Výprava na pět dnů

Již potřetí jsme na čtvrtletní výpravu vyrazili na Tumajovu chatu, která je na Kačáku nedaleko Roučmídova mlýna a kde jsme prožili pět krásných dnů plných různorodé zábavy.

Sraz jsme měli ve středu 28. října, tedy v den státního svátku, dvacet minut před desátou hodinou u zimního stadiónu. Tady jsme svoje bágly naložili Tumajovi na vozík a sami jsme se vydali autobusem. Fanda, Píďa, Michal a Honza jeli autem s naším vedoucím, abychom jednak ušetřili za jízdné, ale hlavně aby odnosili naše zavazadla do chaty. Ono se totiž až k ní zajet nedá.

Bylo sotva jedenáct hodin, když jsme se na chatě sešli všichni, a tak jsme se po pár základních pokynech pustili do vaření obědy, ke kterému byly špagety s milánskou směsí.

Když byly umyty kotlíky, vydali jsme se na protější louku, kde nás Standa seznámil se skutečností, že na této výpravě budou soutěže pěkně podle abecedy, a hned jsme si zatrénovali na Ájův talíř. Áj je bývalý člen oddílu a pozdější vedoucí, který přinesl do Lvíčat hru s létajícím talířem, která se hraje podle jistých pravidel na dva kruhy položené na zemi. My jsme si talíř jenom posílali mezi sebou v kruhu a pak došlo na soutěž mezi družinami, která dohází talíř nejdál od základního místa. První startovali Mufíci, kteří v tu chvíli vedli v průběžném pořadí v soutěži družin O pětidenní výpravu, pak nastoupili Ropáci a nakonec i Medvědi. Ve stejném pořadí také družiny skončily.

Druhá soutěž byla od písmene B – bomba. Při chůzi jsme si přehazovali tenisák s tím, že házející musel nejprve říci jméno toho, komu míček hází, a pak jej hodit tak, aby byl chytatelný. Vyzvaný hráč míček chytil a házel dalšímu soupeři. Pokud ale míček nebyl chycen či byl špatně hozen, zůstával hráči tak dlouho, dokud ho neodehrál podle platných pravidel. Vedoucí Standa předem určil čas, po který hra bude probíhat, a ve stanovenou chvíli zvolal: „Bum!“ Který hráč měl v tu chvíli míček v moci, či jej odhodil aniž jej adresát přijal, byl zatížen trestným bodem.

Tato hra nás provázela až na místo, kde jsme dopoledne vystoupili z autobusu a odkud jsme šli k chatě. Tady je totiž pod silnicí u mostu bunkr z doby před druhou světovou válkou, který byl dnes zpřístupněn. Jedná se o atypický objekt tohoto opevnění. Projektanti nemohli na každou stranu silnice zbudovat jeden klasický řopík, jak se těmto malých pevnůstkám říká, neboť by nebyla možná komunikace mezi nimi. Proto zde vzniklo v celém opevnění cosi ojedinělého.

Návštěva tohoto bunkru byla zajímavá i z mnoha dalších pohledů. Na obou stranách bunkru si každý mohl vyzkoušet, jak by se mu střílelo z kulometu, jak by mohl pozorovat okolí periskopem a teoreticky si vyzkoušet spuštění granátu před vchod do objektu, kde by likvidoval nepřítele, kterému by se podařilo dostat se až sem. Mezi vystavenými exponáty pak byla i puška, patrony, „konev“ z plátna a další zajímavé drobnosti.

Po prohlídce bunkru jsme se vydali zpět k chatě, ale u Mosteckého mlýna jsme překřížili potok a k chatě se tak dostali z druhé strany. Cestou jsme hráli ještě dál „bombu“, ve které byli nejúspěšnější Áčko, Áňa a Pomněnka, kteří nevybouchli ani jednou.

