Pavoučci přivítali jaro

To sobotu 21. března 2015 byl v podstatě první jarní den, protože jaro začalo v pátek krátce před půlnocí. Pavoučci se ten den sešli u rozdělovského kostela ke své 128. výpravě, při které toho moc nenachodili, ale zábavy bylo přehršel.

Sotva jsme opustili město, nechal Tumaj zastavit a vzpomněl na někdejšího instruktora Sašu Němce, který, pokud měl program, právě tady dával pravidelně otázku, kolikátá je dnes výprava. Každý, kdo si to ze zahájení výpravy pamatoval, dostal pětibodovou prémii.

Vešli jsme do lesa a netrvalo dlouho, kdy dal Tumaj zastavit a vysvětlil pravidla jisté přebíhačky. Úkolem každého bylo přeběhnout přes mělký úvoz cesty, aniž by byl chycen některým z vedoucích. Na druhé straně si pak našel lístek nejprve s jedničkou, při dalším pokusu s dvojkou až po pětku. S očíslovaným lístečkem se pak vracel zpět a opět mohl být chycen. V obou případech polapení se odebral na startovní stranu, v tom druhém ale musel nejprve vrátit lístek na původní místo. Nejrychleji všech pět lístečků nasbíral Vašík.

Sluníčko začalo příjemně hřát. Proto Tumaj vybral k další soutěži takové místo, kam již jeho paprsky dopadaly v plné síle a kde bylo příjemně.

Vedoucí si pak půjčil sedm výkonnostních kolíků, které Judman zapíchal zhruba po metru do země a vedle šesti z nich položil na zem podle Tumajových instrukcí po jednom bonpari. U posledního kolíku pak byla vždy čokoládová mince. Každý soutěžící měl minutu na to, aby vyběhl zpoza startovní čáry, sebral první cukrátko, vrátil se za čáru, běžel pro druhé, až k té minci. Musím poznamenat, že touha po laskominkách byla patrně velká u všech jedenácti přítomných, protože všichni to stihli do limitu.

Poodešli jsme jen pár stovek metrů a Tumaj dal opět zastavit. Tentokrát Judman rozmístil podle cesty lístečky se jmény s tím, že to první začínalo na „A“ – Adam, druhé na „B“ – Bety a tak až k „I“ – Ivan. Postupně na trasu vybíhal každý jedinec a měl všechny lístečky najít a ta jména opsat. Jediná Viky opsala jedno jméno špatně, ostatní měli všechna jména v pořádku, a tak o pořadí rozhodl takzvaný běžecký čas, který měl nejlepší Basti.

Zanedlouho jsme dorazili na naši oblíbenou loučku, kde jsme se zdrželi poměrně dlouho.

Soutěžení na sebe nedalo nijak čekat a hned jsme se rozdělili do dvou družstev, která pak mezi sebou zápolila v přetahování soupeřů na svoji stranu – svoje pole. Hrálo se na dvě vítězství a ze tří soubojů dvakrát vyhráli Basti, Vašík, Adam, Lukáš a Kačka.

Velice zajímavým závodem byl běh s dvanáctimetrovým lanem, které běžec musel držet pouze za jeden konec a tudíž ho táhnout za sebou v celé délce určenou trasou mezi stromy. Nejrychlejší byla Viky.

Bylo téměř poledne, a tak došlo na očekávaný oběd, ale také na vyhodnocení úkolovky, ve které měli Pavoučci sehnat určené přírodniny jako list břízy, šišku modřínu či ulitu od hlemýždě. Prakticky všechny určené věci měli jenom Viky a Basti.

Hned po obědě následovala soutěž, ve které měli účastníci koulet zpola naplněnou petlahev pomocí hole určenou trasou, tedy kus po cestě tam a pak zpět. A to byste nevěřili, jak je taková flaška neposlušná, jak létá úplně jinam, než vy chcete. Nicméně nejvíce poslouchala Kubu, který soutěž vyhrál.

Když už jsme tu měli to dlouhé lano, využili jsme ho na malý souboj dvou družstev v přetahování, které vyhrála šestice Viky, Roman, Adam, Kačka, Klokan a Kuba. Pak se proti sobě postavily všechny děti a vedoucí, a to byl zápas. Dlužno dodat, že dospěláci přeci jenom zvítězili.

V dalších minutách se odehrálo obyčejné kopání do tenisáku s cílem dokopnout jej co nejdále od startovní čáry. A znovu se dařilo Kubovi, jehož míček byl dokonce dál než ten Judmanův. Samozřejmě, že instruktor se do výsledků nezapočítával.

Poslední soutěží na louce byl hod tenisákem do tří cílů. Přesněji řečeno, každý si mohl vybrat, na který ze tří cílů bude házet, a mohl to i kombinovat. Byl-li trefen ten největší cíl, získal soutěžící bod. Středně velký kruh zajistil dva body a nejmenší tři. Nejlepší mušku měl Basti, který zvítězil celkem s velkým náskokem před dalšími soupeři. Opustili jsme louku, protože se zatáhla obloha a foukal nepříjemný vítr. Z toho důvodu jsme se přesunuli do lesa, kde proběhla soutěž v házení stéblem na stromy. Byla to vlastně jakási štafeta. Když jsem strefil první cíl, postoupil jsem k němu a atakoval druhý. Tak to šlo dál, až k tomu poslednímu. Nejlepší mušku prokázala maličká Jolana.

Pak si každý připravil svůj výkonnostní kolík a Tumaj hodil pár metrů před sebe tenisák. Tím začal takový jako petang. Kdo dohodil svůj výkoňák nejblíže míčku, získal bod a z místa předchozího cíle odhodil míček do vzdálenosti, která vyhovovala právě jemu. Kdo dosáhl tří bodů, končil, což se podařilo jako první Kačce. Turnaje se účastnil mimo soutěž i Judman, ale nevedlo se mu tak, jak by si představoval. Nicméně si se svými mladšími kamarády pěkně zahrál.

Měli jsme ještě čas, a protože na kraji lesa byl posed, na který vedl žebřík, využili jsme této příležitosti k šikovnostní soutěži. V prvním kole házeli všichni do spodního okna žebříku. Kdo se strefil, pokračoval v dalším kole hodem na druhé okno, kdo minul, opakoval hod do stejného cíle. Nejlepší byla Viky.

Pokračovali jsme v chůzi k městu, ale ještě jsme se jednou zastavili, abychom si zahráli běhací hru na druhého. Stáli jsme v kruhu, který obíhala dvojice: jeden, který utíkal, druhý, který se snažil prchajícího dohonit. Ten se ovšem mohl zachránit tím, že vběhl do kruhu a zařadil se před kamaráda, který tam stál. Ten musel začít prchat. Samozřejmě, kdo byl dostižen, dostal babu a role honících se obrátily.

Dorazili jsme před rozdělovský kostel, kde již čekali rodiče či prarodiče, ale než si Pavoučky rozebrali, prozradil Tumaj výsledky bodování na této výpravě. Prakticky na poslední chvíli se do vedení dostal Basti, který tak zvítězil již na několikáté výpravě za sebou. Blahopřejeme. Blahopřejeme ale i všem ostatním, kteří sice nenasbírali tolik bodů jako Basti, ale prožili pěkný den plný zábavy uprostřed přírody.

                                Tumaj

Fotografie z výpravy najdete zde

tumaj
2015-04-17
počet zobrazení: 2055