Hodina Českého jazyka
Hodina Českého jazyka
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
174. výprava Pavoučků
417. výprava Lvíčat
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


136. výprava Pavoučků

Na výpravě sedm Pavoučků chybělo

V pátek před výpravou na mém mobilu přibývala jedna SMSka za druhou a ve všech některý z rodičů Pavoučků omlouval své dítko z různých důvodů z výpravy. Vypadalo to, že nás bude alespoň pět. Jenže v sobotu, to už jsem byl v autobuse na cestě na sraz, přišla další. Tak budou čtyři.

Čekám u rozdělovského kostela, kam již dorazili instruktoři –Judman. Kryštof se objevil včas, ale že si jen vypůjči klíče od klubovny, neboť si tam odtud potřebuje vzít pár věcí na program. Z dětí dorazili Lukáš, Bonbón a Vítek.

Chvilku jsme počkali ještě na Kryštofa a pak se hned vydali z města ven do lesa vstříc roztodivným zábavám. Kryštof měl připravený cyklus soutěží spojených s olympiádou, ale bylo jasné, že při účasti jen tří dětí se všechno to přichystané vyčerpá hodně brzy. Proto jsme s Judmanem doplňovali zábavu tím, co nás právě napadlo, nebo tím, k čemu nás náhodně inspirovala okolní příroda.

Před první soutěží se Kryštof zmínil, že má pro každého jeden tenisák, takže jsme operativně zařadili soutěž, ve které měla děcka za úkol poslat míček k čáře tak, aby jí byl co nejblíže, ale nesměl tuto čáru překonat. V každém kole všichni házeli třemi míčky s tím, že ten nejbližší se počítal. Kdo byl v daném kole nejlepší, získal bod a po zisku tří bodů končil, což se nejdříve podařilo Bonbónovi.

A byla tu první olympijská disciplína – vrh koulí, v našem podání šlo však o odraz míčku od pařezu. Soutěžící prostě hodil tenisák na pařez, od kterého se měl odrazit do co největší vzdálenosti. I tady slavila úspěch Bonbón.

V jednom místě sahala jakási větev nad cestu, tak jsem dal zastavit a zorganizoval soutěž v házení šátku na tuto větev. Komu tam šátek zůstal, získal bod a jak je u nás zvykem, kdo měl tři body, končil. Tady slavil úspěch Vítek, zatímco Bonbón a Lukáš se trápili dost dlouho, protože ani jeden nedokázal svůj šátek na větev umístit.

Když nám lesáci připravili pěknou kládu hned vedle cesty, nedalo se jinak, než na ní uspořádat turnaj ve shazování z tohoto kmene. Pokaždé proti sobě nastoupili dva soupeři a jejich úkolem bylo přinutit protivníka, aby se dotkl země. V každém zápase jsme hráli na dvě vítězství a všechny svoje souboje vyhrál Lukáš, proto se stal vítězem.

V okolí místa, kde jsme právě stáli, byla spousta statných smrků, takže souboj, kdo nejdříve přinese na svůj šátek určený počet šišek, se přímo nabízel. Stanovený počet třiceti tří šišek nasbíral nejrychleji opět Lukáš.

A co teď s těmi šiškami? No, když je tady ten poražený strom, ze kterého jsme se shazovali, musí tu být i pařez! Byl a pěkně velký, takže se stal naším cílem, na který jsme ty šišky házeli. Ten, kdo se strefil z první čáry, házel následující kolo z čáry druhé, až to došlo k poslední sedmé, ze které zasáhl cíl jako první Vítek.

Při další cestě si Judman vyhlédl část lesa, kde bylo dostatek slabých stromů na populárního medvěda brtníka. Každý si vybral strom, na který na pokyn naskočil a snažil se na něm udržet co nejdéle. To jsme opakovali několikrát, až byl znám vítěz, kterým se stal Lukáš, jenž si odnášel titul nejlepší brtník.

Ušli jsme sotva pár stovek metrů a dorazili k imaginárnímu olympijskému lehkoatletickému stadionu, na kterém právě probíhal závod v hodu oštěpem, do kterého jsme se zapojili, ovšem namísto oštěpů jsme použili stébla trávy. Souboj to byl zajímavý a vítězně z něj vyšel Vítek.

Hned na vedlejším stadiónu, tedy po pár desítkách metrů, které jsme ušli, se závodilo v hodu diskem. V podání Kryštofa nahradil disk létající talíř, který nejdále poslala Bonbón.