Cestou jsme ještě posbírali nějaké dřevo na oheň a stavěli jsme se v chatě na svačinu. Pak jsme si vzali nože a šli si uříznout klacky na opékání vuřtů a protože bylo ještě docela vidět, zahráli jsme si něco od dalšího písmene – C jako cédéčko. A právě cédéčkem jsme házeli každý celkem pětkrát na tři různě vzdálené čtverce. Pokud jsme se strefili do toho nejbližšího, bylo to za jeden bod, prostřední znamenal zisk dvou bodů a nejvzdálenější byl za tři body. Nejlépe dopadla Áňa, která jako jediná naházela šest bodů.

Šeřilo se. My jsme si odnesli klacky na opékání k ohništím, která mají družiny na louce pod chatou na vaření, a stáhli jsme se do již slušně vytopené chaty, kde pokračoval náš program soutěží od písmene D. Sesedli jsme se okolo stolu a házeli šestistěnnou kostkou. Bylo na každém jedinci, kolik hodů provedl. Ona se totiž čísla padlá na kostce sčítala, dokud dotyčný neřekl: „Podepisuji,“ nebo dokud mu nepadla jednička. V prvním případě se házejícímu body přičítaly a již o ně nemohl přijít, ve druhém přišel o všechno, co v tomto kole naházel. Cílem bylo nasbírat co nejdříve sto bodů, což se jako první podařilo Áně.

K písmenu E Standa vybral pro družiny soutěž, která se také jmenuje „Impulzy“, ale často je označována právě jako „Elektrika“. V tomto případě nastoupily vždy dvě družiny proti sobě a členové každé jedné se chytili za ruce. První hráč pak sledoval Standu, zda ukáže mince, nebo ne. Ostatní se dívali na druhou stranu. Byla-li mince ukázána, pak hráč první v řadě stiskl ruku svého kamaráda a ten zase toho dalšího, až impulz (elektrika) doputoval k poslednímu, který měl za úkol sebrat tenisák, který byl na dosah obou soupeřů posledních v řadě. Kdo sebral míček, získával bod. Hrálo se na tři vítězství, každá družina proti každé. Z tohoto turnaje vyšli vítězně Ropáci.

Byl čas na večeři, a tak si každá družina šla rozdělat oheň na své pracovní ohniště, kde si všichni postupně opekli vuřty. Ten jeden, ten dva, to jak kdo měl velký hlad.

A po večeři pokračoval program dalším turnajem mezi družinami, tentokrát ve foukacím fotbale, kde byla zastoupena hned dvě F. Pravidla tu vysvětlovat pro jejich složitost nebudu, jen doplním vítěze. Oba své zápasy, a tudíž u celý turnaj, vyhráli Medvědi.

Zbylý čas až do přípravy na večerku jsme věnovali vlastně výuce, či přesněji doučce uzlů. Standa trpělivě probíral jeden uzel po druhém, tak jak jsme se je učili, a těm, kteří je nezvládali, vysvětloval, jak se který váže.

To už byl čas připravovat se ke spánku, takže začaly velké manévry v přenášení nábytku, který jsme povětšinou vynosili na verandu, a vytváření velkého letiště, kde jsme se později uložili ke spánku. Holky to měly jednodušší. Ty byly ubytovány v ložnici, pěkně všech pět, tři spaly na postelích a dvě na zemi na molitanech. Kluci měli k dispozici pouze jeden rozkládací gauč, na kterém spali tři nejmenší, a ostatní se museli spokojit s noclehem na zemi, ovšem na dvojité vrstvě molitanů, které jinak používáme na našem letním táboře.

Druhý den ráno po odpískání budíčku se manévry opakovaly znovu, ale opačně. Molitany jsme skládali a nábytek nosili z verandy do obýváku, který nám později posloužil jako jídelna.

Po snídani jsme šli samozřejmě ven a Standa nám oznámil skutečnost, že hry na písmena hrané vevnitř se nepočítají do abecedy a že tudíž budeme pokračovat tam, kde jsme včera skončili. To bylo u písmene C jako cédéčko. Včera jsme s ním sice házeli na tři cíle, ale dnes přišla teprve ta správná soutěž s touto pomůckou. Byl to velký turnaj, ve kterém postupně nastoupil každý proti každému. Dva soupeři se postavili proti sobě na čáry asi tak metr a půl od sebe vzdálené a do prostoru mezi Standa hodil cédéčko, které rotovalo. Do poslední chvíle nebylo jasné, která jeho strana padne nahoru, zda ta stříbrná, či barevná. Již dopředu bylo určeno, kdo jakou barvu má, a čí barva padla, ten měl za úkol chytit soupeře, který naopak měl prchat. Tato honba se konala až k další metě, za kterou byl utíkající již v bezpečí. Celým turnajem bez jediné prohry prošel Fanda, který se tak stal vítězem.

