Výprava s rodiči se letos opravdu vydařila

Výprava Pavoučků s rodiči má u nás dlouhou tradici a mnozí se na ni hodně dopředu těší. Letos se na tradičním místě našich srazů v Rozdělově u kostela sešlo devět dětí, šest rodičů, jedna sestra a jeden dědeček, který ovšem podával vrcholové výkony. Jmenovitě tu byli: Jirka s dědou, s maminkami tu byli Lukáš, Mája a Roman, s tatínky pak Basti, Majda a Vojta a Honzu doprovázela starší sestra. Jediný, kdo tu neměl žádného příbuzného, byl Tomáš, který s námi letos chodí pouze na výpravy a od září by měl začít chodit do Lvíčat. Pro úplnost dodám ještě informaci, že zde byli i všichni současní vedoucí, tedy Tumaj, Bahňák, Kuba a Petra.

Prošli jsme kousek hlavní ulicí vedoucí z města okolo benzinové pumpy mezi domky a pak už rovnou do lesa. Dnešní program tak trochu sestavily samy děti. Bahňák na jedné schůzce nechal každého napsat, co by si rád na výpravě zahrál, a dnes podle toho postupoval.

První soutěž na sebe nedala dlouho čekat a byla to klasická letadla v mlze, tedy chůze se zavázanýma očima za zvukem píšťalky. Tuto disciplínu nejprve absolvovaly děti a pak jejich příbuzní. Z dětí dorazil ke Kubovi první Jirka a druhý Basti, z dospěláků první Lucínek, bývalý člen oddílu a Bastiho táta, druhý Jirkův děda. Součet umístění obou zmíněných dvojic byl tři, a tak o vítězném tandemu rozhodovalo pravidlo o lepším umístění dítěte, což hrálo do karet Jirkovi a jeho dědovi, kteří se tak stali prvními vítězi této výpravy.

Nedošli jsme příliš daleko a Bahňák poprosil Kubu, aby na cestě udělal šest čar, jimiž vyznačil šest polí, která jsme využili na odrazy tenisového míčku. Každý měl totiž udeřit míčkem o zem tak, aby pak skočil postupně do co největšího počtu vyznačených polí. Z dětí se nejvíce dařilo Bastimu, z rodičů Vojtovu tátovi a protože jeho syn byl čtvrtý, měli součet umístění pět, stejně jako Roman se svojí maminkou, ale Roman byl lepší než Vojta, proto tuto disciplínu vyhráli Roman s maminkou.

Snad jen dodám, že všichni rodiče, Jirkův děda i Honzíkova sestra, se velice snažili a jejich výkony byly obdivuhodné. Ne naposled.

Co je to „desítka“, znají všechny děti našeho oddílu a dnes se s touto populární schovávačkou seznámili i rodiče a věřte, že ji hráli s velkou chutí. Nakonec Majdy i Bastiho tátové si to pouze po mnoha letech zopakovali. Oba přeci byli kdysi členy Lvíčat.

Vysoký smrkový les byl přímo ideálním prostředím pro další soutěž, ve které spolupracovali dnes poprvé najednou dítko s rodičem či prarodičem. Osm stromů bylo označeno šátky a v jejich středu zůstal jeden neoznačený. To byl strom, od kterého se tenisáky házelo na ty označené. V prvním kole se snažila dítka co nejdříve zasáhnout označené stromy, přičemž na jejich pořadí nezáleželo. Důležité bylo strefit každý jeden označený. V této fázi dospěláci dětem přinášeli míčky, kterých měli k dispozici pět. Házející se totiž nesměl od odhodového stromu hnout. V druhém kole byly role obrácené, dítko přinášelo míčky svému rodiči či dědovi, kteří museli házet na označené cíle. Časy, kterých dvojice dosáhly v obou kolech, se sčítaly. Nejrychleji splnili celý úkol Lukáš s maminkou, kteří se v ten moment dostali do vedení v tabulce celkového pořadí.

Čtvrtý závod byl opravdovým závodem. Někdo z dětí si totiž přál běh do kopce. No, s ohledem na rodiče jsme vybrali nepříliš prudké stoupání, ale i tak to byla makačka. V kategorii dospěláků se blýskli oba bývalí členové oddílu, tedy Lucínek (táta Bastiho) a Luky (táta Majdy). Zahanbit se ovšem nedal ani Jirkův děda, který skončil jako čtvrtý za Vojtovým tátou. Vítězem mezi dětmi byl Tomáš, nicméně do pořadí soutěží s rodiči se jako vítěz počítal Lukáš. Tak či onak, v soutěži dítěte s rodičem si prvenství odnášeli Majda s tátou, ovšem celkového vedení se ujali druzí z této disciplíny Basti s Lucínkem.

U malé planinky, kterou z jedné strany lemovaly pařezy po statných stromech, jsme se zdrželi trošičku déle. Především jsme se tu naobědvali a pak zde došlo na šikovnostní disciplínu, na žonglování s určeným klackem. Každý dostal příležitost trénovat, pak si sám soutěžící řekl a byl mu měřen čas. Z rodičů byl nejlepší Lucínek, ale Bastimu se moc nedařilo, takže skončili pátí. Luky byl mezi rodiči první a Majda svoji kategorii vyhrála, což v tuto chvíli v celkovém pořadí znamenalo průběžné vedení. Velice zajímavou disciplínou byl běh po špičkách, při kterém jsme byli svědky mnoha zajímavých baletních představení. Lucínek dokonce závodil bos, nicméně o pár desetinek vteřiny byl lepší Luky, který s Majdou, ta byla mezi dětmi třetí, vyhráli druhou disciplínu za sebou a upevnili si celkové vedení. Nejlepší baleťák z dětí byl Lukáš.