A teď přišel na řadu maraton. My ho uspořádali s tenisáky a šlo o to, dostat míček na deset hodů co nejdále. V této vytrvalostní soutěži byl nejlepší Vítek.

Opustili jsme na chvíli olympiádu a také turisticky značenou trasu a na prostorné křižovatce lesních cest jsme uspořádali šikovnostní soutěž. Uprostřed hrací plochy byl zabodnutý klacek, ke kterému ze tří stran hráči házeli tenisák. Šlo o to, dopravit míček ke kůlu ze všech neblíže. Hráli jsme na tři vítězství, kterých dosáhl jako první Vítek, který tak vyhrál opět druhou soutěž za sebou.

Nebudete mi věřit, ale najednou před námi byla aréna, ve které probíhaly olympijské zápasy. No, ono to nebylo tak docela. Kryštof prostě udělal na zemi kruh a z něj bylo potřeba vytlačit soupeře. Hráli jsme opět systémem každý s každým a zlatou medaili si odnesl Lukáš, který porazil oba soupeře.

Před obědem jsme stihli ještě jednu rychlovku – žonglování s klackem na ruce či na prstu, jak kdo chtěl. Nejdéle udržela na ruce ten kus klacku Bonbón, která tak předčila oba kluky.

Byl čas oběda, po kterém jsme pořídili nejprve společnou fotku a pak pokračovali v cestě a také v naší olympiádě. Tentokrát šlo o cyklistický závod, který Kryštof nahradil kutálením kolečka po cestě. Bylo samozřejmě nejlépe, když se kolečko kutálelo hodně do dálky, neboť právě toto bylo cílem. Z vítězství se tentokrát radoval Lukáš.

Po této soutěži jsem provedl malý průzkum, komu je zima. Nepřihlásil se pouze jeden. Rozhodnutí bylo tedy jednoznačné: Vyrážíme směrem ke klubovně, ale cestou ještě něco zahrajeme.

Šli jsme dosti dlouho, ale olympijské hry pokračovaly, a sice šermem. Nebodali jsme kordy jeden do druhého, ale sráželi jsme jeden druhému kuželku postavenou sotva krok před soutěžícím. Opět to byl turnaj každého s každým a nejlépe si vedl Vítek.

Pak jsme šli opravdu dlouho, tedy pro Pavoučky dlouho, vyšli jsme z lesa a prošli kousek městem, abychom krátce před druhou hodinou po poledni dorazili do naší klubovny, kde jsme samozřejmě pokračovali v našem programu jak olympijském, tak v obyčejných hrách a soutěžích.

A hned první byl veliký turnaj ve cvrnkacím fotbale, kde nikdo nikoho nešetřil. Každý zápas jsme hráli na dvakrát dvě minuty a z celého klání vyšel nejlépe Vítek.

Instruktoři Kryštof s Judmanem si pak zahráli exhibiční zápas.

Po ne tolik fyzicky náročném fotbale došlo na namáhavější soutěž, které se zúčastnili vždy dva soupeři, kteří zaujali polohu proti sobě a v kliku. Úkolem pak bylo protivníka přinutit, aby se dotkl země jinou částí těla, než byly ruce a nohy. V tomto turnaji si nejlépe vedl Lukáš, který jej vyhrál.

Takový nafouknutý balónek je lehký, ale těžko ovladatelný. Tedy, pokud jej do pohybu a ještě do určeného směru musíte uvádět hlavičkováním. Nešlo o žádný vytrvalostní závod, spíš o sprint, neboť trasa vedla z jednoho konce klubovny na druhý. Nejlepší byl nakonec Lukáš.

Když se řekne tivoli, někoho může klidně napadnout, že se v našem časopise jedná o překlep, ale není tomu tak. Tivoli je hra, ve které se cvrnká kulička do prostoru plného hřebíků, které ji odrážejí úplně jinam než do určených důlků. Doplním ještě informaci, že s touto konkrétní hrou si hrávala již moje maminka, když byla malou holčičkou. Hru jsem pak před několika lety zrestauroval, takže vypadá jako nová. Kryštof určil tři kola a v každém každý vystřelil tři kuličky. Body se sčítaly nejen v jednotlivých kolech, ale za všechna kola dohromady. Nejvíce bodů nasbíral Vítek.