A přišlo na pořad písmeno D – deset. Nešlo o klasickou desítku, tak jak ji známe, ale vedoucí v prvním kole počítali do dvaceti, pak do devatenácti, až jsme se dostali k šestnáctce. No a za odpočítávanou dobu se měli všichni pokud možno schovat tak, aby nebyli vidět z cesty. Dál jsme se dopoledne nedostali, protože bylo zapotřebí jít vařit oběd.

Odpoledne jsme dohráli zkracovanou desítku, v níž byla nakonec nejúspěšnější Áňa, kterou vedoucí objevili pouze jednou.

Na místě, které si Standa vyhlédl již při cestě od autobusu do chaty, jsme hráli hru od E – Eskymáckou honičku, kterou hráváme ve sněhu, ale tentokrát jsme si pěšinky vyznačili ve spadaném listí. Bohužel tuto oblíbenou honičku museli vedoucí ukončit předčasně, protože hned několik hráčů i přes upozornění porušovalo pravidla tím, že se v uličkách předbíhali, což je zakázané.

Malá přestávka na svačinu a pak štafetové závody družin formulí okolo chaty, které vyhráli Medvědi. Tím jsme si odškrtli písmeno F a plynule přešli ke G, k němuž Standa vybral golf. Ten musel být krátký, protože se už zase šeřilo. Šlo o to, aby se družina, jejíž členové se pravidelně střídali, dostala na co nejméně úderů k cíli, do určeného důlku. Smůlu měli Medvědi, kterým míček spadl do příkopu u cesty, a trvalo jim hodně dlouho, než jej dostali opět na volné prostranství. Vítězství si odnesli Mufíci, kteří úkol splnili na dvanáct úderů.

Byla skoro tma a my se přesunuli do chaty. Tady jsme si nejprve dali teplý čaj a hned nato nám Standa vysvětlil pravidla velké hry Mafie, kterou ukončila až večeře.

Než Cibulka umyla tu trošku nádobí, které jsme ušpinili, začali jsme hrát na blázny – hu, hu a poté si každý na čtverečkovaný papír vyznačil pole dvacet krát dvacet čtverečků, vedle kterého svisle napsal číslice a vodorovně nad něj písmena. Pak jsme hráli prospektory, tedy hledání diamantů, zlata, stříbra a dalších nerostů. První hráč určil souřadnice, třeba 2H, a vedoucí mu řekl, co se na tomto políčku nalézá. Pokud byl hráč úspěšný, pokračoval dalším hledáním. Teprve až šlápl na prázdné políčko, dostal se ke hře další soutěžící.

Abychom celý večer nehráli jen to samé, přerušil Standa prospektory s tím, že je dohrajeme další den, a plynule přešel opět na uzlování. Každý musel postupně prokázat, že už umí uvázat všechny uzle, které jsme se doposud učili. Výsledek byl velice uspokojivý.

Tuto činnost po nějakém čase přerušil Tumaj příkazem pro děvčata, aby se šla sprchovat. S chlapci si pak zahrál na blázny – systém „jedna, jedna – dva, dva“, to aby se zatím nenudili. Pak už následovala jen příprava na večerku, tedy čištění zubů a tak, a kratičce před desátou hodinou zaznělo chatou Tumajovo pískání večerky…

První soutěž třetího dne našeho pobytu na čtvrtletních prázdninách byla od písmene H – hod Tumajovým něčím. Dnes nám náš vedoucí propůjčil krabičku, kterou si vyrobil na šest hracích kostek. Ten předmět byl lehký, ale dalo se jím házet vcelku dobře. Cílem byl dlouhý kolík a v průběhu pěti kol se nejblíže dostal Píďa, který krabičku dohodil dva milimetry od stanoveného cíle.

