Výprava Pavoučků – parním vlakem do Řevničova

Na sraz v 9:10 se nás sešlo na nádraží pod vrbou deset dětí a čtyři vedoucí. V 9:15 si pro nás přijela nádherná parní lokomotiva jedoucí do Řevničova.

Po vystoupení z vlaku jsme se přesunuli kus od nádraží, kde jsme hráli první hru této výpravy – hod jízdenkou do dálky. Měli jsme hodit jízdenku co nejdále, kdo dohodil nejdále, dostal jeden bod a kdo dostal dva body, ten skončil. 1. místo obsadil Vítek, 2. Bonbón a 3. Klokan.

Tumaj Amálce udělal výkonnostní kolík a potom vysvětloval „Desítku“ a hned jsme si ji cvičně zahráli.

Šli jsme dál, kde jsme si zahráli „odpal tenisový míček rukou“. Měli jsme si tenisový míček nadhodit a odpinknout jako v tenise rukou co nejdále. Každý měl tři pokusy. Vítězkou se stala Jolana před druhým Vašíkem a třetí Amálkou.

Cesta vedla kolem složených klád, a tak jsme si hned zasoutěžili v jejich přebíhání na čas. Nejrychlejším kládolezcem se ukázal být Vašík, pak Jolča a třetí Luky.

Pokračování cesty přerušil Judy zvoláním: „Deset!“ Rychle jsme se poschovávali. Luky byl při téhle hře „spálenej“, tedy nesprávně označený vedoucím. Všude kolem byla hromada hub. Pak o kousek dál Tumaj zvolal ještě jednou: „Deset!“ a my se rozprchli znovu a tentokrát jsme se schovali tak, že vedoucí nenašli nikoho.

Následovalo sbírání šišek, kdy jsme na rozprostřený šátek měli co nejrychleji nanosit přesně dvacet sedm smrkových šišek. První skončil Vítek, druhá Amálka a Mates skončil třetí.

Cesta pokračovala místem, kde jsme při loňské výpravě dětí s rodiči zažili nebezpečné dobrodružství. Tehdy jsme právě v těchto místech hráli „desítku“, když se přihnalo koňské spřežení, koně se splašili a kočí vylétl z vozu a narazil hlavou do stromu. Splašení koně pak utekli a rodiče s vedoucími poskytovali zraněnému první pomoc a volali záchrannou službu.

Tentokrát jsme těmito místy prošli bez podobných zážitků, nikde v okolí neklapla ani jedna podkova, a tedy jsme se mohli usadit k obědu. Byli jsme už také pořádně vyhladovělí.

Poobědvali jsme a přesunuli jsme se na cestu, kde nás čekala další soutěž. Házení kolečkem do dálky spočívalo v tom, že jsme se měli hozeným kolečkem trefit do vymezeného prostoru a odtud se mělo odkutálet co nejdále. Nejlépe si s úkolem poradil Klokan, následován Lukym a třetím Vašíkem.

Potom jsme se přesunuli na místo, kde jsme na loňské výpravě rodičů s dětmi hráli „draky“, a zde jsme si zasoutěžili v házení výkonnostním kolíkem ke středovému kolíku z obvodu kruhu. Dobrou mušku prokázal Kulík, druhý Luky a třetí Vašík.

Na stejném místě jsme potom soutěžili v hledání očíslovaných slov a jejich skládání do věty. Museli jsme běhat, hledat očíslovaná slova na papírkách a když jsme si byli jisti výslednou větou, měli jsme ji říct Tumajovi. Jakmile začali hledači houfně končit a hromadit se před Tumajem, Kryštof je řadil podle pořadí a pouštěl k Tumajovi po jednom. Nejrychlejší byla Jolana, druhá Bonbón a třetí Vašík.

Ještě jsme si zahráli nebodovanou hru na státy. Každý si určil svůj stát, který si vedoucí zapsali, a když Tumaj, Judman, Cibulka nebo Kryštof řekli název státu, nositel tohoto jména měl rychle běžet pro tenisový míček a ostatní se zatím rozprchli. Kdo měl míček v ruce nad hlavou, zařval: „Stop“ a utíkající se museli zastavit. Potom se ten s míčkem snažil do někoho ze stojících trefit a zasažený měl jeden trestný bod. Pokud se netrefil, dostal trestný bod střelec. Výsledky téhle hry se ale nezapočítávaly.

Následovala „minutová honička“. Vedoucí postupně volali soutěžící k sobě a jakmile zapnuli stopky, bylo jeho úkolem ve vymezeném poli pochytat co nejvíce ostatních. Pokud se mu to povedlo dříve než za minutu, stopoval se čas, pokud ne, započetlo se, kolik ostatních chytil. Na prvním místě se umístil Vašík, druhý byl jeho brácha Luky a třetí Klokan.

Pak už jsme se vydali zase na cestu, kterou jsme si zpestřili jednou „desítkou“, tentokrát vlastně jedenáctkou. Po hře jsme popošli zase kus cesty a tam jsme soutěžili v trefování se míčkem do stromu. Celkem bylo pět met, po každém zásahu se postupovalo na vzdálenější metu. Hra končila ve chvíli, kdy šest z nás zasáhlo z poslední mety cíl. Nejpřesnější byl Vašík, po něm na druhém místě skončili Amálka, Ládík a Luky a třetí (nebo pátá?) byla Jolana. Hru následovala „dvacítka“.

Následující soutěž by také byla rodičům z loňské společné výpravy Pavoučků povědomá – tenisákem do míče. Cílem bylo v co nejkratším čase dostat míč ze startovní čáry do cíle pouze házením tenisových míčků. Soutěžící měl tři míčky a když se netrefoval, musel si pro míčky dobíhat, aby měl čím do míče házet. Nejrychleji byl v cíli Kulik, následován Vaškem a Klokanem. Následovala společná fotografie účastníků výpravy.

Pokračovali jsme v cestě, když Cibulka zvolala „dvanáct!“ a zase jsme se rychle zahrabávali v lese pod listí. Před námi už byla jen poslední soutěž v běhu po kládě. Při běhu se nesmělo dotknout země, přeběhli jsme dvě klády a na závěr běhu přeskočili na pařez. Nejrychlejším běžcem byl Luky, druhý Vašek a třetí Jolana.

To už jsme vyrazili na vlak, abychom se včas dostali domů. Na nádraží jsme byli o chvíli dříve, takže jsme museli čekat a Tumaj ten čas využil ke spočtení konečných výsledků celé výpravy.

Vlak, tentokrát už obyčejná lokálka, nás potom vyložil zpět na kladenském nádraží, kde jsme se pod vrbou dozvěděli celkové výsledky dnešních klání. Celkové první místo obsadil zaslouženě Vašík, druhá byla s šestibodovou ztrátou Jolana a následoval třetí Lukáš.

Ale pak už jsme se rozešli do svých domovů, utahaní, hladoví, ale spokojení a plní zážitků.

Zapsala Jolana

Tumajovi fotografie najdete zde

tumaj
2015-11-02
počet zobrazení: 2057