Pavoučci měli výpravu s rodiči

Dubnové výpravy již řadu let pořádáme jako mimořádné akce, kterých se mohou zúčastnit i rodiče našich nejmenších kamarádů.

Letos sice nebyla účast tak velká jako rok předtím, ale také Pavoučků je méně. Z deseti dnes přišlo pět a všichni s dospělákem. Úmyslně používám výraz „dospělák“, protože s Klokanem přišel bratr z otcovy strany Bahňák, tedy vedoucí od Lvíčat, a navíc i sestra Karolína, která do Lvíčat před časem také chodila. Kluci Slancovi měli také zajímavý doprovod, jednak maminku Marušku, ale navíc tetu se strejdou a malého brášku. Jolanu doprovázel táta, malý bráška Dominik a Basti, který letos chodí již do Lvíčat, ale před rokem byl ještě Pavoučkem. Posledním účastníkem byla Bonbón s tátou. Pro úplnost doplním, že tátové Jolany a Bonbóna byli kdysi také členy našeho oddílu.

Vedoucí Pavoučků tu byli všichni tři, tedy Tumaj, Judman i Kryštof, který pravda dorazil na poslední chvíli, přesněji trošičku pozdě.

Sešli jsme se u rozdělovského kostela a vydali se směrem na k Energii a pak do lesa, jako kdybychom šli na Oddílové Vánoce. První soutěž byla dosti netradiční. Každá rodina dostala balónek, který si nafoukla podle svého a který pak měla celá rodina udržet ve vzduchu pinkáním při cestě, ovšem případně i při soutěžích. Nejdéle pinkala balónek ve vzduchu grupa kolem Klokana.

Když ještě některé rodiny udržovaly balónky ve vzduchu pinkáním, proběhla první klasická soutěž, ve které bylo úkolem hodit výkonnostní kolík co nejblíže určenému cíli – k bílému kolečku. Nejprve soutěžily děti a jako první hodila pětkrát svůj výkoňák nejblíže k cíli Bonbón. Pak nastoupili rodiče a tady kraloval zástupce Lukáše. Jako rodina byli nejlepší Bonbón s tátou, který si jako Starý lev přišel dnes trošku zavzpomínat.

Ještě na stejné cestě jsme uspořádali další soutěž, kterou před časem použila kamarádka Petra, jenže na výpravě Lvíčat. Cílem byl obdélník, do kterého se měl dopravit tenisák s tím, že tam musel zůstat. Vzdálenost, ze které soutěžící míček posílal, si každý určil sám – čím dále od cíle, tím lépe. Jenže tu byla ta podmínka, že míček musí skončit v obdélníku. Z dětí se nejlépe vedlo Lukášovi, z dospěláků Gorbimu, tedy Bonbóninu tátovi. Jako rodina však zvítězil Vašík se svým spoluhráčem.

Popošli jsme jen kousíček a došlo na závod v házení stéblem na stromy. Každý si připravil stéblo, kterým se měl strefit postupně do několika předem určených stromů ze vzdálenosti od předešlého cíle. V kategorii členů se nejlépe vedlo opět Lukášovi, z dospěláků byl nerychlejší Lucínek, táta Jolany a také bývalý člen Lvíčat. Nicméně po součtu pořadí dětí a dospělých vzešli jako vítězové v hlavní kategorii (rodič a dítě) Bonbón s tátou.

Teď ještě jedna vsuvka. Přítomen byl totiž také bráška Jolany Basti, který chodí do Lvíčat a další jejich sourozenec, malý Dominik. A právě tito dva hoši vytvořili dvojici, která se účastnila všech disciplín, ovšem mimo hlavní soutěž.

Šli jsme delší dobu, než Tumaj přišel s další soutěží, ve které se snažili nejprve malí, pak velcí dohodit šátek co nejblíže cíle. Problém byl do jisté míry v tom, že šátek nesměl být nijak zauzlován, takže se dost často rozprostřel hned po hodu a jako padák spadl zcela jinam, než jeho majitel chtěl. Z dětí byl v této disciplíně zase nejlepší Lukáš a z rodičů Lucínek, nicméně v hlavní soutěži zvítězil Klokan, který tentokrát soutěžil s Karolínou.

Došli jsme k silnici na Libušín, kde vjezdu na cestu do lesa brání závora. Ta se na několik desítek minut stala naším cílem, do kterého jsme házeli tenisáky. V obou kategoriích proběhla tři kola a v každém z nich se házelo šesti míčky. Tedy později pěti, protože jsme jeden ztratili v podrostu. Strefit bylo možno závoru kdekoli a počítal se i sebemenší zásah, chcete-li i „líznutí“. U dětí i u dospěláků byl shodný nejlepší výsledek, když Vašík a Lucínek měli po jedenácti zásazích. V soutěži velkých s malými dohromady zvítězil Vašík se svojí tetou.

Přešli jsme silnici a po další „desítce“ se dostalo na oběd, po kterém jsme pokračovali v soutěžích, a na program přišla první soutěž, kdy nastoupilo dítě plus dospělák. Šlo o známou disciplínu, při níž se musí dostat míč za cílovou čáru, ale do pohybu se smí uvést pouze úderem hozeného míčku, kterých bylo k dispozici vždy pět. Nejrychleji trať prosvištěli Klokan s Bahňákem.

Vyšli jsme na lesní asfaltovou silničku, která je jako stvořená kupříkladu pro kutálení kolečkem do dálky. Znáte to. Je určený úsek, ve kterém se kolečko musí poprvé dotknout země a pak se má kutálet co nejdál po tom asfaltu. Místo, na kterém vyjede kolečko mimo nebo kde se zastaví, se označí. Z dospěláků byl nejúspěšnější Bahňák a z dětí Bonbón. Celkové prvenství rodin patřilo vítězi dospěláků Bahňákovi a Klokanovi.

