Drž se!
Drž se!
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
174. výprava Pavoučků
417. výprava Lvíčat
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


365. výprava Lvíčat

Výprava Lvíčat – jak za starých časů

Hodně, ale hodně dlouho se nám nestalo, aby na výpravu Lvíčat přišlo šestnáct členů a čekatelů na členství. Na první výpravě tohoto oddílového roku se to konečně obrátilo. Na vlakovém nádraží jsme se sešli v sestavě: Áňa, Detr, Lukáš, Bára, Fanda, Ríša, Sofie, Hanikulik, Basti, Roman již zvaný Aa, Pomněnka, Jana a všichni čtyři nováčci Kuba, Honza, Michal i Standa. K této početné skupině se samozřejmě přidali ještě vedoucí Bahňák, Standa a Tumaj.

Vlakem jsme se nechali dovézt do Kačice, odkud jsme již pokračovali po svých až zpátky do Kladna. Jenže mezi těmito okamžiky bylo devět hodin času…

Jako první byla na řadě prověrka pozornosti, protože na Kladně při zahájení Tumaj zmínil číslo této výpravy. No a každý jedinec mohl získat pět bodů, pokud si je pamatoval.

Při první zastávce nechal Bahňák rozdělit přítomné do pěti skupin s tím, že většina měla po třech členech a jedna čítala čtyři. Také vysvětlil pravidla „desítky“, která však přišla na pořad mnohem později. Jako první byl totiž velký turnaj skupin ve skocích. Hrálo se systémem každé družstvo proti každému a k jednotlivým soubojům nastupovala vždy dvě družstva proti sobě. První člen družstva skočil od čáry co nejdále, první ze soupeřů skákal od místa, kam doskočil první protivník, samozřejmě na opačnou stranu a po vystřídání tří skokanů z obou stran bylo jasné, kdo vyhrál.

Nejúspěšnější bylo družstvo vedené Bárou, kam patřili ještě Detr a Honza. Druhou příčku obsadili Sofie s Ríšou a Standou, třetí Áňa s Bastim a Lukášem, čtvrté Hanikulik s Kubou a Janou a poslední místo zbylo na Pomněnku, která si k sobě vybrala Fandu, Romana, tedy Aa, a Michala.

Šli jsme dál a došlo i na zmíněnou „desítku“ kde krom Michala byli úspěšní i všichni nováčci, včetně žlutě oděného Standy.

Pro další chvíle připravil Bahňák soutěž, která probíhala za chůze a při které se každé družstvo mělo nenápadně zbavit tří lístečků a přitom pokud možno vysledovat u soupeřů, kdy se zbavují lístků oni. Tady někteří odbíhali z cesty, blafovali, naznačovali, že právě teď lístek odložili, ale často to někdo odhalil. V každém případě byli nejlepší Hanikulik s Kubou a Janou, kteří se zbavili všech svých lístků, aniž to někdo zpozoroval, a navíc hodně lístečků svých soupeřů odhalili.

Nějaká ta „desítka“ zpestřila další chvíle, než nechal Bahňák zastavit u vysokého lesa, kde jsme se zdrželi delší dobu.

Jako první jsme tu uspořádali další velký turnaj skupin, ve kterém byly trojici svázány ruce k sobě tak, že ti krajní měli jednu volnou, prostřední obě fixované ke kamarádům a na hlavě čepici. A právě o ty čepice se bojovalo. Které družstvo zůstalo jako poslední s čepicí, získalo bod a které dosáhlo dvou bodů, končilo. To se podařilo hned po třech kolech Báře a jejím partnerům.

Zatímco Bahňák se Standou připravovali trasu určitého závodu, svolal si Tumaj všechny přítomné, tedy přesněji ty, kteří u sebe měli uzlovačku, a zopakoval s nimi dva první uzle, které jsme se na předešlé schůzce učili. Nu a pak se i tady soutěžilo: Připravit, pozor, teď! A kdo má uzel jako první! V tomto měli výhodu ti členové, kteří do Lvíčat chodili již předešlý rok, kdy jsme se tohle učili také. Nejrychleji nasbíral tři prvenství Fanda, který tento malý souboj vyhrál. Musím ještě podotknout, že nováčci se úplně neztratili. Standa skončil třetí a Kuba pátý.

Trasa pro další závod byla vyznačena, a tak se na ni postupně vydali všichni soutěžící. Bylo to jednoduché: Pečlivě sledovat značení a sčítat či odčítat, násobit či dělit čísla, která byla na šesti lístečcích tam někde na trase. Kdo některé číslo minul, ten měl samozřejmě špatný výsledek. O tom, kdo je lepší, rozhodovalo především správné počítání, pak běžecký čas. Se správným výsledkem, i když ne nejrychlejší, zvítězil Fanda.

V době, kdy Tumaj s několika dobrovolníky sbírali značení trasy z předchozího závodu, ostatní se učili tradiční hru „na blázny“, nebo, jak také říkáme „jedna, jedna – dva, dva“.

