Stéblem do dálky
Stéblem do dálky
Informace o oddílu
Tábor
Vedoucí
Jak nás najít

Akce Lvíčat
Akce Pavoučků
Společné akce
Staří lvi
Ostatní o oddílu
Naše fotky
Plánované akce
Zpět na začátek
Všechny články [#]
Diskuze

Jak bodujeme, co vzít na výpravu, co na tábor
Najít se na fotkách
Přidat fotku nebo článek
174. výprava Pavoučků
417. výprava Lvíčat
408. výprava Lvíčat a 167. Pavoučků
407. výprava Lvíčat
166. výprava Pavoučků
Žádné akce

Valid HTML 4.01! Valid CSS!

Petr Malát
2002-2011

Web běží u
klfree.net


371. výprava Lvíčat

Výprava Lvíčat – jen tak do okolí Kladna

Ještě dvě minuty před stanoveným časem srazu Lvíčat na jejich tříset sedmdesátou první výpravu hrozilo, že se nás sejde hodně málo. Tři minuty po plánovaném čase zahájení této výpravy už to vypadalo na účast téměř poloviny současných členů. Pak dorazila ještě dvojčata a dostala se k nám informace, že bráchové Maternovi jsou na cestě. Tak by nás nakonec mělo být dvanáct.

Tumaj se Standou a s deseti členy vyrazili po žluté turistické značce směrem, ze kterého jsme se minulou výpravu vraceli, tedy směrem k STK a okolo něj do lesa. Tady jsme udělali malou přestávku, v jejímž průběhu nás jednak dostihli Honza s Kubou a Bahňákem, který na tuto opožděnou dvojici počkal u kostela, a kdy si Michal vylil z batohu vodu, která se mu tam dostala z proděravěné petky. Naštěstí to odnesl jenom šátek, náhradní ponožky a pár dalších drobností.

Konečně jsme byli přítomni všichni, kdož na dnešní skoro jarní výpravu vyrazili, a Standa naznačil, v jakém duchu se ponese program: Vyhlásil první desítku. Je fakt, že se mnoho jedinců neschovalo, ale jedna schovka stála za to. Detr, Fanda a Áňa se uryli za velkou hromadu větví po kácení stromů připravených k dalšímu zpracování. Jenže si hned uvědomili, že budou vidět z jedné z bočních cest, tak se do té hromady téměř zavrtali alespoň hlavami. Všechny tři Tumaj ale poznal podle specifických znaků: Áňu podle světle modré bundy, Detra podle čepice a Fandu podle batohu.

Při další zastávce se už soutěžilo. Jelikož se právě učíme morseovku, připravil Standa text, který vyzýval úspěšné překladatele z řeči teček a čárek do latinkou psaného textu, aby se dostavil k tomuto vedoucímu a text mu prostě přečetl. Jako první přiběhl se splněným úkolem Michal.

Prověrkou pozornosti, kdo jak si všímá věcí okolo cesty, cedulek, značek na stromech a dalších věcí, byly takové malé testy. Vedoucí dali zastavit a pak se dotázali třeba: „Které dvě barvy byly na stromu tam, co jsme luštili morseovku?“ nebo: „Jaké číslo bylo na stromě vpravo od cesty nad jistými pruhy?“ Kdo si všiml, mohl odpovídat hned, kdo ne, mohl běžet či jít zpátky a stav věci zjistit. V jednom případě si všichni snažili zapamatovat text z cedulky na kraji lesa, ale Tumaj vybral číslo na protějším stromě. Tak se běželi podívat skoro všichni. Kdo splnil některý z těchto úkolů, obdržel pět bodů do hodnocení jednotlivců.

Pro družiny, které byly zastoupeny vzácně každá po čtyřech členech, připravil Standa několik soutěží a tou první byl úkol obdobný tomu, co plnili účastníci výpravy předešlé, jenže tam byly trojice spojeny provazy. Tady se drželi členové družiny za ruce, první se dotýkal stromu a poslední se musel dotknout jakéhokoli stromu dalšího. Takto se měla družina dostat od startu k cílovému místu. Každá družina si to vyzkoušela třikrát s tím, že se do hodnocení bral ten nejlepší čas. Nejrychleji úkol dokázali splnit Medvědi, kteří to všechno stihli o pár desetin vteřiny rychleji než Ropáci. Mufíci pak měli ztrátu necelé tři vteřiny.