Následovala soutěž od I a Standa vybral Indiánský fotbal, při kterém se hráč snaží pouze kopáním dopravit tenisový míček od startu k cíli. Začínali jsme kousíček nad chatou a cíl byl na vršku za křižovatkou s velkou cestou, kde Tumaj vybral za cíl místo, kde byl včera důlek na náš golf.

Vrátili jsme se do chaty, kdo chtěl, osvěžil se čajem a všichni jsme si pak vzali kulivo a kdo měl, i nárukávníky. Posléze jsme znovu vyšli na tu širokou cestu, po které jsme kousíček šli, až byl po obou stranách přibližně stejný les. Tady jsme si zahráli dvě koulovačky, (tedy hru od K), které sklidily úspěch především u nováčků, kteří ji hráli poprvé, a líbila se jim, přestože byli mnozí z bojů předčasně vyřazeni zásahem některého ze soupeřů.

Pozorný čtenář jistě postřehl, že jsme vynechali písmeno J. Bylo to z technických důvodů a soutěž od tohoto písmene jsme začali hrát krátce před polednem. Standa vybral J jako jídlo a družiny dostaly za úkol co nejdříve uvařit kotlík plný vody. Tady končila soutěž, kterou vyhráli Ropáci, a pokračovali jsme vařením brambor na olupsije – brambory na loupačku.

Po obědě jsme se vydali na delší výpravu do lesa. Standa nejprve všechny seznámil s pravidly „povodně“, kterou jsme si pak cestou několikrát zahráli a kterou si i nováčci oblíbili stejně jako již dříve „desítku“, která byla na tomto malém putování také hrána.

Později Standa oznámil další hru od písmene, tentokrát od L – letadla v mlze. Klasická hra, často používaná, ale vždy napínavá a v jiném terénu přinášející všelijaké příběhy. Soutěžícím se tu zavážou oči a oni pak mají jít za zvukem píšťalky, to jako letadla přistávají do mlhy podle pokynů z řídící věže. Nejlépe se v těchto podmínkách zorientovala Jana, která k pískajícímu Tumajovi dorazila první.

Když jsme dorazili na prostornou křižovatku lesních cest, zařadil Standa další soutěž od písmene a na pořadu bylo M. Vedoucí s pomocí všech členů vyznačili malý a velký kruh. Do MEZIKRUŽÍ se pak postavili obránci, zatímco útočníci se pokoušeli zvenčí naházet co nejvíce kuliva z určených čtyřiceti kusů, do prostředního kruhu. Kolik kuliva zůstalo v malém kruhu, tolik bodů si útočníci připsali. Každá družina nastoupila postupně proti každé, takže všichni odehráli dva zápasy. V soubojích vždy jedna družina bránila a druhá úročila a pak naopak. Po odehrání všech zápasů turnaje měli Mufíci a Medvědi po třech bodech, ale spolu remizovali, takže rozhodovalo skóre, které vyznělo pro prvně jmenované.

Při odchodu Honza zjistil, že nemá v žádné ze svých kapes nůž. Jen podotknu, že ho na této výpravě hledal již jednou s tím, že nůž musel ztratit na louce tam, co jsme hráli více soutěží. Nakonec ho našel u ohniště. Tentokrát ale byl nůž nadobro ztracen. Místo, kde ho měl zaručeně naposledy, jsme prošli křížem krážem, rojnicí a nic. Bohužel.

Cestou do chaty jsme si v takovém křovisku uřízli každý vidličky, které večer použijeme na opékání lančmítu. V chatě jsme pak posvačili a pokračovali ve včera započatých prospektorech. Když byla přestávka na vydýchání, našel Honza svůj nůž v kapse mikiny. Tam v lese si totiž sundal bundu, aby byl volnější při bojích v mezikružích, nůž dal do mikiny, pak si oblékl bundu, v jejích kapsách ho nemohl najít. Nemohl! Nebyl tam. V bundě jsme všechny jeho kapsy obrátili naruby. Po radostném nálezu Honza tloukl hlavou o futro, ale snad všichni měli radost, že je nůž znovu na světě. Teď už jenom uvést jméno nejlepšího prospektora: Michal.

