Pavoučky na výpravu odvezl parní vlak

Na sraz jsem se přiřítil na poslední chvilku, ale i tak jsem nepřišel poslední. Tím posledním byl totiž Kuba, který rozvážně přikráčel až těsně před příjezdem vlaku. Děti jsme se sešly všechny kromě Vojty, vedoucí byli také v plném počtu – Tumaj, Bahňák, Kuba i Petra.

Vlak byl tažený velkou černou historickou parní lokomotivou s rudou hvězdou na přední části. V oblacích dýmu se lokomotiva rozjela a jeli jsme až do Řevničova. Z nádraží jsme se hned vydali do nedalekého lesa, kde jsme hráli první hru, házení jízdenkou na cíl. Tahle hra mě obzvlášť zaujala – hlavně proto, že se mi ji podařilo vyhrát.

Kuba potom zadal úkolovku, na kterou jsme měli čas až do oběda. Nadiktoval nám dvanáct věcí, které jsme měli do té doby sehnat. Byly to věci jako kaštan, list osiky, šiška modřínu a podobně.

Před další soutěží jsme se rozdělili do třech čtyřčlenných družstev – kapitáni byli Anička, Richard a Ajdam. Ti si postupně vybrali členy svých družstev. Já jsem byl v družstvu u Richarda spolu s Romanem a Jirkou. Tou další soutěží byl běh se svázanýma nohama, neboli běh mutantů. Nám se moc nedařilo a naše čtveřice proběhla asi čtyřicetimetrovou trať bezkonkurenčně nejpomaleji. Nejrychlejší mutanti byli ve družstvu vedeném Aničkou.

Stopovačka s otáčením byla poslední soutěží před obědem. Tato hra se hrála při chůzi. Měli jsme se držet v poli mezi Petrou s Tumajem v čele a Kubou s Bahňákem na konci. V terénu jsme se měli schovávat a následovat nenápadně Tumaje tak, aby nás on ani Petra neviděli, pokud se za chůze otočí. Pak Tumaj zapískal na píšťalku a všichni jsme k němu měli co nejrychleji doběhnout a plácnout ho do ruky. Hráli jsme několik kol a celkově vyhrál Luky.

Naše hladová břicha se už ale bouřila, a tak Tumaj svolil k obědu. Při obědě na nás olověné mraky spustily pár kapek, ale když jsme se deště nezalekli, vítr mraky rozehnal. Hned po obědě byla dvouminutová honička. Nejspíš si Kuba myslel, že ty obědy potřebujme trochu setřást.

Následovalo hledání jízdenky se zvoleným číslem. Bahňák vždy zavolal číslo a jeden zástupce z každého družstva se snažil ten lístek najít dříve než soupeři. V této soutěži jsme nasbírali stejně bodů jako Ajdamovci a družstvo Aničky prohrálo.

Stavění kamenných věží byla soutěž, kterou jsme vyhráli my. V časovém limitu deseti minut jsme postavili nejvyšší věž. Zajímalo by mne, jestli příští rok na výpravě zbytky některé z věží ještě objevíme.

Chůze poslepu byla hodně náročná, ale zvládli ji všichni. Se zavázanýma očima jsme volali „orel – orel“, jiní volali „órel – órel“ a třetí „holub, holub“ a měli jsme se jako družstvo všichni najít. Byla to velká legrace.

Na památku jsme si pak udělali hezkou společnou fotku – tedy už bez zavázaných očí.

Házení Tumajovými věcmi do dálky byla další soutěž. Tumaj nám svěřil bodovací listinu a my jsme s ní házeli do dálky. Místo dopadu označoval Bahňák výkonnostními kolíky. Já jsem byl z dvanácti Pavoučků jedenáctý, ale rozdíly v jednotlivých výkonech byly opravdu malé.

Prolézání závorou byla předposlední soutěž. Účelem této hry bylo co nejrychleji prolézt pěti otvory v závoře. Bylo potřeba být co nejhubenější, tak jsme se někteří svlékli z bund, ale po soutěži jsme se raději zase rychle oblékli, aby nám nebylo zima.

Následoval návrat na nádraží a sotva jsme dorazili, už přijel vlak. Ve vlaku byla poslední hra – kvíz o stromech. Cesta nám tak rychle uběhla a brzo jsme se loučili v Kladně pod vrbou. Nejúspěšnějším Pavoučkem výpravy tam byl vyhlášen Lukáš.

Výprava se mi hodně líbila a už se těším na další podobnou akci Pavoučků.

Dodal Basti

Fotografie z celé akce jsou zde

tumaj
2013-12-01
počet zobrazení: 2055