**Listopadová výprava Pavoučků**

Na sobotu 8. listopadu 2014 jsme si naplánovali další výpravu Pavoučků a k naší velké spokojenosti nám vyšlo i počasí, které bylo slunečné a v důsledku toho velmi teplé.

Na místě srazu, tedy u rozdělovského kostela, se sešlo dvanáct dětí, mezi kterými nechyběla jedna ze tří nových dívek – Bety. Krom ní přišli ještě Šimon, Adam, Roman, Anička, Mája, Majda, Jolana, Basti, Kačka, Klokan a Kulik. Z vedoucích dorazili Tumaj, Kryštof a Petra, která si pro tento den připravila program.

Prošli jsme městem okolo benzinové pumpy a hned jak jsme vstoupili do lesa, zařadila Petra první soutěž. Postupně byly každému svázány nohy ve výši kolen a s tímto omezením pak měl dojít, doskákat či se jinak co nejrychleji dostat pro tenisový míček, který ležel na zemi, a s ním se pak vrátit do místa startu. Basti v prvním kole zvolil zajímavý styl, dělal kotrmelce, což bylo hodně pomalé. V kole druhém již skákal snožmo a dokázal být nejrychlejší, takže tento závod vyhrál.

Pak jsme házeli na kruh tenisákem s tím, že vzdálenost od kruhu si každý určil sám, a pokud mu míček skončil v kruhu, tato vzdálenost se mu počítala. I zde vyhrál Basti.

Pokračovali jsme v cestě a Tumajovi volala babička jedné z Viktorek, že prý se holky rozhodly jít na sraz do Rozdělova pěšky a přišly až v době, kdy jsme my už byli dávno pryč.

K dohodě, jak a kam dopravit děvčata, aby se mohla výpravy zúčastnit i opožděně, došlo rychle a stejně rychle Tumaj vyrazil kupředu na smluvené místo.

Mezitím Petra vysvětlila pravidla zajímavé soutěže, ve které měli účastníci foukáním udržet list z dubu co nejdéle ve vzduchu, což se podařilo opět Bastimu.

Právě v okamžiku, kdy byly vyhlášeny výsledky předešlé soutěže, dorazil Tumaj s Viky a Viktorkou, takže od tohoto okamžiku byla přítomna všechna tři nová děvčata.

V určitém prostoru ohraničeném třemi cestami Petra rozmístila deset obrázků vesměs známých zvířat. Úkolem každého jedince pak bylo tyto obrázky najít a zapsat. Nejpřesněji a nejrychleji se toto podařilo Adamovi, který tak vyhrál celou hledací soutěž.

Šikovnostním závodem bylo házení šišek do určených stromů. Pravidla tu byla zdánlivě složitá, ale ne tak, aby to nikdo nepochopil. Bylo určeno pět stromů, do kterých se házelo celkem deseti šiškami. V první části bylo nutno strefit postupně všechny stromy. Kdo toto zvládl, mohl zbylými šiškami házet na kterýkoli ze stromů. Každý zásah znamenal pro soutěžícího bod. Nejvíce přesnou mušku měl Roman, který se strefil v devíti případech z deseti možných.

Přešli jsme koleje u kamenožehrovického vlakového nádraží a u stolku s lavicemi, které jsou u místa, kde byla archeology objevena nejstarší obec v katastru našeho okresu, u Německé Lhoty, jsme se naobědvali.

Popošli jsme o kus dál, kde proběhla první odpolední soutěž. Petra vyhrabala ve spadaném listí kruh, do kterého se děti pokoušely poslat list javoru. Každý měl deset pokusů a za všechny úspěšné pokusy dostávali soutěžící po bodu. Nejlepší byl opět Roman a opět s devíti trefami.

Petra již delší dobu při cestě navazovala balená cukrátka na provázky. Samozřejmě, že se všichni zajímali, na co že to bude. Teď to všichni poznali. Každý si totiž měl cestou sebrat klacík silný asi jako Petřin palec. Na tento klacík vedoucí uvázali druhý konec provázku. K soutěži pak všichni nastupovali jednotlivě a každému se měřil čas, za jak dlouho dokáže namotáváním provázku na klacík dostat cukrátko právě k tomuto kusu dřívka. Nejšikovnější prstíky měla Majda, která v této zajímavé disciplíně zvítězila.

Že jsme při takovémto skvělém počasí hráli i oblíbenou schovávačku „desítku“, to snad ani nemusím nijak zdůrazňovat. Jen doplním, že pestré oblečení se na tuto populární hříčku nehodí.

Opatrně jsme přešli jednu ze silnic, které jsme dnes křížili, a Petra nechala vytvořit dvojice, ve kterých až na jednu výjimku byli vždy kluk a holka. Takto vytvořené dvojice si mezi sebou musely házet tenisák na libovolnou vzdálenost, ale nesměly ho upustit na zem. S hrůzou jsme zjistili, že naši Pavoučci neumí lehce hodit tenisák, o chytání raději nemluvě. Nicméně i z této soutěže bylo sestaveno pořadí a na prvním místě skončili Majda a Adam.

Další závod byl na rychlost, tedy běhací. Po odstartování každý oběhl pětkrát určený stromek a pelášil pro tenisák, který měl za úkol donést ke startovnímu stromu. Nejlépe dopadla opět Majda, která tak zaznamenala hattrick (čti hetrik), tedy třetí vítězství v řadě. A to nebylo všechno!

Sluníčko už se klonilo k obzoru a také už méně hřálo. Nám to ale nevadilo a brzy jsme se pustili do další soutěže, která spadala do nekončícího seriálu „Hod Tumajovým něčím“. Dnes to byla čepice, kterou jsme měli dohodit co nejdále od startovní čáry. Po třech kolech byl Majdin výkonností kolík nejdále, takže to znamenalo pro tuto dívenku čtvrté prvenství v řadě.

Měli jsme ještě maloučko času, který jsme využili k soutěži dvou družstev, do kterých jsme se rozdělili. Postavili jsme se do dvou zástupů a poslední dostal tenisák. S ním měl běžet dopředu před ostatní, předat ho tomu za sebou, který jej poslal dál, až se dostal k poslednímu, který běžel dopředu… Takto to šlo dokola, až se jedno z družstev dostalo za určenou čáru.

To už ale bylo z programu pro dnešek opravdu všechno. V poklidu jsme došli do parčíku naproti rozdělovskému kostelu, kde nám Tumaj oznámil, kolik kdo dnes získal bodů, a nejúspěšnějšímu Bastimu předal důkaz o prvenství v bodování na této výpravě.

Pak už se ozvalo naše rozlučovací „Ahoj“ a v doprovodu svých rodičů jsme se rozešli domů plni dalších skvělých zážitků.

Váš GeTe

Pro zobrazení fotografií z této výpravy klikněte zde

tumaj
2014-11-08
počet zobrazení: 2057