Výprava Lvíčat s výukou topografie

Na třístou šedesátou druhou výpravu Lvíčat konanou v sobotu 25. dubna 2015 přišli jenom Fanda, Cibulka, Judman, Starosta a Detr, jež doplnili vedoucí Tumaj a Standa. Ten sice žertem, ale přirovnal tento stav k dobám, kdy nám chodily na výpravy čtyři děti a na čtvrtletní pak jeli pouze dva. Od té doby jsme se dostali mnohem dál a já doufám, že toto byla jen nešťastná shoda náhod…

Od místa srazu, což bylo u rozdělovského kostela, jsme se vydali Ke Zvonečku a odtud směrem k Laparku a cestu jsme vyplnili soutěží pro družiny. To byl trochu problém, protože Ropáci tu měli tři členy, Medvědi a Mufíci po jednom, shodou okolností v obou případech své vedoucí.

Družinám jsem zadal za úkol nafouknout si balónek a ten pak na střídačku pinkat při chůzi. Ropáci prodělali na tom, že jich tu bylo více, protože jak Starosta, tak Judman se nemuseli s nikým v pinkání střídat a měli to mnohem jednodušší. Nakonec vyhráli Mufíci, tedy Judman, druhý skončil Medvěd Starosta a Ropáci se museli smířit se třetím místem.

Na okraji lesa jsem pak každému přítomnému předal mapu a kompas nebo busolu a seznámil je s plánem pokusit se je dnes naučit něco z topografie, konkrétně základy práce s mapou.

Z tohoto důvodu jsme se po pěti měsících vydali opět na vrch Veselov, kde je úžasný výhled, ideální k určování míst v okolí.

Nicméně to první, co jsme si spíš jen zopakovali, byla orientace mapy podle busoly či kompasu. Z pěti přítomných si to čtyři pamatovali a toho posledního jsme to naučili.

Vyrazili jsme směrem na Horu u Velké Dobré a zahráli si „klíště“. V průběhu práce s mapou a busolou jsem přicvakl nenápadně Kačce do vlasů kolíček na prádlo – klíště. Toho se ona měla nenápadně zbavit a připnou jej na výstroj někoho jiného. V tomto jsme pokračovali ještě ve třech úsecích cesty, takže na Veselov jsme se dostali v družné zábavě.

V prvních chvílích pobytu na místě úplně první výpravy našeho oddílu jsem si postupně bral jednoho po druhém na vrcholek zdejší rozhledny a tam je přiměl k zorientování mapy, ukázal jsem jim, jak krásně máme před sebou dálnici, která je v mapě samozřejmě zakreslena. Dál už hledal každý sám určená místa, konkrétně místo, na kterém jsme, vzdálené vesnice Žilinu a Lhotu a nakonec i kraj Kladna – Rozdělov.

Kdo se nevěnoval právě práci s mapou, házel pod Standovým vedením šipky do terče, který jsme si namalovali na jedné prkenné podlážce na úpatí rozhledny. Nejvíce bodů tu získal, a tudíž prvenství vybojoval Starosta.

V další soutěži bylo úkolem pomocí hozeného kuliva strefit a postupně posouvat takového gumového hrošíka z jedné strany podlážky přes hranu protější. Hned při prvním hodu se Judmanovi „podařilo“ strefit mě do čela, kde mi vyskočila boule. Inu, nemám se snažit vyfotit všechno z bezprostřední blízkosti. Boule do večera zmizela, ale vítězi z této disciplíny již nikdy nikdo prvenství nevezme.

Pro druhou soutěž pro družiny bylo použito dvanáctimetrové lano, které měli členové prostrkat určeným způsobem mezi příčkami žebříku vedoucího na rozhledně do prvního patra. Tady měli Ropáci výhodu v počtu přítomných členů a zvítězili.

Jednotlivci si pak zaběhali okolo rozhledny právě s tím lanem, které tahli za sebou. Mělo to ještě malý háček, že to lano museli v závěru prostrčit pod prvním schodem a čas se jim stopoval až v momentě, kdy se druhý konec lana prosmykl pod schodem. Tady jsem si „zazávodil“ také a v kateforii nad padesát let jsme dokonce zvítězil. Celkovým vítězem se stal Starosta, za kterým byli další čtyři závodníci, a pak teprve já.

