Měla to být skoro jarní výprava

„My čekali jaro a zatím přišel mráz…“. Tak na tento verš ze známé písně legendárního Jindry Šťáhlavského jsem si vzpomněl, když v týdnu před další výpravou Lvíčat začalo být nevlídno a z mraků se sypal sníh. Toho naštěstí nenapadlo až tolik, aby to bylo na nějakou velkou sáňkovačku, které jsme si užili v lednu, ale nějaký ještě byl.

Svým způsobem vlídné počasí se ale přeci jen dostavilo. V den konání 339. výpravy našeho oddílu bylo od rána slunečno, i když ještě mrazivo. Slunce vydrželo po celý den, mráz ustoupil, takže Bahňákovo rozhodnutí jít hned ráno do lesa a pokusit se tam vydržet celý den, bylo správné.

Z místa našich srazů, od rozdělovského kostela, jsme se vydali na sever, tedy k Energii a pak k lesu. Tady dostalo osm účastníků této výpravy první společný úkol: Najít most přes uměle vytvořenou rokli, kudy kdysi jezdíval vlak na nedaleký důl. Na tom místě jsme byli již několikrát, a tak nemělo být splnění těžkou zkouškou, ale bylo. Nikdo nevěděl a tápání vedlo vedoucí k nápovědám a rozdělení se do dvou skupin a probádání dvou směrů – dvou cest. Bohužel i toto bylo bez efektu. Až pak si Píďa vzpomněl, že jsme na tom mostě přeci hráli koulovačku a bylo to na rozhraní lesa a ostružin, tedy nízkého porostu. Tato zdánlivá maličkost nás nasměrovala správně. Zašli jsme více do lesa, našli začátek oné rokle, v těch místech ještě ne hluboké, a jí pokračovali až k hledanému mostu. Nakonec se to tedy podařilo!

Toto místo je opravdu jako stvořené na koulovačku, ke které jsme použili klasické kulivo, protože sníh se zatím ještě nelepil. Kačka s Bárou se staly kapitánkami, které si k sobě vybraly mužstva. Ve čtveřicích pak proběhlo několik bojů, v jejichž průběhu Bahňák vyznačil trasu první soutěže.

Pro tuto výpravu si jmenovaný vedoucí připravil etapovou hru na motivy jistého fantas příběhu, o kterém předpokládal, že ho všichni budou znát. Bohužel takových bylo málo, ale na zdárném průběhu hry to vůbec nic neubralo, neboť Míra měl ke každé etapě připravené malé povídání, takže krom této první části neznalost příběhu nevadila. Tady bylo připraveno deset otázek přímo spojených s postavami příběhu, na které ale mnozí odpovídali celkem uspokojivě.

Doplním již pouze informaci, že v první etapě byl nejlepší Starosta.

Ve druhém dějství našeho příběhu jsme házeli talířem od jednoho stromu na druhý, pak na třetí, až k poslednímu a zatímco se jeden snažil poslat ufo na správný cíl, ostatní si v praxi zkoušeli uzle. V soutěži s talíři zvítězil Kryštof.

Popošli jsme kus dál a přišla další etapa, v níž záleželo na síle, ale i na způsobu, jakým byl onen pařez hozen do dálky. Nicméně tu zvítězil opět Kryštof, tedy nejstarší i nejsilnější účastník.

V tuto chvíli se dočkali gurmáni, kteří se od zahájení výpravy nemohli dočkat oběda. Teď přišla jejich chvíle.

V příběhu další etapy si jistá špionka musela zapamatovat co nejvíce informací a stejný úkol čekal naše kamarády. Ti měli ale jednodušší situaci, protože šlo o šest dvojverší, která byla na lístečcích kolem cesty a která si nejrychleji zapamatoval Kryštof. Jen tak pro ukázku jedno dvojverší: „Plesky, plesk, přes louku běží pes.“ Vidíte, takový jednoduchý text a právě v něm dělali naši kamarádi nejčastěji chyby a zaměňovali „přes louku“ za „na louce“.

