**Brigáda na naší táborové základně**

Již v červnu před prázdninami jsme věděli, že se nám do Pavoučků hlásí na září přes deset nováčků, z čehož se dalo lehce propočítat, že nás následující oddílový rok bude kolem třiceti.

Tento předpoklad nás dovedl ke konstatování, že v roce 2015, pokud by se na letní táboření přihlásili všichni naši členové, budeme mít málo stanů.

Prvotní plán byl, že bychom pořídili ještě jeden velký stan, který by posloužil k nocování všem Pavoučkům. Z tohoto mě vyvedli kolegové vedoucí, kteří si lépe dokázali představit, jak by to v takhle velkém prostoru asi vypadalo. Jejich návrh souhlasil s koupí dalšího vojenského stanu s tím, že ten týden, kdy jsou na táboře i Pavoučci, budou v tom velkém stanu spát dospěláci a děti ubytujeme klasicky po dvojicích ve stanech s podsadou.

Obě varianty vyžadovaly stejné: Pořídit postele, molitany, poličky. I jídelnu bude potřeby rozšířit o pár stolů, ke kterým musí přijít logicky i lavice. Tohle bylo něco pro mě. Hned jsem to začal vymýšlet a také v práci chystat.

Krom pořízení nového nábytku, dá-li se to tak nazvat, bylo zapotřebí vymyslet, kde se tohle všechno nové bude skladovat. U Eretů jsme již náš podsadovník rozšiřovat nechtěli, a tak přišel na svět nápad postavit za latrínami malou kůlnu, kam by se to všechno nové vešlo. Ovšem rozdíl mezi maličkou kůlnou a kůlnou větší, není natolik výrazný. Proto jsme již na táboře začali stavět boudu cirka tři krát tři metry.

Minulý tábor skončil, začal další oddílový rok a my pokračujeme v přípravách na ten další. Ve skladu máme již spoustu dílů stolů, lavic, štokrlat a dalšího a dvě středeční odpoledne jsme věnovali potřebným pracím.

Na první víkend v říjnu jsme pak naplánovali velkou brigádu v Nebřezinách, kam jsme si vytyčili jako hlavní cíle dostavět kůlnu, natřít gumoasfaltem všechny podlahy k podsadám a bude-li čas, začít s rozšiřováním prostoru u slavnostního ohniště.

Na tuto dobrovolnou akci se přihlásilo několik dětí i dospěláků s tím, že někteří před akcí omarodili, jiným do toho vnikla rodinná záležitost, takže jsme v pátek 3. října 2014 z Kladna odjeli v této sestavě: Cibulka, Bára, Judman, Píďa, Fanda, Detr, Bahňák, Standa, Tumaj a jeho kolega z práce Jakub Slapnička, který nám pomáhal již červenci při stavbě tábora. S odvozem věcí do Nebřezin nám pomohl kamarád Jim – Jirka Podhorský, táta Áji, která nás na místo také doprovodila, ale oba se vraceli zpět na Kladno. I tak jim patří naše poděkování. Večer za námi dorazil ještě Kryštof, jehož přivezla jeho obětavá maminka, která si pro něj i v sobotu přijela, protože on potřeboval být v neděli na Kladně.

Ten den jsme stihli naložit všechno potřebné na valník za traktorem, převézt to přes řeku na naši táborovou louku, postavit velký stan, což se dělo již téměř za tmy, nanosit dovnitř postele a další věci, které by mohla poničit vlhkost, a Standa se postaral o zavedení pitné vody k umyvárně.

S večerem se na místo našeho letního táboření vkrádal chlad, čemuž jsme čelili zatopením v našich stanových kamínkách. To se neobešlo bez kouře, než to pořádně chytlo, takže Tumaj zamořil celý stan a my to pak vyháněli máváním tabulek plexiskla určených do oken.

V sobotu ráno se vaření čaje na snídani a později přípravy jídel na celý víkend, ujali Cibulka s Píďou. Tou dobou ostatní přenosili a podle délek roztřídili prkna určená na podlahu a střechu kůlny.

Po snídani jsme se rozdělili do tří skupin. Bahňák s Kryštofem a Cibulkou odešli k podsadovníku, ze kterého vytahali podlahy od podsad, jejichž spodek později natírali gumoasfaltem.

Tumaj si k sobě vybral Píďu, se kterým se pustil do sestavení a namontování dveří ke kůlně, položení podlahy, aby později přešli plynule na střechu.

Ostatní, tedy Standa, Kuba, Judman, Bára, Detr a Fanda odešli do lesa tam, kde jsme již v létě brali materiál na naši kůlnu. V těch místech cirka před rokem dělali probírku a uříznuté kmeny nepravidelně nakrátili a nechali i s větvemi mezi ostatními stromky. Pro nás to znamenalo pouze osekat větve a měli jsme dostatek stavebního materiálu. Ten byl v průběhu dopoledne dopraven ke kůlně, kde byl později zpracováván.