Po pozdní svačině scházelo do večeře dost času, který byl vyplněn dvěma koly mafie. Ve druhé hře už se zdálo, že mafiáni konečně zvítězí, ale Standa – mafián – se nechal vyřadit ze hry tím, že nehlasoval pro popravu druhého navrženého v době, když už byli ve hře jen čtyři hráči.

Večeři jsme začali připravovat také o něco později a také nám trošku déle trvala. Možná to bylo tím, že lančmít chtěl mít každý dobře propečený. Ale co, spěch nebyl.

Po večeři Standa vysvětlil pravidla škodiče, což je ohromná hra, ale má dosti složitá pravidla na vysvětlování. No a než jsme pak odehráli jedno demonstrativní kolo, zbyl nám čas pouze na dvě soutěžní. Najednou bylo tolik hodin, že byl čas, aby se šli kluci sprchovat. Mezitím v chatě probíhala opět hra na blázny, varianta „jedna, jedna – dva, dva“ s tím, že došlo i na vyvolávání čísel anglicky, německy a dokonce i rusky. Vrcholem pak byl pokus, kdy každý hráč mohl soupeře vyvolat v kterémkoli z těchto uvedených jazyků. To byl mumraj! Ale bylo to velice zajímavé.

V průběhu škodiče za námi dorazil Bahňák, který nemohl jet na celý pobyt, čehož jsme využili k tomu, aby nám dovezl čerstvé pečivo, chléb a další potřebné potraviny na zbývající dny.

Čtvrtý den naší výpravy se poránu konečně ukázalo sluníčko. Hned bylo všechno radostnější.

První dnešní soutěž na písmena byla od N – Nepálský pošťák, což je drsnější varianta pošťáka klasického. Základní pravidla jsou u obou stejná, jen ten Nepálský se běhá do kopce, kterých je v Nepálu opravdu hodně. Šlo o to vyběhnout kousek do kopečku, oběhnout metu a vrátit se zpět. Takhle byl doručen dopis. Na každých pět dopisů mohl být doručen jeden expres, který musel být nahlášen předem, a jeho nositel musel na trase předběhnout jakéhokoli hráče. Ve hře pak byly ještě balíky, které v našem případě nahrazovaly přepravky. Jako doručený balík byl počítán ten, který byl podložen deseti dopisy. Šlo tedy nejen o rychlost, ale i o logistiku, zda družina dodrží poměr dopisů, expresů a balíků. Po dvacetiminutovém zápolení byly výsledky družin sečteny a vyděleny počtem hráčů. Vítězně z tohoto velkého souboje vyšli Medvědi, kteří měli průměr na osobu 40,75 bodu.

Zájemci o osvěžení zašli na chvilku do chaty, kde je čekal teplý čaj. Hned nato jsme vyrazili znovu do lesa, kde proběhla jedna „desítka“, na kterou navázala soutěž od písmene O – opisování čísel. Bylo určeno herní pole, na jehož hranicích se rozmístili všichni účastnící, kterým bylo na záda připnuto trojmístné číslo. Po zahájení hry bylo úkolem opsat co nejdříve čísla všech soupeřů a přitom před ostatními uchránit to svoje. První odevzdala výsledky Áňa a protože měla všechna čísla správně, zvítězila.

Odpoledne jsme se přesunuli na druhou louku, kam krásně svítilo sluníčko, a tam jsme pokračovali v naší hře písmenem R jako rajče. To je taková hříčka, při které si všichni stoupnou rozkročmo do kruhu a navzájem se dotýkají nohama. Uprostřed je míč, který je možno uvést do pohybu pouze údery rukou. Komu míč projde mezi nohama, ten prostor si každý může chránit, otáčí se čelem z kruhu. Proklouzne-li mu míč podruhé, je vyřazen ze hry. Vítěze tato hra neměla, šlo pouze o zabavení se.

