Vydařená společná výprava – oddílové Vánoce

Vánoční výprava je jednou z nejoblíbenějších akcí našeho oddílu, takže se jí účastní velký počet členů i vedoucích. Již léta chodíváme do Libušína, kde si půjčujeme turistickou základnu Labyrintu, střediska volného času z Kladna.

Sraz na naše Vánoce jsme měli na tradičním místě, tedy v Rozdělově u kostela, odkud se děti v doprovodu tří vedoucích vydali pěšky přes les do Libušína, kam mezitím Tumaj s Kryštofem a Petrou dovezli zavazadla.

Hned po ubytování v pokojích jsme se sešli v jídelně na večeři, po které byl zahájen ve vedlejší klubovně program jistou variantou binga, ale namísto čísel si každý do hracího plánu o šestnácti políčkách vepsal libovolná jména členů oddílu či vedoucích. Tumaj pak losoval jméno po jménu a ten, kdo měl dotyčného ve svém hracím plánu, si jej škrtl. V herním plánu byly vyznačeny barevně dvě úhlopříčky. Jakmile měl někdo všechna barevně označená políčka vyškrtaná, nahlásil to Katůmovi, který provedl kontrolu, a bylo-li vše v pořádku, nahlásil výsledek Kryštofovi, který vše zapisoval. Žlutou úhlopříčku měl nejdříve vyplněnou Detr, modrou Jana a všechna políčka jako první zaplnil Basti.

Druhá soutěž měla být jaksi opačně, ale Tumaj si až tady uvědomil, že běhat po zdejších stolech by znamenalo je zlomit, tak to trošku obrátil. Soutěžící poslal tenisový míček po řadě stolů na druhou stranu. Sám přitom musel tyto stoly podlézt a míček chytit dříve, než spadne na zem. Nejideálnější bylo míček poslat tak, aby se zastavil na stole na místě, na které soutěžící dosáhl. Že se u toho zažila spousta legrace, třeba když někdo vylézal zpod stolu a míček mu spadl na hlavu, to si jistě dovedete každý představit. Každý měl minutu na to, aby takhle chytil co nejvíce míčků. Konala se dvě kola a výsledky se sčítaly. Nejlepšího výsledku dosáhla Áňa, která jako jediná splnila nelehký úkol šestkrát.

Ani jsme se nenadáli a byl čas jít spát. Ale nebojte se, ráno všechno pokračovalo.

Hned po snídani druhého dne pobytu Pavoučků a Lvíčat na oddílových Vánocích v Libušíně jsme šli na zahradu zdejšího areálu, kde se Lvíčata seskupila podle družin. Z přítomných Pavoučků byly družiny doplněny na shodný počet osmi osob, tedy na stejný počet každé z nich.

První mezidružinovou soutěží byla jakási zaháněná. První člen jedné družiny hodil tenisák co nejdále od čáry. První ze soupeřů pak házel z místa dopadu míčku na zem do protisměru, a tak to šlo až k osmému. Na které straně míček skončil, ta družina prohrála. Vítězi se po odehrání všech zápasů stali Mufíci.

Pro větší rozhýbání připravil Kryštof jednoduchou soutěž: Běh mezi chatkami. Trasa nebyla dlouhá, ale i na ní docházelo k různým příběhům, kupříkladu k pádu Richarda po příliš prudkém startu, což zachytil Standa na snímku vpravo. Nejlepšího výsledku v této běžecké disciplíně dosáhl Detr.

Naven byla připravena ještě jedna soutěž, tentokrát na jednotlivce a na šikovnost. Na zdejší zahradě je betonový pingpongový stůl, na kterém Tumaj označil střed. Soutěžící stáli okolo za čárou vyznačenou provazem a na daný signál hodili všichni najednou svůj výkonnostní kolík na stůl, pokud možno k té značce. Kdo byl nejblíže, získal bod a po druhém končil, což se jako první podařilo Amálce.

Před obědem jsme se vrátili do budovy, ale byl ještě čas, tak Tumaj vysvětlil pravidla soutěže pro družiny „mravenci v medu“. O mravencích je známo, že pro svoji komunitu dokážou ztratit i život, pokud mají překonat kupříkladu nějakou překážku. Tou překážkou byl dnes imaginární med na podlaze, přes který se co nejdál měli dostat členové jednotlivých družin. Jakmile se někdo dotkl podlahy, přilepil se. Jako první zpravidla nastoupil nejmohutnější člen družiny, plácl sebou na zem a po jeho zádech začal postupovat další, který buď překonal délku prvního z kamarádů, nebo spadl dříve a musel zůstat na tomto místě. Nejdále se dostali Medvědi, kteří tak tuto zajímavou soutěž vyhráli.

