**Výprava Pavoučků – pro mnohé premiérová**

U výpravy je velice důležitým faktorem počasí. Na naší 124. výpravě Pavoučků se sice sluníčko za celý den neukázalo, ale nepršelo a jak říká Tumaj: „Když neprší, tak je hezky.“ Toto bylo splněno a my jsme se mohli naplno věnovat programu, který byl vybrán s ohledem na velký počet nováčků, tedy atraktivní, ale ne fyzicky náročný.

Sešli jsme se u rozdělovského kostela, což je naše tradiční místo. Ještě pět minut před stanoveným časem srazu to vypadalo, že nás tu bude sotva na mariáš (karetní hra), ale na poslední chvíli dorazili další kamarádi, takže nás nakonec bylo třináct. Kdo chce ale tvrdit, že toto číslo je nešťastné, ten neví nic o životě.

Ale pojďme od čísel ke konkrétním jménům. Této výpravy se zúčastnili nováčci Adam, Kuba, Vašík, Vašek, Lukáš, Jolana, Dáda, Kačka a Anička, jež doplnili Jana, Majda, Roman a Basti, kteří chodí do naší družiny již delší dobu. Pro úplnost doplňme, že z vedoucích se o program zasloužili Petra, Tumaj a Kryštof, který ještě před pár měsíci, v minulém oddílovém roce, byl řadovým členem Lvíčat a dnes měl svoji premiéru jako vedoucí.

Z místa srazu jsme se vydali dolů k Energii a dále po modré turistické značce do lesa. Hned na kraji nechal Tumaj zastavit a vyzval nováčky, kteří nemají výkonnostní kolík, aby si vzali nože a pod jeho vedením si je šli vyrobit. Ostatní zahájili první soutěž – člunkový běh, který spočíval v tom, že po nějaké vzdálenosti byly na zemi položeny buď tenisáky, nebo výkoňáky, dohromady pět předmětů. Soutěžící vyběhl od startu, sebral jeden z předmětů, vrátil se s ním za startovní čáru, kde ho odložil a běžel pro další. V okamžiku, kdy proběhl s posledním, stopoval se mu čas. Vítězem se stala Majda, která dosáhla nejlepšího času.

Při další cestě Tumaj vyhlásil dlouhodobou soutěž o pět bodů, které získá každý, kdo do oběda najde cestou hodně barevný list.

Ke druhé soutěži si každý musel utrhnout dlouhé stéblo trávy, se kterým pak házel do dálky. Pravidla jsou asi jasná, a tak dodám pouze vítěze této disciplíny. Nejdál dohodil Roman.

Překřížili jsme silnici na Libušín a hned nás čekala další soutěž. Byl to vlastně běžecký závod. Tumaj určil tři stromy, které bylo nutno obíhat. Účelem bylo během minuty to stihnout co nejvíckrát. Devětkrát oběhnout se podařilo hned čtyřem dětem, konkrétně Vaškovi, Majdě, Bastimu a Janě.

I obyčejné posílání tenisáku po lesní silnici může být zajímavou zábavou, zvláště když je určen prostor, ve kterém se míček musí dotknout země, a pak se má dokutálet co nejdále. V této disciplíně se opět vedlo nejlépe Romanovi.

Když jsme přešli další sinici, využili jsme k následujícímu závodu závoru, která zabraňuje vjezdu aut do lesa. Bylo to prosté, ale docela náročné: Podlézt závoru, vrátit se takovým tím trojúhelníkem, a to všechno celkem pětkrát. Jako nejmrštnější se ukázal být Vašek.

Blížilo se poledne a Tumaj konečně vydal dlouho očekávaný pokyn k obědu. To bylo radosti. V tento moment také skončila soutěž v hledání barevných listů. Krom Jakuba a Adama úkol splnili všichni, ať jejich list byl žlutý, červený či strakatý.

V době, kdy ještě všichni jedli, se vzdálil Tumaj a připravil okolo cesty celkem devět lístečků s třímístnými čísly. První začínalo stovkou, druhé dvoustovkou, třetí třístovkou a tak to šlo logicky až k devítistovce. Obědem posílení Pavoučci vybíhali postupně všichni na určenou trasu a hledali čísla, která přepisovali. Pokud někdo zaznamenal třeba čtyřstovkové číslo a pak našel až to začínající šestistovkou, bylo jasné, že někde mezi bude to vynechané. Při této příležitosti se Kryštof učil stopovat více časů během krátké doby a zvládl to na jedničku, podobně jako Majda celý závod, který vyhrála.