Softbal zastupoval v naší velké abecední hře písmenko S. Nehráli jsme ale softbal jako takový, příprava hřiště by trvala dlouho, ale odpalovali jsme improvizovanou pálkou míček do dálky. Bylo celkem pět kol a v každém se mohl hráč pokusit celkem třikrát, zda se mu odpal podaří. Pokud se strefil hned v prvním pokusu, další již neabsolvoval. Co se odpalů týká, byli někteří úspěšní v každém kole, jiní byli rádi, že se jim odpal podařil jednou či dvakrát. K úspěšným odpalovačům patřil i Píďa, kterému míček zalétl nejdál ze všech, takže tuto soutěž vyhrál.

Tou dobou byla již vyznačena šipková cesta s deseti úkoly. Lvíčata vyrážela na trať v minutových intervalech a musím podotknout, že to byl právě běžecký čas, který rozhodl, kdo kolikátý skončí, protože počet správných odpovědí byl v několika případech stejný. Nejsprávněji na otázky odpovídala Cibulka, která se stala vítězkou tohoto souboje.

Následovala svačina, po které jsme již zůstali v chatě a dohrávali Škodiče započatého včera večer. V dramatických bojích odpadával jeden hráč po druhém, až zůstalo posledních pět, o jejichž pořadí rozhodl počet životů, kterých měl nejvíce Kuba.

Večer jsme pak hráli opět mafii, která nás zcela pohltila pro svoji neopakovatelnost každé hry. Zkrátka se nám tato hra strašně líbí, i když za ni nejsou žádné body.

Závěrečný den bylo ráno na louce pod chatou bílo. Mrzlo. I z tohoto důvodu jsme po snídani zůstali v teple v chatě a Standa uspořádal turnaj v uzlování, čímž jsme odehráli soutěž od písmene U. Hráli jsme systémem každý s každým a vítězem se stala Cibulka, která prohrála jeden jediný souboj.

Pak jsme šli přeci jenom ven a následovala soutěž od T – tenisák, kterým se házelo v prvním kole na první strom, kdo strefil, atakoval v kole druhém další strom, a tak dál až k pátému cíli. Kdo některý strom minul, házel na něj tak dlouho, dokud nebyl úspěšný, ovšem v každém kole pouze jednou. Nejméně hodů na zdolání všech pěti stromů potřebovali Cibulka a Píďa.

K písmenu V Standa vybral drsnější soutěž, a to vytlačování z kruhu. Na začátku každého kola nastoupili všichni hráči do vyznačeného prostoru a po odstartování se pokoušeli vystrkat ven všechny soupeře. Kdo zůstal v kruhu jako poslední, získal bod a kdo dosáhl dvou bodů, končil. V této silové disciplíně se vedlo nejlépe Fandovi, kterému k prvenství stačila dvě kola, to znamená, že vyhrál dva zápasy hned za sebou.

To už byl čas na oběd, po kterém přišlo velké balení a uklízení. Přesně podle předpokladu nám vybyl ještě čas na poslední písmeno abecedy: Zkouška zraku. Standa měl na papíře namalovaná kolečka ve čtvercové soustavě. Soutěžící byli daleko od tohoto vyobrazení. Bylo na každém jedinci, jak blízko se k obrázkům vydá. Muselo to ale být tak, aby kolečka dokázal správně překreslit do svého herního plánu. Nejostřejší zrak má patrně Píďa, který neměl ani jednu chybu, podobně jako mnozí další, ale obkresloval z největší vzdálenosti.

Po návratu k chatě jsme odnosili batohy k vozíku a vrátili jsme se ještě pro molitany. Vedoucí to všechno naložili, udělali jsme společné foto a většina vyrazila na autobus. Čtyři kluci jeli s Tumajem, aby společně přenosili do skladu, co tam patří, a pak jeli na místo, kam dorazili ostatní autobusem.

Tumaj kratičce zhodnotil výpravu a seznámil všechny s počtem bodů, které kdo získal. Nejvíce jich dal dohromady Píďa, který se tak stal vítězem v bodování.

Fotografie z této výpravy jsou zde

tumaj
2015-11-02
počet zobrazení: 2057