Balení před odjezdem
Balení před odjezdem
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
174. výprava Pavoučků
417. výprava Lvíčat
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


131. výprava Pavoučků

Závěrečná vícedenní výprava Pavoučků na Borůvku

Dlouho dopředu se Pavoučci těšili na svoji závěrečnou výpravu, už proto, že byla vícedenní, a také proto, že se jelo na Borůvku, o které toho tolik slyšeli.

Borůvka je trampský srub a je to naše oddílové tábořiště, nacházející se kousíček od Odlezelského jezera. To vzniklo v roce 1872 po velké průtrži mračen, kdy se podmáčelo jílovité podloží skalnaté stráně Potvorovské hory a do údolí Mladotického potoka se sesula veliká masa skaliska, které přehradilo potok. Za touto hrází se začalo vzdouvat jezero, nejmladší v Evropě vzniklé přírodní cestou bez přičinění člověka.

My máme to štěstí, že právě tady je naše bouda, která nám slouží jako základna pro naše vícedenní výpravy.

Sraz k této výpravě byl na netradičním místě, na parkovišti naproti restauraci Na kovárně, to proto, že dostat se na Borůvku hromadnými dopravními prostředky je v současné době téměř nemožné, takže jsme požádali některé z rodičů, aby nás odvezli tam, jiné pak, aby se pro nás stavěli v neděli. Zúčastněným ještě jednou děkujeme.

Trošku komplikovaně, jela čtyři auta, jsme se nakonec dostali na místo, přesněji ke mlýnu pod Borůvkou, odkud jsme vyšplhali na naše tábořiště. Prvním úkolem bylo donést pitnou vodu ze studánky a nanosit dřevo na oheň. Následovala večeře, kterou si každý donesl sám, a posezení s kytarami a s písničkami, o což se postarali Petra, Kryštof a Tumaj.

Druhý den ráno po budíčku jsme se rozdělili do tří skupin, které měly za úkol uvařit čaj ke snídani. Pod dozorem instruktorů Petry, Judmana a Kryštofa to naši nejmladší táborníci zvládli velice dobře.

Po snídani nás čekala cesta do nedalekých Chrašťovic pro nákup potravin potřebných k přípravě dalších jídel. Nelekejte se! Povětšinou jsme vařili z konzerv a k večeři oblíbené vuřty, tedy žádné kulinářské složitosti.

Dopolední program doplnily vlastně tři soutěže. Zatímco jsme byli na nákupu, vyznačil Bahňák v okolí Borůvky trasu, na které bylo dvanáct otázek týkajících se našeho oddílu. Postupně každý vyběhl na trať a zapisoval odpovědi, o kterých si myslel, že jsou správné. Basti jako jediný měl vše bez jediné chybičky.

Potom jsme sešli pod Borůvku, kde jsme zahájili soubor soutěží hod někoho něčím. Vysvětlím. V prvním případě se házelo do dálky Bahňákovým vakem na herní peníze, které byly později použity na letním táboře v etapové hře Lvíčat. To však není důležité. Podstatné je, že tímto vakem házeli Pavoučci na této výpravě do dálky a že nejúspěšnější byla Viktorka.

Při každém návratu k Borůvce byla připravena vždy stejná a vždy napínavá soutěž. Vedoucí, který hlídat tábořiště, rozmístil na placu kolem Borůvky třináct lístečků a čísly. Úkolem ale bylo najít papírek s co nejnižším číslem a přitom být co nejrychlejší. Pro pořadí se totiž sčítalo číslo z lístečku s pořadím odevzdání.

Stejné skupiny jako ráno vařily čaj, připravovaly teď oběd a podobně jako ráno to všechny stihly chviličku za sebou.

Když konečně všechny skupiny měly umyté kotlíky a dobrovolníci doplnili zásobu pitné vody, mohli jsme pokračovat v programu.

Nejprve došlo na hledání malých papírových věžiček v určeném herním prostoru, které byly vyvedeny ve čtyřech barvách, od každé pak byly čtyři kusy. Každý měl získat po jedné věžičce od každé barvy, což se dalo v jednom kole jen těžko stihnout. Proto bylo kol několik.

Ovšem i to mělo jisté úskalí. V herním prostoru se totiž pohybovali vedoucí, kteří když někoho chytili, stačilo se ho dotknout, vyřadili ho na jistou dobu ze hry, což mohlo znamenat, že ostatní zatím vybrali všechny věžičky.

Nerychleji splnila úkol Jana a po ní postupně i všichni ostatní.

Po dramatických soubojích o věžičky pokračoval dalším dílem hod něčím. Tentokrát to byl předmět patřící Petře, což byl klobouk, a házelo se s ním do dálky. Z těchto soubojů vyšla nejlépe opět Jana.

Vrátili jsme se zpět k Borůvce, kde byly opět rozmístěny lístečky s čísly a opět se perně bojovalo o každičké pořadí, o každičký bod.

Dali jsme si svačinku a mnozí si ani nevšimli, že od naší chaty odešli Kryštof a Petrou. Ti měli totiž důležitý úkol: Vyznačit cestu pomocí šipek a místa „dopisů“, přesněji místa, kde byly určené vzdálenosti schována cukrátka – bon-pary. Ostatní se pak po šipkách vydali hledat tyto malé poklady. Kdo našel bonbón, nechával si ho a my pokračovali ve stopování našich vedoucích.