Pro další soutěž nechal Standa vytvořit vždy tři pole ve čtyřech řadách. Účastníci výpravy se pak snažili jeden po druhém vhodit kulivo do některého ze čtverců s tím, že ty nejvzdálenější byly za čtyři body, ty blíž za tři, předposlední za dva a nejbližší za bod. Pokud se někdo strefil do volného pole, bylo vyškrtnuto a zásah do něj již nic neznamenal. Záleželo na tom, kdo kolik strefil polí a jak hodnocených, protože podle tohoto výsledku dostal body do celoročního bodování. Nejúspěšnější tady byla Sofie.

Zkuste jen tak někdy natáhnout vodorovně paži a schválně, jak dlouho ji vydržíte takto držet. Lvíčata to měla ještě o chloupek těžší, protože Standa jim poručil navíc v ruce držet stéblo trávy. A tady se projevilo, jak může být takové obyčejné stéblo důležité. Takové nic a po chvilce to pěkně ztěžkne. Tato soutěž je vcelku dosti často v různých obměnách zařazovaná do našich programů, protože tu jde více o vůli vydržet, než o sílu. Dlouho vydržela dvě děvčata, Sofie a Áňa. Ta druhá jmenovaná byla nakonec úspěšnější.

Pro družiny Standa připravil další velice zajímavou soutěž, při které jeden člen měl projít určité území, na kterém byly vždy čtyři překážky. Shození některé z nich znamenalo zatížení dvěma minutami, což byl vzhledem k času, za který se dala trasa jinak projít, neskutečně velký trest. Háček byl v tom, že procházející měl zavázané oči a byl navigován zbylými členy družiny. Ti se však museli po deseti vteřinách v navádění střídat. Ze všech družin se postupně prostřídali všichni členové jako nevidomí a časy ze všech kol se sčítaly. Toho nejkratšího dosáhli Medvědi.

Následoval oběd a já se nemohu stále zbavit dojmu, že to je nejočekávanější okamžik našich výprav. Všichni v ten moment ožijí, radují se a s velkou chutí se pustí do toho, co jim maminky přichystaly. Také to ale může pouze dokazovat ono známé, že v přírodě chutná dvojnásob.

Nechme filozofování a pokračujme ve vyprávění toho, co se na této výpravě odehrávalo.

Byli jsme kousíček od mostu přes bývalou vlečku k dolu, kde hráváme koulovačky, které jsme zde zahráli i tentokrát, protože lepší místo už dnes nepotkáme. Zpravidla se zde bojovalo o most, jedna skupina na jedné straně, druhá na druhé. Dnes vedoucí zvolili jiný scénář. Jedna skupina bránila předmostí a druhá se pokoušela dostat na druhou stranu, kde obránci měli vlajku – šátek.

Boje podle předpokladů nabraly oproti jindy zcela odlišný nádech. Obránci se museli více snažit, aby svůj úkol splnili. Protože bylo přítomno dvanáct členů, šest jich bránilo, šest útočilo. Tyto souboje, kdy se obě skupiny střídaly v bránění a útočení, byly nerozhodně dva ku dvěma, proto přišel rozhodující souboj. Kdo ho vyhrál, nebylo podstatné. Důležitým faktorem byla skutečnost, že se všichni bez výjimky perfektně bavili, že opět každý zjistil, že pouze na počítači má tři životy, ale v reálu je to jinak.

Na úplný závěr našich koulovaček si Standa s Bahňákem k sobě vybrali Lukyho a Áňu a v této čtveřici se pokusili proti značné přesile most dobýt. Podařilo se jim to. Je fakt, že v závěrečném boji zůstal jako útočník jen osamocený Standa, ale právě on ve finále nalákal ještě žijící soupeře dosti daleko od mostu, proběhl mezi nimi, překonal most a na druhé straně se zmocnil vlajky.