Po obědě následoval krátký polední klid, ale děcka v klidu nevydržela. Na naši louku se totiž dostaly Eretovic krávy a pro drtivou většinu to bylo první setkání s těmito tvory. Naštěstí nikoho nenapadlo, nebo se možná jen báli, se na krávě svézt.

K odpoledním pracem odešli „lakýrníci“ opět k podsadovníku a ostatní se věnovali dostavbě kůlny. Píďa přitloukal prkna na střechu, Kuba s Bárou dokončovali půlku zadní stěny a Judman s Detrem levou stěnu. Tumaj mezi nimi kmital a určoval Fandovi se Standou, jaký materiál právě nařezat a na jakou délku. Tato prkna či kulatina pak byly dopravovány jednotlivým partám. Šlo to báječně, levá strana byla dokončena, takže Standa s Judmanem přešli ke slavnostnímu ohništi, kde začali s rozšiřováním okolního prostoru.

Fanda s Bárou pak připravoval kulatinu pro Tumaje s Detrem, kteří jí začali pobíjet dveře. Tumaj se později přesunul s Kubou k Píďovi na střech kůlny, na kterou začali napalovat krytinu – ipu. V tu dobu Detr sólově pokračoval na pobíjení dveří.

Když byla střecha dokončena, přešel Kuba na kopáčské práce kolem slavnostního ohniště, zatímco ostatní dokončovali dveře.

Vpodvečer potřeboval Kryštof odjet a na natírání podlah ho vystřídal Fanda.

Šero se začalo vkrádat mezi stromy a my jsme se postupně scházeli okolo pracovního ohniště, to jak kdo dokončil svoji práci, kde si každý k večeři opékal dle libosti vuřty. Tumaj pak přinesl kytaru a začal hrát různé písničky a nevynechal ani Fandovu oblíbenou – Kdyby. Všichni jsme byli hodně unaveni, a proto jsme šli poměrně brzy spát v rozporu s textem písničky „Lvíčata“, která tu také zazněla, kde se praví: „I když seš hodně znavenej, chceš dlouho vytrvat…“

Závěrečný den brigády ráno Cibulka s Píďou opět uvařili čaj ke snídani a hned nato se všichni rozprchli po svých pracovištích. Zbylé podlážky šli pod Bahňákovým vedením natírat Cibulka s Fandou. Tumaj s Bárou a Detrem nejprve pobili stěny kůlny igelity a pak kartónem z krabic, to aby dovnitř v zimě nezafoukal sníh.

Asi nejtěžší práce čekala Standu s Kubou, Judmanem a Píďou, kteří pokračovali v rozšiřování okolí slavnostního ohniště, kde stále naráželi na velké kameny, které mnohdy museli nejprve rozbít, pak teprve bylo možno je odvalit mimo.

Kačka s Píďou se znovu postarali o oběd, po kterém jsme si všichni sbalili svoje věci. Bahňák, tentokrát s Kubou a Judmanem, šli skládat natřené podlahy do podsadovníku, zatímco ostatní se věnovali bourání velkého stanu, nakládání všech věcí na valník, úklidu nejen samotného tábořiště, ale i na pracovištích a samozřejmě že Standa stáhl hadice, které nám přiváděly pitnou vodu od studánka.

Když bylo v prostoru tábora vše hotovo, přejeli jsme na druhý břeh, kde jsme třídili věci, které půjdou na Kladno a ty, které musíme naskládat k ostatním do podsadovníku.

Právě srovnávání těch pomůcek, které jsme použili, jako třeba kamna, postele a další, zabralo ještě nějakou dobu, ale na Kladno jsme vyrazili včas.

Před skladem nás čekali rodiče, ale my museli nejprve všechno přivezené odnosit dovnitř, kupříkladu molitany, které bylo zapotřebí přehodit přes šňůry, aby proschly, a podobně se postarat o šňůry od velkého stanu. Teprve pak jsme se rozloučili a rozešli do svých domovů. Špinaví, unavení, ale spokojeni s tím, co jsme o uplynulém víkendu dokázali.

Teď už zbývalo jen odvézt zaparkovat vozík ke kamarádovi Mártymu, dopravit poblíž bydliště Judmana a Standu, kteří mi pomáhali ještě uskladnit velký stan, a teprve v tuto chvíli skončila brigáda i pro mne. Pro špinavého, unaveného, ale spokojeného z toho, co se nám všechno za uplynulý víkend podařilo udělat!

Všem zúčastněným kamarádům ještě jednou moc děkuji. Váš Tumaj

Pro zobrazení fotografií z této akce ťukněte sem a ještě sem

tumaj
2014-10-26
počet zobrazení: 2057