A ještě něco jsme stihli před obědem – běh s míčkem mezi koleny. Trasa byla jednoduchá, jen kolem soustavy stolů v jídelně, ale někteří i tak měli značné problémy. Když někomu míček vypadl, musel ho sebrat, vrátit se na místo této nemilé události a pak teprve mohl pokračovat v běhu. Nejúspěšnější byl v tomto klání Luky.

Po obědě jsme šli opět ven. Krásně svítilo sluníčko, které pomohlo ke skvělé náladě, která tu panovala. První hlavní soutěží odpoledne bylo házení přes fotbalové hřiště, které je přímo naproti areálu Labyrintu. Samozřejmě, že celé hřiště nikdo naráz nepřehodil, a tak šlo o to, kolik hodů kdo bude pro překonání té vzdálenosti potřebovat. Vítězové zde byli hned dva, protože Píďa i Luky potřebovali stejný počet pokusů.

Zatímco někdo házel míčkem, ostatní hráli na třetího, což bylo příjemným zpestřením čekání, než na někoho přijde řada.

Tumaj v průběhu předchozích her vyznačil na škvárovém hřišti dva sousedící čtverce o rozměrech cirka osm metrů na osm, ve kterých se později odehrály nelítostné boje o špalíky. Ke každému zápasu nastoupily proti sobě vždy dvě družiny, jejichž úkolem bylo pomocí kuliva shodit co nejvíce dřevěných špalíků a přitom své uhájit. Kolikrát to i bolelo, ale špalík soupeř neporazil! Po průběhu všech zápasů bylo jasné, že vítězi jsou děvčata a chlapci z družiny Medvědů.

Ve spojených čtvercích jsme si ještě střihli takovou rychlovku, při které vždy dva vedoucí měli za úkol pochytat co nejrychleji všechny děti. Šlo víc o legraci než o vážné soupeření a každého potěšilo, že se v jedné dvojici zúčastnil i Tumaj, který pomáhal Katůmovi.

Po návratu do ubytovny jsme se dočkali zajímavé soutěže, kterou by bylo možno přirovnat k jízdě trolejbusu po určené trase. V jídelně mezi stoly byl natažen provaz, na kterém byl zavěšen starý klíč s velkým okem. Tento klíč měl každý přesunout od jednoho konce provazu ke druhému, jak to ukazuje obrázek vpravo. Nejrychleji celou trasu projel Píďa, který za námi dorazil až dnes po poledni a vnesl do našeho soutěžení o něco více vzruchu.

Byl čas začít s přípravami lvího Štědrého dne. Jednotliví vedoucí si rozebrali přítomné děti, se kterými každý připravoval to své. Katůma s jednou partou lepili svíčičky do skořápek, jiní pod Bahňákovým vedením strojili stromeček, Judman se svojí partou připravoval slavnostní tabuli a Petra v kuchyni s trojicí chlapců připravovala slavnostní krmi. Kryštof měl na starosti vyskládání cukroví na tácy, což byla poslední část příprav.

Všichni se oblékli do zelených košil či se jinak slavnostně oblékli, pak ještě chvilka, kterou jsme si ukrátili hrou na blázny (jedna, jedna – sedm, sedm…), a pak…

Do setmělé jídelny osvícené jen několika svíčkami vstoupili postupně všichni kamarádi ze Lvíčat i Pavoučků, usadili se na předem určená místa, vedoucí jejich oddílu je přivítal a popřál jim dobrou chuť.

Bramborový salát a sekaná, které nám opět připravily maminky Lukyho a Pomněnky (děkujeme) zjevně chutnaly. Až na dvě výjimky, ale ti se s jídlem loudají vždycky, totiž zmizely během kratičké doby.

Možná to bylo i těšením se na dárečky, které Tumaj nechal rozdávat dvěma deváťákům, kteří si oddílové Vánoce užívali jako řadoví členové letos naposledy. A že se ti kluci naběhali. Dárků bylo opravdu hodně, pro každého kupa. A jak se líbily? Asi ano, protože spokojenost se zračila ve tvářích všech přítomných bez rozdílu. Trvalo dlouho, než byly všechny dárky rozdány, než se s nimi všichni pokochali, ale hned pak došlo na první vánoční zvyk, na krájení jablíčka napříč. Všichni tam měli krásnou hvězdičku, takže se tu za rok zase sejdeme.

