Koněpruské jeskyně a okolí

Konečně jarní počasí provázelo třístou čtyřicátou výpravu Lvíčat, na kterou jsme se vydali auty do Berouna, odkud jsme šli po turisticky značených cestách ke Koněpruským jeskyním, kde jsme krom jeskyní prošli tamější naučnou stezku vedoucí po starých zaniklých lomech.

U naší klubovny v Rozdělově se v sobotu 13. dubna 2013 sešli Kačka, Bára, Starosta, Fanda, Kryštof, Ondra a Juddy a samozřejmě nechyběli naši vedoucí Tumaj, Bahňák, Standa a navíc tu byl bývalý člen oddílu Jakub Vrtík – Grizzly, který nám vypomohl třetím autem.

Jak již řečeno, odjeli jsme do Berouna, kde se k nám na chviličku přidal Starostův brácha Jakub, který nás doprovázel v době, kdy Tumaj, Bahňák a Grizzly převáželi auta od výchozího místa k cílovému. Grizzly pak naložil oba vedoucí a zavezl je tam, odkud šli ostatním naproti.

Standa si pro nás na dobu skoro celé výpravy připravil takovou soutěž, při které někdo z vedoucích vyhodil, mnohdy nenápadně, lísteček s číslem od jedné do čtyř, což znamenalo počet bodů, které tomu, kdo lístek získal, budou v rámci tohoto zápolení započteny.

Když jsme sešli k silnici, určil si každý dvojčíslí shodných čísel, tedy jedenáct, dvacet dva, třicet tři a tak dál. Po dobu, kdy jsme šli po silnici, pokud jelo kolem auto, či stálo někde zaparkované, a mělo některé z těchto čísel v registrační značce, měl jeho majitel dát vědět a získal tak bod. Bohužel jsme prošli pouze okolo jednoho auta s dvaadvacítkou, které si „majitel“ tohoto čísla Ondra nevšiml. Jinak jsme měli naprostou smůlu a ani jedno auto s hledaným dvojčíslím neprojelo.

To už jsme začali stoupat k Aksamitové bráně, což je pozůstatek pravděpodobně staré jeskyně, u které se propadl strop a zůstala pouze její přední část, jakási brána.

Jen kousíček od Aksamitové brány je další zajímavost, Jelínkův most, což je jakési přírodní přemostění průrvy ve skále. Tady jsme narazili, krom krystalů křemene, na překrásný exemplář ještě ne zcela rozkvetlého koniklece.

Brzičko nato se nám otevřel pohled na lom Čertovy schody, což je nepříliš pěkná ukázka devastace přírody, ale na druhou stranu z vápence zde vytěženého se vyrábí cement, který používáme i my při stavbách…

Teprve v tuto chvíli se dostalo na první dvě klasické soutěže a tou první byl hned turnaj ve střihandě, což krásně dokazuje obrázek vlevo, kde Bára dala nůžky, Starosta papír. Starosta prohrál a musel začít utíkat, aby ho Bára nechytila. Celý turnaj vyhrál suverénně Kryštof, který porazil postupně všechny soupeře.

A najednou se před námi objevil takový nevinný kopeček. Dole každý dostal tenisák, který směl pouze kopat a dostat ho snad jen sto padesát metrů výš na místo, kde stál Tumaj. Cíle dosáhl ten, kdo kopl tenisák, který se pak dotkl vedoucího. Z docela velké vzdálenosti nakopl neposedný míček šikovně Ondra, při čemž se tento dotkl Tumaje, a tak tu byl rychlý vítěz. Ostatní se museli moc snažit, protože Tumaj si vybral za cíl místo na maličkém kopečku, dá se říci vrcholku kolem dokola se svažujícímu.

Ke Koněpruským jeskyním jsme to měli už jen opravdu kousíček a také jsme měli štěstí, protože další prohlídka začínala za patnáct minut. Tak jsme se rychle pustili do oběda a pak se vydali do podzemí na prohlídku překrásných útvarů vytvořených přírodou, která tady rozhodně nespěchala. Tu nádheru tvořila dlouhé tisíciletí a náš obrázek vpravo dokazuje, že ta hodina v podzemí stála za to.

Na jednom snímku z jeskyní se našemu vedoucímu podařilo vyfotit nechtěně i netopýra. A teď úkol pro všechny členy Lvíčat: Kdo z vás Tumajovi do konce května řekne, o jaký snímek se to jedná, dostanete dvacet bodů do hodnocení jednotlivců. Berte to jako jakousi sondu, kdo z vás čte pozorně náš časopis.

Po skončení prohlídky jsme sešli do lomu pod jeskyněmi, kudy prochází naučná stezka a kde je dovoleno sbírat zkameněliny. Tady jsme si dali druhou část oběda a někteří začali hledat právě ty skvosty, které nám zde zanechalo usazování hornin v dobách, které ani Tumaj nepamatuje. „Co to plácáš? Já si moc dobře pamatuju, jak jsme v dětství s bráchou hrávali závody trilobitů. Ale takovou zábavu už dnešní děti neznají“ Jisté je to, že jsme byli úspěšní, což dokazuje další snímek, na kterém je Fandův nález mnoha zkamenělin v jednom torzu.

Na tomto místě Standa uspořádal další velký turnaj, tentokrát ve shazování věžiček postavených z určeného počtu kamenů. Jediným povoleným střelivem byly tenisové míčky a po velkém souboji si prvenství odnesl Kryštof.

Bylo překrásné odpoledne, sluníčko jako by se snažilo nám vynahradit dlouhou zimu a v této překrásné pohodě jsme přešli do starého lomu Kobyla, kde jsme nejprve vyhodnotili sbírání oněch lístečků, v čemž byl nejlepší Fanda, a pak si zahráli odrážení tenisáku od skalní stěny, kde zvítězil Juddy.

V tuto chvíli přišla na pořad dne naše velká hra Lov medvědů v tajze, pro kterou tato výprava byla vyhlášena za dva hrací dny, které jsme tu odehráli. Kdo jak byl úspěšný, zde rozebírat nebudu, protože bych musel vysvětlit i celou hru včetně pravidel postupu po herních plánech.

V závěru pobytu v tomto lomu jsme přešli do jeho druhé části, kde jsme se rozdělili do dvou skupin, ve kterých jsme si zahráli několik koulovaček. K nim musím poznamenat, že když se má hájit šátek, coby vlajka, tak obránci nemohou ustupovat daleko za něj. Pak je jasné, že jej soupeř snadno získá.

Když jsme opustili tento stařičký lom a vydali se k parkovišti, začalo drobně a hlavně krátce pršet. Pár kapek. Náladu nám to nezkazilo.

Než jsme se rozdělili na dvě skupiny, které pak jely spolu v autech, vyhlásil Tumaj výsledky bodování jednotlivců, kde byla nejúspěšnější Kačka. Nicméně Tumaj poznamenal, že tato výprava nebyla tolik o bodech jako ty jiné, ale hlavně o poznávání toho, co nám příroda nabízí a co mnohdy pro uspěchanost doby ani nestačíme vnímat.

Fotografie z celé akce jsou zde

tumaj
2013-09-15
počet zobrazení: 2061