Družinové výpravy? Vždyť nás bylo jenom šest!

Dlouhá léta se nestalo, aby soutěž družin gradovala na poslední akci před svým ukončením, aby se v samotném závěru rozhodovalo, která družina pojede na pětidenní výpravu, která na čtyřdenní a která se bude muset spokojit s třídenní.

Dalo by se předpokládat, že když souboj o první a druhé místo byl tak dramatický, že na pětidenní putování bude chtít jet většina členů vítězné družiny. Nestalo se tak. Z vítězných Medvědů měli zájem o tuto akci pouze dva členové s tím, že Áňa by jela až ve čtvrtek, protože ve středu má školní výlet. No a aby jel Tumaj jenom s jediným Medvědem, kterým byl Basti, to nemělo smysl.

Proto jsme operativně spojili vítězné Medvědy s druhými Ropáky, ze kterých chtěli jet pouze Hanikulik a Ríša, a tato čtveřice vyrazila z Kladna ve čtvrtek 9. června 2016 vlakem do Rakovníka a pak ještě do Jesenice, odkud pětice kamarádů pokračovala pěšky.

Cílem prvního dne byl skalnatý vrch Kozinec nedaleko Petrohradu, kde naši kamarádi měli v plánu přenocovat.

Druhý den ráno se Áňa, Hanikulik, Ríša a Basti po vydatné snídani vydali pod Standovým vedením nejprve na nedalekou zříceninu hradu Petrohrad. Z původního hradu by asi dnes mnoho nebylo, kdyby poslední majitelé Černínové z Chudenic uměle nevytvořili romantickou zříceninu s vyhlídkou. O této dostavbě podává svědectví i stavební materiál, kde se mezi kameny objevují i cihly, které rozhodně v dobách stavění středověkých hradů neexistovaly!

Po prohlídce hradu se přítomní Ropáci a Medvědi vydali na další cestu, ale nešli nijak dlouho. Hned pod hradem je totiž velice zajímavá dutá lípa, do které se vešlo všech pět účastníků této výpravy, o čemž svědčí i snímek uvnitř pořízený. Opravdu zajímavé místo.

To nebylo všechno, co tuto pětici v tomto kraji čekalo. Nedaleko od duté lípy je totiž hodně starý dub, jehož věk se odhaduje na šest set až sedm set let. A to už je nějaký věk. Čtveřice kamarádů se pokusila strom obejmout, ale potřebovali by dvojnásobný počet, aby se jim to podařilo. Snad příště, až pojedou celé družiny…

Medvědi a Ropáci neušli ani kilometr a uprostřed pastviny se jim zjevil smírčí kříž, tedy výraz starověkého pokání. Více o těchto pamětihodnostech si mohou zájemci najít na internetu.

My postoupíme dál blíže k Blatnu, kde se naši kamarádi zastavili na rozcestí, u kterého byla socha Svatého Jana Nepomuckého, patrona Čech, kněží a zpovědníků, uchování zpovědního tajemství, cestování, poutníků, šťastného návratu, lodníků, vorařů, mlynářů, proti pomluvám, za mlčenlivost, proti nebezpečím z vody, jezuitů, patron všech vod. Uf. (To jsem vyčetl na internetu!).

Blatno bylo důležitým bodem tohoto putování, protože odtud bylo možno jet jednu stanici vlakem a pak přestoupit na autobus, který naše kamarády dovezl do Chrašťovic, kde v obchodě u paní Janské nakoupili potraviny i pro později přijezší, kterými večer byli Sofie, Áčko a Tumaj. To bylo bohužel všechno!

Protože tu byla tři děvčata a tři hoši, rozdělení do part na vaření bylo jasné. Dlužno dodat, že kdo byl lepší či rychlejší, to vycházelo tak půl na půl.

Vaření bylo tedy zajištěno a co program, když je vás tu jenom šest? Standa si s tím poradil velice dobře. Prakticky celou výpravu věnoval různým formám opakování toho, co jsme v průběhu roku probírali, tedy uzly, indiánské měsíce, morseovka, šifry, a tohle všechno zahalil do malých či větších soutěží. Krom tohoto jsme se také pustili do výroby nové kozy na řezání dřeva, protože ta stará již hodně „kulhala“ – rozpadala se. A co jsme vytvořili? Spíš dotvořili. Kozu určenou k porcování kulatin jsme udělali bytelnou, ale pak kohosi napadlo jí udělat očíčka, pak pusinku a nakonec jsme cupovali provázek, abychom měli z čeho vytvořit bradku. No a u tohoto ojedinělého díla jsme se pak vyfotili, což můžete vidět na předchozí stránce.

Nebyla to výprava soutěžemi nabitá, ale chvilka klidu nebyla. Ono když se musí zajistit všechno, pitná voda, dostatek dřeva a další, tak to nějaký čas trvá a když se k tomu přidá třeba malá výprava na Komárštejn s možností zkusit přejít uzoučkou terasu na skále… Pak to má smysl i při takhle malém počtu účastníků.

Tumaj se Sofií a Áčkem přijeli cíleně autem, díky čemuž jsme nemuseli odcházet z Borůvky krátce po poledni, ale až před čtvrtou hodinou s tím, že část účastníků výpravy odvezl vedoucí do Blatna, kde bychom jinak čekali více než hodinu na přípoj, a druhou část vzal rovnou do Kladna, samozřejmě na nádraží, kde jsme se všichni pěkně po našem rozloučili.

                Tumaj

Fotografie najdete ZDE

tumaj
2016-09-02
počet zobrazení: 2069