Protože již nebylo tak vlhko jako ráno, vysvětlil Tumaj a hned také zařadil nulté kolo „desítky“, což je schovávací soutěž. Kterýkoli z vedoucích kdykoli v průběhu výpravy zvolá číslo od desítky výš a pak začne počítat. Tou dobou všichni vedoucí mají zavřené oči a po dopočítání určeného čísla se smí pohybovat pouze po cestách a hledají děti, které se utekly schovat. Koho vedoucí vidí, zavolají jeho jméno. Nenalezení pak získávají bod do hodnocení jednotlivců.

Tuto schovávačku jsme pak hráli několikrát, a přesto, že o ni děti škemraly stále dokola, vedoucí ji dokázali zařadit vždy zcela nečekaně.

Došli jsme na místo, kde byl dostatečný prostor na soutěž družstev, která si k sobě vybrali Jana, Majda a Basti. Úkolem bylo do pěti minut sestavit co nejdelšího hada ze šišek, což se podařilo čtveřici Majda, Roman, Lukáš a Kačka.

Další soutěž byla zvláštní v tom, že se měl po cestě do kopce poslat tenisový míček tak šikovně, aby se dokutálel co nejblíže k cílové čáře. Kdo ale přestřelil, měl neplatný pokus. Nejšikovnější se ukázala být Jana, jejíž míček se zastavil přesně na čáře, což znamenalo vítězství.

Na jednom místě Tumaj botou vyznačil velký kruh, do jehož středu zabodl kolík. Soutěžící na výzvu pak k tomuto cíli házeli svoje výkonnostní kolíky a kdo byl nejblíže, zaznamenal bod, kdo dosáhl tří bodů, končil, což se první podařilo Kačce.

Na stejném místě proběhla hned další soutěž, ve které bylo úkolem odhlavičkovat tenisák co nejdále od čáry. Proběhla tři kola a na závěr zapsány výsledky. Nejlepší tu byla, dnes již po několikáté, Majda.

Když jsme míjeli pařez od vyvráceného stromu, tedy takový nahnutý, nechal Tumaj každého najít deset smrkových šišek, kterými jsme pak na tento cíl házeli. Ti, kteří se strefili shodně, postoupili do dalšího boje, kde jsme se již rozhazovali o pořadí systémem strefíš, nestrefíš. Nejlepší mušku měla opět Majda.

Jen o kousek dál Tumaj namaloval na cestě nevelký čtverec, do kterého jsme v prvním kole všichni hodili svůj výkonnostní kolík. V kole druhém si postupně každý vzal svůj kolík a házel s ním znovu. Pokud strefil třeba i odrazem kolík či dokonce kolíky další, získal bod. Každý, kdo získal třetí bod, končil. Vítězů jsme tu měli hned pět, protože Jana, Kačka, Majda, Roman i Vašek potřetí „tíkli“ hned ve třetím kole.

Protože mnozí měli ještě nějaké jídlo, byla vyhlášena svačina. Kdo dojedl, šel k Tumajovi, a tam jsme začali hrát Na blázny, což je taková srandatá hra s tleskáním a s čísly. Všichni tleskají dvakrát dlaněmi o sebe a pak dvakrát do stehen. Když někdo vyvolá moje číslo, musím je při tleskání dlaněmi zopakovat, tedy dvakrát, a pak při tleskání o stehna vyřknout dvakrát číslo jiného hráče. Při tomto se nesmí udělat jediná chybička, jinak se hráč propadá na konec kruhu na úplně poslední pozici.

Poslední dnešní zábavou byl boj o liščí ocásky. Všichni se směli pohybovat pouze ve vymezeném prostoru, jehož hranice jsme vyznačili batohy. Každý si vzadu za kalhoty zasunul šátek, který větší částí vyčníval ven a představoval právě liščí ohon. Určený hráč pak měl za úkol během jediné minuty vytahat co největšímu počtu soupeřů jejich šátky – ocásky. Nejvíce úlovků měli Vašek a Jana, po pěti, a za nimi následovali se čtyřmi Anička, Basti a Majda.

Byli jsme kousek od Kladna a čas nám zbýval akorát na to, abychom došli k rozdělovskému kostelu, kde byla naše první letošní výprava Pavoučků zakončena. Než jsme se rozešli, seznámil nás Tumaj ještě s výsledky bodování na této akci a důkaz pro nejúspěšnějšího předal vítězné Majdě.

Váš GeTe

Pro zobrazení fotografií z této výpravy klikněte zde

tumaj
2014-10-27
počet zobrazení: 2056