To už jsme byli i po obědě, a proto jsme mohli pokračovat dál v našem dnešním putování. Šli jsme teď delší dobu, ale nikdo se nenudil. Povídali jsme si o všem možném a hlavně nováčci vyzvídali, co a jak. Všichni kolem ochotně odpovídali, aby kluci věděli, jak to ve Lvíčatech chodí.

Když dal Bahňák znovu zastavit, bylo jasné, že následuje další soutěž. Ta byla pro jednotlivce a trochu zvláštní. Celkem ve třech kolech dostal každý po dvou fazolích, které měl doplivnout co nejdál od startovní čáry. Hned v prvním kole se vedení ujal nováček Michal (na fotce vlevo), který v dalších kolech již nedopustil žádné překvapení a zvítězil.

Naše další zastávka byla na pěkné široké cestě, po které se dalo velice dobře běhat. Proč šlo právě o běhání? Družstva dostala následující úkol: Po odstartování se vyhoupnete na závoru (tu, co má bránit vjezdu aut do lesa) a od toho okamžiku se smí země dotýkat pouze dva z vás. Bylo jasné, že má někdo někoho nést nebo někteří někoho nést… To bylo na libovůli a taktice toho kterého tria. A když někdo cestou spadl? Musel na tom místě znovu nasednout, čímž se družstvo zdrželo. A najednou byli zvýhodněni ti, kteří měli ve svých řadách nějakého drobečka, jak to třeba ukazuje fotka pořízená Standou (vedoucím), na které Standa (člen) nese na zádech Ríšu. Nicméně tato dvojice ještě spolu se Sofií skončila třetí. Nejlépe celý úkol splnili Áňa, Basti a Luky.

Svačinu jsme si dali na místě, kde je mladý a hustý podrost, tedy téměř ideální prostředí pro hru „lovec s lukem“, kterou jsme si tu několikrát zahráli. Trochu problém tu měli nováčci, kteří neznají jména všech nových kamarádů, takže když se blížil někdo, jehož jméno lovec neznal, mohl se protivník dostat až hodně blízko, aniž byl zneškodněn.

Jen přes cestu, ale v úplně jiném prostředí, připravil Bahňák předposlední část soutěží pro družstva. Trojice nastoupila na velký pařez a první hráč házel tenisový míček na určený strom. Z pařezu se v tuto chvíli nesměl hnout a pokud se nestrefil, míček k němu museli dopravit kamarádi. Po zásahu nastoupil druhý hráč, který střílel na druhý strom od toho prvního, od kterého se nyní on nesměl vzdálit, takže mu míčky museli rovněž přibližovat spoluhráči. Takhle to šlo postupně dál až k poslednímu stromu. Pokud byl tento strefen, první házející musel sebrat tenisák a všichni běželi na výchozí pařez. Až když na něm všichni stáli, měřil se jim čas. Toho nejlepšího dosáhla Bára a její dva kamarádi Detr a Honza, což bylo jejich třetí prvenství v této velké soutěži.

Poslední soutěží pro jednotlivce byl populární „brtník“, tedy závod v tom, kdo se nejdéle udrží na holém kmeni stromu závod v poslední době vyhrává Sofie, která má asi s tímto medvědem nejvíce společného. Ale ne, vážně, je to hlavně o silné vůli, o vytrvalosti a to Sofie prostě má. Jen dodám, že i tentokrát zvítězila právě ona.

Závěr hry družstev, která nás provázela po celou tuto výpravu, patřil turnaji ve střihání – kámen, nůžky, papír. Proti sobě nastoupila vždy dvě družstva a jejich členové se svými protějšky střihali tak dlouho, dokud jeden z nich nedosáhl vítězství. Každé střihání bylo na tři vítězství, takže k dosažení důležitého bodu pro družstvo musel ten který hráč třikrát porazit soupeře.

Nejlepšího výsledku dosáhlo družstvo vedené Bárou, které si tím zajistilo i celkové prvenství s konečným součtem třinácti trestných bodů. O jediný bod za nimi zaostali Áňa s Lukášem a Bastim. Třetí v pořadí měli již větší odstup (byli zatíženi dvaceti body), ale pak to bylo opět vždy o jediný bod. Třetí místo nakonec vybojovali Sofie se Standou a Ríšou, čtvrté pak Pomněnka, Fanda, Aa a Michal a pátou příčku obsadili Hanikulik se Standou a Janou.

Zbýval čas tak akorát dojít k rozdělovskému kostelu, kde naše výprava končila. Nejúspěšnějším jednotlivcem byla tentokrát Áňa, která stihla za ten den nasbírat sto čtyřicet šest bodů. Shodou okolností nejméně úspěšná byla její mladší sestra Jana, která si připsala bodů devadesát. I té se ale vyplatilo na téhle výpravě být. A nejen pro ty body. Sami víte, co všechno se dalo v takovéto počtu přítomných hrát. Je jen na vás, zda i další výpravy budou takto úspěšné, nebo nikoli.

Všech vás šestnáct jste prožili překrásný den se spoustou her a soutěží, se zábavou, kterou jste prožili vy! Ne počítač. Tak zase příště...

Fotografie pořízené Tumajem a Standou


tumaj
2015-11-02
počet zobrazení: 2063
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:16 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0