Druhým vánočním zvykem, který dodržujeme, je pouštění lodiček ze skořápek ořechů, ve kterých jsou svíčičky. Pro každého přítomného byla připravena jedna loďka, takže jich letos po hladině jezdilo třicet čtyři.

Dlouho trvalo, než zhasla i poslední svíčka, a musím pochválit všechny, že jste vydrželi celou tu dobu (až na pár výjimek) hovořit maximálně šeptem, převážně být zticha.

Pohodu našich oddílových Vánoc dotváří už řadu let doprovodný program, ve kterém soutěží družiny v různých znalostech. Letos to byly filmy, večerníčky a seriály. Celé to perfektně připravil Bahňák, který také soutěž uváděl.

Jak ukazuje náš snímek vlevo, nastoupil vždy jeden zástupce družiny a na střídačku byla vybírána témata. Pak přišla ukázka a kdo z trojice věděl odpověď, zmáčkl tlačítko – přihlásil se. Nevěděl-li nikdo z právě vybraných, mohli odpovídat další z družiny, která se ovšem hlásila jako první. Tady to ale bylo o risku, protože při špatné odpovědi se body družině strhávaly.

Soutěž přerušila jenom malá přestávka, ve které každý ochutnal cukroví, a já opět musím konstatovat, že maminky našich Pavoučků i Lvíčat jsou velice šikovné. Tam nebyl jediný kousek, který by nebyl úžasně chutný.

Soutěž končila až v půl jedenácté, tedy o hodinu později, než bývá jiný program, a samozřejmě že i tohle velké zápolení mělo svého vítěze, kterým se stala družina Mufíků.

Závěrečný den našeho pobytu v libušínské základně Labyrintu jsme zahájili kdysi tradičním kerlingem s plastovým hrnečkem po stolech. Soutěžící prostě pošle hrneček po desce stolu, jako v baru na divokém západě je posílána sklínka s whisky, a ten hrnek má dojet co nejblíže označenému místu. Naprosto přesně se strefil Kulik, který také tuto soutěž vyhrál.

Poté jsme šli ještě na chvilku ven, kde jsme absolvovali dvě soutěže. Ta první byla na družiny a byl to vlastně štafetový přenos dvaceti kusů kuliva na délku tamějšího fotbalového hřiště. Každá družina si sama určila, který člen bude běhat jakou vzdálenost, a nejlépe to zřejmě naplánovali Medvědi, kteří byli nakonec nejrychlejší.

Druhá venkovní soutěž byla na jednotlivce a házelo se v ní kulivem k určené čáře. Kdo ale přehodil, měl neplatný pokus. Přímo na čáře skončilo kulivo hned čtyřem borcům – Standovi, Áně, Lukášovi a Detrovi.

Uvnitř jsme ještě uspořádali turnaj družin v impulsech – v elektrice, to jak kdo tomu říká. Vždy dvě družiny si sedly proti sobě. Všichni se koukali k cílovému bodu, což byl tentokrát svinovací metr. Pouze první z obou družin se díval ke Standovi, který v dlani někdy ukázal kolečko do nákupního vozíku, které nahradilo klasickou minci. Když v dlani kolečko bylo, první zmačkl ruku druhému, ten jak dostal impuls, předal jej dalšímu a tak to šlo až k poslednímu, který měl za úkol sebrat metr. Postupně hrála každá družina s každou a z těchto soubojů vzešel vítěz – Ropáci, kteří porazili obě soupeřící družiny.

Nadešel čas oběda, po kterém jsme balili svoje věci a uklízeli. Kdo měl svěřenou práci hotovou, odešel do klubovny, kde jsme hráli chvilku na blázny – variantu hu-hu, a když tu byli již všichni, věnovali jsme se další klasice hrávané právě na této výpravě – živému pexesu.

Poslední chvilky našeho pobytu na zdejší základně patřily tedy opět zábavě. Když nadešel čas, oblékli jsme se, obuli a vyrazili do města na autobus, který nás dovezl k rozdělovskému kostelu, kde naše výprava skončila.

Tumaj ještě oznámil, kdo kolik získal bodů, a nebylo jich málo, a kdo byl nejlepší jak z Pavoučků, tak ze Lvíčat. Výsledky byly do jisté míry překvapivé, ale rozhodně zasloužené. Nejlepším Pavoučkem byl Kulik, celkově osmý, a ze Lvíčat i celkově Bety, která nasbírala o dva body více než druhý Detr. Pak už jsme se jen rozloučili a plni dojmů odcházeli do svých domovů.

Fotografie od Tumaje jsou ZDE a od Standy

tumaj
2015-12-29
počet zobrazení: 2064