Webové stránky Lvíčat

Čtvrtletní výpravu Lvíčat hostila Tumajova chata

Pro letošní čtvrtletní výpravu jsme udělali výjimku oproti předchozím rokům, kdy jsme vždy tábořili u Odlezelského jezera na Borůvce, a tentokrát jsme zašli na Tumajovu chatu, která je na Kačáku mezi Mosteckým a Roučmídovým mlýnem, tedy necelých jedenáct kilometrů od Kladna.

Ano, zašli! Sraz všech přítomných byl u rozdělovského kostela, kde jsme se rozdělili do dvou skupin, které pak šly každá jinou trasou k uvedenému cíli, na Tumajovu chatu. V té už bylo krásné teplo, neboť náš vedoucí tu byl již od včerejška a prostornou chatu stačil do našeho příchodu pěkně vytopit.

Vraťme se ale před rozdělovský kostel, kde se sešli a do družstev se rozdělili Cibulka, Píďa, Hanka, Klára a Karolína a do druhého Ája, Fanda, Viola, Starosta a Bára. Nebylo účelem dojít do cíle první, ale v pohodě dorazit, což bylo vzhledem k našim báglům celkem namáhavé, ale zvládli jsme to všichni v pohodě.

Krátce po poledni jsme byli všichni po obědě a vyrazili do okolí na malou vycházku, jejímž hlavním cílem bylo připravit si klacky na vuřty, a k tomu každý musel vyrobit dva kolíky na pozdější soutěže.

Když tohle bylo hotové, tak jsme s těmi pruty soutěžili, kdo s tím svým dojde nejdále, když ho bude držet pouze na dvou prstech. Kromě Hanky to zvládli všichni až do cílového místa, kde byla zahájena naše etapovka. Bylo to pokračování Lovu medvědů v tajze, které jsme hráli ve druhé polovině minulého oddílového roku, a táborového Dobrodružství v pohoří Sajanů. Tentokrát to bylo Vzpomínání na Sajany. V první etapě jsme měli doběhnout vlak, který nám ujel. Vedoucí byli v dálce a spojili se jako vlak. My je měli co nejdříve doběhnout a zapojit se za ně. To se jako první podařilo Cibulce, která tuto etapu vyhrála.

Obloukem jsme se dostali do chaty a sotva jsme se nasvačili, vydali jsme se opět ven. Nejprve jsme měli sehnat co nejdelší stéblo trávy, což měla Viola, a pak jsme měli mít tři stébla, se kterými jsme hráli klasický boj o šípy, který vyhrála Karolína.

Pak jsme šli možná kilometr, než jsme soutěžili v hodu výkonnostním kolíkem ke kroužku, který Tumaj udělal botou. Házeli jsme všichni a kdo byl nejblíže, získal bod. Kdo dosáhl tří bodů, končil, což byla jako první Hanka.

Po opečení vuřtů na ohníčku jsme v chatě hráli další část etapovky. Byla to cesta do Kubalovské, tedy cesta po herním plánu. Do cíle se dostala první Bára.

Pak jsme dávali sirky na hrdlo lahve, což vyhrála Hanka, a potom jsme točili káčou, tady zvítězil Píďa.

Se spaním to tu bylo oproti Borůvce složitější, protože jsme museli poskládat židle a další nábytek, abychom si udělali prostor na zemi, kam jsme dali molitany, které máme pro tábor a na kterých jsme pak spali. Tedy někteří spali na postelích, ale to hlavně holky.

Druhý den jsme zahájili vzpomínkou na lov medvědů, tedy etapovkou. Každý házel na známého medvěda tenisákem a měli jsme z deseti pokusů strefit co nejvícekrát. No, nic moc! Jediná Bára srazila medvěda čtyřikrát, jinak bída.

Pak jsme vyrazili ven a na takové široké cestě jsme hráli indiánské poselství, ve kterém ale ani jedno družstvo nedokázalo předat správně určený text.