Mnohokrát jsme hráli prohazování tenisáku okny žebříku u posedu, tady na Veselově jsme prohazovali míček mezi schody, a tak mě napadlo to jednou trochu otočit. Soutěžící jsem nechal stát v prvním patře rozhledny, odkud měli strefit v prvním kole první schod, komu se to podařilo, tak ve druhém druhý, a tak dál až dolů. Mělo to ale háček. Ten tenisák se musel odrazit tak, aby se při druhém dopadu nedotkl žádného ze schodů. A mělo to úspěch. Nebylo to jednoduché, jak se může zdát. Nicméně se to nakonec všem podařilo, ale první celý úkol splnil Starosta.

Po této soutěži jsme opustili Veselov a vydali se přes okraj Družce do Valdeckého lesa, na jehož kraji Tumaj pokračoval ve výuce o turistické mapě a turistických cestách. Všem přítomným u turistického rozcestníku vysvětlil, co vše mohou z cedulek a zakreslených značek vyčíst.

Polovina výpravy byla již za námi a Standa vyhlásil první „desítku“. O něco později jsme se zastavili u padlého stromu, který především mně posloužil jako lavička a v jehož okolí jsme ve vyznačeném herním prostoru rozmístili lístečky se jmény všech Lvíčat, Pavoučků i vedoucích. Družiny pak vysílaly po jednom zástupci, který hledal určeného člena. Tady měli paradoxně opět výhodu Starosta a Judman, kteří tu byli sami, neměli se s kým střídat a jednotlivec si přeci jenom lépe dokázal zapamatovat, kde které jméno viděl. Tak se stalo, že zvítězili Mufíci před Ropáky a teprve za nimi nejpočetněji zastoupení Ropáci.

Po další „desítce“ jsme vyšli z lesa a prošli Valdekem a posléze Braškovem. Krátce po překřížení Karlovarské silnice jsme sledovali malé letadlo, kterak za sebou táhlo větroně. Obloukem jsme došli ke zdejšímu sportovnímu letišti, kde jsme sledovali start větroňů tažených na laně, dále jednoho malého letadla a samozřejmě i přistávání těchto strojů.

Začal foukat nepříjemný vítr, před kterým jsme se šli ukrýt do lesa, kde byl přeci jenom slabší a kde jsme pokračovali v programu jistou variantou „hry Apačů“. Judman vytvořil na moje přání mělký důlek, do kterého bylo úkolem házet v první části výkonnostní kolík a ve druhé šátek. Pravidla byla zdánlivě složitá, ale přinášela spoustu variant i překvapení. Kupříkladu Starosta měl již jedenáct bodů (hrálo se do dvanácti), ale pak ho soupeři vytěsňovali, takže skončil až třetí. Celou soutěž vyhrál Fanda.

Velice zajímavě probíhala další upravená známá soutěž – petang s tím, že jako prasátko sloužil nafouknutý balónek. Jenže ten hned po druhém hodu praskl. Nenechal jsem se tím odradit a nafoukl hned druhý, pak třetí, později čtvrtý, až jich bylo snad osm, ale dohráli jsme to. Soutěžili jsme na dvě výhry a nejrychleji tuto podmínku splnila Cibulka.

Prošli jsme kousek lesem a na pořad dne přišel souboj o balónky. Úkolem bylo svůj balónek uhájit a ostatním soupeřům ho prasknout. V prvním kole vyhrál, a tím i celý turnaj, Judman.

Blížili jsme se ke Kladnu, ale zbýval ještě čas na turnaj se souboji na kládě, ke kterým nastoupili postupně každý proti každému. I v této silové disciplině zvítězil Judman.

Došli jsme na netradiční místo, na křižovatku ulic u takzvaných Věčných závor, kde jsme vyhodnotili tuto výpravu s malým počtem účastníků. Bodů nebylo mnoho, ale výsledky těsné. Nejlépe si vedla, mohu klidně říci tradičně, Cibulka.

Tak doufám, že příště přijdou i ostatní.

Tumaj

Zde jsou fotografie z výpravy: od Tumaje a od Standy

tumaj
2015-05-20
počet zobrazení: 2062