Společná výprava Lvíčat a Pavoučků

Na sobotu 18. května 2013 připadla další společná výprava Lvíčat a Pavoučků. Ten den ráno pršelo, a hodně. Předpověď sice věštila, že se to má ještě dopoledne lepšit, ale kdo ví. Pokud si někdo zavolal či napsal, doporučil mu Tumaj jít rovnou do klubovny. Kdo přišel na sraz na vlakové nádraží, ten se svezl vlakem jednu stanici na Kladno město, odkud to máme jen malý kousek.

Krátce po deváté hodině nás bylo přítomno devatenáct plus tři vedoucí a pustili jsme se do první soutěže, která měla původně proběhnout v lese. Jednalo se o hod jízdenkou do dálky, což bylo dosti složité, protože ten kousek papíru nesměl být nijak deformován, skládán či mačkán, takže plachtil, v některých případech dokonce za startovní čáru. Nejlepšího výsledku dosáhl Detr.

Tumaj určil čtyři nejzkušenější Lvíčata z pěti přítomných jako kapitány, kteří si k sobě vybrali mužstvo, v jednom případě spíš „ženstvo“, protože Bára si k sobě vzala samá děvčata, konkrétně Karolínu, Aničku, Sofii a malou Báru. Judman měl naopak jenom kluky, a sice Ondru, Petra, Honzu a později, když dorazil, Bastiho, který se v průběhu dopoledne vrátil s rodiči ze zahraniční dovolené a vymohl si, že strýc Vašek, bývalý člen Lvíčat, jej za námi dovezl. I Kačka si vybrala samé kluky, Ajdama, Sama, Ríšu a Vojtu, takže byla ženou, která mužům vládla. Poslední družstvo skládal Píďa, který si vybral Detra, Hanku, Janu a Jirku.

A nyní nadešel velký turnaj družstev ve shazování věžiček vytvořených vždy ze tří kostek. Srážet protivníkům věžičky bylo dovoleno pouze tenisáky a jenom z místa za vlastními stavbami, jak to vidíte na obrázku vpravo. Proti sobě nastoupila vždy dvě družstva a záleželo, kdo komu shodí jako první všech pět věžiček. Každý souboj byl hrán na dvě vítězství a každé družstvo postupně hrálo proti všem soupeřům. Nejúspěšnější bylo Judmanovo družstvo, které vyhrálo všechny svoje souboje.

Další soutěž byla trošku bláznivá. Nastoupili do ní všichni zúčastnění najednou a každý měl nafouknutý balónek, který musel buď pinkat nebo volně držet na dlani, hlídat si jej před soupeři a jim naopak balónek srazit, aby se dotkl země. Že při tom docházelo k mnoha zajímavým situacím, to si buďte jisti. Tři jedinci, kteří udrželi balónek nejdéle, získali bod a kdo dosáhl dvou bodů, končil, což se nejdříve ze všech podařilo Píďovi.

I následující turnaj byl velký, bojovali v něm jednotlivci, tentokrát vždy ve dvojicích, ale postupně každý proti každému. Šlo přitom o obyčejné házení cédéčkem k cíli, a kdo se strefil přesněji, získal bod. Každý zápas byl hrán na dvě vítězství a účastnil se ho již i Basti, který dorazil v pravou chvíli. Tento turnaj trval poměrně dlouho, ale boje byly natolik dramatické, že do posledního kola hrál každý s plným nasazením. Největšího počtu výher dosáhla velká Bára, která logicky vyhrála i celý turnaj.

Nadešel čas na oběd a hlavně – venku svítilo sluníčku, takže hned jak jsme se najedli, sbalili jsme si věci a vyrazili do lesa, ne až k Řevničovu, což bylo plánováno původně, ale jenom tady kousek za Kladno.

Jako první jsme venku hráli takzvané indiánské poselství, které je inspirováno podáváním ústních informací mezi domorodci v Americe. Naše družstva se teď rozdělila a na jednom místě zůstal vždy jeden zástupce z každého. Takhle to pokračovalo, až bylo obsazeno pět stanovišť. Na tom prvním Tumaj připíchl na strom text: „Společné výpravy Pavoučků a Lvíčat bývají plné zajímavých her a soutěží“, který si ti první museli zapamatovat, běžet na první předávku a zde větu naučit svého kamaráda. Ten se pak přesunul k dalšímu stanovišti, kde předal zprávu dalšímu a ten dalšímu, až poslední ji odříkal před Bahňákem a pokud to bylo správně, družstvo splnilo úkol a končilo. To zvládli jako první Judmanovci, pak Kačka se svými kluky, třetí byl Píďa a nakonec úkol splnila Bára.