Sbalili jsme si věci a vydali se dál. Po nějaké chvíli jsme dorazili do vysokého lesa, kde Standa vybral pěkný palouček k další velké soutěži. Postupně každý účastník této výpravy nastoupil jako lovec želv. Ostatní představovali želvy, které lovec musel obrátit na krunýř, aby mu již nemohly utéci. Naše želvy se mohly pohybovat po čtyřech a lovec je musel shodit, stáhnout, prostě přinutit, aby spadly alespoň na bok. Všech jedenáct želv muselo být uloveno v co nejkratším čase, což zvládl bravurně Kuba, kterému na to stačila necelá minuta.

Došli jsme na nevelký plac, kde navíc byly klády. Z jedné hromady jsme si čtyři slabší půjčili na vyznačení herního prostoru pro další mezidružinovou soutěž. Ve vymezeném prostoru se pohybovala jedna družina, jejíž členové se museli držet v pase, a vytvořili tak hada. Ostatní stáli vně území a měli k dispozici gumový míč. Ten si měli přihrávat a snažit se jím strefit poslední článek hada, který se samozřejmě mohl jakkoli pohybovat, a jeho hlava, která měla jako jediná volné ruce, mohla míč srážet. I v této soutěži byli nejúspěšnější Medvědi.

Standa se ještě jednou vrátil k průzkumu pozorovacích schopností Lvíčat, když se po jisté chvíli, kdy jsme prošli přes rozcestí turisticky značených cest Na Rýni, otázal právě na tento název. Většina se opět běžela podívat s tím, že tentokrát na to měli určené dvě minuty. Stihli to všichni.

Delší dobu jsme pak šli, to abychom se více přiblížili k městu, ale ještě nás čekaly dvě soutěže. V té první měl každý z určeného místa naházet z deseti cédéček co nejvíce na pařez. Složité se to nezdálo, ale bylo. Nejlepší výsledek zaznamenal Fanda – tři, pak Michal, Sofie a Standa – po jednom a ostatní vyšli naprázdno.

Byli jsme už jen pár desítek metrů od prvních rozdělovských domků a my mohli ještě jednou mezi sebou změřit své síly. U cesty bylo několik starých vyhozených pneumatik a my si jednu půjčili k závodění v tom, kdo takovou kulatou potvůrku dokáže poslat po cestě co nejdále s tím, že se tam musela dokutálet. Nešlo tedy o sílu, ale um, což dokazuje skutečnost, že tuto soutěž vyhrál Basti.

Teď už jsme se vydali zpět do města a došli jsme až k rozdělovskému kostelu, kde naše výprava před téměř deseti hodinami začala.

Asi nikdo nepochybuje o tom, že než jsme se rozešli, vyhlásil Tumaj výsledky bodování jednotlivců, ve kterém si nejlépe vedl Fanda, který získal nejvíce bodů ze všech – sto jedenáct.

Dnes se zcela výjimečně pozastavme i u bodových zisků dalších, protože na druhém, třetím a čtvrtém místě skončili Standa, Detr a Ríša se shodným počtem sto pět bodů. O další bod méně získala Sofie a sto dva jich nasbíral Michal. Uznejte sami, že toto je jasný důkaz vyrovnanosti současných Lvíčat.

A ještě jeden statistický údaj: Ve družinách byli dnes nejlepší Medvědi, kteří vyhráli všechny tři připravené mezidružinové soutěže.

Fotografie jsou NA TÉTO ADRESE


Tumaj
2016-05-25
počet zobrazení: 2059
Fotky

[Promítnout fotky]
Související články
Související soubory
Komentáře k článku
3.7.2020 22:16 ZAP (neověřeno)


Jméno
Heslo
Bez hesla (Totožnost nebude ověřena)

Komentář:



09-F9-11-02-9D-74-E3-5B-D8-41-56-C5-63-56-88-C0