Zimní výprava Pavoučků v klubovně i venku

Ke své sto jedenácté výpravě se Pavoučci sešli v sobotu 16. února 2013 před klubovnou, která se stala v mrazivém ránu do oběda jejich útočištěm, aby pak vyrazili na nějakou dobu vyřádit se ven, ale ještě se znovu vrátili do tepla a v klubovně svůj program dotáhli do konce.

Hned na počátek připravil Tumaj velký turnaj bojů o věžičky, který se hrál systémem každý s každým. Na začátku souboje měli soupeři tři tenisáky a před sebou věžičku vystavěnou ze tří kostek a právě o ni se bojovalo v tom, kdo soupeřovu stavbu shodí dříve. Každý zápas byl hrán na dvě vítězství, což boje ještě více zdramatizovalo, protože první sražení věžičky ještě nic neznamenalo. Nejvíce zápasů a tudíž i celý turnaj vyhrál Detr.

Od Lvíčecí schůzky z pondělka zůstal na stole velký papír. Ten stůl nyní vedoucí obrátili na bok, takže ten papír na jeho desce připevněný byl jakoby na stěně. Na určené místo se postavil soutěžící s fixou v ruce, zamířil si, vedoucí mu zavázal oči a on měl dojít k papíru a fix bodnout co nejblíže určeného bodu. Po dvou kolech tohoto zápolení měl svoji značku nejblíže cíli Honza.

Obyčejné kolečko, kterým prochází dřívko, dole zašpičatělé, to je dohromady káča. A s tou proběhla další velká soutěž o to, kdo tuto hračku dokáže roztočit na co nejdéle. Ke zkrácení či prodloužení času nepomohlo ani Vojtovo zaklínání, které prozrazuje naše fotografie vpravo, a vítězství si navzdory všemu odnesl Jirka.

To už měl Tumaj připravené kuželky, na které jsme házeli třemi tenisáky, a záleželo na tom, kolik jich bude po třech hodech shozeno. Celkem proběhla tři kola, jejichž výsledky se sčítaly. Nejlépe dopadl Adam, který tak zvítězil.

Vedoucí nám každému vydali sedm kostek, které jsme si dali před sebe na zem jednu vedle druhé. Pak nám byly zavázány oči a my měli poslepu v co nejkratším čase postavit těch sedm krychlí na sebe. Komu se to podařilo, už nesoutěžil, zatímco ostatní museli pokračovat v bojích o další umístění. Nejlepší byl Detr, který vyhrál hned v prvním kole.

Tivoli, to není zkomolená nadávka, ale hra strašlivě stará, kterou občas při podobných příležitostech používáme. Je to taková cvrnkačka… Více prozradí další obrázek, kde je zachycen Honza právě v okamžiku, kdy mu vyjíždí kulička ze zásobníku. Ta pak putuje mezi hřebíky a buď skončí v jedné z jamek, nebo v prostoru okolo zvonku, což je nejlepší, a nebo sjede až dolů, kde jsou chlívečky s hodnotou deseti a pěti bodů. V každém kole každý střílel třemi kuličkami a ze tří kol se všechny výsledky sčítaly. Nejlepších výsledků dosáhl Vojta, který tak zvítězil v tomto velkém turnaji.

Další soutěž byla s hrací šestistěnnou kostkou a šlo o to, kdo jako první dosáhne sta bodů, které postupně nahází. Mělo to malý háček: Každý mohl házet, jak dlouho chtěl, ale pokud mu padla jednička, nezapočetlo se mu nic. A tak někteří zapisovali raději menší zisky, ale nakonec se jim to vyplatilo, protože zbytečně nemazali. Takovou taktiku zvolil hned na počátku Adam, který nakonec sta bodů dosáhl jako první a díky tomu i vyhrál svoji druhou dnešní soutěž.

Bylo poledne a my se pustili do oběda, po kterém jsme se pořádně oblékli a vyrazili ven do lesa se sáňkami a pekáči. Prošli jsme kousek městem a hned při první příležitosti na kraji lesa Tumaj vyhlásil soutěž v posílání saní do dálky, z níž je snímek na titulní stránce tohoto časopisu. Tam můžete vidět Sofii, která právě strčila do saní, které odjíždějí z obrazu a jely daleko, nicméně nejdále se dostaly tehdy, kdy je posílal Ajdam, který vyhrál.

Netrvalo dlouho a přišla na pořad další soutěž se sněhem, a sice stavba věžičky z tohoto dnes velice lepivého materiálu. Nejvyšší stavbu za sedm minut vytvořila Sofie.

Netrvalo dlouho a my si zahráli na psí spřežení. Tumaj určil dva kapitány, Karolínu a Detra, kteří si k sobě vybrali družstva, která představovala psy, zatímco kapitáni zůstali v roli lidí – psovodů. Takováto seskupení musela objet po cestě určenou trasu a vrátit se co nejrychleji do cíle. Úspěšnější byli Ajdam, Honza, Jirka, Sofie, které velice zkušeně vedla Karolína.

Brzy jsme dorazili k takovému malému, ale skvělému kopečku, ze kterého se dalo jezdit dolů dokonce do tří směrů. Že jsme se tu hodně zdrželi, asi není třeba nijak zvlášť odůvodňovat.

Když už bylo pár dětí lehce promáčených, vydali jsme se zpět do klubovny, kde jsme pro zájemce nejprve uvařili čaj a pak se pustili do dalšího programu, který zahájilo známé: Město, řeka, kytka, jméno, zvíře. Však všichni jistě víte. Jeden z vedoucích odříkával potichu abecedu a druhý ho zastavil. Od písmene, na kterém první vedoucí skončil, jsme pak měli vymýšlet právě město, řeku nebo jiný vodní tok, kytku, jméno a zvíře. Na konci této soutěže měl nejvíce bodů Detr, který ji tak samozřejmě vyhrál.

Čas pokročil, ale my stihli ještě souboj v přehazované, ale takové té, že místo sítě je neprůhledná plachta, hráči sedí na zemi, nesmí se zvednout a nevidí soupeře. Jinak se hraje v podstatě podle pravidel přehazované. Zbývá doplnit, že tentokrát bylo úspěšnější Detrovo družstvo, ve kterém dál byli krom kapitána Ríša, Ajdam, Sofie a Petr.

Poslední bodovanou soutěží bylo zbavování se zápalek, které jsme po jedné odkládali na hrdlo lahve, což se zdálo v počátku velice jednoduché, ale s každým dalším kolem to bylo obtížnější. Komu spadla sirka nebo dokonce více, musel si je vzít. Samozřejmě že šlo o to, zbavit se všech zápalek co nejdříve, což jako první zvládl Ajdam.

Už jenom malá hříčka a pak vyhlášení výsledků bodování na této akci. Nejvíce bodů, sto šest, získal Detr a nejméně úspěšný jich měl šedesát, což nebylo nijak moc, ale rozhodně to bylo více, než získali ti, kteří dnes zůstali doma.

To ovšem nebyl případ oněch deseti kamarádů, kteří jsou vpravo na společném snímku. Ti všechno to, co jsem před chviličkou popsal, zažili. a Standu a Tumaj Starostu s Bárou.

Fotografie z celé akce najdete zde

tumaj
2013-03-24
počet zobrazení: 2055