Výpravu Lvíčat doprovázelo slunečné počasí

V týdnu před první výpravou Lvíčat v tomto oddílovém roce bylo deštivo a nevlídno. Teploty klesly do poloviny druhé desítky stupnice a ani onu sobotu se rtuť teploměru nevyšplhala nad patnáct stupňů. Všichni přítomní včetně těch nejmladších jsou však již natolik zkušení, že měli odpovídající vybavení, a tak chladnější počasí až tak moc nevadilo, zvláště když nám matka Příroda poslala slunečný den.

Sraz k třísté čtyřicáté třetí výpravě měla Lvíčata na obvyklém místě u rozdělovského kostela. Zde se sešli Fanda, Kačka – Cibule, Starosta, Píďa a všichni bývalí Pavoučci, tedy Hanka, Karolína i Detr s vedoucími Tumajem, novou instruktorkou od Pavoučků Petrou, která dnes zaskočila za Bahňáka a Dumbo, a Standa, který si do programu připravil velice pěknou etapovku. Tu zahájil v lese hned za městem, kdy nechal účastníky výpravy vyluštit ze čtyř druhů šifer text: „Žily, byly čtyři děti.“

Pak vedl Tumaj své kamarády po lesních cestách, až se dostali na cestu, kde vedla žlutá turistická značka. Zde byli za kapitány dvou družstev určeni Judman a Cibule, kteří si k sobě vybrali po třech dětech. Nezávodilo se, obě skupiny šly společně a za úkol měly procvičit si chůzi po turisticky značených cestách, k čemuž zde bylo ideální seskupení značení. Nejprve jsme šli po žluté, ke které se později přidala zelená, a obě končily u kamenožehrovického nádraží. Na tomto místě naopak začínala modrá, která vedla později spolu s červenou, na kterou jsme přešli a kopírovali ji téměř až k dnešnímu cíli. Poslední úsek, kterým bylo údolí Kačáku u Doks, jsme absolvovali po naučné stezce.

Před dosažením tohoto místa čekala všechny druhá soutěž v rámci etapovky. V našem příběhu se malá dívenka Lucinka dostala ve starém domě jistého profesora do místnosti, kde byla pouze stará skříň plná šatů. Lucinka do skříně vstoupila a prošla jí do neznámého světa do Narnie. Průchod tmou si vyzkoušeli i děti z našeho oddílu, když jim byly zavázány oči a ony měly dojít po sluchu k pískajícímu vedoucímu. Nejlepší sluchovou orientaci prokázala Karolína.

Poté jsme prošli okolo Záplav, okrajem Kamenných Žehrovic a vnořili se do lesa, až jsme došli na naše oblíbené místo na rozhraní lesa a louky, jež byla tentokrát zarostlá a mokrá od rosy, která možná ráno byla námrazou a ani do odpoledne se její kapičky neodpařily.

A byla tu další část etapovky, v jejímž příběhu se do neznámého světa vydali s malou Lucinkou i její kamarádi Zuzana, Petr a Edvard, kteří zjistili, že faun Tumnus, nahoře člověk, dole kozel, který Lucince posledně pomohl najít cestu zpět do světa lidí, byl odvlečen tajnou policií Narnie, které vládla zlá Bílá čarodějnice.

Roli fauna Tumnuse převzala v naší hře Petra, která se kousíček od tábořiště schovala v lese. No, schovala? Sedla si kousek od cesty, ale za takový pěkný terénní hrbol, takže jí nikdo nemohl dlouho najít, až se to podařilo Judmanovi, který se obával, že už hledá hodně dlouho a je poslední.

Dětem, které se dostaly do Narnie, pomohli najít Tamnuse bobři. Samozřejmě, že další úkol byl spojen právě s tímto zvířetem. Standa vyzval všechny, aby postavili domeček z přírodních materiálů, případně i hráz, a určil limit pětačtyřiceti minut. Po uplynutí tohoto času se tříčlenná porota složená z našich vedoucích vydala hodnotit jednotlivá díla a nejvíce se líbila Hančina stavba, u které nescházela ani ona hráz ani třeba stolek, stromek a další drobné doplňky.

