Na vícedenní výpravu jeli Pavoučci na Borůvku

I Pavoučci se na svoji závěrečnou výpravu vydali na Borůvku a také je do Chrašťovic dovezlo několik aut, neboť cesta vlakem tam, ale především zpět, je o víkend téměř nemožná. Batohy nám dolů ke mlýnu odvezl Tumaj, takže jsme je táhli jenom do toho velkého kopce k naší boudě.

Přijelo nás jedenáct, čtyři vedoucí a dva psi, které nemohl Bahňák s Dumbo nechat samotné doma.

Protože tu minulý týden byli naši starší kamarádi ze Lvíčat, bylo tu dostatek dřeva i nějaká voda, ze které jsme si uvařili čaj.

Dnes už se mnoho neudálo, navečeřeli jsme se a přijel kamarád Čochtan, autor všech našich táborových diplomů a obrázků v naší klubovně. Spolu jsme pak poseděli u ohně při hraní kytar a zpěvu všech z nás, kteří jsme znali právě zpívanou písničku.

Ráno jsme vařili čaj na čas ve třech skupinách a vyhráli Ajdam, Basti, Jana a Ríša, druzí skončili Lukáš, Anička, Roman a Sofie a třetí Jirka, Vojta a Vojtas. Hned po snídani jsme se vydali do vesnice pro potraviny. Sotva jsme se vrátili, Tumaj zapsal body těm, kteří měli výkonnostní kolík a šátek. Pak jsme se vydali do lesa, kde jsme závodili ve vybíhání z lomu na pěšinku, kde byla nejrychlejší Anička.

Došli jsme až na vyhlídku, kde Tumaj dal za hustý mladý les na strom dvě cedulky se stejným textem, aby byly vidět z více stran. My se měli připlížit tak blízko, abychom to přečetli, ale aby nás náš vedoucí neviděl. Koho uviděl, řekl jeho jméno a on musel jít zpět ke Kubovi. Jako první splnil tento úkol Lukáš.

Oběd jsme vařili opět ve třech skupinách, ale Ríša přešel k Vojtasovi, Jirkovi a Vojtovi, kterým to ráno vůbec nešlo.

Po obědě a malém odpočinku jsme pokračovali v soutěžích a jako první byl běh okolo stromů, které jsme označili šátky. Nejrychlejší tady byl Ajdam.

Nato následovalo odtrhávání od stromů. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Ta první se nějak chytila stromů a ta druhá se snažila všechny soupeře odtrhnout co nejdříve. Pak se role samozřejmě obrátily. Zvítězilo družstvo ve složení Anička, Jirka, Vojta, Vojtas a Sofie.

Po pár „desítkách“ jsme došli na místo, kdy vedoucí vyznačili pole, ve kterých jsme pak hráli Boj o koryta. Je to vlastně vytlačování do nižšího pole. Kdo zůstane nejvýš, ten vyhrává. Možná trochu překvapivě, ale zaslouženě zvítězila Sofie.

Další disciplína byla tak trošku o orientaci. Soutěžící se postavil do prostředku kruhu, byly mu zavázány oči a on měl pak klusat na místě. Samozřejmě, že každý dříve či později z kruhu vyšlápl. Nejdelšího a tudíž vítězného času dosáhl Basti.

Další závod byl běžecký a měli jsme v něm doběhnout co nejdříve na Borůvku a nahlásit se Tumajovi. Nastejno doběhli Anička a Jirka, takže se oba stali vítězi.

Po svačině jsme se šli umýt k jezeru. Na koupání to opravdu nebylo, tak alespoň pořádně umýt obličej, nohy a vzít si čisté ponožky.

Od jezera jsme šli společně a dostali jsme zvláštní úkol. Byly nám zavázány oči a Kuba nás pak nechal ohmatat jakýsi strom. Po rozvázání očí jsme měli určit, který strom to byl. Tady bodovali jenom Anička s Janou, Sofií a Ríšou.

Pod Borůvkou jsme opět dostali za úkol doběhnout co nejdříve nahoru. Zvítězila opět Anička, tentokrát sama.

Uříznout polínko třeba na táborák, to nemusí být pro každého samozřejmostí. Proto Kuba zařadil soutěž, ve které jsme každý měli co nejrychleji uříznout kolečko z určené kulatiny. Nejlépe skončil pro mnohé překvapivě Vojta, který ale s pilou zacházel opravdu ze všech nejlépe.

Roman nám rozdělal oheň, na kterém jsme si opékali vuřty, což byla naše dnešní večeře. Samozřejmě k tomu byl ještě chléb a hořčice a nechyběl ani čaj.

Po večeři jsme se šli podívat na vyhlídku na západ slunce a po návratu jsme zbytek večera strávili u ohníčku, kde se hrálo na kytary a zpívalo.

Závěrečný den naší vícedenní výpravy jsme zahájili samozřejmě snídaní, po které jsme zašli na Komárštejn, což je bývalé tábořiště našeho oddílu před postavením Borůvky, a kde jsme se zapsali do cancáku, tedy notesu, který tu pro takové účely je.

Jen malý kousíček pod Komárštejnem jsme si zahráli na schovku, ale ne dlouho, protože nás čekala velká terénní hra „Běh pro podpisy“. Nejprve jsme obešli hranice herního prostoru, ve kterém se pak schovali Tumaj, Bahňák a Kuba. Naším úkolem bylo najít co nejrychleji tyto vedoucí a nechat si je podepsat. Nejjednodušší to bylo s Tumaj, který seděl pod takovým svahem, v žádném křoví, nijak nemaskován. Zato Bahňáka někteří nenašli ani do ukončení hry.

K obědu jsme dnes vařili krupicovou kaši, ovšem dvě skupiny sypaly krupičku do mléka rychle a daly jí tam hodně, takže vytvořily jedlý beton.

Sbalit naše věci bylo pro některé členy složité, protože nevěděli, jaké oblečení jim maminky zabalily, a tudíž se k mnoha věcem nikdo nehlásil. No, možná budeme muset do budoucna zavést vyšívání nějakých znaků na veškeré oblečení, jako tomu bývalo v mateřských školách, anebo příště budou doma s maminkami balit i Pavoučci, aby věděli!

Aby se ti, kteří již zabaleno měli, nenudili, začali jsme hrát „Na blázny“, což nám vydrželo až do chvíle, kdy jsme se kolem ohniště sešli všichni, a výsledky této soutěžní hry mohly být započítávány do hodnocení jednotlivců. Nejpozornějším „bláznem“ se stal Basti.

Poslední soutěží před Borůvkou byla minutová honička, ve které dříve než za minutu pochytal všechny soupeře jako jediný Ajdam.

Douklidili jsme okolo srubu a vydali se na cestu do Chrašťovic. Od mlýna nám batohy vzali do vsi opět vedoucí.

Na návsi jsme se rozdělili tak, abychom se všichni vešli i se zavazadly do připravených aut, a vyrazili jsme na Kladno, kde jsme ukončili tuto vydařenou výpravu u vlakového nádraží pod vrbou. Každý si přivezl domů spoustu zážitků a také body do hodnocení jednotlivců. Těch nejvíce nasbíral Ajdam, za kterým o jediný bod zaostala Anička.

Váš GeTe

Fotografie z této výpravy jsou tady

Tumaj
2014-09-23
počet zobrazení: 2058