru ke kostelu a hned zase zpátky.

V parčíku naproti kostelu se tedy vyhlášení nejlepšího v bodování účastnili pouze kluci, takže ten nejdůležitější tu byl. Nejvíce bodů totiž dnes nasbíral Bazi, který získal o jeden bod více než druhý Kryštof.

Fotografie z tohoto výročí jsou zde

Fotil také Standa

tumaj
2012-12-03
počet zobrazení: 2055