Později jsme dělali závod v běhu na posed a dolů, přičemž jsme museli šlápnout na všechny příčky žebříku. To vyhrála Cibulka, stejně jako když jsme pak mohli stoupat po dvou příčkách a dolů seskočit, odkud jsme se nebáli.

Jen o kousek dál jsme hráli takové to: Vyhoď tenisák, odlož kámen co nejdál a chyť tenisák. Tady se opět dařilo nejvíce Cibulce.

Po obědě jsme použili vyrobené kolíky ze včerejška, na kterých nám Standa udělal sekerkou plošky, na které jsme pak napsali čísla. Tyhle kolíky jsme poschovávali v jedné části zahrady a pak je ve družstvech hledali. Tedy, hledal vždycky jenom jeden z družstva. Užilo se u toho hrozně legrace, protože někteří jsme si nepamatovali, kam jsme dali ta svoje čísla. Vyhrálo družstvo vedené Cibulkou, ale jen o tři body.

Potom jsme ty kolíky použili jako branky na takový malý kroket, ale ve svahu, takže to bylo hodně náročné. Někteří dlouho nebo mnohokrát dobývali svoji kouli zpod keře, který byl hned vedle hřiště. Nejúspěšnější byl v tomto soutěžení Starosta.

Ještě než se setmělo, stihli jsme závod do schodů od záchodu a zpět dolů, kde jsme museli skákat snožmo. Tady byl nejrychlejší Píďa.

Když jsme se navečeřeli, tak jsme házeli mincemi na stůl a ty nám musely zůstat na desce. Padesátikoruna byla za jeden bod, dvacka za dva, desetikoruna za tři, pětikoruna za čtyři, dvojka za pět a koruna za šest bodů. Nejvíce bodů nasbíral Starosta.

Pak jsme hráli Mafii, která se nám moc líbila.

Třetí den hned po snídani jsme závodili v rámci etapovky ve stáčení lana, které nejrychleji namotala Viola.

Hned nato jsme ve družstvech dostali pokyny, co si máme sbalit a že podle mapy máme dojít na Kouty, což bylo na kraji mapy, a pak pokračovat po značce až na zříceninu Jinčov. Kdo tam dorazí jako první, se opevní a druhé družstvo bude dobývat. Souboje probíhaly papírovým kulivem a útočníci prohráli.

Pod hradem jsme pak čekali, až tu nebudou návštěvníci, abychom si mohli zahrát odvetu, a to čekání jsme využili na házení tenisákem na různé kameny. Na další kámen jsme mohli házet, až když jsme ten předešlý strefili. Tohle vyhrála Klára.

Potom jsme ještě měli položit, případně posunout, svůj výkonnostní kolík co nejdále od čáry, což se podařilo Cibulce, která zvítězila.

Lidi mezitím odešli a my jsme mohli zahrát ještě jeden boj o hrad, který ale Tumaj musel ukončit předčasně, protože jsme museli jít na autobus, který nás odvezl kousek od chaty, takže jsme zpátky nemuseli pěšky.

Večer odjeli Dumbo s Bahňákem a Tumaj přivezl čerstvý chléb a rohlíky na další dny.

Tenhle večer jsme házeli tenisák na zem, ale tak, aby se pak odrazil na křeslo a zůstal tam. Bylo to dost složité, ale šlo to. Vyhrála Karolína. Pak jsme hráli boj o cukrátka a na závěr jsme si udělali takový malý koncert. Tumaj a Ája hráli na kytary, tak jsme si zazpívali, i když to nebylo u ohně.

Další den se sice na dopoledne zhoršilo počasí, dokonce dvakrát jako by začalo pršet, ale vydrželo to a odpoledne bylo zase sluníčko, i když chladněji.

Dopoledne jsme zahájili závodem v házení talířem do polí. Zase platilo, až když jsme strefili pole první, mohli jsme házet na druhé a tak dál, až k sedmému. Nejrychleji to stihla Cibulka. Prakticky hned nato jsme si měli každý sehnat hodně smrkových šišek, kterými jsme pak házeli celkem na tři sestavy gorodků. Šlo o etapovku, ve které si nejlépe vedla Klára.