Po obědě jsme pokračovali hned další částí našeho příběhu. Děti se totiž dostaly ke lvu Aslanovi, který jim později hodně pomohl. My k tomuto lvu museli běžet krátkou, ale složitou cestou nejprve po jedné noze, pak po druhé, následně porůznu změtí stromů a přes další překážky. Nejrychleji se k Aslanovi a zpět dostala Cibule.

Teď se děti z našeho vyprávění musely nepozorovány dostat co nejrychleji na bojiště, kde později svedly rozhodující boj s Bílou čarodějnicí. Tumaj se vydal na cestu jako první, ostatní čekali na hvizd píšťalky, který jim velel vydat se za vedoucím a snažit se pohybovat se terénem tak, aby je Tumaj nespatřil, když se náhodně otočil. Kdo byl spatřen, vypadl pro toto kolo ze hry. Když se ozvala píšťalka znovu, tentokrát dlouhým, krátkým a opět dlouhým tónem (písmeno K), vyběhl každý na cestu a snažil se dostat k vedoucímu co nejdříve. Po pěti kolech této stopovačky s otáčením vyšel jako jasný vítěz Judman.

Dorazili jsme na místo našich častých koulovaček a dnešek nebyl výjimkou, jenže tentokrát tu šlo o velký souboj s Bílou čarodějnicí, o boj o svobodu Narnie. Osm přítomných členů Lvíčat se rozdělilo do dvou skupin, které pak svedly dva boje, ve kterých byli úspěšnější Cibule s Hankou, Detrem a Starostou.

V koulovačkách jsme pokračovali dále, teď už mimo jakékoli hodnocení, mimo cokoli spojené s body, a s vervou se do nich pustili i Petra se Standou.

Po ukončení koulovaček jsme odešli na rovnou cestu, kde nás čekala závěrečná část etapovky, ne však konec dobrodružství čtyř dětí z našeho příběhu. Ale nepředbíhejme. Čtveřice našich malých hrdinů se musela dostavit co nejdříve ke korunovaci nových králů, kteří pocházejí z rodu Adama a Evy, a museli s co největší přesností dojít na zdejší hrad. Ve Standově podání to znamenalo opět zavázané oči, předtím pohled na určený bod na cestě a bez zrakové kontroly dojít co nejblíže zmíněnému bodu. To se podařilo Judmanovi, který se zastavil sotva půl metru od cíle.

Teď už jsme vlastně šli ke Kladnu, ale měli jsme ještě dost času absolvovat dvě soutěže. V té první každý kutálel svoje kulivo po cestě se snahou dopravit je co nejblíže určenému bodu, který označoval jeden z výkonnostních kolíků. Kdo byl v daném kole nejblíže, získal bod a kdo nasbíral tři body, končil, což se podařilo nejdříve ze všech Starostovi.

Ještě jednou jsme se zastavili kvůli naší etapové hře, nikoli proto, abychom soutěžili, ale pouze pro dokončení příběhu a vyhlášení výsledků. Naši čtyři hrdinové pomohli osvobodit Narnii a protože pocházeli z rodu Evy a Adama, stali se podle proroctví králi a královnami Narnie. Postupně dospěly a byly velice váženými panovníky. Při jedné projížďce po kraji se náhle dostali k podivné lampě, která jim jakoby ukázala další cestu. Nejprve vstoupili do hustého křoví, kterým se prodírali, ale náhle se všichni čtyři ocitli mezi šatstvem ve staré skříni a když z ní vystoupili do jinak prázdného pokoje, byly z nich zase malé děti…

A kdo zvítězil? S celkovým ziskem padesáti čtyř bodů to byl Judman, který si vedl po celou dobu opravdu velice dobře.

Ještě jednou jsme se zastavili, to když došlo na nekonečný seriál „Hod Tumajovým něčím“, tentokrát čepicí. Házelo se do dálky a i zde vyhrál Judman.

To už bylo pro dnešek opravdu všechno, čekala nás již pouze cesta k rozdělovskému kostelu a vyhlášení nejúspěšnějších v bodování. Ano, nejúspěšnějších. Shodného počtu sto čtrnácti bodů dosáhli Cibule a Judman, ovšem podle pravidla o lepším umístění v poslední soutěži byl za vítěze vyhlášen Judman, který si také odnesl důkaz pro toho nejúspěšnějšího.

Fotografie z celé akce jsou zde

tumaj
2013-12-01
počet zobrazení: 2064