Tradiční úklid okolo jezera

Letos to skoro vypadalo, že z našeho oddílu pojedou na úklidu okolo jezera pouze Tumaj a Standa, nicméně poslední pondělí před konáním akce se na poslední chvíli přihlásilo šest členů. Týž večer se ještě jeden dodatečně ozval, ale jiný se později omluvil. Tak nás tedy jelo celkem osm, šest dětí a dva dospěláci.

V pátek 6. května jsme se sešli na vlakovém nádraží pod vrbou v domnění, že jedna polovina z nás pojede s Tumajem autem, které mělo nazpět odvážet sebraný nepořádek do civilizace, a druhá že pojede vlakem. Na jedné z železničních tratí byla ale výluka a náhradní autobusový spoj nečekal na příjezd vlaku od Rakovníka, ve kterém jsme měli přijet do této stanice my. Bylo tedy nutno improvizovat, v čemž nám velice ochotně a nezištně vyšel vstříc pan Wolf, Fandův táta, kterému patří naše poděkování.

Na Borůvku jsme dorazili první ze všech účastníků, kteří po nás přicházeli postupně v průběhu celého večera. My jsme se nejprve navečeřeli, došli pro vodu, dřeva tu bylo dost, a tak jsme mohli v poklidu jít na vyhlídku podívat se na západ slunce.

Odchodem sluníčka za horizont však tento den nekončil a všichni do této chvíle dorazivší se setkali u ohně, kde se sešlo hned pět kytar. Je fakt, že naráz snad za celý večer nezahrály ani jednou, ale každý kytarista přispěl k dobré náladě nějakou zpravidla svojí oblíbenou písničkou. Tu se přidala druhá kytara, občas i třetí, další ne, ale zpívali snad všichni. V každém případě to byl pěkný pohodový večer. Lvíčata šla spát krátce po desáté hodině, ale dospěláci vydrželi o mnoho déle, takže Fanda, Pomněnka, Basti, Michal, Áčko a Detr usínali za zpěvu svých starších kamarádů.

V sobotu ráno jsme nejprve posnídali a pak hned vyrazili do Chrašťovic k paní Janské nakoupit potraviny. To už nás doprovázel i malý Filip, který tu byl se svojí maminou a který s námi později prožíval všechno, včetně vaření.

Po našem návratu na Borůvku jsme se rozdělili do čtyř skupin, ponejvíce pětičlenných, a vydali jsme se na určená místa, která jsme měli zbavit odpadků. K tomu dodejme informaci, že jsme letos nikdo nenašel nic atraktivního, zajímavého, jen prachsprostý odpad, ponejvíce petky, obaly od sušenek a další běžně používané obaly.

Když některá parta splnila svoje poslání, odnesla sesbírané věci k „parkovišti“ do Tumajova přívěsného vozíku. Odvoz odpadků pak byl již Tumajův úkol.

Jakmile se opět sešli všichni členové Lvíčat na našem tábořišti, rozdělili jsme se do dvou tříčlenných skupin, které začaly vařit oběd – kolínka s gulášem. Chutnalo nám. A nejen nám. Přidal se i malý Filip, který odmítl maminčinu stravu, protože přeci musí jíst to, co ti správňáci ze Lvíčat.

Na odpoledne bylo připraveno několik málo soutěží, kterých se zúčastnili ti, kteří o měření sil měli zájem.

První zápolení organizoval Fanda a šlo o soutěž nedávno úspěšně použitou na výpravách jak Lvíčat, tak později Pavoučků, což byla navíc výprava s rodiči. Úkolem soutěžících bylo umístit tenisový míček do vyznačeného čtverce. Vzdálenost, ze které byl takový výsledek dosažen, si každý určil sám. Pokud míček skončil mimo vytýčený cíl, byl pokus neplatný. Dodám vítěze: Standa.

