První jarní (?) výprava Pavoučků

Podle kalendáře bylo jaro, to ano, ale počasí na sobotu 23. března 2013 vyšlo úplně zimní. I přesto jsme velkou část této akce byli venku.

U rozdělovského kostela jsme se sešli všichni kromě Ajdama, který měl ve stejný den poslední turnaj sezóny v hokeji (který vyhráli). A tak jsme se vydali se čtrnácti Pavoučky a se všemi vedoucími starým Rozdělovem po červené turistické značce směrem z města. Sotva jsme došli za poslední domky, ale ještě ne do lesa, určil Bahňák čtyři členy, kteří si k sobě vybrali družstva, ve kterých pak probíhala etapová hra.

A hned všechna družstva dostala první úkol: Nejpozději do hodiny a půl sehnat jehličky borovice a smrku, větvičku modřínu, šišky od uvedených stromů, listy dubu, javoru a břízy a oblázek křemene.

Všichni hned po rozchodu začali shánět zmíněné věci, ačkoli jsme ještě nebyli v lese, ale támhle jsou přeci borovice a smrky…

Hančino družstvo, ve kterém byli ještě Anička, Bára a Ríša, hlásilo splnění úkolu jako první.

To jsme byli již v lese a první soutěž pro jednotlivce na sebe nedala dlouho čekat. Bahňák si půjčil několik šátků, kterými označil stromy, do kterých jsme se museli strefovat tenisovým míčkem, vždycky od prvního stromu do druhého, od druhého do třetího, až do cíle. Nejkratšího času dosáhla Karolína, takže vyhrála.

Popošli jsme kousek dál a Bahňák nechal házet svojí rukavicí do dálky, kde byl velice vyrovnaný souboj, který nakonec vyhrála opět Karolína.

Některým dětem začala být zima, což byl pokyn rychle vyhodnotit onu dlouhodobou hledačku listů, jehliček, větviček a šišek, přidat zajímavou soutěž opět pro družstva, ve které musel jeden mít zavázané oči a jeden svázané nohy. Družstvo pak mělo proběhnout vyznačenou trasu a bylo na nich, jak to udělat co nejrychleji. Jedni vzali na záda toho se svázanýma nohama, druzí toho co neviděl, další vedli nevidomého a ten se svázanýma nohama sám skákal jako klokan. V každém případě nejrychlejší bylo Vojtovo družstvo, ve kterém dál působili Petr, Jirka a Basti.

Jak jsem se již zmínil, některým dětem začala být zima zejména od nohou, což lze přičíst nedokonalé výbavě, ale kdo by první jarní sobotu čekal takové nepěkné mrazy.

Co nejkratší cestou jsme se vydali do klubovny. Tam dorazil první Tumaj, který se musel od ostatních odpojit a dojít oklikou ke kostelu do auta pro klíče, jinak bychom se dovnitř nedostali.

První, co jsme v klubovně udělali, že jsme si dali teplý čaj, tedy kdo chtěl. Spolu s tím jsme se pustili do oběda a pak teprve přišla první soutěž tady v klubovně a byla to novinka, kterou Bahňák vlastně zkoušel. Je to na způsob Aktivit, ale tady se pouze kreslí. Soutěžili jsme ve známých družstvech, ale ne do etapovky a nejlepší bylo Ríšovo družstvo.

V rámci etapovky jsme podle příběhu měli dávat dohromady části mapy k pokladu. My jsme ale měli získávat obyčejné lístečky různých barev a také různě bodově ohodnocené. Nebylo to ale tak jednoduché. Každý směl mít u sebe v jednu chvíli pouze jeden lístek a navíc tu byl hlídač Kuba. Pokud se někoho dotkl, musel si dotyčný udělat deset dřepů, čímž byl na jistou dobu vyřazen ze hry. Pokud byl někdo chycen podruhé, hra pro něho končila, byl vyřazen. Nejlépe dopadla Sofie se svými kamarády, tedy Jana a Detr.

Venku krásně svítilo sluníčko, a tak naši vedoucí rozhodli, že půjdeme opět ven. Oblékli jsme se a vyrazili městem k vodojemu na hřiště, kde bylo docela dost sněhu a kde jsme se nejprve rozdělili na dvě družstva, ve kterých jsme si zahráli cosi jako fotbal. Byla to spíš honba za míčem než cokoli jiného, nicméně tento zápas skončil remízou jedna ku jedné.

Další etapou, tedy soutěží mezi pro dnešek vytvořenými družstvy, byla cesta k pokladu, která byla dosti složitá. Záleželo, za jak dlouho celý úkol splnilo komplet celé družstvo. Všichni startovali z určeného místa, pak museli překonat kývající se lávku (na obrázku vlevo), každý hodit tenisák a strefit určený strom, prolézt mezi sedákem a opěradlem lavičky a pak k provazu, kterého se museli všichni držet, dokud nepřešli na druhý konec. Tady byl problém v tom, že uprostřed stál Bahňák se zavázanýma očima, a podle sluchu zaútočil na toho, kdo právě procházel, tedy, pokud se choval hlučně. Nejrychlejší v této složité soutěži bylo družstvo Karolíny, ve kterém byli ještě Honza a Adam.

Vyrazili jsme dál, kde jsme hráli na draky. Vytvořili jsme opět jistá družstva, ve kterých jsme se museli po celý zápas držet za sebou jako had – drak. Poslední článek draka měl za kalhotami šátek jako ocas, o který se bojovalo. Pokud některý drak přišel o ocásek, byl vyřazen ze hry, stejně jako když jsme se rozpojili, to se drak přetrhl. V každém kole bojovala čtyři družstva a které zvítězilo, získalo bod, kdo měl dva body, končil. Nejúspěšnější drak byl ve složení Karolína, Ríša a Basti.

Ačkoli bylo podle kalendáře jaro, dnes opravdu nepříjemně mrzlo a studený vítr také dělal svoje. Některým začala být opět zima, a tak jsme se vydali zpět do klubovny, ale stihli jsme venku ještě velký zápas o šípy, tedy souboje o to, kdo překříží stébla trávy, která do hry hodili ti méně úspěšní a která zůstala volně ležet na zemi. Prvenství vybojoval Honza a musím doplnit, že nejrychleji si stébla připravil a tím i čtrnáct bodů do hodnocení jednotlivců připsal Detr.

V Klubovně vyvrcholila naše dnešní etapovka velkým hádáním. Vedoucí nám postupně každý přednesl jednu hádanku a my měli samozřejmě hádat. Nejlepšími hadači bylo Ríšovo družstvo, které díky tomu vyhrálo i celou hru, a proto na jejich členy připadlo nejvíce cukrátek, která byla dnešní hmatatelnou odměnou za celodenní snažení.

Pak jsme si zahráli oblíbenou vybíjenou každý proti každému, ale ne dlouho, protože jsme se opět oblékli a šli ke kostelu, kde nás čekali rodiče, ale než jsme s nimi odešli, vyhlásil Tumaj výsledky bodování této výpravy a já s potěšením mohu oznámit, že na prvních třech místech byla tentokrát výhradně děvčata. Třetí skončila Hanka, druhá Karolína a zvítězila Anička.

Pak už před kostelem zaznělo naše rozlučovací ahoj, které tuto jarní, ale přitom zimní výpravu ukončilo.

Fotografie z celé akce jsou zde

tumaj
2013-09-15
počet zobrazení: 2057