Úklid okolo jezera

Zcela mimořádnou akcí mimo veškeré bodování a jakékoli hodnocení pro Lvíčata je Úklid okolo jezera, akce, které se mohou zúčastnit nejen naši členové, ale i kamarádi, kteří jsou ochotni uklízet to, co v okolí Odlezelského jezera zanechali nedisciplinovaní návštěvníci. A že jsme toho tam letos našli hodně…

Z Kladna jsme odjeli auty, protože spojení ve směru tam je sice slušné, ale v neděli zpět prakticky nemožné. Díky tomu jsme se ale mohli sejít až v půl páté a na místě jsme přitom byli již krátce po šesté hodině. Ubytovali jsme se, došli pro vodu a pak se sesedli okolo ohně, kde jsme povečeřeli a kam stále přibývali další kamarádi, kteří dorazili později.

V sobotu ráno jsme hned po snídani vyrazili jako obvykle do Chrašťovic na nákup potravin a v jedenáct hodin, kdy tu bylo přítomno třicet čtyři kamarádů, jsme se rozdělili do pěti skupin. Ta nejméně početná, Karel, Honziky a malý Mates, zůstala na Borůvce, kde se věnovala zaplechování prostoru okolo komína. Další čtyři skupiny se vydaly na samotný úklid, jedna na levý břeh jezera, další na pravý břeh, jiná na ostrůvek a k vodopádům a poslední na Komárštejn a pod vyhlídku, kam lidé hodně házejí odpadky při své návštěvě místa tam nahoře s tím překrásným výhledem do kraje. A odpadky? Lup s nimi dolů. Vždyť je to jen nějaká rokle či co…

Když jsme se všichni vrátili a dali vše na jednu hromadu, bylo toho opravdu dost.

Na odpoledne Tumaj připravil několik soutěží, ale my se tak nějak zadrhli u té druhé, v jejímž průběhu se navíc blížila bouřka, takže jsme spěchali k Borůvce. Bouřka nás nakonec minula, i když trošku sprchlo.

Déšť byl spíš symbolický, takže jsme si vzali pláštěnky a došli dolů ke studánce pro pruty na vuřty, které jsme si pak opékali k večeři. To už vůbec nepršelo a podobně jako včera jsme se všichni shromáždili okolo ohně, kde znovu zněly kytary a náš, možná nedokonalý, ale upřímný zpěv. Když jsme pak my mladší museli jít spát, tak to bylo tak trochu jako v té písničce o Lvíčatech: V uších nám ještě zněly tóny a předtím jsme byli sice unavení, chtělo se nám spát, ale chtěli jsme dlouho vytrvat.

V neděli po snídani jsme pod Tumajovým vedením odešli na Komárštejn, kde jsme se nejprve zapsali do notýsku u Norka a vzadu v lomu jsme každý zkusil přejít po kamenné římse, což se podařilo pouze Honzovi, Bářinu tátovi.

Z místa bývalého tábořiště někdejších Lvíčat jsme se vydali na takovou malou procházku, při které nás čekaly tři soutěže, které byly původně připraveny na včerejšek pro všechny zájemce, ale jak jsem se již zmínil, včera to nevyšlo.

A tak jsme dneska žonglovali s těmi metrovými klacky, které jsme si včera měli všichni připravit, pak jsme s nimi házeli k cíli, jako kdybychom hráli petang a nakonec jsme dostali za úkol co nejmenším počtem hodů se dostat oním klackem od startu k cíli, k místu, kde si Tumaj zatím rovnal v horizontální poloze svá bolavá záda.

To jsme se ocitli nedaleko lavičky na vyhlídce, kde jsme si v hustém terénu několikrát zahráli oblíbeného lovce s lukem. Dostat se na místo, kde lovec stál, bylo ale obtížné, protože nám ty borovičky od minule nějak vyrostly a snad i zhoustly.

Bylo už po poledni, a tak nás čekalo vaření oběda, po kterém přišlo samozřejmě balení a uklízení v Borůvce i okolo ní. Tábořiště jsme opouštěli uklizené a tak nějak jsme měli i hezký pocit, že stejně pěkně je uklizeno okolo celého jezera. Kéž si teď každý po sobě uklidí jako my a příští rok nebudeme mít co dělat.

Tumaj všem účastníkům této akce ještě jednou prostřednictvím našeho časopisu mnohokrát děkuje.

Fotografie z celé akce jsou zde

tumaj
2013-09-15
počet zobrazení: 2062