Předtím ovšem Bahňák nabídl Pavoučkům malé hlavolamy, přesněji několik textů napsaných jednoduchou šifrou. Kdo rozluštil první, postoupil ke druhé a nakonec ke třetí. Těm, kteří nevěděli kudy kam, samozřejmě po nějakém čase pomohl nápovědou, takže nakonec všichni vyluštili všechno, ale tím nejrychlejším byl Roman.

Hra s cukrátky končila kousíček od jezera, takže jsme prošli na ostrůvek, kde jsme si pověděli něco o vzniku této přírodní památky.

Při cestě zpět na Borůvku jsme odházeli závod Judmanovou lžící do dálky, kde byl nejlepší Basti, a ve studánce jsme nabrali pitnou vodu do zásoby.

Při návratu na Borůvku nás samozřejmě čekalo další hledání lístečků s čísly.

K večeři jsme si každý sám, jak to u táborníků bývá, opekli vuřty a někteří z nás to bez pomoci rodičů dělali poprvé. A jak to panečku chutnalo, i když to v některých případech bylo pěkně přičmoudlé…

Někomu se to může zdát, jako že se to stále opakuje, ale každý, kdo jezdí třeba s Pavoučky či se Lvíčaty na vícedenní výpravy, potvrdí, že večery u ohníčku s kytarami a se zpěvem jsou kouzelné, poetické a pokaždé jiné, ačkoli se zpívají stejné písničky.

My s Pavoučky jsme to na této výpravě takhle zažili a bylo to prostě prima! Fakt.

Podobně jako s tím zpěvem večer u táboráku se může někomu zdát opakování házením něčím někoho z vedoucích někam, což byl cyklus soutěží provázejících na této výpravě Pavoučky po celou dobu jejich pobytu na Borůvce. Jenže ono je to trochu jinak. Každé to házení, jelikož je prováděno vždy jiným předmětem, má i zcela odlišný ráz. Házejte do dálky kloboukem, lžící nebo „žracákem“… Pokaždé je to jiná soutěž.

Po snídani posledního dne naší vícedenní výpravy, jsme si vyšli na malou procházku, která nás zavedla nejprve na vyhlídku, odkud se nám naskytl zajímavý pohled na vracející se čápy černé. Že by nám nesli do oddílu nové členy? Anebo třeba někomu z vedoucích nějakého Dominika? To jsme v tu dobu nevěděli.

V další části naší vycházky jsme házeli, tentokrát Tumajovým žracákem a k cíli, nikoliv do dálky, tedy malým batůžkem, co je jen tak přes rameno a nosí se v něm potraviny – žrádlo – proto, „žracák“. Ovšem ono mělo ještě jedno pravidlo – ten batůžek musel být při odhozu držen za popruh tak, jak to ukazuje náš obrázek vpravo.

V této disciplíně byli vítězové hned dva, Jana a Basti.

Došli jsme k Borůvce a světe div se: Byly tu opět připraveny lístečky s čísly, o které se bojovalo.

No, my jsme vlastně okolo Borůvky jen prošli a hned po vyhodnocení dalšího kola v hledání lístečků s čísly, jsme pokračovali dolů na starou trať, tedy na místo, kudy měla vést železnice, jejíž stavbu přerušil vznik jezera, a tady jsme se věnovali hned dvěma soutěžím.

V té první měl každý za úkol vyběhnout do celkem strmého kopce co nejrychleji, ale přítěží mu byl asi dva metry dlouhý klacek. S uvedenými překážkami si nejlépe poradila Jana, která tak vyhrála již několikátou soutěž.

Ve druhém případě jsme završili kolekci hodů předmětem některého z vedoucích, tentokrát Kryštofovými kapesníčky. V tomto případě se stal vítězem Roman.

Byl čas jít připravovat oběd, ale u Borůvky byly opět lístečky s čísly, již poslední, a o ně byl sveden poslední souboj. Po sečtení výsledků všech hledání vyšel jako vítěz zaslouženě Lukáš.

K obědu jsme ohřívali lečo, což proběhlo podle plánu v naprosté pohodě a hned nato jsme začali s balením věcí. To byl ale problém! Nic nikomu nepatřilo a nám tu zbyla docela dost oblečení. Tak znovu! Komu patří tohle… „Jé. To je moje…“ No a tak to šlo dál, dokud neměli všichni sbaleno – nakolik všechno, to si nedovolím odhadnout.

Zbyl nám ještě čas, a tak Bahňák vyhlásil minutovou honičku dvojic, které byly k sobě svázány šátkem za jednu ruku a měly za úkol pochytat co nejvíce ostatních hráčů. Nejlepší dvojice byly hned dvě, protože Jolana s Klokanem a Lukáš s Romanem vyřadili do určeného času vždy po pěti soupeřích.

Byl akorát čas, takže jsme si vzali své věci, pozdravili Borůvku a vydali se do Chrašťovic, kam pro nás přijelo opět několik aut, kterými jsme se přepravili na Kladno, na stejné místo, odkud jsme v pátek odjížděli.

Jo, kde jsou ty doby, kdy se z Borůvky dalo jet vlakem…

Tumaj

Fotografie z výpravy jsou zde


tumaj
2015-09-20
počet zobrazení: 2112
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:16 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0