Dostali jsme se na cyklostezku, kde i přes jistou nepřízeň počasí byl dosti silný provoz, takže jsme soutěž plánovanou původně sem museli „zatáhnout“ do lesa. Na druhou stranu – tady byl klid a navíc jsme našli skvělý pařez, který se stal místem „startu“. A o co šlo? Vyhodit tenisový míček do vzduchu a pak jej odhlavičkovat co nejdále. Některé děti neodhadly okamžik, kdy mají udeřit hlavou, a tak jim míček spadl mnohdy na hlavu či dokonce na záda. Přiznejme si však, že i mnozí dospěláci se postarali o všeobecné veselí svými komickými výstupy. Nicméně i zde jsme museli hodnotit a bylo to jednoduché. V jednotlivých kategoriích zvítězili Bonbón a Gorbi, tedy dcera a otec.

Došli jsme na vrcholek takového nevelkého kopečku, ale plně nám stačil k tomu, abychom tu uspořádali soutěž v posílání tenisáku z kopce. Opět byl určen úsek, kde se míček musel poprvé dotknout země, a pak se mohl kutálet, jak mu libo, ale pokud možno co nejdál. Z dětí byl nejlepší, dnes již poněkolikáté, Lukáš, ale vítězi dvojic se stali Klokan s Karolínou, která byla nejlepší z dospěláků.

Zatímco jsme pouštěli míček z kopce, vytyčil Judman trasu pro zvláštní závod. Pinkání do balónku už tu dnes jednou bylo, ale jinačí. Tady bylo nutno projít trasou s tím, že mezi jednotlivými brankami se muselo alespoň jednou dotknout balónku dítko. Jinak mohl, a vždy také pinkal, jenom dospělák. Doslova jako vítr trasu proběhli Lucínek s Jolanou, kteří s dosti velkým náskokem před ostatními soupeři suverénně zvítězili.

Při této soutěži si podvrkl nohu Jirka, strejda Lukáše a Vašíka. Okamžitě jsme změnili směr a vydali se k nám známému hracímu trojúhelníku. Odtud bylo nejméně složité pro Jirku a Verču dojít na turisticky značenou cestu, která je pak zavedla vlastně nejkratší cestou do Kladna. Před odchodem této dvojice jsme ještě stihli udělat společnou fotografii, kterou jste mohli vidět na začátku tohoto vyprávění.

V „našem“ trojúhelníku jsme si pak bez rodičů, kteří měli přestávku, zahráli minutovou honičku, ve které byl nejúspěšnější rychlík Vašík.

Začalo droboučce pršet. Přesně na čas podle předpovědi! Zašli jsme pod vysoké smrky a tady uspořádali „výběrovou“ soutěž. Ono vybírání bylo v tom, že na zemi byly nakresleny tři obdélníky za sebou. Ten nejbližší k odhodové čáře měl hodnotu jednoho bodu, prostřední dvou a poslední byl za tři. Opět byla tři kola a v každém se házelo pěti tenisáky. Podle toho, kdo se kam strefil, získal body. Nejvíce z dětí jich naházel Vašík, z dospělých Lucínek. V součtu z toho vyšli vítězně právě Lucínek s Jolanou.

Deštík nebyl sice silný, ale byl nepříjemný. Jít teď ještě do klubovny nemělo cenu. To bychom tam sotva došli, možná stihli jednu soutěž a končila by výprava. Zůstali jsme tedy v lese a pod vysokými smrky, kam kapičky jen málo proklouzly jsme uspořádali poslední soutěž této výpravy. Byla šikovnostní a rozhodovala o mnohém.

Po předešlé soutěži se totiž do celkového vedení v hodnocení rodin dostala Jolana s Lucínkem, když na druhé místo v tu chvíli odsunuli Bonbóna s Gorbim. Jednalo se tedy o souboj dvou rodin, jejichž otcové před lety byli řadovými členy našeho oddílu, a který měl dnes rozhodnout.

Rozhodující souboj vypadal následovně. Soutěžící si klekl k čáře a měl za úkol položit (!) co nejdál výkonnostní kolík. Ten mohl být položen na zem a pak ještě posunut dál, ale rozhodně bylo zakázáno, aby se soutěžící při tomto manévru dotkl země ať jakoukoli částí těla či oblečení. Z dětí byla nejlepší Bonbón, z dospělých Bahňák. A protože Gorbi skončil ve své kategorii druhý, jejich rodina vyhrála nejen tento souboj, ale i celé velké klání mezi dětmi doprovázenými rodiči či jinými dospělými. A že bráchové skončili poslední a předposlední? Pánové, jiná maminka by se dvěma klukama a navíc ještě s malým bráškou na takovouto akci ani nešla. Ta vaše ano! Važte si toho, je to skvělá máma!

Blížili jsme se k Rozdělovu a deštík neustával a byl více a více nepříjemný. Do cílového místa jsme dorazili krátce před stanoveným časem. Judman oznámil konečné pořadí soutěží dětí s dospěláky, ale diplomy Tumaj nerozdal, neboť by je musel vypisovat na dešti, který by je poznamenal. Z tohoto důvodu byly rozdány až na následující schůzce. Předán byl pouze důkaz pro nejúspěšnějšího člena Pavoučků, kterým se tentokrát stala Bonbón.

Následovalo již jen rozloučení, po kterém jsme se rozešli do svých domovů, a kratičce nato začalo intenzivně pršet…

Fotografie z této akce najdete ZDE

tumaj
2016-05-26
počet zobrazení: 2055