A balónky ještě jednou, tentokrát nešlo o poklidné přemisťování po klubovně, ale naopak o velké boje, kdo komu balónek přivázaný na noze praskne. Vyhrát tento turnaj znamenalo třikrát porazit oba soupeře, což se podařilo Bonbónovi.

Spor u stěny je fyzicky hodně náročná soutěž. Hráči se opřou zády o stěnu a mají se jakoby posadit s tím, že trup a stehna musí svírat pravý úhel, stejně jako stehna a lýtka. Tady Kryštof Pavoučky trošku pozlobil, protože vyhlásil, že kdo chce skončit, musí vyhrát dva zápasy. Lukáš to zvládl během dvou kol a souboj o druhé místo instruktor snížil na jediný zápas.

Dnes již potřetí jsme využili toho, že nám před několika lety kamarádka Bára Macháčková přinesla spoustu reklamních balónků z Billy. Uspořádán byl překážkový závod určenou trasou s tím, že balónek musel být pinkán, tedy nesměl být veden tahem ruky. V této disciplíně se nejvíce dařilo Vítkovi.

Tik, ťak, bum. To si hráči mezi sebou podávají bombu, u které nikdo neví, kdy vybuchne. Na začátku každého kola vedoucí otočí kartičku, na které je jakási slabika. Na tuto slabiku hráč musí říci nějaké slovo, ať je to určené na začátku, v prostředku či na konci, a potom teprve může bombu předat. Komu to bouchne v ruce, má trestný bod. Nejméně jich dnes nasbírala Bonbón, takže vyhrála.

Čas od času soutěžíme v tom, že hráč musí dopravit míč z jednoho místa na druhé, ale do pohybu ho může uvést pouze úderem tenisáku, který musí být hozený. Dnes Kryštof připravil turnaj, ve kterém bylo zapotřebí popsaným způsobem donutit míč, aby přejel soupeřovu základní čáru, a on se snažil o totéž, samozřejmě na druhou stranu. Oba svoje zápasy vyhrál Vítek, takže se stal vítězem.

Kuřecí olympiáda je desková stolní hra pro hodně malé děti, ale občas, když je nás málo, ji hrajeme i s těmi o trochu většími. Popisovat pravidla zde nebudu, jen doplním, že je účelem předběhnout všechny soupeře a získat jejich trofeje – brčka. A tady byl znovu nejlepší Vítek, který předvedl opravdu impozantní závěr.

I taková bublina se může stát předmětem zájmu mnoha soutěžících. V našem případě byli závodníci sice jenom tři, ale zkuste vyfouknout bublinu či jejich větší počet, v tom druhém případě si vybrat jednu, kterou máte přefoukat z jedné strany klubovny na druhou. A to se vám také stane, že jste kousíček od cíle a bublina praskne, což znamená jít znovu na start, vyfouknout si novou, nebo větší počet… Nebudu to zdržovat: Vyhrála Bonbón.

Když si s těmi bublinami člověk pohraje, může jich udělat i několik na té tyčce s okem (vpravo na obrázku ji Bonbón drží v ruce). A tohle bylo předmětem poslední soutěže této výpravy, kde se stal vítězem Vítek.

Vítek byl také nejúspěšnější z trojice, která se akce zúčastnila, když získal sedmdesát sedm bodů, druhá skončila Bonbón se sedmdesáti pěti body a třetí Lukáš se sedmdesáti dvěma.

Nikdo sice nepřesáhl hranici sta bodů, ale všichni si hodně zahráli. Navíc došlo třeba na ten cvrnkací fotbálek, který se ve velkém počtu dá sice hrát, ale hrou jsou zabaveni pouze dva, ostatní musí na své zápasy čekat.

Postupně jsme se oblékli, neboť šatnička u naší klubovny je hodně malá, a vyrazili k rozdělovskému kostelu, kde na každé dítko čekal někdo z rodičů či prarodičů. A právě těm, samozřejmě i Pavoučkům, bude věnována naše dubnová, tedy příští výprava, na kterou doufám přijde i více členů.

V cílovém místě se teprve každý dozvěděl, kolikátý skončil. Vítek si hrdě odnášel důkaz nejúspěšnějšího člena na této výpravě, co bylo ale důležitější, že zúčastněná trojice Pavoučků zažila den plný her a soutěží, že se všichni celou dobu bavili, vedoucí nevyjímaje.

Váš Tumaj

Fotografie najdete ZDE


Tumaj
2016-05-25
počet zobrazení: 2056
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:16 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0