Nakonec ty veršíky zvládli všichni a my mohli pokračovat dál na lesní silnici, kam krásně svítilo sluníčko, a tudíž zde byl dokonale lepivý sníh, což jsme využili nejprve ke stavbám sněhových sloupů a pak na koulovačky sněhovým kulivem.

V prvním případě se nejvíce dařilo nováčkovi Ondrovi, který vystavěl vysoký sloup, který prakticky hned po změření a vyhlášení, že je nejvyšší, spadl, ale byla splněna podmínka, že stavba musí vydržet právě do chvíle změření.

A co koulovačky? No, něco skvělého! Míň to asi bolelo než naším kulivem, někdy to zastudilo, ale bavilo to opět úplně všechny přítomné.

Popošli jsme jen kousíček, to abychom zůstali na příjemně hřejivém sluníčku, a Míra přispěchal s další etapou, ve které bylo zapotřebí sestavit jakýsi elektrický obvod, v našem případě poskládat nákres takového zařízení z několika rozstříhaných kusů papíru. S tímto úkolem si nejrychleji poradil Juddy.

Sluníčko se sice snažilo, ale když jsme došli na místo, kam přímo nesvítilo, bylo tam zima i zmrzlý sníh. Proto nechal Bahňák zastavit až na paprsky zalitém místě, kde si každý utrhl jedno dlouhé suché stéblo trávy, se kterým jsme pak házeli k cíli se snahou přiblížit se svým stéblem co nejvíce určenému místu. Kdo měl stéblo nejblíže, získal bod, kdo dosáhl dvou bodů, končil. To se během tří kol podařilo Ondrovi, který tím tuto soutěž vcelku s přehledem vyhrál.

I pro další soutěž bylo vybráno místo na sluníčku a Bahňák nechal Tumaje vyznačit ve sněhu kruh, do kterého si stoupl soutěžící, kterému byly zavázány oči, a na znamení startéra začal klusat na místě. Zdá se vám to jednoduché? Zkuste si to! Možná že hodně brzy z kruhu vyběhnete, jako většina našich závodníků. Nejdéle v kruhu zůstala klusat Kačka.

Jen o kousíček dál jsme objevili vcelku dlouhou klouzačku, kterou jsme samozřejmě využili k další zábavě, v jejímž průběhu postupně všichni poodešli k Tumajovi a pokoušeli se z paměti vydolovat verše z dřívější soutěže v pamatování. Co správně zacitované dvojverší, to dva body. Všech šest si pamatoval Ondra, po pěti Bára, Juddy, Kryštof a Píďa, čtyři Fanda a Kačka a tři dal dohromady Starosta.

Sluníčko se už sklánělo k západu a jeho hřejivé paprsky nebyly tak silné, jako krátce po poledni. Možná i proto některým dětem začalo být trochu zima od nohou. Přerušit výpravu a jít do klubovny, nemělo již smysl, a tak jsme odehráli ještě poslední etapu, ve které jsme měli za úkol dokopnout tenisový míček co nejdále po cestě, a malý uzlový závod, ve kterém ovšem všichni kromě Pídi nedopadli dobře. Ještě doplním, že tenisák do největší vzdálenosti od startovní čáry dokopl Starosta.

V tuto chvíli byl opravdu nejvyšší čas vydat se zpět do města, kde před kostelem na své potomky čekali rodiče či prarodiče, v některých případech i sourozenci. Samozřejmě, že před samotným ukončením výpravy Tumaj oznámil výsledky bodování, ve kterém byl nejlepší Kryštof, za kterým zaostala o pouhých šest bodů Bára, což byl její nejlepší výsledek na výpravách, kterých se zúčastnila.

Fotografie z celé akce jsou zde

tumaj
2013-09-15
počet zobrazení: 2055