Pokračovali jsme dál v cestě čerstvě umytým lesem a díky stále ještě silnému větru bylo vše již vysušené, takže jsme mohli zahrát dnešní první desítku, při které se všichni rozeběhli schovat se.

Prošli jsme na jednu vedlejší cestu, neboť na té hlavní se naráz vyrojilo značné množství cyklistů, a tam si každý zavázal do jednoho cípu svého šátku tenisový míček, čímž si vytvořil jakousi kometu, se kterou jsme pak házeli postupně do pěti polí. Přesněji by se mělo říci, že v prvním kole se všichni snažili strefit do prvního pole. Kdo minul cíl, házel opět na pole první, zatímco úspěšnější hráči atakovali již pole další. Takhle to šlo dál, dokud se osm soutěžících nestrefilo do pátého pole, pak soutěž končila a pořadí pro zbylých dvanáct účastníků určil jejich dosavadní výsledek. Ovšem nesmím zapomenout na těch osm nejlepších. Ti se seřadili takto: Jana, Judman a Ondra, ti dva skončili stejně, obdobně jako Píďa se Samem, pak byla Kačka a Detr s Karolínou.

Netrvalo dlouho a po jedné z dalších desítek, kdy si někteří lehli do mechu, který byl řádně nasycen vodou díky celonočnímu dešti, přišla na pořad další soutěž pro družstva. Tu velice dobře známe, ale doposud jsme ji hráli vždy jenom jako jednotlivci nanejvýš na výpravě s rodiči. Dnes bylo tedy úkolem hned celého družstva vyběhnout na trasu a hledat tam číslo začínající stovkou, pak dvoustovkou až k devítistovce. V tomto závodu byli nejrychlejší děti z družstva vedeného Kačkou.

Když jsme přišli na takový malý plácek, zapíchl Tumaj do země kolík a vytyčil kruh, kam se postavili všichni přítomní. Na odpočet pak všichni naráz hodili své výkonnostní kolíky ke kolíku zabodnutému do země. Kdo měl ten svůj nejblíže cíli, získal bod, a kdo měl druhý, končil. Nejlepší mušku měl nováček Sam, který tuto soutěž vyhrál.

Přesunuli jsme se jen kousíček a byla tu další soutěž pro kolektivy. V časovém limitu deseti minut měla družstva vystavět co nejvyšší stavby výhradně ze šišek. Zprvu se to zdálo jednoduché, ale s každou další přiloženou šiškou bylo jasné, že to nebude žádná lehká záležitost. A najednou Bahňák odpočítával poslední vteřiny a přiznejme si, že nijak zvlášť vysoko se žádné družstvo nedostalo. Nicméně nejvýš byla Kaččina parta.

Vzhledem k tomu, že jsme měli spoustu šišek soustředěných na jedno místo, nechal Tumaj nakreslit na cestě čtverec, do kterého postupně všichni házeli šišky, a záleželo na tom, kdo kolikrát se dokázal strefit, aniž minul cíl. Hod mimo totiž znamenal konec, dál už házet nebylo možné. Kdo kolikrát se strefil, tolik bodů získal a nejvíce, šest, jich měl Judman.

A najednou jsme měli čas tak akorát dojít na vlakovou zastávku do Rozdělova, odkud jsme pak odjeli na kladenské nádraží, kde výprava skončila.

Nepředbíhejme však. Ještě kousíček před zastávkou U Zvonečku, jak se tomu místu říká, jsme si zahráli šlapanou a Tumaj mezitím dokončil bodování. Absolutně nejlepší, a tudíž i ve Lvíčatech, byla Kačka a z Pavoučků Ajdam, který skončil celkově na třetím místě.

Kdo kolikátý skončil na této výpravě, jste se dozvěděli v jejím závěru a později na schůzkách. Důležitější však bylo, že dvacet našich členů (z Pavoučků scházel pouze Adam) se sešlo na další společné akci a že jsme na ní prožili tolik zábavy.
Fotografie z celé akce jsou zde

tumaj
2013-09-15
počet zobrazení: 2064