Strašně dlouhý text, spíš poučný článeček o mrkvi, skrýval zcela jednoduchou šifru, na kterou nejdříve z dospěláků přišel Lucínek a z dětí Basti, čímž se dnes poprvé a také naposled stalo, že jednu disciplínu zvládli jako první oba členové jedné rodiny. Je tedy jasné, kdo že šifru, ve které se četla pouze velká písmena ze začátku vět, vyhrál. Suší se doplnit i informaci, že se v ten okamžik do celkového vedení dostala Ratajovic rodina.

Hráli jste si někdy na kopírku? My na výpravě Pavoučků s rodiči ano. A jak se to hraje? Jednoduše. Na startovní místo se dá jednoduchý obrázek, který si prohlíží první z hráčů, který pak běží na předávací čáru, kde ústně vysvětlí parťákovi, co a kam má nakreslit. No a kdo má po odevzdání podobnější obrázek i na druhém papíře, ten vítězí. Hodnotit tuto disciplínu je velice těžké, ale instruktorka Petra to zvládla. Nejlépe dopadl Vojta s tátou, jejichž výtvarné pojetí bylo nejvěrnější originálu.

A znovu Vojta s tátou. Ti totiž byli nejlepší hned v následující disciplíně, ke které propůjčil svůj batoh Bahňák. Touto pomůckou, pro závody netradiční, se házelo do dálky. Vojta svým zvláštním stylem dokázal dopravit házený předmět nejdál ze všech dětí, jeho tatínek byl čtvrtý, což v součtu dalo nejnižší počet trestných bodů a znamenalo to druhé prvenství za sebou.

Jejda. Majda nechala na předchozí zastávce pití, a tak se tam její táta vracel. Kuba na Lukyho počkal a my zatím šli dál a tak trochu jsme si s nimi hráli na šipkovanou. Netrvalo však dlouho a opět jsme byli všichni pohromadě, takže mohlo dojít na další soupeření.

O co následující úkol vypadal jednodušeji, o to bylo zápolení jednotlivých rodin zajímavější. Každá dvojice dostala osm balónků, asi pět metrů dlouhý provaz a použít se smělo i cokoli jiného. V samotném závěru disciplíny se nesmělo dotýkat balónků rukou, tedy ani do něj či nich pinkat. Většina rodin řešila úkol navázáním balónků na onen provázek, ale našli se i novátoři, kteří je chtěli položit na dva dlouhé klacky, což ztroskotalo. Romanova maminka na dva klacky dala navíc části oděvů a na ně pak balónky. Ty ale neposlušně skákaly dolů, takže nakonec došlo na kombinaci různých modelů, ale trvalo to dlouho. Nejrychlejší byli Lucínek s Bastim, kteří dokázali hodně rychle navázat balónky na provázek.

Balónky nám posloužily i v poslední disciplíně, ve které šlo o to, uhájit svůj balónek a soupeřům ho naopak prasknout. Opět bojovaly děti a rodiče odděleně a byly to souboje opravdu velké. Mezi dětmi zvítězil Lukáš (na obrázku uniká soupeřům) a z rodičů si nejlépe vedl Lucínek. Nicméně v součtu výsledků dítěte a rodiče byli nejlepší Mája se svojí maminkou, které tak na poslední chvíli vybojovaly také prvenství v jedné z disciplín.

Byl tak akorát čas vydat se ke Kladnu. Pravda, hrálo se ještě pár desítek, při kterých ovšem Tumaj už doplňoval diplomy pro všechny účastníky.

Ještě jsme nedorazili do města, když náš vedoucí nechal zastavit a vyhlásil výsledky dnešního snažení. Ano, i tato výprava měla své nejlepší ze všech disciplin, ale jisté vítězství zaznamenal každý, kdo dnes přišel. Rodiče, v jednom případě děda a jedna sestra, si na vlastní kůži vyzkoušeli, jak to u Pavoučků chodí, jak málo stačí k tomu být první, ale i naopak poslední.

Celkovými vítězi se stali Basti s Lucínkem, tedy současný člen oddílu s bývalým. Druhou příčku obsadili Lukáš s maminkou a bronzový stupínek patří Jirkovi s dědou. Na dalších místech se pak seřadili Majda s tátou, také bývalým Lvíčetem, Vojta s tátou, Roman s maminkou, která jezdívala na tábory, kterých se účastnila i Lvíčata. Sedmé místo obsadila Mája s maminkou a poslední příčku Honza se sestrou.

Co dodat? Prožili jsme krásný den, kdy sice nesvítilo sluníčko, ale nevyhnal nás déšť, den, ve kterém se někteří dospěláci alespoň na těch pár hodin vrátili zpět do svých dětských let. A to stálo za to! Věřte mi. Nakonec, to vám dozajista potvrdí i všichni z obrázku tady o kousíček výš.

Fotografie z výpravy s rodiči najdete zde

tumaj
2014-09-16
počet zobrazení: 2061