Druhou soutěž si připravil Michal a také volil nedávno úspěšnou hru. Na prostorné křižovatce cest jsme na zemi vytyčili celkem patnáct polí v pěti řadách vždy tři vedle sebe. Do těchto polí byl opět házen míček, ale tentokrát se počítal první dotyk se zemí. Čím bylo strefené pole vzdálenější, tím přineslo úspěšnému házeči více bodů. Trošku byl problém v tom, že pole, které již někdo strefil, se křížkovalo a další trefa do něj byla již bez bodu. Zajímavostí zde bylo to, že si tuto soutěž zahrál i její autor, vedoucí Standa, ovšem vítězem byla Filipova máma Pavla.

Třetí a zároveň závěrečnou soutěž si připravil Tumaj a šlo o klasické – vyhoď míček do vzduchu, odlož (!) kámen co nejdál od kruhu, vrať se do kruhu a míček chytni. Většina soutěžících z kruhu ani nevystoupila, ale bylo tu hned několik borců, kteří se snažili o rekordy a kruh opustili, odložili kámen a do kruhu se vraceli, aby se pokusili chytit vracející se míček, což nejlépe provedl Standa.

Vrátili jsme se k Borůvce, vytvořili skupinku na společné foto a došli jsme pro pár uschlých slabších stromků, které jsme nařezali na večerní táborák. K večeři jsme si pak opekli vuřty a v pravý okamžik se šli opět podívat na vyhlídku na západ slunce, na tu neokoukatelnou podívanou.

Po návratu jsme se opět sesedli okolo ohně a došlo na vyhlášení výsledků odpoledního zápolení. Standa sice vyhrál dvě ze tří disciplín, ale v součtu byl nejlepší Detr. Pak už jsme poslouchali kytary a zpívali.

V neděli jsme vstávali později a dopolední program byl věnován poznávání zdejšího kraje. Tumaj všechny malé, tedy i Filipa, zavedl nejprve k hranici dvou panství z roku 1731, pak k náspu železniční trati, která zde byla budována v roce 1872 a kterou přerušil sesuv skalnaté stráně Potvorovské hory. V důsledku tohoto sesuvu pak začalo vznikat jezero o rozloze téměř čtyř hektarů a hloubce tehdy až šestnáct metrů.

Právě na hrázi, kterou zde skaliska vytvořila, jsme se také podívali na vodopády, jimiž odtéká z jezera voda. Samozřejmě jsme nevynechali ani ostrůvek, ze kterého je vidět téměř celé jezero a u kterého je ve vodě možno vidět jeden z mlýnských kamenů.

Při cestě zpět k Borůvce jsme navštívili ještě hodně staré trampské tábořiště, stavěli se u dalšího mlýnského kamene a došli na Komárštejn, kde Tumaj povyprávěl o historii tohoto tábořiště a kde jsme zašli do lomu pokusit se přejít kamennou římsu. Nepodařilo se to nikomu. Všichni přítomní jsou ještě malí lvi. Kdo totiž tuto římsu překoná, je prý už velký…

Po návratu jsme se pustili do přípravy oběda a tady se už plně zapojil i malý Filip, který prý určitě půjde od září do Pavoučků. No vida. Dobrá agitace s praktickou ukázkou.

Hned po obědě jsme si zabalili, a tak jsme mohli jít ještě kousek od našeho tábořiště, kde Standa zorganizoval dvě malé soutěže. V prvním případě jsme se snažili poslat míček co nejdál z kopce a ve druhém jsme házeli šišky do důlku. Šišky, které nespadly do tohoto cíle, zůstávaly ležet a když se pak někdo strefil, bral všechny.

Na cestu zpět jsme využili auto Filipovy maminky, která ochotně část naší výpravy odvezla. Druhá část cestovala opět s Tumajem.

Obě osádky se nakonec setkaly na kladenském vlakovém nádraží, krom Áčka, kterého Tumaj vysadil na Stochově, kde nyní bydlí.

Všem zúčastněným ještě jednou děkuji, stejně jako panu Wolfovi a Pavlíně za odvoz.

                                                         Váš GeTe 

Fotografie z úklidu najdete ZDE

tumaj
2016-09-02
počet zobrazení: 2056