Na jednom místě byl vyvrácený strom a my na něm udělali závody, kdo po něm přeběhne rychleji. Tady zvítězila Cibulka.

Hned po obědě nám Tumaj do družstev rozdal papíry se spoustou fotografií, podle kterých jsme měli dojít na jakési místo. Tím místem byl Vysoký vrch, tedy nejvyšší bod kladenského okresu. Obě party tam dorazily, i když ta Ájina trošku kufrovala.

Na Vysokém vrchu jsme se moc dlouho nezdrželi, protože už byl zimní čas a brzy se stmívalo. Nicméně nám Tumaj dal další mapu, podrobnější, a my se měli dostat co nejkratší cestou do chaty. Obě družstva to stihla do setmění.

Večer jsme hráli turnaj v „Člověče, nezlob se“, který vyhrála Cibulka.

Zdá se to neuvěřitelné, ale najednou tu byl poslední den našeho pobytu tady. Byl poslední den čtvrtletních prázdnin.

Po snídani nás čekaly hned dvě etapy naší velké hry. Nejprve to bylo motivováno tak, že před srubem zůstala dýmka jednoho hrdiny z vyprávění a on ji musel zachránit před medvědem tím, že rychle vyběhl a zase se vrátil. My museli prostrčit ruku smyčkou z provazu a sebrat tenisák. Vedoucí se při tom snažili tu smyčku zatáhnout. Nejúspěšnější tu byl Fanda.

Etapovka hned pokračovala venku a byla to vzpomínka na povodeň. Na rozdíl od tábora jsme nemuseli nikam vynášek své věci, ale stačilo vyběhnout schody od záchodu po jednom, oběhnout chatu a opět po jednom schodu vyběhnout na terasu a tam se dotknout zábradlí. Tohle zvládl nejrychleji Píďa.

Když skončila poslední část etapovky, požádal nás Tumaj, zda mu pomůžeme srovnat nějaké dříví, a protože u toho jsme nemohli být všichni, ostatní stříhali staré kytky na záhonech.

Potom jsme šli do chaty a začali si balit své věci. To už byl čas začít dělat oběd – krupicovou kaši. Sotva jsme se najedli, začali jsme s úklidem celé chaty. Také jsme odnášeli do auta molitany, na kterých nocovali ti, na něž nevyšla žádná postel.

Protože úklid musel být dělán postupně od zadní místnosti přes verandu až po terasu, tak než to ostatní dodělají, zahráli jsme si šlapanou.

Když bylo vše uklizeno, hráli jsme jistou variantu petangu, ale házeli jsme šátky. Tady byla nejlepší Viola.

Potom Tumaj přinesl takový klacek, který byl zakončen háčkem z ramínka. S tím prý jeho maminka přitahovala prádelní šňůru, aby na ni dosáhla. My jsme tím očkem jezdili po tom provazu, jako tramvaje. Byl to hodně rychlý závod, který vyhrál Starosta.

A ještě jednu soutěž jsme stihli. Bylo to z nekonečného seriálu Hod Tumajovým něčím – tentokrát mapou. Házeli jsme skoro přes celou zahradu. Tedy ti nejlepší, jako Viola, Klára či vítězná Karolína.

I na dnešek vyšlo slunečné počasí, ale ve stínu nám už bylo docela chladno, takže bylo dobře, že jsme se vydali k Hornímu Bezděkovu na autobus. Píďa při tom zakopl a rozbil si koleno, ale ne moc.

Na Bezděkově nás už čekal Tumaj, který vezl molitany, a počkal s námi, až přijede autobus, aby měl jistotu, že je vše v pořádku. Tady se s námi rozloučily Hanka a Viola, pro které přijela maminka posledně jmenované.

Na Kladně pod zimním stadionem jsme končili. Pro některé si přijeli rodiče, jiní šli domů sami.

Fotografie z celé akce jsou zde

Fotil také Standa